Po druhé světové válce byla vytvářena nová muzea; tak vzniklo například Muzeum společenské kultury na (tehdy) státním zámku Jemniště, nebo Hipologické muzeum na zámku ve Slatiňanech. Z objektů, které nebyly zpřístupněny pro veřejnost, byla řada předmětů odvážena do těchto institucí. Toto postihlo i část manětínského mobiliáře.

 

Do Manětína se začaly odvezené předměty vracet až v posledních letech. Na jaře roku 2014 se vrátila velká kolekce odvezená na Jemniště. Část těchto předmětů je nyní k vidění v přijímacím pokoji Manětínského zámku. Kromě hodin z 18. století a několika svícnů se jedná především o cínové nádobí z 18.a 19. století. Nejcennější z nich jsou tři mělké talíře, vztahující se k hraběnce Marii Gabriele Lažanské. Byly zhotoveny v Praze v roce 1730 a nesou na lemu propletené iniciály "MG" ve snítkách s korunou a křížkem ve špici.

Zámek a jeho historie

Zámek Manětín se nachází v malém západočeském městečku Manětín, severně od Plzně. Manětínu  se dlouhá léta přezdívá Barokní perla západních Čech. Toto místo si ve 12. století vybral za svoje působiště rytířský řád Johanitů, aby zde vybudoval svoje sídlo, tzv. komendu. Ta zde fungovala do 15. století, kdy byla zrušena. Koncem 16. století, přibližně na témže místě, zde vyrostl, spolu s pivovarem a poplužným dvorem, renesanční zámek, sídlo Jeronýma Hrobčického z Hrobčic. Kvůli dluhům jej však musela rodina záhy prodat panu Kryštofu Karlu z Roupova. Mohutné pobělohorské konfiskace roku 1620 zasáhly i tuto rodinu, která byla zbavena veškerého majetku včetně Manětína. Konfiskát byl tak o dva roky později prodán paní Esteře Mitrovské z Mitrovic. Ta zemřela jako bezdětná vdova roku 1638; dědicem Manětínského panství se stal její bratr hrabě Ferdinand Rudolf Lažanský, jehož potomci nadále vlastnili Manětín více než 300 let až do konce 2. světové války.

Současná podoba zámku je dílem kompletní barokní přestavby, k níž došlo po požáru roku 1712, kdy bylo zdevastováno celé centrum města včetně velké části tehdejšího renesančního paláce. V tomto období zde žil hrabě Václav Josef Lažanský se svou manželkou Marií Gabrielou Lažanskou – Černínovou. Manželé ihned po požáru zahájili obnovovací práce města, avšak hrabě zemřel již 3 roky po neštěstí a tak veškerá tíha odpovědnosti zůstala na tehdy dvacetileté  Marii Gabriele, za jejíhož panování Manětín prošel obdobím největšího rozkvětu. Na obnově města i zámku se podíleli vynikající umělci, mezi nimiž je třeba především jmenovat Petra Brandla s jeho obrazovou výzdobou kostela Jana Křtitele na náměstí, s nímž je zámek důmyslně propojen 30m dlouhou nadzemní chodbou. Manětínské náměstí před zámkem bylo po požáru zcela přestavěno a byly vystavěny velkorysé  terasy, tzv. škarpy. Ty byly osazeny kamennými plastikami sochařů Štěpána Borovce a jeho žáka Josefa Herschera.
Projekt pro znovuvýstavbu zámku vytvořil tyrolský architekt Tomáš Haffenecker. Jeho původním záměrem byla osově souměrná, dosti rozlehlá  jednopatrová stavba. Záměr se však zcela nenaplnil, neboť z finančních důvodů zámek nebyl nikdy úplně dostavěn.
Rod Lažanských žil v Manětíně a  vlastnil jej i s přilehlými osadami po více než 300 let až do konce 2. Světové války, kdy jim byl majetek zabaven. Zámek, který byl v té době Lažanskými užíván především jako letní sídlo, byl zestátněn a byly zde zřízeny byty a kanceláře Státních lesů. Později se zde podařilo prosadit malé vlastivědné muzeum a koncem devadesátých let  zde vznikl malý prohlídkový okruh pro návštěvníky.

V dnešní době naleznete zámecký areál tvořený hlavní zámeckou budovou, ke které na jižní straně přiléhá francouzská zahrada s anglickým parkem a v nejjižnějším cípu můžete nalézt budovy bývalého pivovaru a sýpky. Na západní straně areál těsně sousedí se zámeckým hospodářským dvorem. Objekt má v péči Národní památkový ústav s územní správou v Českých Budějovicích.

Návštěvní doba zámku

25. 3.–28. 3. po, pá, so, ne 10.00–16.00
2. 4.–30. 4. so–ne 10.00–16.00
1. 5.–30. 9. út–ne 10.00–16.00
1. 10.–30. 10. so–ne 10.00–16.00

( 0 hlasů )

< Předchozí		Další >