Po 25 letech u nás vychází nový životopis Anežky České

Po 25 letech u nás vychází nový životopis Anežky České

Email Tisk

Renomovaná historička umění Helena Soukupová shrnula své celoživotní bádání o osudu a díle přemyslovské princezny v čtyřsetstránkové monografii, která odhaluje nové skutečnosti. K loňskému 25. výročí svatořečení Anežky České nyní vydává Vyšehrad.

 

 

„Ještě dnes v prostorách kláštera někdy se mi zdává, že jsou slyšet na kamenné dlažbě lehké údery berle a šelest střevíců, když její hedvábný stín spěchá k nedělní bohoslužbě a svou berlou rozhrnuje zlatou mlhu ráje, kde se už potkává s anděly…“ vzdává svými verši hold Jaroslav Seifert královské dceři Anežce Přemyslovně. Za básníkova života byla Anežka všeobecně uznávaná blahoslavená, k její poctě se sloužily mše, byly skládány písně a básně a vyprávěly se legendy. V chrámech visely její obrazy, průčelí kostelů zdobily její plastiky a na významném místě Prahy stála její majestátní postava v sousoší svatého Václava. Spolu s předními českými patrony, sv. Ludmilou, Vojtěchem a Prokopem, se stala symbolem národa. Zbývalo ještě dovést do konce její svatořečení. Po cestě plné překážek k němu konečně došlo v listopadu 1989 ve vatikánské bazilice sv. Petra, kam z tehdejšího komunistického Československa vyvezly stovky autobusů tisíce věřících (to už byl Jaroslav Seifert více než tři roky po smrti). K 25. výročí památné události vydává Vyšehrad nový životopis zakladatelky kláštera Na Františku z pera historičky umění Heleny Soukupové.

svata1


„Hodnotíme-li život sv. Anežky a její význam v českých dějinách, výtvarném umění a literatuře, žasneme nad výraznou stopou, kterou po sobě zanechala,“ píše Soukupová, „Zajistila organizovanou péči o nemocné, k jejichž potřebám založila samostatný řád křižovníků s červenou hvězdou a pro řeholní život sester a bratří vystavěla sdružený dvojklášter. Klášter se stal ohniskem nových idejí a východiskem dalších založení. Špitál zprvu vystřídal několik míst, až zakotvil u paty mostu, kde působí dodnes. Stal se centrem špitální péče, jež se rozšířila v Čechách, na Moravě, a zejména v Polsku…“
Soukupová se věnuje Anežskému klášteru v Praze a osobnosti sv. Anežky už řadu let. Napsala obsáhlou monografii Anežský klášter v Praze (1989, rozšířené vydání 2011), spolupracovala na výstavě a katalogu Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice (2011), a podílela se na sborníku Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby (2013). Její knižní publikace Anežský klášter v Praze se stala Nejkrásnější knihou roku 1989 a v roce 2011 Knihou roku nakladatelství Vyšehrad.
Nový životopis světice a patronky českého národa přináší souhrnný pohled na Anežčin život, dílo a spiritualitu, stejně jako na její „druhý život“ v legendách a historické paměti od středověku až po moderní dobu. Česká světice se představuje jako cílevědomá a důsledná zastánkyně základních pilířů františkánské spirituality: služby bližnímu a naprosté chudoby. Pro její zachování neváhala podstoupit nejeden spor i s papežskou kurií. Její příběh se propojuje s pohnutou historií kláštera Na Františku, jehož zánik se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli.  
Knihu doplňuje unikátní obrazová příloha přinášející 300 ilustrací. Anežčina nová monografie jistě potěší všechny zájemce o osud a dílo výjimečné ženy, která zanechala nesmazatelnou stopu v naší historii.

Odpovědný redaktor Filip Outrata
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., roku 2015
První vydání
Počet stran 416, MOC 498 Kč
www.ivysehrad.cz

svata2

 

Ukázka z knihy

Ani poslední léta Anežčina života nebyla dobou pasivní odevzdanosti a truchlení. Třebaže si plně uvědomovala tíhu dějinné situace, svou pevnou vírou v řád byla přesvědčena o dalším vzestupu přemyslovského rodu. Proto soustředila všechny své síly na to, aby v dobách braniborské okupace pomohla uchovat a předat vysokou kulturní tradici jeho nejmladším členům. V předtuše Přemyslova neblahého konce ovlivnila zřejmě rozhodnutí o řeholním životě mladé Kunhuty, jejíž vnímavou duši pomohla rozvinout. A tak to, co se tehdejšímu kronikáři jevilo jako počátek všeho budoucího zla, stalo se z hlediska příštího vývoje pozitivním činem. Všechnu zkušenost a moudrost, jíž se Anežka za svého života dobrala, předala Přemyslově prvorozené dceři. Seznámila ji s chodem kláštera  a s významnou iluminátorskou a literární produkcí, zasvětila ji do děl středověkých mystiků a předala svou úctu k svátosti oltářní. Vysvětlila jí poslání špitálního řádu křižovníků s červenou hvězdou a vštípila jí, že jako starší sestra budoucího krále pomůže jednou bratru Václavovi navázat na Přemyslovu státní  a dynastickou koncepci.
Když tento svůj poslední úkol Anežka splnila, na jaře 1282 onemocněla a ulehla. Legenda jejího života podrobně popisuje, jak když se blížil čas, kdy Kristus chtěl vzít z tohoto světa svou služebnici Anežku, uvést ji do nebeské komnaty a odměnit ji za její zbožné práce korunou spravedlnosti, nadcházela doba čtyřicetidenního postu, kdy byla zvyklá stranit se nejen styku se světskými osobami, které ji z úcty navštěvovaly, ale i sester… tu spočinula jednoho dne  nad ní ruka Páně, síla smyslů celého těla začala ochabovat a pro silně vzrůstající slabost ulehla. Když pak nastala třetí postní neděle, pocítila, že jí nastává šťastný odchod z tohoto světa, který tajně sdělila jen nečetným důvěrným přátelům, a v přítomnosti bratří a sester přijala Tělo Páně a svaté pomazání. Legenda dále vypráví, že ačkoliv v ní nezbylo již nic z tělesných sil, přece duchem zůstala pevná a roznícená; chvíli se zbožně modlila, chvíli laskavými slovy těšila sestry, jež měly její smrtí osiřet a proto neutišitelně plakaly, chvíli je s mateřskou láskou povzbuzovala k dosažení vrcholu dokonalosti… Když tato a jiná spásná napomenutí po celý večer a následující noc vtiskovala do srdcí sester… příští den, totiž v pondělí (2. března), začala být zaplavována jakousi radostí, ve tváři měla usmívající se výraz a celé její tělo až do šesté hodiny zbělelo. Když se pak bratři pomodlili devátou (hodinku) a začali mši, okolo hodiny, v kterou Spasitel lidského rodu visel na kříži a pro naše vykoupení vypustil ducha, Bohu přemilá služebnice odevzdala svou duši do rukou nebeského Otce. V pondělí po třetí neděli postní, 2. března 1282, Anežka ve věku 71 let skonala. Nedočkala se návratu následníka trůnu Václava, u jejího lůžka však stála sedmnáctiletá praneteř Kunhuta a příbuzná Alžběta, které převzaly odpovědnost za program a vedení kláštera.


Podle legendy donesly sestry její tělo do chóru (přemyslovského mauzolea), kde zůstalo vystaveno po dva týdny a menší bratři pak po těchto čtrnáct dní denně přicházeli do klausury sester a vzdávali příslušnou pohřební poctu sloužením mší a vigílií. Avšak i téměř celé město s množstvím přicházejících lidí se každý den shromažďovalo u kláštera a naléhavě žádali, aby mohli alespoň přes mříž spatřit tělo světice. Dotýkali se ho prsteny, opasky a jinými předměty v naději, že dosáhnou pomoci. Když však již sestry nemohly déle snášet neodbytnost lidí… uložily tělo s úctou do nové dřevěné rakve (in archam novam ligneam), připevnily k ní víko na nových železných závorách
a velkým železným hřebem ji pevně zavřely.

Doc. PhDr. Helena Soukupová (nar. 1946 v Praze), historička umění, se zaměřuje na středověk, zvláště na architekturu žebravých řádů ve 13. a 14. století s přesahem do kulturní historie. Od 1990–2003 pedagogicky působila na Katedře dějin umění a estetiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (v letech 1997–2000 jako studijní prorektor).

Většinu svých publikací věnovala Anežskému klášteru v Praze a osobnosti sv. Anežky. Je autorkou obsáhlé monografie Anežský klášter v Praze (1989, rozšířené vydání 2011), spoluautorkou výstavy a katalogu Svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice (2011), a podílela se na sborníku Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby (2013). Kromě přednáškové činnosti vydala celou řadu článků a odborných studií (mezi jinými k problematice Vyšehradu). Její knižní publikace byly opakovaně oceněny: kniha Anežský klášter v Praze se stala Nejkrásnější knihou roku 1989 a v roce 2011 Knihou roku nakladatelství Vyšehrad.

Helena Soukupová: Svatá Anežka Česká. Život a legenda (oficiální anotace nakladatelství)

Nový životopis světice a patronky českého národa přináší souhrnný pohled  na Anežčin život, dílo a spiritualitu, stejně jako na její „druhý život“
v legendách a historické paměti od středověku až po moderní dobu. Jeho autorka, historička umění Helena Soukupová, vydala v roce 1989 základní monografii o Anežském klášteře, v roce 2011 pak knihu zásadně přepracovala, aktualizovala a rozšířila. Životopis zakladatelky kláštera spojuje erudici uměnovědnou s důkladným rozborem dobových pramenů, a to jak  z doby Anežčina života, tak z doby pozdější. Literárním památkám, které se v době středověké, renesanční, barokní i moderní s Anežčinou postavou spojovaly, se dostává stejné pozornosti jako stavbám se světicí spojeným či její spiritualitě a duchovnímu profilu. Příběh přemyslovské princezny, hrdé na svůj rod a vlast, vyznavačky františkánské chudoby, která pro její zachování neváhala podstoupit nejeden spor i s papežskou kurií, se propojuje s pohnutou historií Anežčina kláštera Na Františku, jehož zánik se podařilo odvrátit doslova na poslední chvíli. Kniha je bohatě ilustrována unikátním obrazovým doprovodem.

 

www.ivysehrad.cz


 





Rozhovor

Rozhovor s jednou ze zručných umělkyň sesterského dua Malypetrovy!

malypa perexVytvořit šperk, který svými vlastnostmi bude odpovídat představám potenciálních zákazníků, to není jen tak. Chce to nemalou dávku šikovnosti a trpělivosti, bez toho se zkrátka příkladný výrobce prostě neobejde.  O tom by mohla říct své J...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (24)


Literatura

Lenka Sobotová: Suchý konce

suchy konce perexDuševní samomluvy a suchý konce. Někdy máme chuť se začíst do něčeho, co je obyčejné i neobyčejné, zároveň tím, jak to proniká do nitra duše, jak nás to osvobozuje od vlastních myšlenek, protože zjistíme, že jiní lidé mají někdy v h...

Divadlo

Národní divadlo připomene Bohumila Hrabala operou Don Hrabal a výstavou Hrabalova galaxie

Hrabal perexOperu Don Hrabal Národní divadlo poprvé uvedlo v roce 2017, kdy si literární svět připomínal 20 let od úmrtí Bohumila Hrabala. Autorský počin renomovaného českého skladatele Miloše Orsona Štědroně, v němž se vyznal z celoživotní lásky ke slavné...

Film

Film Hugo a jeho velký objev připomíná prvního filmového kouzelníka Georgese Mélièse
ImageGEORGES MÉLIÈS (1861-1938) začínal jako pouťový eskamotér, předváděl na jevišti kouzelnické výstupy, promýšlel nejrůznější iluzionistické triky, konstruoval mechanismy automatů, které někdy připomín...