Novohradské putování - zastavení první
Reklama
Banner

Novohradské putování - zastavení první

Email Tisk

"Rozvalená panská sídla, kdysi pyšně hledící do údolí, jsou na řece Malši navlečena jako korálky na modré nitce, která se proplétá mezi příkrými skalami a v budějovické kotlině se před soutokem s Vltavou líně rozlévá do širokých zákrut. "
(hradynamalsi.cz)

 

Když jsem Vás o minulém víkendu zvala na otevření hradního muzea na zřícenině hradu Pořešín na Kaplicku, napadlo mě, že tady máme mnoho dalších historických a kulturních zajímavostí, které stojí za to vidět. A nejen to. Hlavní je tu asi nádherná příroda s místy a zákoutími, kam se dostanete pouze “po svých”. Vedou tudy sice značené turistické stezky, ale procházíte po zarostlých skalnatých vrších nebo naopak scházíte do malebných údolí na břehy řek a říček. Hladiny rybníků prosvítají v zelených pláních luk a odráží se v nich sluneční paprsky. Není a nikdy tu nebylo snadné živobytí, ale snad každý, kdo se sem jednou zatoulal, se sem rád vrací. Také proto píšu tohle povídání a zvu vás na návštěvu do míst, která přirostla k srdci všem, kteří tu žijí své životy. A protože všechno začalo před mnoha a mnoha lety - jako v pohádce - i já začnu malým nahlédnutím do historie prostřednictvím úryvku textu Pavla Koblasy z útlé publikace Novohradským Jihem, vydané v roce 1997

“Oblast “novohradského jihu" nebyla z počátku dlouho osídlena vzhledem ke své nepřístupnosti a k drsným podmínkám, které tu vládly. V tomto prostoru se na¬cházel neprostupný pohraniční prales, známý jako silva nortica (severní les) či silva bohemica (český les). Zemské hranice tehdy nebyly ustáleny, a tak není divu, že docházelo k častým územním sporům. Zřejmě již ve 12. století začala plně fungovat tzv. cetvinská solná stezka, vedoucí původně lesem z rakouského Freistadtu přes Lichtenau dále do Cetvin a odtud přes Bělou, Malonty, Benešov nad Černou, Rychnov u Nových Hradů, Horní Stropnici a Šejby (ve 13. století přibyly Nové Hrady) až do Weitry v Rakousku. Právě na této trase vznikala kolonizací první síd¬la vůbec, postupně docházelo k zakládání dalších osad v těsné blízkosti stezky. Tak povstaly Radčice, Chlupatá Ves, Lužnice a další. Cetvinská cesta nezůstala sama, ve 14. století je doložena tzv. lauterpašská cesta, jež spojovala ves Luog (pozdější Luggau) s rakouskou vsí Lauterbach.
Původně náležela velká část tohoto území pánům z Michalovic či k benešovskému a stropnickému zboží, od roku 1387 zde dominují Rožmberkové. Novo¬hradské hory zůstávají nadále do značné míry neosídleny, neboť hlavní kolonizace nepřístupných pohraničních lesů souvisí až s počátky sklářské výroby, později i se vzrůstající těžbou dřeva a s následným plavením vytěženého dříví, podíl na vzniku některých osad nese ve výjimečných případech i objev léčivých pramenů. Mezi kolonizátory převažovalo především německy mluvící obyvatelstvo z alpských zemí, české osídlení není původně vyloučeno například v Polžově nebo Pivonicích, poně¬vadž tato místa měla už v polovině 16. století staré české názvy. Do počátku 18. století byla osidlována zejména přístupnější území.”

alt

Tolik k obecnému přiblížení historie Novohradských hor a teď se vydáme na slibovanou návštěvu míst známých i neznámých. První zastávkou na naší cestě bude starobylé město Kaplice, které leží nedaleko soutoku řek Malše a Černé, a jeho blízké okolí. Historických údajů od data první zmínky o osadě snad již z konce 12. století je nepřeberné množství. Konkrétní údaj o existenci “trhové vsi” na důležité obchodní stezce, která spojovala Horní Rakousko s jižními Čechami, je z roku 1257.  


Stezka, po níž se dopravovala hlavně sůl, měla pro kupce důležitá zastávková místa v rakouském Cáhlově (Freistadtu) a Kaplici, a proto byla nazývána cáhlovskou. Díky výhodné poloze na stezce se brzy z malé osady začala měnit v důležité obchodní centrum. Název města bývá spojován s mariánskou kaplí, která stávala v místech dnešního kostela sv. Floriána.

Zlomený luk - pověst o vzniku Kaplice

Před mnoha a mnoha lety žil na hradě Pořešín jeden rytíř, který rád samotný chodil na lov. Jednou lovil v pralese, který se rozkládal jižně od hradu. Tu pojednou vystoupil z houštiny obrovský medvěd a zdálo se, že se chce vrhnout na rytíře. Lovec rychle sáhl po svém luku, přiložil ostrý šíp s úmyslem skolit netvora. Ale luk se rozlomil vedví, a rytíř zde stál pojednou bez obrany a beze zbraně. V této největší nouzi slíbil postavit na tomto místě kapli, když mu nebe pomůže. Ve stejném okamžiku se objevil cizí rytíř, který zabil medvěda, ale hned na to se vzdálil a zmizel v temnotě lesa. Rytíř z Pořešína dodržel svůj slib. Stromy na tom místě byly pokáceny, byla vytvořena lesní mýtina a u cesty byla postavena kaple. Během doby se usadili u tohoto kostelíka zemědělci, řemeslníci a obchodníci a toto nově vzniklé místo dostalo jméno Kaplice, podle té kaple, která zavdala příčinu jeho vzniku.

Kaplice je od roku 1990 městskou památkovou zónou a k důležitým historickým stavbám mimo jiné patří kostel sv. Petra a Pavla, již zmíněný kostel sv. Floriána, kaple sv. Josefa a sv. Barbory či budova radnice a objekt bývalého městského pivovaru na náměstí.

alt

Pro milovníky pěší turistiky vede přímo městem dvoukilometrový okruh po jeho zajímavostech. V okolí najdeme další naučné stezky pro pěší i pro cyklisty. Okruh Pod Slepičími horami je dlouhý 27 km a zavede nás, kromě jiného, na zříceninu hradu Pořešín, k Besednici a Soběnovu, dál potom k Děkanským Skalinám a pozve na procházku naučnou stezkou Údolím Černé, po hrázi vodní nádrže Soběnov i ke skalnímu ostrohu, kde stával hrad Sokolčí. Další zajímavou procházkou je čtyřkilometrová trasa po žluté značce kolem Hradišťského vrchu.

Když se vydáme z Kaplice směrem na Dolní Dvořiště, po levé straně míjíme zříceninu hradu Louzek.

LOUPEŽNÍCI NA LOUZKU

ve Velešíně žil před mnoha lety vojenský vysloužilec, který pod rakouským maršálkem bojoval až v daleké Itálii. Velmi rád vzpo¬mínal na jižní krajinu a často vy¬právěl o svých dobrodružstvích. Nedaleko Říma se sešel s krajanem, který se ho vyptával na Kaplici a okolí. Byl to totiž kraj, kde prožil neklidné mládí. Zvláště ho zajímalo, zda při silnici u Dolního Dvořiště ještě stojí staletá lípa, kterou je zdaleka vidět. O této lípě, z níž zůstal už jen mohutný pařez, vyslechl vysloužilec od stařičkého krajana v Itálii zajímavé vyprávění.

Stará lípa byla svědkyní krvavých dobrodružství a zákeřných činů. Ve zřícenině Louzku u Kaplice se totiž usídlilo bratrstvo lapků a zlodějů. Z rozbořeného hradiště vedla dlouhá podzemní chodba až k říšské silnici pod rozložitou lípu. Po silnici projížděly formanské vozy obtěžkané lákavým zbožím. Po silnici také putovali osamocení poutníci, tovaryši i kupci a různá poselstva. Chodba sloužila jako dobrá skrýš loupežníkům. U vchodu, který byl dobře ukryt rozložitými kořeny mohutné lípy, visel zvon, od něhož lupiči každou noc natahovali lano přes silnici. Soumrak a tma pak zahalily rouškou tajemství četné zločiny, loupeže a vraždy. Za noci tudy nikdo neprošel. Jakmile se rozezvučel zvon na konci chodby, vyhrnuli se z úkrytu zarostlí a neurvalí lapkové a začali své neblahé dílo. Jejich přesile se neubránil nikdo. Těla přepadených a ubitých navždy zmizela v bezedné chodbě, poklady zlodějského bratrstva utěšeně rostly.
Časem však úřady přece přišly na stopu zlodějského doupěte a nenadále zasáhly. Ke zřícenině Louzku se blížila rychle trestná výprava vojáků. Lupičům nezbylo nic jiného, než útěk. Sotva zachránili holé životy. Několik jich bylo zajato a hned popraveno. Útok vojáků byl tak překvapivý, že prchající lupiči nestačili nic vzít s sebou. A tak bohaté poklady, nashromážděné za několik let, zůstaly ukryty v podzemní chodbě. Loupežníci se rozprchli daleko do okolních zemí a nikdy se neodvážili vrátit zpět.

Krajan, který velešínskému vysloužilci vyprávěl svůj příběh, žil už v Itálii pět desítek let. Svoje vzpomínky končil prosbou:

“Až se vrátíš, milý příteli, najdi stopy pařezu staré lípy, zkus se prokopat do chodby a najdeš veliké poklady. Polovinu si nech a polovinu dej na dobročinné účely, ať je má vina alespoň trochu odčiněna."

Po návratu do vlasti hledal vojenský vysloužilec kolem silnice, kopal, ale marně. Kopali i jiní, kteří slyšeli vypravování vysloužilcovo, ale také bez výsledku. Poklad zůstal dál ukryt před lidskými zraky a prý jej objeví ten, kdo o velikonocích v hodině duchů začne kopat na správném místě.

alt


Cestou na nás čekají zajímavé stavby kostelů v Dolním Dvořišti, Rychnově nad Malší, na Cetvinách nebo tvrz v Tiché. Zvláštní je poutní kaple na Svatém Kameni, kde se podle legendy zjevila na velkém balvanu pasáčkům Panna Maria Sněžná, doprovázená anděly. Ti prý rozdělili kámen na dvě části, které se od sebe vzdalují. Až mezi nimi projede vůz se senem, nastane konec světa.

Avšak nejen turisticky je Kaplice a její okolí zajímavé a během turistické sezóny i mimo ni zve své návštěvníky i místní obyvatele na nejrůznější kulturní akce. Připravují se koncerty vážné i populární hudby, venkovní posezení s hudebním doprovodem i divadelní představení, najdete zde stálou historickou expozici Kaplicka. Za všechny pozvánka na Kaplické lovecké slavnosti, které se připravují na poslední prázdninový víkend.

alt

Další podrobné informace na mestokaplice.cz, hradynamalsi.cz

Zdroj info a foto: internet, Stanislav Cífka, POVĚSTI ČESKOKRUMLOVSKA A KAPLICKA, informační materiály


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa

Počasí v ČR


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 30

Čtěte také...

Nový projekt Ministerstva kultury, Národního památkového ústavu a Asociace majitelů hradů a zámků - Věrné návštěvníky si hýčkáme, novinky ocení i příležitostní návštěvníci památek

klic200Návštěvníci památek ve správě Národního památkového ústavu (NPÚ) dostali vánoční dárek od Ministerstva kultury, Národního památkového ústavu a Asociace majitelů hradů a zámků. Snahou je dosáhnout spokojenosti věrných návštěvníků památek formou oblíbené...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Nejnovější Kladivo na čaroděje cílí hlavně na kynology

kladivo 200Nakladatelství Epocha nám podzimní dny zpříjemňuje novou knihou z úspěšné městské fantasy série Kladivo na čaroděje. Již po deváté se setkáváme s partou netradičních vyšetřovatelů, kteří řeší ještě neobvyklejší případy. Žrádlo pro psy, jak již náze...

Divadlo

Pět her a jeden koncert. To je srpnová nabídka Letních shakespearovských slavností.

Shakesperaovske slavnosti perexDivadelní festival Letní shakespearovské slavnosti vstupuje do své druhé poloviny. Během měsíce srpna je na programu obou pražských scén připraveno ještě pět her z pera Wil...

Film

Herecký koncert Jana Wericha v krásné dvojroli

cisaruv-pekar 200Historická komedie Císařův pekař a Pekařův císař (1951) byla už v té době barevná, a přitom natočena tak dokonale, že dějový spád celého filmu nenudí ani dnešní, takzvaně uspěchané době. Režisér Martin Frič