JEDEN SVĚT Z BEZPEČNÉ BLÍZKOSTI
Banner

JEDEN SVĚT Z BEZPEČNÉ BLÍZKOSTI

Email Tisk

jeden svet perexByla to jízda. Kolotoč dokumentárních filmů, diskuzí a doprovodných programů. Viděla jsem filmy, které se mnou otřásly, ale i takové, které vzbuzovaly naději. Najednou mi ten “cizí” svět přišel tak nějak blíž. Z bezpečí polstrovaných křesel našich ostravských kin.

 

 

Celý minulý týden, a ještě pár dnů navíc, u nás probíhal festival dokumentárních filmů Jeden svět, který se zaměřuje na lidská práva. Jedná se o nejrozsáhlejší festival tohoto typu v Evropě a možná nejen na našem kontinentu. Pořadatelem je organizace Člověk v tísni. Jeden svět byl v Ostravě již po dvacáté a jubilejní ročník zahájil filmem Na jejích bedrech zakončeném diskuzí s generálem Petrem Pavlem a bývalým diplomatem Petrem Kolářem. První den tak přilákal do kina Vesmír dvě stě padesát diváků. Téma letošního ročníku bylo Bezpečná blízkost.

NEJVĚTŠÍ AFRICKÝ SLUM

V Keni se rozprostírá čokoládové město. Uvnitř Nairobi se vlní plechové střechy, pod nimiž žije okolo tři sta tisíc obyvatel, z leteckého pohledu vypadají jako hnědé tabulky čokolády. Lidé tomuto městu ve městě říkají Kibera a jedná se o největší slum v Africe. Je tam nejlevnější bydlení, a pokud chce někdo odstartovat život v Nairobi, z ekonomického hlediska tam může skončit. Bahnité uličky, nedostatek vody a zájmu, ale také silná místní komunita, která bojuje za lepší Kiberu. Dokument nám přibližuje slum díky mladému fotografovi Donwilsonovi Odhiambovi. Ten nám Kiberu, což znamená v překladu les, ukazuje z té hezké stránky. Fotí každodenní scény a dokazuje, že tamní lidé nejsou jen lidé problematičtí, ba naopak.

Žena, která má ze svého bytu školu pro děti problémových rodičů a zároveň je nakažena virem HIV, spolek Maasai Mbili, jenž pomocí workshopů učí lidi žít bez násilí, považovat si sebe samých a svého okolí, tkadleny, prodavače z malých krámků a mnoho dalších. Nicméně pokud ve svých uličkách chytí zloděje recidivistu, nepředává se policii, to lidé slumu přebírají právo do svých rukou. O tom všem a ještě více vypráví film Kibera: příběh slumu a velmi jsem si ho oblíbila. Poukazoval na krásné hodnoty ve velmi těžkých podmínkách. Film vzbuzující naději.

jeden svet perex

FALEŠNÝ INSTAGRAM

Do virtuálního světa nás teleportoval film #Followme. Ten jsme mohli shlédnout hned na třech místech, což je privilegium pouze tohoto snímku. Vlastně mě to ani moc nepřekvapuje, ne že by byl film o Instagramu aktuálnější než ostatní dokumenty, to vůbec ne, naopak, ale přece jen jsou v dnešní době sociální sítě ve větším popředí zájmu lidí, než lidé trpící o pár států dál. Projekce v Minikině a Atlantiku byly vyprodány a já raději dala přednost dopolední projekci v centru Pant; ta byla totiž v něčem speciální a já to chtěla vidět na vlastní oči. Centrum Pant připravilo projekci vhodnou pro rodiče s dětmi. Když jsem se blížila ke dveřím, bylo mi jasné, že jsem správně. Na ulici se srocovaly kočárky a asi třem matkám jsem podržela dveře. Ty se pomalu se svými ratolestmi začaly uvelebovat na koberci před pódiem.

Jakmile film začal hrát, některé děti otočily hlavu na plátno a tak, jak už to dělají, s otevřenou pusou započaly koukat. Nejprve mne napadlo, kam se podělo to slibované ztlumení zvuku, ale zřejmě to mámám nevadilo a protest vznesen nebyl. Tak jsme teda s bandou malých, ještě neznalých dětí, shlédli, jak je prostředí instagramů chaotické, prorostlé falešnými účty a za 35 euro si můžeme koupit deset tisíc sledujících.

Instagram se stává více nástrojem marketingu než již pouhým sdílením fotografií. Možná, že jedno z dětí začalo v první půli tušit, že v takovém světě nechce žít a obratným úprkem přes podium dokázalo film pomocí intuitivních pohybů knoflíků vypnout. Atmosféra byla skvělá, tři schody vedoucí na podium byly pro děti jako magnet a každá matka se k nim jednou musela rozběhnout. V publiku seděla se svým dítětem také Lucie Feriková, blogerka z Opavy, která je známá v komunitě nejen maminek na mateřské dovolené s počtem dvacet čtyři tisíc sledujících neboli followerů, odpovídající po filmu na různé dotazy.

jeden svet matky

GENOCIDA JEZÍDŮ

Nejvíce jsem se těšila na film Na jejích bedrech. Tak nějak jsem tušila, že bude nejsilnějším snímkem ostravského festivalu a pro mě se jím také stal. Žena, o které je, se jmenuje Nadia Murad Basee Taha, jezídka, která přežila vyvraždění své komunity a byla zajata jako sexuální otrokyně v roce 2014 jednotkami Islámského státu. Tato žena bojuje za jezídy po celém světě a opakuje svůj příběh stále dokola. Opakovaně prožívá svá muka. Snaží se docílit odsouzení představitelů Islámského státu, kteří mohou za genocidu, ale také pomáhat ženám trpícím ve válečných konfliktech. S jejím úsilím jí pomáhá právnička Amal Clooney, manželka George Cloonyho, a především Murad Ismael, ředitel organizace Yazda. Stala se velvyslankyní OSN dobré vůle a v roce 2018 získala Nobelovu cenu míru. Pokud se o ní budete chtít dovědět více, napsala knihu Poslední dívka. V dokumentu zazněl jeden jediný vtip, která vlastně nebyl vtipem, ale přidal trochu lidskosti. Nadia s Muradem Ismaelem koukají na nějaké seskupení lidí, už nevím, zda to bylo v Kanadě, ale kapela hraje, lidé se veselí a srocují. Mezi dvojící proběhne zajímavý dialog:
“Koukej, všichni jsou spolu.”
“Kdybychom byli v Iráku…”
“V Iráku by se někdo vyhodil do vzduchu.”

jeden svet diskuze

FILMOVÝ MARATON V GALERII PLATO

Sobotní odpoledne jsem strávila v galerii Plato. Byla to pro mě premiéra v tomto prostoru a mile mě překvapil. Galerie je nyní ve vyklizeném hobby-domě Bauhaus a čeká, až získá své prostory v bývalých jatkách, která jsou nedaleko. V poledne jsem chtěla vidět a především ochutnat kuchyni z celého světa. Ochutnáváme jeden svět byl doprovodný program, který předcházel filmovému maratonu. Snažila jsem se ochutnat opravdu vše a velmi mi chutnala íránská polévka Ash a uruguayské sladkosti. Ale nejen tyto věci jsem si nesla v krabičkách domů, které jsem si pro všechny případy nesla v batohu. Plato bylo nabyto doprovodným programem a ve tři hodiny započal samotný filmový maraton.

Zhlédla jsem tři zajímavé filmy, každý byl zakončen diskuzí. Nicméně malé kino v pravém zadním rohu mě opravdu zaujalo. Byla jsem upozorněna, že dovnitř se vchází bez bot. Záhy jsem pochopila proč, na podlaze byl koberec a v místnosti růžové postele a podhlavníky. Lidé se mohli pohodlně povalovat dle libosti a atmosféra byla hned lidštější a vstřícnější. Jeden muž za mnou bezprizorně usnul a jeho chrápání bylo tak nějak veselé a nikoho nerozčilovalo. Člověk v ponožkách je mi prostě vždy tak nějak bližší a otevřenější. Navíc se v posteli můžete potkat se dvěma neznámými lidmi a to se běžně nestává.

jeden svet ash

PROMÍTEJ I TY

Festivalem projekt nekončí. Člověk v tísni uhradil autorská práva na některé dokumenty a díky tomu po velmi jednoduché registraci můžeme poselství filmů promítat i my na jakémkoliv místě v České republice. A to si myslím, že je velká výzva. Já sama jsem tuto webovou stránku prozkoumala a již si dva dokumenty pustila. Stránka je velmi přehledná a dá se užívat jako pěkný komunitní nástroj, kdy registrovaní promítači mohou avizovat své projekce a navzájem se seznamovat. Zde je rychlý odkaz www.promitejity.cz.

POMÁHEJ TAKÉ

Pokud nemáme čas ani prostor předávat poselství pomocí projekce, můžeme pomáhat finančními dary nebo dobrovolnictvím. A ne že by bylo takových počinů, které si zaslouží zájem, málo. Na stránkách Jednoho světa existuje po rozkliknutí složky Program kolonka Filmy, které mění svět www.jedensvet.cz/2019/filmy-ktere-meni-svet-aneb-co-muzete-udelat-vy

LETOŠNÍ EPILOG

Festival měl velmi příjemnou atmosféru, představil nám prostory našich čtyř kin, ale také centra Pant, klubu Atlantik a galerie Plato, které se nacházejí v centru města nebo blízkém okolí (kino Cineport v Dolních Vítkovicích). Skoro polovina snímků se promítala ve dvou termínech, což jsem uvítala, a jistě nejen já. Letošní ročník nám naservíroval velmi těžká témata jako genocidu Jezídů, klimatickou hrozbu, práva žen v Afghánistánu, život ve slumu, Alzheimerovu chorobu, rekonstrukci útoku na norský letní tábor v roce 2011, kulturu znásilnění, skládku nebezpečného odpadu nebo zběha z jednotek islámského státu. Ale také filmy s úsměvnější tématikou: berlínské vegetariány, kteří odjeli na pobyt do polské vesnice (Vesnice plavajících krav), hackerskou komunitu Chaos Computer Club a jejich tábor nejen pro dospělé (Všechna stvoření vítána) a třeba také nevzdávající se seniory (Ještě nekončíme).

Už nyní se velmi těším na další ročník a festival opouštím s myšlenkou, že opravdu všichni žijeme na jednom světě a nejsme si tak vzdáleni, jak by se mohlo zdát. Měli bychom bojovat za práva nejen lidských bytostí, byť nejsou z našeho regionu, protože když to bude jedno nám, koho to má potom zajímat?

jeden svet nadia murad

Fotografovala: Káťa Michajlovová



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 





Rozhovor

Režisér Viktor Tauš: „Pracovat s Kaiserem a Lábusem je štěstí“

taus viktor 200Režisér Viktor Tauš debutoval autobiografickým filmem o drogové závislosti Kanárek. Můžete si přečíst, jak na tento film vzpomíná a co pro něj znamenal, ale tento rozhovor se točí především kolem jeho ne...

Hledat

Chaty s osobností


Literatura

Láska z pohledu jezevčíka

jezevcik 200Každý, kdo má doma psa nebo jiného domácího mazlíčka, jistě někdy přemýšlel nad tím, co si asi myslí. A právě německá autorka Frauke Scheunemannová na tomto postavila celou knihu, kterou slupnete jako buřtík.

Divadlo

Faust na deskách Buran Teatr v Brně

Faust 200Nejdřív několik základních informací:  BURANTEATR se zrodil v létě 2003 v hlavách dvojice studentů Divadelní fakulty JAMU Zetela a Jana Šotkovského – z potřeby realizovat své představy o divadelním provozu mimo existující divadla. Zakladatelé se tehd...

Film

Výrazné ochlazení: 4. ROČNÍK FESTIVALU SEVERSKÁ FILMOVÁ ZIMA PROBĚHNE V PRAZE A REGIONECH

sfklub perexNa konci února se v pražském kině Lucerna a dalších regionálních kinech výrazně ochladí. Bude zde probíhat festival severských filmů, který již čtvrtým rokem přináší českým divákům pravidelnou dávku drsného severského humoru, syrových ničím nepřik...