Mimořádně atraktivní program slibuje český debut předního izraelského dirigenta Omera Meira Wellbera. Zaslouženou pozornost budí zejména česká premiéra Dvojkoncertu po housle a violoncello od jednoho z nejslavnějších žijících autorů Philipa Glasse. Sóla přednesou legendární lotyšský houslista Gidon Kremer a litevská cellistka Giedrė Dirvanauskaitė. Dále zazní orchestrální scherzo Bohuslava Martinů Thunderbolt P-47 a Beethovenova 7. symfonie. V pondělí 11. prosince od 19.30 v Rudolfinu. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava, záznam nabízí ČRo D-dur.

 

Název skladby Bohuslava Martinů, dokončené v září roku 1945, odkazuje na stejnojmenný stíhací letoun, za druhé světové války největší jednomístnou jednomotorovou stíhačku. Stroje sloužily jako bitevní letouny a stíhací bombardéry především té části armády USA, která letecky zajišťovala invazi do Francie v červnu 1944. Kompozice nicméně dostala tento název až po dokončení. Původním záměrem autora bylo svižné univerzální scherzo. Příznivě přijatou premiéru měla skladba Thunderbolt P-47 v prosinci 1945 ve Washingtonu v podání National Symphony Orchestra a jeho ředitele a dirigenta Hanse Kindlera,

Půlhodinový Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr Philipa Glasse vznikl na jaře 2010 na zakázku Nizozemského tanečního divadla Jiřího Kyliána jako původní hudba k baletu Swan Song. Sólové nástroje vnímá Glass jako analogii ke dvěma hlavním tanečníkům na jevišti. Před každou ze tří dramatických orchestrálních vět, hlasitých a výbušných, umístil intimní duet sólistů. Čtvrtým duetem pak dílo netypicky klidně uzavírá. V podstatě se tak hudebně vyhnul nejen obvyklému členění a gradování, ale i klasickým koncertantním principům s výrazně virtuózními prvky.

Apoteóza tance. Tak se někdy říká Beethovenově Sedmé symfonii. Začal na ní pracovat během lázeňského pobytu v Teplicích. Premiéru ve Vídni v prosinci 1813 pak sám dirigoval. Ačkoliv se tak stalo v době Beethovenovy největší společenské slávy, nebyla skladba přijata nadšeně. Podle pamětí Václava Jana Tomáška se po Vídni povídalo, že jde o dílo opilce – tak zmateně na posluchače působila. Dostavily se ovšem i pochvalné ohlasy. Sám autor s ní byl velmi spokojený. 7. symfonie je vitální, energická, nicméně daleko známější než rychlé věty je kontrastní druhá, majestátní smuteční pochod.

Omer Meir Wellber, dirigent

Omer Meir Wellber se etabloval jako jeden z předních současných dirigentů operních i symfonických děl. Je hudebním ředitelem vídeňské Volksoper, opery Teatro Massimo Palermo a uměleckým ředitelem Toscaniniho festivalu. Dlouhodobě působí také jako hudební ředitel souboru Raanana Symphonette v Izraeli. Omer Meir Wellber pravidelně hostuje mj. u Gewandhausorchester zu Leipzig, Elbphilharmonie Orchester NDR, u Švédského rozhlasového symfonického orchestru, Londýnského filharmonického orchestru, Symfonického orchestru města Birmingham, Staatskapelle Dresden, Deutsche Kammerphilharmonie Bremen, Izraelského filharmonického orchestru, Vídeňského symfonického orchestru, Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin a Tonhalle-Orchester Zürich.

Jeho úzké vazby na rodný Izrael jsou patrné při spolupráci s orchestrem Raanana Symphonette Orchestra, v němž od roku 2009 působí jako hudební ředitel. Toto těleso se věnuje projektům v oboru hudební výchovy a každoročně osloví více než 70 000 dětí. Wellber je také vyslancem dobré vůle v neziskové organizaci Save a Child’s Heart, která sídlí v Izraeli a poskytuje kritickou lékařskou pomoc v oblasti kardiologie. Kromě toho spolupracuje Omer Meir Wellber s různými institucemi v rámci osvětových programů a svými výukovými přednáškami podporuje další generace studentů dirigování.

Omer Meir Wellber také napsal svůj první román Die vier Ohnmachten des Chaim Birkner, který vydalo nakladatelství Berlin Verlag na podzim 2019. Kniha vypráví příběh Chaima Birknera, unaveného a zničeného muže, kterého vlastní dcera donutí naposledy se postavit životu. Román byl vydán také v italštině nakladatelstvím Sellerio Editore a ve francouzštině nakladatelstvím Éditions du sous-sol.

Gidon Kremer, housle

Díky své nekompromisní umělecké filozofii si Gidon Kremer získal celosvětovou pověst jednoho z nejoriginálnějších a nejpřesvědčivějších umělců své generace. Spolupracuje se skladateli z Ruska, východní Evropy i dalších zemí (Alfred Schnittke, Arvo Pärt, Giya Kancheli, Sofia Gubajdulina, Valentin Silvestrov, Luigi Nono, Edison Denisov, Aribert Reimann, Peteris Vasks, John Adams, Victor Kissine, Michael Nyman, Philip Glass, Leonid Desjatnikov, Ástor Piazzolla). Interpretoval řadu novinek, z nichž mu byly mnohé věnovány. Dá se říci, že žádný jiný sólista srovnatelného mezinárodního významu nevykonal ve prospěch propagace tvorby soudobých skladatelů a nové hudby pro housle více.

Gidon Kremer nahrál více než dvě stovky alb, z nichž mnohá obdržela prestižní mezinárodní ocenění za výjimečnou interpretaci. Mj. získal Hudební cenu Ernsta von Siemense, Bundesverdienstkreuz, moskevské ocenění Triumph Prize, cenu UNESCO a cenu Una vita nella Musica „Artur Rubinstein“. Také obdržel Praemium Imperiale, cenu, která je všeobecně považována za ekvivalent Nobelovy ceny za hudbu.

V roce 1997 založil Gidon Kremer komorní orchestr Kremerata Baltica, který podporuje výjimečné mladé hudebníky z Pobaltí. Soubor hojně koncertuje a natočil téměř 30 alb pro vydavatelství Nonesuch, Deutsche Grammophon a ECM. Je třeba vyzdvihnout také Kremerovu roli při „objevení“ skladatele Mieczysława Weinberga, o jehož vzestup se v posledních letech mimořádně zasloužil. V nedávné době vydaly společnosti Deutsche Grammophon, Accentus Music a ECM velmi uznávaná a chválená alba s Weinbergovými orchestrálními a komorními skladbami, která Gidon Kremer nahrál.

Giedrė Dirvanauskaitė, violoncello

„Hra Dirvanauskaitė je evidentně už od samého začátku fantasticky frázovaná.“ Těmito slovy vyzdvihl recenzent Sebastian Scotney umění litevské violoncellistky Giedrė Dirvanauskaitė po koncertu tria (leden 2022, londýnská Wigmore Hall) s klavíristou Georgijsem Osokinsem a Gidonem Kremerem, s nímž se věnuje komorní hudbě již řadu let. Mezi její koncerty z roku 2022 se řadí také Šostakovičovo trio č. 2 společně s Kremerem a Jevgenijem Kissinem v Německu a na dvou koncertech v Suntory Hall v Tokiu s Marthou Argerich.

V posledních letech Dirvanauskaitė a Kremer premiérovali Glassův Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr v řadě zemí, například v Japonsku, Jižní Koreji, Španělsku, Rusku nebo ve Francii. Dirvanauskaitė hrála komorní hudbu také s Valerijem Afanasjevem, Jurijem Bašmetem, Mate Bekavacem, Efimem Bronfmanem, Sa Chen, Seong-Jin Choem, Olegem Maisenbergem, Heinzem Holligerem, Michelem Portalem či Andriusem Žlabysem. Jako sólistka koncertovala pod vedením mnoha osobností, mezi něž se řadí Andrej Borejko, Mario Brunello, Mirga Gražinytė-Tyla, András Keller, Roman Kofman, Lio Kuokman, Andres Mustonen, Gintaras Rinkevičius, Esa-Pekka Salonen nebo Saulius Sondeckis. Jako členka komorního orchestru Kremerata Baltica, v němž působí od jeho založení v roce 1997 a od roku 2008 jako první violoncellistka, nahrála více než 30 alb.

Po studiu na Litevské akademii hudby a divadla ve Vilniusu se účastnila mistrovských kurzů Hatto Beyerleho, Taťjany Grinděnko, Davida Geringase, Mstislava Rostropoviče a Hagenova kvarteta. Hraje na violoncello, které v roce 1710 vyrobil Matteo Goffriller.

PROGRAM:
Bohuslav Martinů (1890–1959)
Thunderbolt P-47, H 309

Philip Glass (1937)
Dvojkoncert pro housle, violoncello a orchestr

Ludwig van Beethoven (1770–1827)
Symfonie č. 7 A dur, op. 92

Omer Meir Wellber dirigent
Gidon Kremer housle
Giedrė Dirvanauskaitė violoncello

Přímý přenos koncertu / ČRo Vltava
Záznam koncertu / ČRo D-dur / 13. prosince / 20.00

Více informací: www.socr.rozhlas.cz

< Předchozí		Další >