Reklama
Banner
Banner

Po 25 letech u nás vychází nový životopis Anežky České

Email Tisk

Renomovaná historička umění Helena Soukupová shrnula své celoživotní bádání o osudu a díle přemyslovské princezny v čtyřsetstránkové monografii, která odhaluje nové skutečnosti. K loňskému 25. výročí svatořečení Anežky České nyní vydává Vyšehrad.

 

 

„Ještě dnes v prostorách kláštera někdy se mi zdává, že jsou slyšet na kamenné dlažbě lehké údery berle a šelest střevíců, když její hedvábný stín spěchá k nedělní bohoslužbě a svou berlou rozhrnuje zlatou mlhu ráje, kde se už potkává s anděly…“ vzdává svými verši hold Jaroslav Seifert královské dceři Anežce Přemyslovně. Za básníkova života byla Anežka všeobecně uznávaná blahoslavená, k její poctě se sloužily mše, byly skládány písně a básně a vyprávěly se legendy. V chrámech visely její obrazy, průčelí kostelů zdobily její plastiky a na významném místě Prahy stála její majestátní postava v sousoší svatého Václava. Spolu s předními českými patrony, sv. Ludmilou, Vojtěchem a Prokopem, se stala symbolem národa. Zbývalo ještě dovést do konce její svatořečení. Po cestě plné překážek k němu konečně došlo v listopadu 1989 ve vatikánské bazilice sv. Petra, kam z tehdejšího komunistického Československa vyvezly stovky autobusů tisíce věřících (to už byl Jaroslav Seifert více než tři roky po smrti). K 25. výročí památné události vydává Vyšehrad nový životopis zakladatelky kláštera Na Františku z pera historičky umění Heleny Soukupové.

svata1


„Hodnotíme-li život sv. Anežky a její význam v českých dějinách, výtvarném umění a literatuře, žasneme nad výraznou stopou, kterou po sobě zanechala,“ píše Soukupová, „Zajistila organizovanou péči o nemocné, k jejichž potřebám založila samostatný řád křižovníků s červenou hvězdou a pro řeholní život sester a bratří vystavěla sdružený dvojklášter. Klášter se stal ohniskem nových idejí a východiskem dalších založení. Špitál zprvu vystřídal několik míst, až zakotvil u paty mostu, kde působí dodnes. Stal se centrem špitální péče, jež se rozšířila v Čechách, na Moravě, a zejména v Polsku…“
Soukupová se věnuje Anežskému klášteru v Praze a osobnosti sv. Anežky už řadu let. Napsala obsáhlou monografii Anežský klášter v Praze (1989, rozšířené vydání 2011), spolupracovala na výstavě a katalogu Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice (2011), a podílela se na sborníku Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby (2013). Její knižní publikace Anežský klášter v Praze se stala Nejkrásnější knihou roku 1989 a v roce 2011 Knihou roku nakladatelství Vyšehrad.
Nový životopis světice a patronky českého národa přináší souhrnný pohled na Anežčin život, dílo a spiritualitu, stejně jako na její „druhý život“ v legendách a historické paměti od středověku až po moderní dobu. Česká světice se představuje jako cílevědomá a důsledná zastánkyně základních pilířů františkánské spirituality: služby bližnímu a naprosté chudoby. Pro její zachování neváhala podstoupit nejeden spor i s papežskou kurií. Její příběh se propojuje s pohnutou historií kláštera Na Františku, jehož zánik se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli.  
Knihu doplňuje unikátní obrazová příloha přinášející 300 ilustrací. Anežčina nová monografie jistě potěší všechny zájemce o osud a dílo výjimečné ženy, která zanechala nesmazatelnou stopu v naší historii.

Odpovědný redaktor Filip Outrata
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2015
První vydání
Počet stran 416, MOC 498 Kč
www.ivysehrad.cz

svata2

 

Ukázka z knihy

Ani poslední léta Anežčina života nebyla dobou pasivní odevzdanosti a truchlení. Třebaže si plně uvědomovala tíhu dějinné situace, svou pevnou vírou v řád byla přesvědčena o dalším vzestupu přemyslovského rodu. Proto soustředila všechny své síly na to, aby v dobách braniborské okupace pomohla uchovat a předat vysokou kulturní tradici jeho nejmladším členům. V předtuše Přemyslova neblahého konce ovlivnila zřejmě rozhodnutí o řeholním životě mladé Kunhuty, jejíž vnímavou duši pomohla rozvinout. A tak to, co se tehdejšímu kronikáři jevilo jako počátek všeho budoucího zla, stalo se z hlediska příštího vývoje pozitivním činem. Všechnu zkušenost a moudrost, jíž se Anežka za svého života dobrala, předala Přemyslově prvorozené dceři. Seznámila ji s chodem kláštera  a s významnou iluminátorskou a literární produkcí, zasvětila ji do děl středověkých mystiků a předala svou úctu k svátosti oltářní. Vysvětlila jí poslání špitálního řádu křižovníků s červenou hvězdou a vštípila jí, že jako starší sestra budoucího krále pomůže jednou bratru Václavovi navázat na Přemyslovu státní  a dynastickou koncepci.
Když tento svůj poslední úkol Anežka splnila, na jaře 1282 onemocněla a ulehla. Legenda jejího života podrobně popisuje, jak když se blížil čas, kdy Kristus chtěl vzít z tohoto světa svou služebnici Anežku, uvést ji do nebeské komnaty a odměnit ji za její zbožné práce korunou spravedlnosti, nadcházela doba čtyřicetidenního postu, kdy byla zvyklá stranit se nejen styku se světskými osobami, které ji z úcty navštěvovaly, ale i sester… tu spočinula jednoho dne  nad ní ruka Páně, síla smyslů celého těla začala ochabovat a pro silně vzrůstající slabost ulehla. Když pak nastala třetí postní neděle, pocítila, že jí nastává šťastný odchod z tohoto světa, který tajně sdělila jen nečetným důvěrným přátelům, a v přítomnosti bratří a sester přijala Tělo Páně a svaté pomazání. Legenda dále vypráví, že ačkoliv v ní nezbylo již nic z tělesných sil, přece duchem zůstala pevná a roznícená; chvíli se zbožně modlila, chvíli laskavými slovy těšila sestry, jež měly její smrtí osiřet a proto neutišitelně plakaly, chvíli je s mateřskou láskou povzbuzovala k dosažení vrcholu dokonalosti… Když tato a jiná spásná napomenutí po celý večer a následující noc vtiskovala do srdcí sester… příští den, totiž v pondělí (2. března), začala být zaplavována jakousi radostí, ve tváři měla usmívající se výraz a celé její tělo až do šesté hodiny zbělelo. Když se pak bratři pomodlili devátou (hodinku) a začali mši, okolo hodiny, v kterou Spasitel lidského rodu visel na kříži a pro naše vykoupení vypustil ducha, Bohu přemilá služebnice odevzdala svou duši do rukou nebeského Otce. V pondělí po třetí neděli postní, 2. března 1282, Anežka ve věku 71 let skonala. Nedočkala se návratu následníka trůnu Václava, u jejího lůžka však stála sedmnáctiletá praneteř Kunhuta a příbuzná Alžběta, které převzaly odpovědnost za program a vedení kláštera.


Podle legendy donesly sestry její tělo do chóru (přemyslovského mauzolea), kde zůstalo vystaveno po dva týdny a menší bratři pak po těchto čtrnáct dní denně přicházeli do klausury sester a vzdávali příslušnou pohřební poctu sloužením mší a vigílií. Avšak i téměř celé město s množstvím přicházejících lidí se každý den shromažďovalo u kláštera a naléhavě žádali, aby mohli alespoň přes mříž spatřit tělo světice. Dotýkali se ho prsteny, opasky a jinými předměty v naději, že dosáhnou pomoci. Když však již sestry nemohly déle snášet neodbytnost lidí… uložily tělo s úctou do nové dřevěné rakve (in archam novam ligneam), připevnily k ní víko na nových železných závorách
a velkým železným hřebem ji pevně zavřely.

Doc. PhDr. Helena Soukupová (nar. 1946 v Praze), historička umění, se zaměřuje na středověk, zvláště na architekturu žebravých řádů ve 13. a 14. století s přesahem do kulturní historie. Od 1990–2003 pedagogicky působila na Katedře dějin umění a estetiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (v letech 1997–2000 jako studijní prorektor).

Většinu svých publikací věnovala Anežskému klášteru v Praze a osobnosti sv. Anežky. Je autorkou obsáhlé monografie Anežský klášter v Praze (1989, rozšířené vydání 2011), spoluautorkou výstavy a katalogu Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice (2011), a podílela se na sborníku Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby (2013). Kromě přednáškové činnosti vydala celou řadu článků a odborných studií (mezi jinými k problematice Vyšehradu). Její knižní publikace byly opakovaně oceněny: kniha Anežský klášter v Praze se stala Nejkrásnější knihou roku 1989 a v roce 2011 Knihou roku nakladatelství Vyšehrad.

Helena Soukupová: Svatá Anežka Česká. Život a legenda (oficiální anotace nakladatelství)

Nový životopis světice a patronky českého národa přináší souhrnný pohled  na Anežčin život, dílo a spiritualitu, stejně jako na její „druhý život“
v legendách a historické paměti od středověku až po moderní dobu. Jeho autorka, historička umění Helena Soukupová, vydala v roce 1989 základní monografii o Anežském klášteře, v roce 2011 pak knihu zásadně přepracovala, aktualizovala a rozšířila. Životopis zakladatelky kláštera spojuje erudici uměnovědnou s důkladným rozborem dobových pramenů, a to jak  z doby Anežčina života, tak z doby pozdější. Literárním památkám, které se v době středověké, renesanční, barokní i moderní s Anežčinou postavou spojovaly, se dostává stejné pozornosti jako stavbám se světicí spojeným či její spiritualitě a duchovnímu profilu. Příběh přemyslovské princezny, hrdé na svůj rod a vlast, vyznavačky františkánské chudoby, která pro její zachování neváhala podstoupit nejeden spor i s papežskou kurií, se propojuje s pohnutou historií Anežčina kláštera Na Františku, jehož zánik se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli. Kniha je bohatě ilustrována unikátním obrazovým doprovodem.

 

www.ivysehrad.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JANA SEMELKOVÁ

šéfredaktorka týdeníku Naše rodina a jednatelka JaS nakladatelství, s.r.o

Kniha:


knihy od JIŘÍHO HOLUBA, FREDERIKA BACKMANA

Je velice těžké z řady knížek, které kolem mne jsou, vybrat jedinou. Miluji knihy Jiřího Holuba a v poslední době jsem se zcela nepokrytě zamilovala do románů Frederika Backmana. Poměrně mladý Švéd dokonale ve svých příbězích vystihuje myšlení zkušených lidí, kteří jsou ve světě upřednostňujícím mládí najednou ztraceni. Mají pocit, že je už nikdo nepotřebuje, jenže se ukáže pravý opak. Tedy Muž jménem Ove vás zprvu naštve, vrátíte se k němu a nakonec ho budete milovat. Kniha Tady byla Britt-Marie ukáže, jak se postavit nepřízni osudu. Stanete se fanoušky fotbalu a uklízení, ani nebudete vědět jak. V té třetí – Babička pozdravuje a omlouvá se – prožijete dobrodružnou cestu malé dívenky za jakýmsi pokladem. Připravila ji pro ni umírající babička a vlastně jí pomohla vyrovnat se se smrtí. Tři krásné příběhy se vyznačují laskavým humorem i sžíravou ironií, jsou plné života a víry, že to s námi, lidmi, není úplně špatné… Moje tipy tedy zní: cokoli od Holuba nebo Backmana a nebudete litovat.

Banner

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Google+

Twitter


Černobílé Hejno bez ptáků hýří barvami

hejno bez ptaku200Název románu Filipa Douška Hejno bez ptáků je odvozen od úvahy, zda celek je víc než součet částí. Je hejno víc než součet ptáků, kteří jej tvoří? A čím by bylo hejno bez ptáků? To však není jediné dilema a jediný par...

Gagarinovský den v HaDivadle: Nu pojechali!
ImageHaDivadlo připravuje v souvislosti s 50. výročím letu prvního člověka do vesmíru, které připadá na úterý 12. dubna 2011, paradivadelní akci Nu pojechali!. Přestože byl za minulého...
MISTROVSKÝ PLÁN se snaží oživit zapadlou slávu hvězd let minulých
ImageFilmů, v nichž divák drží palce roztomilým lupičům, jsme už viděli mnoho. Ať už jde o legendární dvojici Bonnie a Clyde nebo v posledních letech Dannyho parťáky. Na tuto tradici se momentálně snaží navázat snímek s názvem Mist...
Letní slavnosti staré hudby letos ve znamení špičkové interpretace, nápaditého programu a skvostných historických sálů

SlavnostStareHudby perexUnikátními místy s neopakovatelnou atmosférou, jež snoubí světskou krásu, pohnutou historii i duchovní tradice, se od 14. července do 6. srpna rozeznějí podmanivé tóny již...