Na světě je spousta míst, která stojí za to navštívit, ale z nejrůznějších důvodů to zatím nevychází. Díky čtenářům, kteří jsou ochotni podělit o své zážitky z cest si o některých místech můžeme alespoň přečíst a trochu se poučit a inspirovat. O poznávacím zájezdu absolvovaném v srpnu 2012 vypráví pan Ing. Jaromír Štrumfa z České Lípy, díky poměrně velkému rozsahu jsme zápisky rozdělili do devíti částí.

Část devátá: Roskilde a Mon

V sobotu 18. srpna jsme po druhém přespání opustili turistický hotel ZLEEP (ZZZ) a vyrazili jsme do 30 km vzdáleného Roskilde. Město má nyní asi 51 tis. obyvatel. Bylo založeno králem Haraldem Modrozubým, jenž žil v letech 936 – 988, norským králem. Harald udělal z Roskilde město sídelní a tím i nejvýznamnější v severní Evropě. Sídlem krále, eventuálně královny bylo do r. 1426. Kolem roku 1000 mělo prý cca 10 tis. obyvatel. Nachází se na konci hlubokého zálivu, zvaného po skandinávsku Roskild-fjord.

Je zde katedrála sv. Lukáše, jež dodnes hraje v monarchistické tradici státu významnou roli. Ke katedrále patřil i špitál sv. Jorgena, který ale byl zřízen za městským hradbami. Jeho funkce byly léčebné a sociálně charitativní. Izolaci vyžadoval středověky vztah k tehdy častým nakažlivým chorobám. Katedrála je jedna z památek UNESCO v Dánsku. Do reformace v ní byli pochováváni dánští králové a jejich manželky. Stavebně se jedná o tzv. cihlovou gotiku. Červené cihly dávají budovám specifický nádech a lze se s nimi setkat v severočeském pohraničí, kde se uplatňoval vliv německé architektury. Kromě královských hrobů je v roskildské katedrále, v jedné její boční kapli, tzv. králomíra s vyznačením výšek jednotlivých monarchů. Největší výšky dosáhl Kristián IV., jenž vyrostl do neuvěřitelných 219 cm ( už o něm byla řeč). Kristián IV. hodně pro Dánsko vykonal, ale mocenská konstelace mu nebyla nakloněna. Takže rekordní výška žádná výhra. Obdobný, byť krutější osud, potkal jiného dlouhána a to bratra ruského cara, velkoknížete, v roce 1917.

Historie a zánik slávy Roskilde má svého proroka špatných zpráv v reformaci. Ta způsobila velké turbulence v církvi a s ní spojených institucích, zejména klášterů a mnišských řádů. Vnitřek katedrály byl po přijetí reformace zjednodušen a mnoho předmětů výzdoby bylo odstraněno, protože protestantská idea si na nákladnou výzdobu nepotrpěla. Přesto zde zůstal 19dílný zlacený oltář. Lavice pro věřící jsou vyrobeny z kvalitního dubového dřeva, stejně jako pulty pro pokládání kancionálů. Podlaha lavic je zhotovena z borového dřeva.

Do historie Roskilde patří doba slávy Dánska a jeho královny Markéty II (Margarety), jež vládla kromě Dánska ještě Norsku a Švédsku. Na jejím příběhu se názorně promítá komplikovaný sled dějin.

Velkou atraktivitou bývalé metropole je zdejší vikingské muzeum. V roce 1962 bylo v mořské zátoce (fjordu) objeveno několik desítek potopených vikingských lodí. Ty zůstaly relativně dobře pod vodou zachovány. Byly vyrobeny v letech 800 – 1000 z dubového dřeva. K potopení tohoto loďstva došlo asi z obranných důvodů, proti útokům z moře. Dubové dřevo má specifickou schopnost mineralizovat své anatomické struktury, které znemožní proces hnití.

Pár nadšenců se pustilo do výroby lodí podle potopených vzorů a záhy došlo ke vzniku vikingského muzea., které se od té doby, za přispění vlády i jednotlivců, stále buduje. Byly zde postaveny loděnice a haly a muzeum se stále se rozšiřuje. Každoročně sem přijíždějí desetitisíce návštěvníků a podnikají se plavby, jimiž se ověřují legendární plavby bájných Vikingů, kteří na svých štíhlých 10 – 20 veslicích obeplouvali Evropu, ale i Island, Gronsko, New Foundland a snad i Afriku. Nadšenci dokázali na lodích zhotovených podle těch potopených, doplout až do Dublinu. Byla to obdoba Hayerdahlovy plavby Pacifikem před 65ti roky. Vikingové byli zdatnými plavci, ale v evropských přímořských zemích byli ve své době postrachem. Jejich kult se v Dánsku dnes pěstuje a v letních měsících se konají různé akce. Mladí účastníci si nasazují na hlavu plastové kravské rohy a oblékají kožené části oděvů.

V Roskilde jsem si všiml až dosud (mnou) nevídané olše. U nás jsou převážně olše černé a v menšině olše šedé, které se liší tvarem listů. V Roskilde jsem viděl stromy, které se od našich olší výrazně liší hlavně tvarem listů. Vzhledem k šišticím, které právě dospívaly bylo zjevné, že jde o olši. Jen tak mimochodem – také olše má schopnost odolávat ve vodě hnilobě. Vyráběly se z ní lopatky dříve četných vodních kol. U nás se nyní používá olšové dřevo na otop, protože palivové dřevo je právě v kurzu. Jeden z paradoxů současné doby.

Přístavní mola, doky, kryté haly, jichž je kolem vikingského muzea dost a dost jsou postaveny na dubových pilotách, které nejsou moc vidět. Zato jsou vidět nosné konstrukce, které byly na pilotách postaveny. Jsou zhotoveny z dubových profilů 30 x 12 a 20 x 20 cm. Podlahy, které jsou na nich položeny jsou z dubových fošen tlustých 5 cm na tupo (aby mohly dýchat).

Výlet do Roskilde byl zajímavý tím, jak nám umožnil kouknout do dánské minulosti i tím, jak kupříkladu mně, celoživotnímu dřevaři, umožnil porovnávat s tím jak to chodilo, případně jak to chodí u nás.

Odtud jsme se po dvanácté hodině vydali na předposlední turistickou etapu a to na ostrov MON, směrem na jih. Vzdálenost jízdy po ostrovech Sjaeland a Falster až na Mon byla 150 km. Kolem poledne se vyčasilo a tak to byla pěkná projížďka srpnovým Dánskem. V srpnu Dánům začínají dozrávat obiloviny. Na kukuřici je ještě brzy. Z autobusu jsme viděli v akci kombajny.

Ostrůvek MON je velikostí asi čtvrtinu českolipského okresu, tedy 300 km2. Turisticky se jedná o jeden z největších turistických magnetů království. Je tam příznivé klima a půda vhodná pro intenzivní zemědělskou činnost. Dorazili jsme tam přes úžinu po mostu ve 14,30 hod. Na ostrově tráví mnoho Dánů opakovaně své dovolené. Centrem ostrova je městečko STEGO s cca osmi tisíci obyvateli, které zbohatlo rybami. Dosud si uchovalo středověké hradby a každý týden se koná jarmark.

Ostrov si oblíbili také umělci, kteří si zakoupené usedlosti upravili podle svého, ale s podmínkou dodržení krajinných architektů. Výtvarní umělci zde mají své dílny a výstavní ateliery. Ostrov je ideální k provozování turistiky na jízdních kolech, jezdeckých koních a samozřejmě i na plachetnicích po moři. Je snadné přejet i na sousední ostrov Falster, protože nejde o velké vzdálenosti a krajina je rovinatá. Jen východní část ostrova vykazuje ostřejší stoupání k hlavní turistické atrakci, zvané MONS KLINT s vrcholem 143 m. Pro sebe jako cyklistu vidím na baltských ostrovech velkého soupeře v protivětru.

Než nás silnice dovedla k cíli, jímž byly křídové útesy, viděli jsme samá pole s obilím, řepou, bramborami a kukuřicí. Sem tram golfové hřiště a vedle vesnic karavanové kempy. Na vyvýšených místech kostelíky tradiční architektury, ponejvíce již zmíněna cihlová gotika nebo, a to právě zde na Monu, zářivě bílé. Křídový útes se nachází na východním pobřeží ostrova. My jsme se dívali shora dolů, ale koupili jsme si pohlednice z volného moře, které skýtají malebnější scenerii. Pohled shora dolů na pláž, kde chodili lidé jako mravenci, byl jako z Eiffelovky.

Východní část ostrova má zachovaný původní listnatý les, který působí přímo velkolepě. Porostu dominují buky, duby a jasany s průměry kmenů na odečtové výšce (140 cm) 30 – 80 cm. Stromy se vyznačují štíhlými kmeny a vysoko nasazenými korunami.

V 16,15 hod jsme odjížděli k poslednímu cíli dánského putování a to byl trajektový přístav Genser na ostrově Falster, abychom se nalodili na trajekt, který plul do německého Rostocku. Leč čekala nás zpáteční jízda krajinou a zaznamenali jsme, že Dánové měli v sobotu 18.8. téměř u každého domu vyvěšenou velmi dlouhou státní vlajku, zejména však u farem rozptýlených v krajině. Vesnice a městečka vzorně upravené. Osobně mne překvapil dosud velký podíl krytiny vlnitého eternitu 20 let a staršího, místy hodně porostlého mechem. Asi k nim ještě nedorazila fobie, kterou jsme již před 30ti roky importovali z USA kvůli karcinogenitě osinku. Také jsem si vzpomněl, že jsem se kdesi dočetl, že Dánové pěstují vánoční stromky, smrčky a jedličky, a to když jsme projeli kolem dvou specializovaných farem na ostrově Falster.

Ještě stojí za zmínku, že jsme z trajektu sledovali západ slunce, jak pomalu mizelo na obzoru ve vodě. Bylo to ve 20,35 hodin.

Severoněmecké přístavy a Dánsko byly pro mne až dosud pojmy spíš plošného charakteru. Musím říci, že těch pět dnů, poněkud uspěchaného putování, výrazně zlepšilo kvalitu mého povědomí o tématu. Byl to dobrý zájezd!

Česká Lípa 25. října 2012 Jaromír Štrumfa

Zdroj foto: internet

< Předchozí		Další >