Na světě je spousta míst, která stojí za to navštívit, ale z nejrůznějších důvodů to zatím nevychází. Díky čtenářům, kteří jsou ochotni podělit o své zážitky z cest si o některých místech můžeme alespoň přečíst a trochu se poučit a inspirovat. O poznávacím zájezdu absolvovaném v srpnu 2012 vypráví pan Ing. Jaromír Štrumfa z České Lípy, díky poměrně velkému rozsahu jsme zápisky rozdělili do devíti částí.

Část druhá: Brémy

Cílem prvního dne výletu bylo hanzovní město BRÉMY na řece Weser. Z Brém odplouvaly lodě do Severní Ameriky a na jedné z nich odpluli v květnu 1921 dva sourozenci mé matky. Byla to nevlastní sestra Věra (1902) a bratr Jindřich (1905). Při zájezdu v roce 2012 jsem se dověděl, že Svobodné město Brémy mělo s USA od jejich vzniku dobré vztahy. Koncem 18. a počátkem 19. století vyhlásila Anglie odtržené kolonii blokádu, což byl tvrdý úder. Sebevědomé Brémy si dovolily ignorovat mocného monarchu a obchod s neposlušnou kolonií strhly na sebe. Aby se to nepletlo, tak mazaní Brémané využili toho „strýčka“ v roce 1949, když se jim podařilo, jako prvním v Německu, zbavit se okupačního statusu.

Ale trochu zeměpisu. Brémy jsou spolková země státu SRN, která je tvořena vlastním městem BREMEN a přístavem BREMERHAVEN, který leží o 60 km severněji. Řeka Weser se trvale zanášela bahnem a pískem a proto nemohly do původního přístavu vplouvat zaoceánské lodi. Proto si bohatí brémští radní zakoupili dostatečně velký pozemek na řece Weser u Severního moře a tam si vybudovali nový přístav. Spolková země Brémy má 654 tis. obyvatel a 404 km2 plochy. Ve spolkové radě jsou zastoupeny stejně jako všechny ostatní spolkové země jichž je 17. Ve spolkovém sněmu jsou zastoupeny podle počtu obyvatel.

Za 2. světové války byly Brémy silně poničeny (62%), ale ne tak děsivě jako Hamburk. Byly a stále jsou obchodním a bankovním centrem. V Evropě hrají m.j. hrají prim v obchodě s kávou. Ve městě je bavlněná burza, ale také je tento přístav vyhledávaným cílem turistů z celého světa. Nacházejí se zde dva objekty památek světového kulturního dědictví. První z nich je budova brémské radnice a druhou je desetimetrová Rolandova socha. Roland je znázornění „rytíře bez bázně a hany“ a v evropské historii má kořeny kolem roku 800, tj.v době vlády Karla Velikého. Jeho původní socha byla dřevěná, ale současná verze, stará snad již 300 let, je žulová. Napoleon Bonaparte lákal Brémy do svazku s Francií, ale tehdejší senát to nepřijal. Proto nechal Korsičan Rolanda odvézt do pařížského Louvru. Později byla socha vrácena a slouží jako vděčný objekt k fotografování. Samozřejmě, že 2. světovou válkou neprošel bez úhony. Brémský Roland je symbolem svobody. Součástí této sochy je malá postavička, která znázorňuje zlo, jež je, ať chceme nebo nechceme, stále kolem přítomné.

Radnice má na průčelí velmi bohatou výzdobu. Nejdůležitější z nich je socha Karla Velikého, který v Brémách založil biskupství. Další významná socha je Fridricha II. Barbarossy, který udělil Brémám statut královského města. Sedm soch na průčelí znázorňuje sedm říšských kurfiřtů (jeden z nich býval i český král).

Členem hanzy se Brémy staly poprvé ve 13. století. V průběhu staletí několikrát vystoupily a několikrát vstoupily zpět. Tohle kličkování si město mohlo dovolit díky svému zeměpisnému, ale i obchodnímu postavení. Hanzovní města se vyznačovala poněkud kosmopolitním duchem. Přicházely do nich karavany ze souše a lodi z moře. Tím bylo potlačováno zápecnictví, které vždy bylo charakteristické pro izolované lokality. V hanzovních městech platila liberálnější pravidla. Usazovali se v nich špičkoví řemeslníci a také umělci různých oborů. Mezi nimi nikdy nechyběla vyšší míra extravagantnosti.

V současnosti se kumštýři stěhují do bývalých chudinských ulic, kde si nákladně upravují kupříkladu domy a byty původně charakteru sociálního bydlení. Platí to o Brémách, o Hamburku, ale i o Kodani. V Brémách tohle platí také o čtvrti Schnoor, kde měli své příbytky námořníci již od 15. století. Ve všech hanzovních městech patřilo k tradici, že fungoval systém sociální výpomoci pro rodiny zahynuvších námořníků. V tomto směru se původně angažovaly mnišské řády, ale udrželo se to i po reformaci, která mnišské řády zavrhla. Ve čtvrti Schnoor bylo z 15. a 16. století asi 100 domečků.

Druhou lokalitou podobného typu je v Brémách Böttcher Gasse. Je to uzoučká a velice nepravidelná komunikace, pocházející ze samých počátků města.Název je odvozen od slova boot, což znamená člun. Byli v ní bednáři (sudaři), kteří v přístavním městě využívali poptávky po lodích. V dílnách této uličky se vyráběly konstrukční prvky, které se potom v docích sestavovaly. Později se celá lodní technologie přestěhovala do velkých dílen, doků a ulička byla obydlena jinými řemeslníky. Po 1. světové válce se sem začali stěhovat umělci, malíři, sochaři, grafici a další, kteří postupně udělali z řemeslnické ulice velice prestižní lokalitu se svými ateliery a dílnami. Dnes je Böttcher Gasse jednou z nejdražších lokalit města a žádný turista ji nesmí minout. Muzeum moderního umění, které zde založila Paula Modersohn-Becker, počátkem 20. století, patří k nejprestižnějším objektům. Tato dáma malovala obrazy, které potom nacisté systematicky „uklízeli“jako tzv. zvrhlé umění. Paula Modersohn-Becker měla to „štěstí“, že zemřela v 30ti letech věku v roce 1931. Kdyby byla o dva roky později padla do rukou nacistům, bylo by to kruté. Hitler, jakožto neúspěšný malíř, modernu nenáviděl ….

Brémské hlavní vlakové nádraží se nachází téměř ve středu města. Jak už to bývá, je to velice živé místo, protože navazuje na jiné formy hromadné dopravy. Velmi nápadné jsou před nádražím kolostavy pro stovky bicyklů. Bývají také umístěny pod silničními nadjezdy a mosty, kde jsou kola chráněna před deštěm a sněhem. Pod některými přežívají bezdomovci… viděli jsme to před 10ti roky i v Mnichově. Kombinace jízdních kol a hromadné dopravy patří k moderní městské racionalitě, což mám osobně ověřené. Jakožto zastupitel bývám svojí preferencí kola spíš terčem posměchu. Nic nového pod sluncem. Kdo nastavuje zrcadlo toho je nutno zesměšnit...

V Brémách, ale i jinde jsem si všímal městské zeleně. Ve všech městech, která jsme během zájezdu navštívili, bylo nápadně hodně dubů. Dub je odjakživa v Evropě oblíben na stavbu lodí. Městská zeleň má ale hlavní funkci pro zachycování prachu a v letním období pro přirozené zvlhčování vzduchu. Říční ramena, kanály a vodní toky a samozřejmě i parky a některé ulice jsou vroubeny kromě dubů také lípami, javory, buky, habry, kaštany. Nápadně velký podíl mladých platanů je výsledkem programu obměn zeleně. Také jsou vidět tu a tam jinany (ginkgo) a dokonce i jerlíny.

V centru města se nachází původně raně gotický chrám sv. Petra, pocházející z 9. stol. Je to církevní stavba, která od reformace slouží protestantským bohoslužebným účelům. Hlavní oltář je protestantsky střízlivý. Zvláštností tohoto chrámu je myš, kterou zhotovil autor portálu jednoho bočního vchodu. Jednalo se o kumštýřský žert, jenž však patří ke koloritu Brém.

Příště: Hamburk

Zdroj foto: internet

< Předchozí		Další >