Banner

Dva roky po smrti Lou Reeda vychází kniha, kterou on sám označil za svou nejlepší biografii!

Email Tisk

27. října uplynuly dva roky od smrti zpěváka, multiinstrumentalisty a skladatele s velkým talentem a velkou manýrou Lou Reeda. Tvorba rockového hudebníka a jeho kapely Velvet Underground dodnes ovlivňuje hudební průmysl. Neméně silný jako jeho hudební vliv, byl i přímo filmový život Lou Reeda. Najdeme v něm epizody z psychiatrické kliniky, kde se elektrošoky léčil z homosexuality, drogové zkušenosti, hledání poetiky ve studiu literatury ale třeba i vazby na Českou republiku zprostředkované Václavem Havlem. V českém překladu poprvé vychází biografie z pera Jeremy Reeda:
„Lou Reed: Waiting for the Man. Život a hudba“

 

 


Jak napovídá podtitul „Život a hudba“, sledujeme nejen biografii Lou Reeda, ale i okolnosti, které provázely vznik jeho písní a také jejich přijetí publikem. Autor biografie Jeremy Reed je básník, jeho plastický jazyk a hlavně velká dávka empatie vůči jednomu z nejvlivnějších hudebníků 20. století, umožňují lepší pochopení tvorby Lou Reeda. („Nejlepší Reedovy písně, podobně jako ty Dylanovy, obstojí jako básně. Po textové stránce sice neustupují formální poetice, ovšem díky své úspornosti a imaginaci jsou kompaktní a nezávislé na hudbě, kvůli které vlastně vznikly. Ztotožnění díla s místem je pak u Reeda natolik naléhavé, že byl už během svého života všeobecně považován za neoficiálního dvorního básníka New Yorku, který ve svých písních dokázal proměnit městskou špínu ve zlato.“)

lou

 

I přes zjevné zaujetí jedním z nejvlivnějších umělců 20. století se Jeremy Reed v biografii nevyhýbá ani nelichotivým stránkám povahy legendárního hudebníka:
„Na turné postupem času parodoval sám sebe čím dál skřehotavějším hlasem. 21. září hrál s nadšenou a loajální kapelou za zády pro Columbia University, kde znovu nešetřil slovem ”fucking“ (zkurvený, podělaný, zasraný), jako by ho snad vymyslel. V polovině apatického provedení skladby ”Waiting For The Man“ se rozhodl pro první ze svých nepřiměřených aforistických odboček: ”Jako škvrně jsem chtěl chodit na žurnalistiku, protože jsem chtěl být spisovatelem, takže vězte, že existuje naděje.“ Pak předčasně ukončil další předělávku Velvetů, ”I’ll Be Your Mirror“, jejíž křehkou krásu rozmělnil osekaným textem a neustálým vykřikováním slova ”fucking“. Monotónní pecku ”Leave Me Alone“ zase přerušoval uštěpačnými poznámkami o sexualitě: ”Existuje rozdíl mezi tím, jak člověk mluví s mužem, a jak se ženskou.“ V reakci na jednoho výtržníka pak prohlásil: ”Protože jsem ti ojel mámu, ty kreténe.“ Nato však poukázal na svou nevyhraněnou sexualitu: ”Moment, jsem přece Lou Reed. Počkat, trochu jsi mě zmátl, měl jsem říct, že jsem ti ojel tátu. Co kdybych ojel i tebe?“
 
Lou Reeda sledujeme nejen jako nadaného hudebníka, vypjatou osobnost, ale také jako aktéra mimořádně zajímavé éry. Sám autor jeho životopisu lituje, že Lou Reed nenapsal autobiografii a snaží se zaznamenat alespoň některé historky:
”To byla Nico ještě s Velvety a pozvali nás na nějakej happening. Tehdy tu byly samý velký prostory. Byl jsem zfetovanej snad ze všeho, co jsem měl v bytě. Zbytek drog jsem nesl pro lidi, který potkáme na tom večírku. Nico byla sjetá jak puk. Šli jsme po ulici, jako je tahle, s velkýma dlažebníma kostkama. Nico měla sukni a štrádovala si to k Jill. A najednou povídá: ’Lou, potřebuju se vyčůrat.‘ Řekl jsem jí, že jsme jen pár bloků od toho místa, ať to ještě vydrží, jenže byla tak sjetá, že to nešlo. Neměla spodní prádlo, takže povytáhla sukni a přidřepla si na chodníku. Byl jsem ohromenej i sjetej, tak jsem se zastavil a koukl se přes ulici k řadě zaparkovaných aut. Přímo před očima jsem uviděl poldu, jak zastavil hlídkovej vůz. Napadlo mě, že to je konec. Měl jsem u sebe tolik drog, že mě mohli zavřít na desítky let. Polda na mě chvilku civěl, pak se podíval vedle, všiml si Nico a povídá: ’Naučte ji na nočník, jo?‘ Pak zabzučel sirénou a jel zase dál.“

lou3

 

Recenzent Charles Pitter biografii charakterizoval jako krásné čtení, které připomíná dlouhý rozhovor s přítelem v oblíbené kavárně. Kniha skutečně není psaná jako lineární životopis a přestože zachovává přehlednost, umožňuje různé odbočky, vsuvky a vysvětlení. Ať už se jedná o vhledy do Reedova života nebo naopak odkazy na literaturu, historii, popkulturu.
Právě díky tomu je kniha „Lou Reed: Waiting for the Man“ více kulturní sondou a literárním textem než pouhým popisem.

Z anglického originálu „Lou Reed: Waiting for the Man“
přeložila Sylva Ficová
v roce 2015 vydalo Nakladatelství 65. pole,
1. vydání, vázaná kniha, 304 stran, 398 Kč


Lou Reed (2. března 1942 – 27. října 2013)  narodil se v New Yorku a celý život jím byl silně ovlivněn. V dětství začal hrát na klavír, později na kytaru.
Na střední škole začal psát poezii. V polovině 60. let se stal frontmanem skupiny Velvet Underground, která je považována za jednu z nevlivnějších a přitom nedoceněných kapel. V roce 1970 ze skupiny odešel a začíná sólovou kariéru. Výraznými motivy jeho tvorby jsou do té doby tabuizovaná témata jako homosexualita, masochismus, drogy, násilí.
V roce 2015 byl Lou Reed uveden in memoriam do Rock and Roll Hall of Fame.

Jeremy Reed (1951) britský básník, prozaik a životopisec. Je autorem více než padesátky knih. Získal řadu ocenění, například od Královské literární nadace nebo Evropskou překladovou cenu. Shoda příjmení s Lou Reedem je pouze náhodná.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Banner

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Chat s osobností

Hledat

Mimísek 6

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Kuchařka od Vietnamců v Česku: Tak vaří Vietnam

kucharka200Vydavatelství Mladá fronta dostalo na trh kuchařku od Vietnamců v Česku s názvem Tak vaří Vietnam. Měla by ukázat, na čem je založena vietnamská kuchyně, jak si připravit její pokrmy doma a také představit specifické suroviny.

Divadlo

Kouzelná, pohádková, strhující My fair lady

my-fair-lady 200Městské divadlo Zlín na konci předešlé sezóny představilo hudební komedii podle hry George Bernarda Swawa a filmu Gabriela Pascala Pygmalion - My fair lady. Nebyl to jednoduchý počin, protože většina zná zápletku nebo filmové zpracová...

Film

V Praze a Brně začíná 7. ročník festivalu německy mluvených filmů Das Filmfest

neviditelna christian schwochowOd středy do neděle se v pražských kinech Lucerna a Atlas a v brněnském komorním kinu Art uskuteční sedmý ročník festivalu německy mluvených filmů