Culturea letos představila návštěvníkům Norsko a Nepál

Culturea letos představila návštěvníkům Norsko a Nepál

Tisk

culturea 200Culturea vznikla v roce 2013 jako projekt studentů Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jedná se cestovatelský festival, na kterém mohou návštěvníci poznat kulturu, kuchyni, zvyky a tradice vždy dvou zemí. Letošní šestý ročník se zaměřil na Norsko a Nepál a konal se v sobotu 7. dubna ve zlínském zámku.

 

Na půdu zámku se festival opět přesunul po dvou letech , byl zkrácen na jeden den a hlavně se (konečně) konal v sobotu a ne ve všední dny. Díky tomu jej mohla navšívit široká veřejnost a hlavně ti, kteří o program měli opravdový zájem. A že jich bylo. Prostory zámku umožňovaly široké využití a návštěvníci se tak rozprostřeli po celém prostoru tak, že nikde nebyl nepříjemný nával. Živo bylo na nádvoří, kde se nacházel například obchůdek Namasté Nepál, stánek s norskými vaflemi nebo občerstvením od nepálské restaurace Makalu. Přednášky probíhaly v hlavním sále, workshopový sál sousedil s dětským koutkem a nechyběla ani odpočinková zóna nebo fotokoutek. Za zmínku stojí také nepálský sklep, kde mohli návštěvníci ochutnat kořeněný Masala Chai a prohlédnout si fotografie Všechny barvy Nepálu, a norská kavárna, ve které bohužel chyběly avizované norské dezerty. Pro tuto zámeckou kavárnu to byl „nějaký festival co tu je“, což mi přišlo smutné vzhledem k tomu, kolik si díky Culturey museli vydělat.

culturea nadvori

Hlavní dopolední program patřil přednáškám – my se připojili na tu od předsedy spolku Namasté Nepál, Tomáše Beránka. Moc mě potěšilo, že nemluvil jen o aktivitách tohoto spolku, ale ukázal krásné fotky a předal také spoustu zajímavostí o životě v Nepálu. Co se týče jejich pomoci, tak postavili 22 škol pro 3000 nepálských dětí a mají mnoho zajímavých aktivit podporujících tuto zemi. Pak jsme se díky Karolíně Stehlíkové, nordistce a teatraložce přenesli do Norska – její přednáška byla nenáročná, zaměřená na jídlo a různé zvyky. Nechyběla zmínka o kráječi na sýr, který už v roce 1925 vymyslel místní truhlář a velmi zajímavý byl popis několikatýdeních oslav maturity - Russefeiring. Ten je spojený s pitím alkoholu a plněním nejrůznějších výzev. „Když jedete ráno autobusem a uvidíte na kruhovém objezdu nahého klikujícího studenta, není to nic neobvyklého,“ smála se. Také lákala na běžky a výletní plavby lodí, až měl člověk hned chuť vyrazit. Blok uzavřel sympatický Vojtěch Čáp, který strávil několik týdnů v Nepálu a Himalájích. Svůj výklad začal informacemi o nejnebezpečnějším letišti světa – Lukla – které je bránou na Mount Everest a je ve výšce 2860 m. n. m. Poté popisoval jejich trek, ukazoval krásné fotky a o jistě náročných aklimatizačních výstupech i výškové nemoci mluvil tak, jakoby to vůbec nic nebylo. Nejpřekvapivější byly informace o povolení a jejich cenách: „My jsme měli u sebe na horách tak 20 tisíc, dohromady nás to mohlo stát kolem 60 tisíc, ale s Mount Everestem by to byl tak milion,“ uzavřel svou přednášku.

Po návalu zajímavostí jsme se šli podívat na vikingské souboje, které měla pod taktovkou skupina nadšenců a přátel Marobud zaměřující se na vikingskou dobu a oblast Norska 10. století. Na travnaté ploše za zámkem měli vytvořené krásné ležení umožňující ukázku spaní i různých řemesel. Souboje byly komentované a moc zajímavé, navíc po jejich konci ještě představili různé zbraně a umožnili návštěvníkům si vše ozkoušet, nebo se poptat na další informace. Marobud vyznávají „living history“, tedy oživlou historii, jejíž cílem je co největší se přiblížení životu v určité historické době. To na nich bylo opravdu znát, protože ctili zásadu, že když něco neví přesně, tak to dělat nebudou, aby nezvnikaly zbytečně nepřesnosti. Jejich zápal nás velmi zaujal a odcházeli jsme plní dojmů.

culturea vikingove

Odpoledne jsme pokračovali v norském duchu a zúčastnili se workshopu s názvem Norština hrou. Ten vedla učitelka Šárka Bartoňková a Norka žijící ve Zlíně Aurora Kristiansen, kterým sekundovala ještě Adéla, studentka paní Bartoňkové. Výuka probíhala v moc příjemné atmosféře prostřednictvím kartiček se slovy a účastníci se tak naučili základní věty, číslovky a další slova. Vše jsme si mohli zkusit říct, řadili jsme kartičky a všechny to moc bavilo. Osobně jsem očekávala, že bude tento jazyk mnohem složitější a nad kurzy začínám vážně přemýšlet. Nějaký skandinávský jazyk jsem vždy chtěla umět a pořád s touto myšlenkou koketuji. Nadšení z lekce jsme vyrazili na další přednášku s názvem Šerpové a šerpové, kterou vedla Taťána Slavíková ze spolku Czechnepal. Zklamalo nás, že fotografie byly stejné jako ty vystavené na chodbě a výkladu chyběla patřičná jiskra. Navíc ani nebyl nikterak zajímavý – komentáře ve stylu „toto je šerpa, nese toho hodně a přes čelo“ by mohl podávat kdokoliv. Proto jsme stejně jako mnozí z davu využili možnost volby a šli ještě rychle ochutnat nějaké nepálské dobroty od Makalu. Dali jsme si poslední masové momo taštičky s výbornými omáčkami a zapili to indickým pivem s názvem Jogi.

culturea momo

Následovalo scénické čtení v podání Divadla Mandragory. Jedná se o scénu oboru Hudebně dramatického umění na místní ZUŠce. Tyto studenty jsem už několikrát viděla a vždy mě naprosto dostali svou přesvědčivostí i originalním pojetím a nejinak tomu bylo i dnes při představení Chet tady nezahraje od Larse Saabye Christensena. Toto komorní drama nemělo úplně veselý námět, protože v něm zemřel mladý saxofonista Daniel, ale oni jej dokázali ztvárnit velmi živelně a bez zbytečného patosu nebo trapnosti. Opravdu se mi to moc líbilo a ráda si na Mandragoru zase zajdu. Naši účast na festivalu jsme z důvodu dalšího programu ukončili promítáním filmu Norig(h)e. Jednalo se o krátký dokument od studentů Fakulty multimediálních komunikací oboru audiovizuální tvorba. Ty Norsko uchvátilo a rozhodli se zaznamenat hlavně jeho obyvatele. Ve 30 minutách dokázali ukázat úplně jiný svět plný bezstarostnosti a zároveň lásky k zemi. Kochající se motorkářka, milovníci windsurfingu cestující v karavanech, rodina žijící v horách, pro kterou je ulovené jídlo prostě tím nejlepším. Byla to velmi zajímavá sonda plná sympatických a příjemných lidí.

Letošní Culturea se mi opět moc líbila, všechno jsem si naplno užila a potkala jsem také spoustu známých. Vyžití bylo opravdu mnoho, zhuštění do jednoho dne vůbec nevadilo a tak nezbývá než poděkovat organizátorům (třeba norsky: Takk) a těšit se na další rok!

Název akce: Culturea 2018: Norsko a Nepál
Datum konání: 7. dubna 2018
Místo konání: Zlínský zámek
Pořadatelé: studenti Fakulty mediálních komunikací UTB
Hodnocení: 93 %


 

Přihlášení



Aneta Žabková: Největší radost mi uděláte kusem klacku z lesa

Vystudovala FAMU (katedra animované tvorby), vytvořila čtyři animované filmy, které získaly řadu ocenění, je úspěšnou ilustrátorkou mnoha dětských knih a přispívá do několika časopisů jako jsou Puntík či Tečka, spolupracovala i s Mateřídouškou a Sluníčkem. Řeč je o Anetě Žabkové.

Po Vodníkovi přichází neméně skvělá Dceřina kletba

Česká spisovatelka Tereza Bartošová zaujala tuzemskou čtenářskou obec předchozím titulem Vodník. Jednalo se o případ, který smrdí bahnem. Nyní přichází Dceřina kletba lákající na obálce na to, že si starý zločin žádá nové oběti.

Banner

Hledat

Videorecenze knih

Rozhovor

Nejkrásnější knihy roku: České publikace mají vysokou grafickou úroveň a přívlastek krásné si bezesporu zaslouží

knihovna perexSoutěž o Nejkrásnější knihy roku pravidelně vyhlašuje Památník Národního Písemnictví. O současnosti a budoucnosti této soutěže i trendech, které se ve vydávání knih objevují, si Kultura21 povídala s ře...

Výborné herecké kreace a silné téma nabízí nový český film Sucho

Sucho to je tísnivé vesnické drama. Na jedné straně velkostatkář a na straně druhé chudý "kolchozník", který nutí rodinu k soběstačnému životu, ale také klíčící láska revoltujících mladých lidí. Zatímco ona je dcerou chudého farmáře, on synem vlivného agrárníka, který sice dává práci půlce dědiny, nicméně půdu, vodu a krajinu devastuje chemií. To je obrazově vytříbený a emočně nabitý film režiséra Bohdana Slámy, který je i autorem scénáře.

Z archivu...


Literatura

Živí mrtví: stý sešit představuje nový řád

 

zm 200Nakladatelství Crew to v poslední době reaguje na šílenství ohledně Živých mrtví příjemným způsobem – vydávají tuto sérii čtyřikrát ročně. Takže si příběhy oblíbených hrdinů a všudypřítomných touláků můžeme dosyta vychutnat. V sedmnáctém díle pře...

Divadlo

Saturnin místy ani nepotřeboval slova

saturnin 200Předposlední premiérou Městského divadla Zlín se stal Saturnin, notoricky známé humoristické dílo Zdeňka Jirotky.

...

Film

Jeníček a Mařenka jsou postrachem všech čarodějnic

jenicek a marenka 200Žili byli dva malí sourozenci Jeníček a Mařenka, které jejich otec odvedl v noci do hlubokého černého lesa a zanechal je tam napospas divoké přírodě. Po krátkém bloudění ve vysokém porostu našli bratr se sestro...