Kultura21.cz

Na Velký pátek 30. března se v 19 hodin uskuteční v olomoucké Redutě slavnostní představení Pašije – Velikonoční příběh zkomponovaného olomouckým skladatelem Richardem Pachmanem pro Moravskou filharmonii Olomouc. V díle budou za doprovodu tohoto tělesa zpívat - vedle autora Richarda Pachmana - ještě další sólisté a Akademický sbor Žerotín. Velikonoční příběh provází slovem herečka Libuše Švormová. Ovšem nejen o tomto projektu je tento rozhovor s Richardem Pachmanem, jenž není zdaleka jen hudebním skladatelem.

Na 30. března chystáte do Olomouce slavnostní uvedení vašeho díla Pašije - Velikonoční příběh. Koho všeho jste oslovil ke spolupráci?

Pašije jsou mým prvním dílem, které jsem napsal pro filharmonii, sbor, čtyři sólové hlasy a čtené průvodní slovo. V pátek 30. března je v 19 hodin provedeme v olomoucké Redutě společně s Moravskou filharmonií Olomouc, kterou bude dirigovat Petr Šumník. Zpívat bude Akademický sbor Žerotín pod vedením Pavla Koňárka a v sólových partech se představí mí dlouholetí kolegové Dita Hořínková, Martina Kociánová a Andrej Beneš. V několika částech Pašijí budu zpívat a hrát na klavír i já. Představení je koncipováno jako hudebně-dramatické pásmo na motivy příběhu Ježíše Krista, které doprovodí četbou z Bible paní Libuše Švormová.

Co vás vedlo k napsání tohoto monumentálního díla a jak jste na Pašijích dlouho pracoval?

„Pašije“ mají v mém životě celkem dlouhý příběh. První verzi jsem napsal v roce 2002 po návratu k mé práci po téměř dvouleté zdravotní pauze. Duchovní poloha projektu byla jakýmsi poděkováním Bohu za možnost návratu. S první komorní verzí jsme vystoupili několikrát s kolegy - tehdy také i s Petrem Haničincem - v roce 2003. Díky pozitivnímu přijetí tohoto představení i díky inspiraci farářky CČSH Michaely Procházkové jsem pak několik let komponoval oratorium Mistr Jan Hus. To už má za sebou v různých verzích (od velkých scénických nastudování přes mé komorní koncerty společně s Ditou Hořínkovou až po přednášky pro školáky) 100 repríz.
Právě jedno z velkých nastudování oratoria v červenci 2015 v Moravském divadle Olomouc, kde jsem vystupoval s Ilonou Csákovou, Ditou Hořínovou, Tomášem Petříkem, Andrejem Benešem, sborem Resonance a Komorním sborem Mistra Jakoubka ze Stříbra, a jeho přijetí v mém rodišti otevřelo možnost spolupráce s Moravskou filharmonií Olomouc. Z původních Pašijí z roku 2002 jsem převzal pouze své texty, které jsem v řadě míst doplnil, a hudbu jsem kompletně zkomponoval novou. Pracoval jsem na projektu rok. Premiéra se uskutečnila na Velikonoce v roce 2016. Jsem moc rád, že se díky podpoře statutárního města Olomouc a především olomouckého primátora Antonína Staňka podařilo přivést na olomouckou scénu Pašije i v letošním roce - především proto, abychom lidem připomněli křesťanskou podstatu Velikonoc.

Objeví se Pašije – Velikonoční příběh i na CD nebo DVD?

Na DVD ne, ale záznam z premiéry v roce 2016 vyšel na dvojalbu s názvem Pašije / The Passion. Jsem rád, že jsme tento večer zaznamenali a vydali. Myslím si, že pro každého skladatele je možnost stát na scéně společně s dalšími devadesáti hudebníky neskutečným zážitkem! A upřímně i velkou zodpovědností. I když na DVD koncert nevyšel, dvě skladby z Pašijí a k tomu ještě řada mých dalších skladeb mají velmi zajímavý obrazový doprovod, a to v celovečerním dokumentu Camino na kolečkách, ke kterému jsem dělal hudbu a který nedávno dostal první cenu na filmovém festivalu v Madridu.

Jak jste na tom s běžným koncertováním a nahráváním? Kde jste všude v poslední době vystupoval a kde vás v nejbližší době uvidíme a uslyšíme?

S kolegyní Ditou Hořínkovou již osmnáct let jezdíme sérii adventních koncertů po kostelech, zámcích a někdy i klubech a knihovnách pravidelně v listopadu a prosinci. Kromě adventních koncertů, které dramaturgicky chystám už od počátku roku a již dnes znám termíny adventních akcí, se letos věnuji prezentaci své poslední knihy Jak chutná Mozart, vernisážím svých obrazů a především dětem! Chystám koncerty pro děti školou povinné a skládám hudbu k poetické dětské knize Petry Vychytilové Nastydlá strašidla – tedy pro jejich audioverzi. Natáčení jistě zabere kus léta. A s Ditou Hořínkovou plánujeme natáčení nového vánočního alba, takže práce na koncertních pódiích i ve studiu bude letos hodně.

Co obvykle na vašich vystoupeních hrajete a zpíváte? Je to průřez vaší tvorbou? Co chce vaše publikum slyšet nejvíc?

Jako všichni muzikanti se na každém koncertě snažím představit posluchačům něco nového, ale lidé chtějí vedle novinek slyšet také jejich oblíbené písně. Takže nikde nechybí Olomouc, mé vyznání rodišti. Často zpívám píseň Scarabeus, která byla jakousi hymnou mých sto jedenácti koncertů na Křižíkově fontáně za posledních třiadvacet let. No a na adventních koncertech by lidé byli asi smutní, kdyby si s námi nezazpívali koledu Snížek padá, původně napsanou pro muzikál Babička.

Vedle hudby se věnujete i malování, vystavování a psaní knih. Co je nového v tomto ranku?

Na konci roku 2017 mi vyšla má sedmá kniha Jak chutná Mozart. Jde o povídkovou knihu systémem i citáty navazující na mé první dva tituly Jak chutná bolest a Jak chutná život. Všechny tyto tři knihy jsou autobiografické a každou z nich v jiném nastavení ovlivnila má zkušenost téměř smrtelného úrazu v roce 2000. V knize Jak chutná Mozart končím každou
kapitolu nějakým zamyšlením nebo citátem. Předkládám svou životní filosofii čtenářům a upozorňuji, jaké maličkosti nás mohou v životě přivést ke štěstí. Ano, někdy k tomu stačí pouhé tři minuty, jak stojí v podtitulu knihy. Za tři minuty můžeme potkat a poznat někoho, kdo nám přinese do života inspiraci, nové myšleny, přátelství, lásku...

Kolik jste už napsal knih a kolik výstav či vernisáží máte za sebou?

Kniha Jak chutná Mozart je má sedmá kniha. Vyšla však také jako má první audiokniha. Natáčení v režii výborné režisérky Jindřišky Novákové pro mne bylo zážitkem! Vedle tří autobiograficky laděných knih jsem napsal diptych historických románů z Francie 16. století Útes a Notre Dame, román ze současnosti Kdokoliv a knihu, kterou považuji za nejdůležitější pro život můj i naší rodiny. Jde o román Tylda, pojednávající o nelehkém osudu mých příbuzných ve čtyřicátých letech dvacátého století, který jsem napsal se svým tátou Františkem. Netušili jsme, že krásný proces psaní a otevírání rodinných archivů i osm společných autorských čtení pro veřejnost budou uzavírat tátův život. Díky společné práci na knize jsme si stihli sdělit řadu emocí i faktů, na které bych se ho za jiných okolností prostě nestihl zeptat.
Pokud jde o výstavy, běží mi nyní souběžně dvě ‒ jedna v Říčanech a druhá v galerii Bohéma v Olomouci. Ta se v dubnu přestěhuje do Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově a bude to již má sedmadevadesátá výstava. V tomto čísle je vedle výstav v ČR i Slovensko, Holandsko a Belgie.

Nelze se nezeptat na to, jak to všechno zvládáte, přece jenom hudba, skládání, vystupování, psaní, malování… To je docela záběr.

Naše generace nebyla zrovna vedena k sebevědomí. Takže nečekejte, že odpovím: Makám každý den a snažím se být dobrý ve všem, co dělám! Já jsem se prostě po tom mém úrazu a dlouhé pauze, kdy jsem nemohl jíst a pít, po krůčcích vracel ke všemu, co mám rád. Zjistil jsem, že není čas odkládat svá přání, cíle či projekty, které mě naplňují a baví, protože nevíme, kolik času je nám tu dáno. A tak se kromě hudby od mého návratu po úrazu na scénu věnuji aktivně psaní knih a malování a také jsem občasným externím spolupracovníkem Českého rozhlasu Olomouc, pro který moderuji pořad Větrník – host ve studiu. Dosti času trávím nad organizační stránkou mých koncertů nebo vydávání CD. Mám skvělou kolegyni Hanku, bez které bych nedokázal jako sebevydavatel a sebeproducent existovat. Zdá se, že toho dělám hodně, ale já jen pracuji každý den na svých uměleckých projektech a výsledky své práce dávám jednou za čas veřejnosti k nahlédnutí. Je to práce soustavná, krásná, jsou to moje koníčky od dětství, kterým se dnes věnuji na veřejné úrovni, ale workoholikem jistě nejsem!

Co je pro vás inspirací a motivací, ať už v hudbě, výtvarničině či psaní?

Příroda, zapadající slunce, ta chvíle mezi dnem a nocí, kdy je nebe nádherně temně modré, pohled do moře, pohled no nočního nebe, když je jasno. Zde někde ve mně vždy začíná pocit, který přeroste v představu, která si někdy sama řekne o ventilaci přes hudbu, před barvy nebo slova.

Co vám říká pojem relax? A jak obvykle relaxujete?

Tak slovo relax se objevilo v názvu nejednoho mého alba. V březnu 2018 je to přesně pětadvacet let od vydání mého prvního relaxačního alba Dreams a řada z těch třiatřiceti alb obsahuje hudbu klidnou, duchovní. Takže odpočívám u klavíru, když skládám. Malování není pro mě nic jiného, než relax, u kterého poslouchám keltskou hudbu. Dá se říct, že veškerá má tvůrčí práce je pro mě relaxem, i když za každým obrazem nebo za každou skladbou nebo písní jsou hodiny práce. Jednu knihu píšu v rozmezí jednoho až tří let... Jinak rád odpočívám na procházce s pejskem, na kole, při plavání a čas od času na cestách do krásných a inspirativních míst...

Jak často se objevujete v rodné Olomouci a co pro vás rodné město znamená?

V mé jedenadvacet let staré písní Olomouc zpívám: Jen jedno město je, kam se vracím rád... Olomouc je můj domov, toto město miluju! Možná právě proto, že v něm nežiji, si hlouběji uvědomuji, jak je krásné, jak je neskutečně historické a kulturní, jak příjemní lidé v něm žijí. Olomouc je pro mě rodina, celoživotní přátelé, pravidelné koncerty a výstavy spojené se setkáními s lidmi, kteří mě doprovázeli v dětství, i nová přátelství. Prostě domov plný lásky.

RICHARD PACHMAN je hudební skladatel duchovní, muzikálové, filmové a divadelní hudby. Od roku 1993 vydal 33 CD, uspořádal stovky koncertů v ČR (Křižíkova fontána na pražském Výstavišti, pražské Planetárium, každoroční vánoční turné) i v zahraničí (Belgie, USA, Izrael, Rakousko, SRN, Řecko, Luxemburg, Holandsko, Francie, Rusko). Jeho nedávnými projekty jsou oratorium „Mistr Jan Hus“ a symfonický projekt „Pašije – Velikonoční příběh“. Autor autobiografických knih „Jak chutná bolest“ a „Jak chutná život“, historických románů „Útes“ a „Notre Dame“, románů „Kdokoliv“,„Tylda“ a knihy „Jak chutná Mozart“. Laureát Ceny olomouckého kraje za rok 2010 za významný počin na poli soudobé profesionální hudby a Ceny města Olomouce za přínos pro kulturu za rok 2014.

Foto archiv Richard Pachman