Reklama

Novohradské putování - zastavení druhé

Email Tisk

Novohradské horyPokračování naší cesty Novohradskými horami začneme v Benešově nad Černou, jenž bývá označován jako jejich severní vstupní brána. Rozkládá se v údolí řeky Černé mezi Novohradskými a Slepičími horami. Ať se podíváte, na kterou stranu chcete, obklopují Vás kopce a kopečky porostlé převážně smrkovými nebo smíšenými lesy. Abyste se mohli opravdu rozhlédnout, je třeba vyšplhat až na ta nejvyšší místa.

K pohledu na Benešov však stačí bez velkého hledání projít část naučné stezky, která Vás zavede na místo zvané „Vyhlídka“. Městečko tady máte jako na dlani i s jeho dominantou - kostelem sv. Jakuba Většího - původně gotickou stavbou z roku 1332. K dalším památkám patří především budova renesanční radnice postavené v roce 1594 a sousední dům č. p. 125, jehož výstavba spadá do 14. stol. Na náměstí najdeme kromě tří kašen také morový sloup sv. Jana Nepomuckého z roku 1726.
K výletu z Benešova zvou nejdřív Slepičí hory se svými vrcholy Kohoutem (870 m. n. m) a Vysokým kamenem (865 m. n. m), kterému místní říkají Slepice. Provedou nás tu značené turistické trasy.

Kostel sv. Jakuba Většího

Poklad
Nedaleko Benešova nad Černou se zvedá nevysoká hora. A tam, v jeskyni pod mohutnou skalou, je ukryt nesmírný poklad. Skála se otevře vždy jednou v roce — na Květnou neděli, ve chvíli, kdy se v blízkém kostele zpívají velikonoční pašije.
Zvěst o pohádkovém pokladu se donesla i k chudobné vdově v nedaleké vsi. Žila sama s malým děckem v dřevěné chaloupce na pokraji vsi. Mladá žena často vzpomínala na muže, který před časem zahynul v lese, kde jej při kácení stromů rozdrtil mohutný smrk. Od té doby se bída a hlad nastěhovaly do chaloupky. Ustaraná vdova jen těžko sháněla práci, často neměla co do úst, a tak hladověla a s ní, což bylo pro ni nejbolestnější, i malé děcko.
Zkazka o pokladu nedávala ženě spát. Stále častěji a vzrušeněji snila o tom, jak by se jí i osiřelému dítěti žilo, kdyby se jí podařilo objevit poklad.
V tom roce se jaro trochu opozdilo. Ale teplý vítr a hřejivé paprsky slunce už přece probouzely přírodu k novému životu. Nešťastná vdova téměř na pokraji zoufalství vzala na Květnou neděli plačící dítě do náručí, do plachetky vstrčila černou slepici, která prý nosí štěstí do domu, a vydala se do skal hledat tajemný poklad.
Bělostné břízy zářily svěží zelení prvních lístků, z tlejícího listí už dávno vyrazily první fialky. Žena zmateně bloudila od skály ke skále. Její krok se zrychloval, napětí rostlo. U největší skály se zastavila pod převislým balvanem. Byla tak vyčerpaná, že už nemohla dál. Právě v tu chvíli zazněly z kostela pašijové zpěvy a před udivenou ženou se s ohlušujícím rachotem otevřela skála.
Žena se strachem roztřásla, dítě začalo ještě víc naříkat. Teprve po chvilce si žena dodala odvahy a vstoupila do skalní sluje, odkud vyzařovalo jasné světlo. Pokročila dál a spatřila poklad, nad nímž zůstala v ustrnutí stát. Takové bohatství si nikdy nedovedla představit. Ve velkých truhlicích se třpytily stříbrné groše i velké tolary, v jiných zase množství zlatých dukátů. Oslňujícím leskem zářily průzračné diamanty, zeleně probleskovaly velké smaragdy, červeně rubíny a modře safíry. Drahé kameny zářily i na stěnách jeskyně, veliké diamanty zdobily honosné zlaté i stříbrné šperky.
Žena stála v němém úžasu, ani nevěděla jak dlouho. Když se vzpamatovala, posadila dítě na zem, odložila i černou slepici a oběma rukama nabírala peníze, šperky i drahokamy. S tím, co stačila unést, vyšla z jeskyně.
Když vystoupila na denní světlo, skála se náhle opět s velikým rachotem zavřela. Marně zoufalá matka volala své dítě, marně obíhala skálu ze všech stran a hledala jiný vchod či průrvu, kudy by se do skály znovu dostala. V kostele už dozpívali pašije a poklad byl opět tajemně ukryt lidskému zraku.
Nešťastná matka se celá zdrcená vrátila domů. Měla teď dost peněz a krásných šperků. Byla bohatá. Černá slepice jí přinesla štěstí, ale zároveň i veliký smutek, protože ztratila to nejcennější: milované dítě. Proto ji bohatství netěšilo. Konala dobré skutky. Bohatě obdarovávala chudáky, snažila se zmírnit bolest nemocných a hlavně obšťastňovala děti. Sama však tesknila stále víc a víc.
Když přešel rok, s nedočkavostí se vypravila opět ke skále. Už netoužila po bohatství — jediná touha ji sem přiváděla: najít opět své milované dítě.
Opět ve stejnou hodinu se v kostele ozvaly pašijové zpěvy a skála se skutečně otevřela. Matka zoufale vběhla do ozářené sluje. Nezajímala se o zlato, stříbro ani o drahokamy, ale běžela ke svému dítěti, které se smálo, radostně mávalo rukama a radovalo se. V jedné ruce drželo krásné červené jablko. Matka se slzami v očích se vrhla k dítěti, objala je, vzala do náručí a nevšímajíc si pokladu, vynesla je před skálu.
Teprve venku si všimla, jaká se s dítětem stala velká změna. Nesmírně vyrostlo, zesílilo a bylo velice pěkně oblečeno. Vypravovalo, že se mu ve skále žilo velice dobře. Prý se o ně starala bíle oděná paní, která byla velice vlídná a dovedla vypravovat krásné pohádky.
Šťastná matka se vrátila se znovunalezeným dítětem domů a žila v klidu a spokojeně ve své chaloupce.

(S. Cífka, J. Pecka: Pověsti českokrumlovska a kaplicka,1969)

Zlatá Ktiš


Z Benešova se vydáme směrem na jih do „srdce Novohradských hor“, jak se píše v jednom informačním letáku. Vybereme-li si cestu autem, projíždíme nejdříve Černým Údolím. Kdybychom zde odbočili z hlavní silnice, směrovky nás dovedou k lesovně Žofín, poblíž které se nachází nejstarší národní přírodní rezervace u nás i ve střední Evropě  - Žofínský prales. Je oplocený a pro veřejnost nepřístupný, ale můžeme si jej prohlédnout alespoň z kolem vedoucí cyklostezky.

Hlavní silnice z Černého Údolí nás dovede do Pohorské Vsi a dál potom přes Leopoldov až do Pohoří na Šumavě, odkud můžeme přejet či přejít na rakouskou stranu hranice a třeba si Novohradky prohlédnout z „druhé strany“. Pohoří se pro návštěvníky může stát také výchozím bodem pro výšlap na nejvyšší české novohradské vrcholy - Kamenec (1072 m. n. m) a Myslivnu (1040 m. n. m).
Informace o zdejších zajímavostech a turistických trasách Vám ochotně podají v infocentru v Pohorské Vsi i ostatních íčkách v regionu.

Zpáteční cestu si můžeme zpříjemnit posezením a občerstvením se na Baronově mostě - mezi Pohořím na Šumavě a Leopoldovem - v krásném prostředí novohradských lesů. Pokračujeme až do Černého Údolí, kde odbočíme z hlavní silnice po již zmiňovaných směrovkách k Žofínu. Projedeme Černým Údolím a odbočka vpravo nás zavede přes Mlýnský vrch a Hojnou Vodu až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Dobré Vodě, známému poutnímu místu na úpatí Kraví hory. Říká se, že pramen, který vytéká pod kostelem, je léčivý. Na Kraví hoře je rozhledna s dalším krásným výhledem na Novohradky.

A teď už nabereme směr přes Horní Stropnici k městu Nové Hrady, které jsou docela zajímavé především množstvím památek na poměrně malém prostoru. Dominantu tvoří gotický hrad Nové Hrady, podle kterého dostalo město a zdejší hory své jméno. Empírová budova zámku byla postavena začátkem 19. stol. jako reprezentativní sídlo zdejšího vládnoucího rodu Buquoyů. V současné době je zámek sídlem Akademického a univerzitního centra. K návštěvě zvou také klášter Božího Milosrdenství a kostel sv. Petra a Pavla. Kromě těchto památek si mají návštěvníci možnost prohlédnout Buquoyskou hrobku, barokní lékárnu, hradní kovárnu či koželužnu.
Kromě historických staveb jsou v okolí města značené pěší i cyklistické stezky, které své návštěvníky provedou historií i přírodními zajímavostmi zdejšího kraje. Celoročně je zde pro místní i návštěvníky připraven bohatý kulturní program.

Divadlo Nové Hrady


Odkazy:

Infocentrum Benešov

Pohorská Ves

Kulturní a informační centrum Nové Hrady

Zámecké slavnosti Nové Hrady

Zdroj foto: autorka článku, internet



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

JANA LANGEROVÁ


redaktorka, tvůrce soutěží, 26 let (Štír a občas Střelec)

  • pochází z malé vesničky Zádveřice a nyní žije s manželem v ještě menší Lhotě, která leží 13 km od Zlína
  • Jana je čerstvou absolventkou fakulty multimediálních komunikací v oboru vztahy s veřejností a pracuje jako tisková mluvčí festivalu Chillibraní
  • s K21 je spojená už sedm let, začínala jako editorka a vypracovala se až k zástupkyni šéfredaktorky, nyní domlouvá soutěže a píše pro radost hlavně do literatury a mluveného slova. Udržuje se tak v tempu, má přehled a plní si knihovničku skvělými tituly
  • ve volném čase kromě kulturních věcí také moc ráda zahradničí (zajímají ji bylinky i pokojovky) a vaří různé dobroty. S manželem se věnují geocachingu - hledají poklady po okolí, často navštěvují různé metalové koncerty a jsou s partou přátel. Aktuálně propadli speedmintonu!
  • a Janino motto:To od Johna Lennona: „Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“
Banner

Anketa

Počasí v ČR


Partneři

Hledat

Mimísek 23

Čtěte také...

Kuks shání finance na opravu Betlému

betl200Jednu z nejcennějších barokních památek ve východních Čechách čekají lepší časy. Po obnově barokního areálu v Kuksu, je na řadě nedaleký Braunův Betlém.

...

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Zoufalec: Životní příběh muže, který přišel o všechno

Zoufalec 200Nakladatelství Brána přesně před rokem vydalo velmi poutavou knihu s názvem Zoufalec z pera spisovatelky They Schejbalové. Jde o neotřelý příběh, který se díky komplikovanosti osudu hlavního hrdiny může zdát těžko uvěřitelný, jakmile si ale čte...

Divadlo

Jak je důležité míti po ruce Charleyovu tetu

200divCharleyova teta se celosvětově řadí mezi nejhranější a nejoblíbenější komedie. Ze dne na den proslavila autora hry Brandona Thomase, jenž byl do té doby spíše průměrným až podprůměrným dramatikem. Na českém jevišti se hra objevila už v roce 1894, tedy je...

Film

Zimní příběh nemá se zimou nic společného

Zimni pribeh 200Film Zimní příběh (2014) je tak trochu mýtický, romantický i poetický. Herci Collin Farrell a nevinná Jessica Brown Findlay v něm prožívají nečekaně zajímavé a originální romantické sit...