Reklama
Banner
Banner

Hubert Wolf odkrývá tajemství případu Sant´ambrogio

Email Tisk
wolf perSkutečný, více než století utajovaný církevní skandál, odehrávající se poblíž sídla samotného papeže, se prostřednictvím knihy PŘÍPAD SANT´AMBROGIO dostává mimo zdi uzamčeného církevního světa. Tajný inkviziční archiv zpřístupnil až v roce 1998 papež Jan Pavel II. a záhy vyplul na povrch případ řeholnic z kláštera Sant’Ambrogio z poloviny 19. století. Několikaletá badatelská práce význačného církevního historika Huberta Wolfa vyústila v obsáhlou a poutavou studii s prvky detektivního románu podloženou četnými archivními materiály a výpověďmi očitých svědků i obviněných. Autor postupně před čtenářem otevírá mnohem širší a závažnější souvislosti, v nichž hrály nemalou úlohu také vysoce postavené církevní osobnosti. Dílo již vyšlo německy, anglicky, francouzsky, italsky a korejsky. U nás ho v českém překladu Lubomíra Kotačky vydává nakladatelství PROSTOR.
 
Konečně ke mně v pondělí 25. července, krátce po osmé hodině, přišel arcibiskup edesský, poslaný Pánem. Nezbývala už žádná naděje; byla poslední příležitost k mé záchraně. Jemu jsem mohla všechno odhalit a naléhavě jsem ho prosila, aby mi pomohl co nejrychleji se z kláštera dostat. Všechno to dopadlo dobře – byla jsem vyslyšena a zachráněna,“ cituje Hubert Wolf v knize PŘÍPAD SANT´AMBROGIO dopis kněžny Kathariny von Hohenzollern papeži, který mu napsala pět týdnů po svém vysvobození z římského kláštera Sant’Ambrogio, kde jen o vlásek unikla smrti. Ponižovali ji, izolovali od ostatních řeholnic a vnějšího světa, a protože věděla o tajemstvích, jež se v klášteře skrývají, snažili se ji umlčet. Nakonec se ji dokonce několikrát pokusili otrávit. Téměř přesně po patnácti měsících, dne 26. července 1859 v půl čtvrté odpoledne, definitivně skončilo její přebývání mezi řeholnicemi III. regulovaného řádu svatého Františka v klášteře Sant’Ambrogio della Massima v Římě, jež nejdříve započalo slibně.  Byla to záchrana před jistou smrtí, na poslední chvíli. Dramatický zážitek, dlouhé měsíce strávené ve smrtelném strachu, se stal rozhodující životní zkušeností zbožné šlechtičny, která se do zmíněného kláštera uchýlila ve svých jednačtyřiceti letech jako řeholnice. Její líčení uplynulých událostí připomíná ten nejtemnější středověk a potvrzuje předsudky a klišé o životě v katolických klášterech, jakých koluje mezi lidmi spousta. Jenomže zde se nejedná o středověk, nýbrž o novověk, polovinu 19. století, a neodehrává se to v osamělém klášteře někde vysoko v horách, ale rovnou uprostřed metropole všeho křesťanstva a sotva dva kilometry vzdušnou čarou od Vatikánu, sídla zástupce Ježíše Krista na zemi. Co se vlastně v klášteře Sant’Ambrogio odehrávalo? Šlo pouze o fantazírování jedné neurotické kněžny o travičských úkladech, nebo šlo Katharině skutečně o život? Ostatně: co vůbec přimělo kněžnu z hohenzollernského rodu, blízkou příbuznou pozdějšího pruského krále a německého císaře Viléma I., k tomu, aby se stala řeholnicí, dokonce v tak přísném řádu a právě v Římě? Odpovědi hledá a nachází Hubert Wolf v pečlivé rekonstrukci případu, který si nezadá s temným thrillerem. 
 
Hubert Wolf: PŘÍPAD SANT´AMBROGIO. Utajený skandál římských řeholnic (anotace)
V roce 1998 zpřístupnil papež Jan Pavel II. tajný archiv Kongregace pro nauku víry, pokračovatelky římské inkvizice. O rok později se do studia těchto archivních materiálů pustil církevní historik a profesor münsterské univerzity Hubert Wolf. Výsledkem jeho dlouholeté práce se mj. stala historická studie Případ Sant’Ambrogio, která poprvé vyšla roku 2013 a poté byla přeložena do angličtiny, francouzštiny, italštiny a korejštiny.
Autor na základě analýzy dokumentů tajného inkvizičního procesu z počátku šedesátých let 19. století zrekonstruoval příběh odehrávající se poblíž sídla papeže v jednom z římských ženských klášterů na přelomu padesátých a šedesátých let 19. století. Zde byl po dlouhá desetiletí pěstován kult údajné světice Marie Agnese Firraové, který přerostl do organizovaného psychického, sexuálního i jiného zneužívání novicek a řeholnic. Manipulace probíhala mj. prostřednictvím falešných zjevení, domnělých mystických dopisů psaných Pannou Marií apod.
Hlavní hybatelkou celého inkvizičního procesu, probíhajícího dva roky a před veřejností dokonale utajeného, byla kněžna Katharina von Hohenzollern-Sigmaringen. Tato urozená a zbožná šlechtična se do kláštera uchýlila s cílem uklidnit svou duši a ukrýt se před nelehkým osudem, ale záhy zjistila, že je ohrožena nejen její mravnost, ale také život. Přes prvotní nadšení a odhodlání zůstat v klášteře natrvalo brzy zjišťuje, že za uzavřenými zdmi se odehrávají zločiny kriminální, náboženské i mravní povahy. Hlavní iniciátorkou je zástupkyně abatyše Maria Luisa. Tato krásná mladá a ctižádostivá žena má na svědomí několik lidských životů, organizuje pod záminkou náboženského zasvěcení každodenní sexuální orgie a nechává se uctívat jako světice. Před kněžnou se postupně odhalují další a další zločiny, nenachází však zastání ani u představené kláštera, ani u zpovědníků, kteří jsou do skandálu také zapleteni. V podstatě nemá šanci uniknout a musí čelit travičským pokusům nedotknutelné světice Marie Luisy.
Několikaletá badatelská práce autora vyústila v obsáhlou a poutavou studii s prvky detektivního románu podloženou četnými archivními materiály a výpověďmi očitých svědků i obviněných. Případ Sant’Ambrogio není omezen jen na klauzuru samotného kláštera, ale odhaluje také pozadí zločinů a postupně před čtenářem otevírá mnohem širší a závažnější souvislosti, v nichž hrály nemalou úlohu také vysoce postavené církevní osobnosti.

Z německého originálu Die Nonnen von Sant’Ambrogio. Eine wahre Geschichte, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck v roce 2013, přeložil Lubomír Kotačka.
Odpovědná redaktorka: Stanislava Moravcová ml.
Počet stran: 600, MOC 397 Kč
Vydalo nakladatelství: PROSTOR roku 2017
V českém jazyce vydání první 
 
 
Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu.
Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. Jedná se například o knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše) a Konklave. Die Geheimnisse der Papstwahl (2017, Konkláve. Tajemství papežské volby).
 
wolf 1
 
O knize napsali
Případ Sant’Ambrogio je ve skutečnosti mnohem víc než pravdivý kriminální příběh o vraždících jeptiškách. Je to seriózní vědecká studie o tom, jakým způsobem se církev vyrovnávala se skandály. Jak autor podotýká, tento příběh se zkrátka nikdy neměl dostat na veřejnost.
GERARD DEGROOT, THE WASHINGTON POST
 
Wolfův vypravěčský talent se opírá o skutečné tajné inkviziční dokumenty, kdysi chybně zařazené a dlouho pohřbené v zapomnění. Autor odhaluje sexuální zneužívání, podvody a vraždy odehrávající se za zavřenými dveřmi ženského kláštera. … Je zde víc než dost materiálu na kriminální román, ale příběh Sant’Ambrogia jde ještě mnohem dál než běžná fikce.
EAMON DUFFY, THE GUARDIAN

Ne každý den narazíte v literatuře na vraždící jeptišku s lesbickými sklony, pokud to tedy není brak. Skutečný život je však něco zcela jiného, jak také poznala zbožná německá kněžna Katharina von Hohenzollern – téměř za cenu vlastního života –, poté co se rozhodla vstoupit v roce 1858 do kláštera.
MARCUS TANNER, THE INDEPENDENT
 
Inkvizici většinou vnímáme jako negativní instituci, ale v Případu Sant’Ambrogio postupuje efektivně, systematicky zpovídá svědky a zvažuje důkazy. Co zjišťuje, je mnohem závažnější než původně odhalené uctívání falešné světice. Jeptišky byly v přísné klauzuře s nestvůrou – jejich nadřízená byla závislá na moci, trpěla naprostou bezohledností a sexuální nenasytností.
LEV GROSSMAN, THE TIME
 
Hubert Wolf vypointoval svou knihu, založenou na množství důkazů, jako autor thrilleru. Postupuje retrospektivně, probírá se výpověďmi obžalovaných, kteří popírají svou vinu, a rozplétá mlžení a polovičatá přiznání svědků, dokud neodhalí zvrácenou podstatu celého skandálu.
SARAH DUNANTOVÁ, HISTORY TODAY
 
Ukázka z knihy PŘÍPAD SANT´AMBROGIO, str. 438
Maria Luisa Ridolfiová byla zřejmě svrchovaně sebevědomá a atraktivní mladá žena. Mnozí vyprávěli o její mimořádné kráse a jejím šarmu, jímž si dovedla získat lidi. Maria Luisa si byla svého působení na muže i ženy plně vědoma a svých půvabů cíleně využívala. Toho Americana si jednoduše otočila kolem prstu a s vysoce vzdělaným teologem Josephem Kleutgenem strávila nejen noc v posteli, nýbrž dohnala jej dokonce k tomu, že její krásu kladl na roveň půvabu Bohorodičky Marie. Nešlo však pouze o erotickou přitažlivost, Maria Luisa měla zvláštní charizma, jemuž se jen málokdo dokázal ubránit. Vždyť i jinak nepříliš snadno roznítitelná kněžna Katharina von Hohenzollern jí byla zpočátku zcela uchvácena.
Maria Luisa pocházela z prostých poměrů, jimž chtěla vstupem do kláštera uniknout. Jako mladá dívka byla tehdejší abatyší Sant’Ambrogia sexuálně zneužívána a bezprostředně poté začala se svými vizemi a extázemi, jež postupně nabývaly na intenzitě. Zda u těchto nadsmyslových projevů šlo o reakci na právě prožitou špatnou zkušenost, lze stěží posoudit. Nasvědčuje tomu fakt, že zjevení Panny Marie bylo častým průvodním projevem „syndromu chudoby, závislosti, nemoci, sociálního vyřazení, případně bolestného zážitku vyvolaného tělesným nebo duševním úrazem“. Například u stigmatizované vizionářky Marie von Mörl se mystické jevy objevily po ztýrání jejím otcem. Jedny své tělesné potíže, v daném případě silné bolesti hlavy, Maria Luisa sdílela s jinými extatickými ženami, například se „spolutrpitelkou“ Annou Kateřinou Emmerichovou. Maria Luisa si s tím ovšem poradila po svém. „Řeči extatického těla“ využila nejen jako „ženské strategie zvládání krize“ a jako „formy vyjádření prožitého utrpení“, nýbrž zcela vědomě k záměrné manipulaci bližních. 
Maria Luisa už nechtěla trávit život na jeho stinné straně, nechtěla už patřit k prohrávajícím. K tomu, aby pomocí příkladů z dějin ženské mystiky vystupovala jako řeholnice s přímým spojením k Bohu a jiným nebeským osobám, neměla daleko, protože nadpřirozené úkazy byly v S ant’Ambrogiu tak jako tak na denním pořádku. Kryta nebeskou autoritou mohla Maria Luisa své mocenské nároky prosazovat nejprve uvnitř kláštera, posléze však i venku, v jistých kruzích papežské kurie. Díky svému přímému spojení s nebeskými mocnostmi byla Bohu blíže než kterýkoli kněz, biskup, a dokonce papež.
Na pochybnosti posvěcených mužů měla vždy v pohotovosti námitku: Mluvila o tom Matka Boží bezprostředně i s tebou? A jakkoli to vypadá přímo bláznivě, Maria Luisa měla se svou ženskou mystickou strategií u hierarchicky organizované, klerikální mužské církve úspěch. 
To, že jí teologové a kardinálové skutečně věřili, lze pochopit jedině na pozadí katolicismu prosyceného touhou po zázracích, jaký panoval v Římě v druhé polovině 19. století. V apokalyptickém ovzduší vyvolaném pokračujícím scvrkáváním církevního státu a hrozícím obsazením Říma oddíly italského národního hnutí se každou chvíli počítalo se zásahem nebeských mocností do pozemského dění na ochranu papeže a kurie. A samozřejmě i papež, tak jako nemálo jeho současníků, věřil téměř každým dnem, že nastane nějaký zázrak.   
Jenže Maria Luisa chtěla ještě víc. Nestačilo jí ovládat prosté zbožné ženy v Sant’Ambrogiu a využívat k tomu i několika duchovních. Chtěla založit něco trvalého, jež by zůstalo navždy spojeno s jejím jménem. A tak v ní uzrál plán, že se stane novou matkou zakladatelkou jako Agnese Firraová, za tím účelem založí nový klášter jako pobočku Sant’Ambrogia a stane se jeho abatyší. K tomu však potřebovala peníze, mnoho peněz, a protekci vlivných církevních hodnostářů.   
Patří k tragice tohoto příběhu, že už samotná příprava nového kláštera, který se měl stát jejím mistrovským dílem, skončila pro krásnou mladou řeholnici katastrofou. Díky kardinálu Reisachovi se totiž ukázal na obzoru zdroj peněz, jejichž pomocí by se stavba pobočky Sant’Ambrogia dala financovat. Katharina von Hohenzollern byla zámožná a svůj vdovský důchod vložila do zvláštního klášterního fondu. Matka Boží k tomu rovnou napsala odpovídající dopis: „Princezna musí být má.“ Nikdo však nepočítal se zcela odlišnou mentalitou vzdělané německé šlechtičny. Kněžna prohlédla, co Maria Luisa chystá. Následkem byly travičské pokusy a nakonec proces před Svatým oficiem. 
Církevní hodnostáři, kteří dříve lpěli na jejích rtech a ňadrech a uctívali ji jako živoucí světici, nechali Marii Luisu na holičkách. A před mužským soudcovským sborem Svatého oficia uspěli, tvrdíce, že byli oklamáni, a využívajíce obrannou strategii, jež se mohla opřít o běžná klišé týkající se žen: co jiného se přece dalo čekat od toho slabého pohlaví, od Eviných dcer, jež se tak snadno nechají svést ke zlému a samy ještě muže svádějí? Přitom ti mocní hodnostáři – kardinál protektor, kardinál kurie a zpovědník – museli od začátku vědět, oč tu jde. Bylo jejich povinností jako duchovních rádců se zneužitého dítěte ujmout a věnovat mu lidskou a náboženskou péči a pomoc. Namísto toho byla nyní ona jediná potrestána za vše, čeho by se nemohla dopustit, kdyby nebylo falešné důvěřivosti církevních představitelů, zatímco velební pánové z celé věci vyšli jen s minimálními následky. 
Nesmí se ovšem zapomínat na to, že před světským soudem by Marii Luise jako několikanásobné vražedkyni hrozil trest smrti. I v církevním státě bylo podle tamějšího trestního zákoníku v 19. století „každé úmyslné a předem uvážené zabití“ trestáno smrtí. Travička by v žádném případě nemohla počítat s polehčujícími okolnostmi, spíše naopak: zatímco běžný trest smrti byl prováděn stětím, u vraždy jedem se počítalo se zostřením trestu – odsouzenec byl usmrcen výstřelem do zad. 
Krev duchovních a řeholníků či řeholnic však zpravidla prolita nebyla. V církevním státě jim bylo uděleno takzvané privilegium fori, podle něhož při provinění trestněprávní nebo občanskoprávní povahy nesměli být souzeni světským soudem. Pouze ve velmi řídkých případech byli vydáni světské soudní moci a popraveni, jestliže v případě kacířství odvolání zvlášť tvrdošíjně odmítali, případně když spáchali hrdelní zločin a z duchovního stavu byli vyloučeni. Ostatně pozornost inkvizičního soudu se nesoustřeďovala na hrdelní zločiny, nýbrž na kacířství, přičemž na vraždy a vražedné pokusy se nahlíželo jako na jakési vedlejší delikty zaviněné falešnou vírou.
 
wolf per

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Banner

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Hledat

Mimísek 15

Partneři

Nové komentáře

  • 09.06.2017 02:40
    Držte se ...
    Pane Juraji, Jsem ...
     
  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...

Facebook

Twitter


Literatura

Mona – první biologický počítačový virus na světě

Mona perexPředstavte si, že píšete svůj první román v životě a vůbec se nebojíte zabrousit na témata jako pokročilé informační technologie, neurologie, mezinárodní vztahy a teroristické skupiny. Že na 427 stránkách poputujete ze Švédska přes Francii do I...

Divadlo

20 let radosti a smíchu

screamers PEREXV letošním roce je to už dvacátý rok, kdy mají členové travesti skupiny Screamers plné diáře a brázdí republiku křížem krážem. Sama představení skupiny navštěvuji už od základní školy, takže jejich repertoár znám dobře a byla jsem zvědavá,...

Film

Chuckyho nevěsta stírá rozdíl mezi roztomilou naivitou a škodolibostí

chuckyho nevestaVolné pokračování filmu Dětská hra s názvem Chuckyho nevěsta (1998) je snad tím nejlepším a zároveň nejsarkastičtějším, co může moderní horor nabídnout. Šikovně se zde stírá rozdíl mezi roztomilou...