Culturea letos představila návštěvníkům Norsko a Nepál

Culturea letos představila návštěvníkům Norsko a Nepál

Tisk

culturea 200Culturea vznikla v roce 2013 jako projekt studentů Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Jedná se cestovatelský festival, na kterém mohou návštěvníci poznat kulturu, kuchyni, zvyky a tradice vždy dvou zemí. Letošní šestý ročník se zaměřil na Norsko a Nepál a konal se v sobotu 7. dubna ve zlínském zámku.

 

Na půdu zámku se festival opět přesunul po dvou letech , byl zkrácen na jeden den a hlavně se (konečně) konal v sobotu a ne ve všední dny. Díky tomu jej mohla navšívit široká veřejnost a hlavně ti, kteří o program měli opravdový zájem. A že jich bylo. Prostory zámku umožňovaly široké využití a návštěvníci se tak rozprostřeli po celém prostoru tak, že nikde nebyl nepříjemný nával. Živo bylo na nádvoří, kde se nacházel například obchůdek Namasté Nepál, stánek s norskými vaflemi nebo občerstvením od nepálské restaurace Makalu. Přednášky probíhaly v hlavním sále, workshopový sál sousedil s dětským koutkem a nechyběla ani odpočinková zóna nebo fotokoutek. Za zmínku stojí také nepálský sklep, kde mohli návštěvníci ochutnat kořeněný Masala Chai a prohlédnout si fotografie Všechny barvy Nepálu, a norská kavárna, ve které bohužel chyběly avizované norské dezerty. Pro tuto zámeckou kavárnu to byl „nějaký festival co tu je“, což mi přišlo smutné vzhledem k tomu, kolik si díky Culturey museli vydělat.

culturea nadvori

Hlavní dopolední program patřil přednáškám – my se připojili na tu od předsedy spolku Namasté Nepál, Tomáše Beránka. Moc mě potěšilo, že nemluvil jen o aktivitách tohoto spolku, ale ukázal krásné fotky a předal také spoustu zajímavostí o životě v Nepálu. Co se týče jejich pomoci, tak postavili 22 škol pro 3000 nepálských dětí a mají mnoho zajímavých aktivit podporujících tuto zemi. Pak jsme se díky Karolíně Stehlíkové, nordistce a teatraložce přenesli do Norska – její přednáška byla nenáročná, zaměřená na jídlo a různé zvyky. Nechyběla zmínka o kráječi na sýr, který už v roce 1925 vymyslel místní truhlář a velmi zajímavý byl popis několikatýdeních oslav maturity - Russefeiring. Ten je spojený s pitím alkoholu a plněním nejrůznějších výzev. „Když jedete ráno autobusem a uvidíte na kruhovém objezdu nahého klikujícího studenta, není to nic neobvyklého,“ smála se. Také lákala na běžky a výletní plavby lodí, až měl člověk hned chuť vyrazit. Blok uzavřel sympatický Vojtěch Čáp, který strávil několik týdnů v Nepálu a Himalájích. Svůj výklad začal informacemi o nejnebezpečnějším letišti světa – Lukla – které je bránou na Mount Everest a je ve výšce 2860 m. n. m. Poté popisoval jejich trek, ukazoval krásné fotky a o jistě náročných aklimatizačních výstupech i výškové nemoci mluvil tak, jakoby to vůbec nic nebylo. Nejpřekvapivější byly informace o povolení a jejich cenách: „My jsme měli u sebe na horách tak 20 tisíc, dohromady nás to mohlo stát kolem 60 tisíc, ale s Mount Everestem by to byl tak milion,“ uzavřel svou přednášku.

Po návalu zajímavostí jsme se šli podívat na vikingské souboje, které měla pod taktovkou skupina nadšenců a přátel Marobud zaměřující se na vikingskou dobu a oblast Norska 10. století. Na travnaté ploše za zámkem měli vytvořené krásné ležení umožňující ukázku spaní i různých řemesel. Souboje byly komentované a moc zajímavé, navíc po jejich konci ještě představili různé zbraně a umožnili návštěvníkům si vše ozkoušet, nebo se poptat na další informace. Marobud vyznávají „living history“, tedy oživlou historii, jejíž cílem je co největší se přiblížení životu v určité historické době. To na nich bylo opravdu znát, protože ctili zásadu, že když něco neví přesně, tak to dělat nebudou, aby nezvnikaly zbytečně nepřesnosti. Jejich zápal nás velmi zaujal a odcházeli jsme plní dojmů.

culturea vikingove

Odpoledne jsme pokračovali v norském duchu a zúčastnili se workshopu s názvem Norština hrou. Ten vedla učitelka Šárka Bartoňková a Norka žijící ve Zlíně Aurora Kristiansen, kterým sekundovala ještě Adéla, studentka paní Bartoňkové. Výuka probíhala v moc příjemné atmosféře prostřednictvím kartiček se slovy a účastníci se tak naučili základní věty, číslovky a další slova. Vše jsme si mohli zkusit říct, řadili jsme kartičky a všechny to moc bavilo. Osobně jsem očekávala, že bude tento jazyk mnohem složitější a nad kurzy začínám vážně přemýšlet. Nějaký skandinávský jazyk jsem vždy chtěla umět a pořád s touto myšlenkou koketuji. Nadšení z lekce jsme vyrazili na další přednášku s názvem Šerpové a šerpové, kterou vedla Taťána Slavíková ze spolku Czechnepal. Zklamalo nás, že fotografie byly stejné jako ty vystavené na chodbě a výkladu chyběla patřičná jiskra. Navíc ani nebyl nikterak zajímavý – komentáře ve stylu „toto je šerpa, nese toho hodně a přes čelo“ by mohl podávat kdokoliv. Proto jsme stejně jako mnozí z davu využili možnost volby a šli ještě rychle ochutnat nějaké nepálské dobroty od Makalu. Dali jsme si poslední masové momo taštičky s výbornými omáčkami a zapili to indickým pivem s názvem Jogi.

culturea momo

Následovalo scénické čtení v podání Divadla Mandragory. Jedná se o scénu oboru Hudebně dramatického umění na místní ZUŠce. Tyto studenty jsem už několikrát viděla a vždy mě naprosto dostali svou přesvědčivostí i originalním pojetím a nejinak tomu bylo i dnes při představení Chet tady nezahraje od Larse Saabye Christensena. Toto komorní drama nemělo úplně veselý námět, protože v něm zemřel mladý saxofonista Daniel, ale oni jej dokázali ztvárnit velmi živelně a bez zbytečného patosu nebo trapnosti. Opravdu se mi to moc líbilo a ráda si na Mandragoru zase zajdu. Naši účast na festivalu jsme z důvodu dalšího programu ukončili promítáním filmu Norig(h)e. Jednalo se o krátký dokument od studentů Fakulty multimediálních komunikací oboru audiovizuální tvorba. Ty Norsko uchvátilo a rozhodli se zaznamenat hlavně jeho obyvatele. Ve 30 minutách dokázali ukázat úplně jiný svět plný bezstarostnosti a zároveň lásky k zemi. Kochající se motorkářka, milovníci windsurfingu cestující v karavanech, rodina žijící v horách, pro kterou je ulovené jídlo prostě tím nejlepším. Byla to velmi zajímavá sonda plná sympatických a příjemných lidí.

Letošní Culturea se mi opět moc líbila, všechno jsem si naplno užila a potkala jsem také spoustu známých. Vyžití bylo opravdu mnoho, zhuštění do jednoho dne vůbec nevadilo a tak nezbývá než poděkovat organizátorům (třeba norsky: Takk) a těšit se na další rok!

Název akce: Culturea 2018: Norsko a Nepál
Datum konání: 7. dubna 2018
Místo konání: Zlínský zámek
Pořadatelé: studenti Fakulty mediálních komunikací UTB
Hodnocení: 93 %


 

Hledat

Daliborovy dubnové tipy. Co pěkného si přečíst?

Možná jsme podlehli neoprávněnému dojmu, že léto tento rok dorazilo dříve. Jenže příroda změnila názor. Takže co s pošmournými, chladnými a deštivými večery? Máme pro vás opět Daliborovy knižní tipy, které se určitě budou hodit!


Literatura

Jak se rozvádí král
ImageNaši králové a královny to vůbec neměli lehké. Vdávali se a ženili podle přání rodiny – aby se posílilo její postavení, představitelů církve a země – aby země získala lepší kredit, na lásku se jaksi pozapomín...

Divadlo

7. ročník divadelního festivalu Pernštejnlove přivítá ansámbly z celé republiky a spouští předprodej

pernstejnlove 200Dny 26. - 30. července budou na Zámku Pardubice opět patřit divadelnímu festivalu Pernštejnlove. Pardubický divadelní open air vstupuje do 7. ročníku naplno, návštěvníci se mohou těšit na desítku divadelních produkcí, divadlo pro děti i...

Film

Městečko na dlani
ImageTragikomedie z válečných let vypráví o životě v městečku Rukapáně, kde pestrá sbírka postav řeší své každodenní starosti a hašteří se o to, kdo si koho vezme, zda bude víno na radnici zadarmo či zda bude ...