Vášnivá dětská čtenářka miluje svou zapomnětlivost a ve chvíli, kdy objeví svou dětskou knihovničku, zaplesá, jak moc zapomněla! A jak moc si vlastně pamatuje, z dějů, z obrázků, ze všeho toho, co jsem jako přičinlivé dítě měla pročteno skrz naskrz. Ale s volbou té NEJ knížky jsem příliš starostí neměla. Byla to ta, která byla tou, jež  jsem s laskavostí předávala svým dětem, ony ji milovaly a jestli se Uvnitř spí kouzelná myš nerozpadne na prach, možná si ty rytmické a snadno zapamatovatelné ryze abstraktní básničky najdou místečko v srdci i jejich dětí.

 

"Všechny mé kachničky, řadou jak v průvodu

s labutí plavou noc a den přes vodu,

plavou a plavou přes moře oceán. - 

Zdalipak po čase vrátí se ještě k nám?

 

Hopsa hejsa na koni,

nikdo tě nedohoní,

jeď až tam, kde v přehluboku

plave srnka v mořském oku,

jeď až tam, kde v modrém lese

všecicko se zimou třese,

jeď - pak spatříš starou chýš,

uvnitř spí kouzelná myš..."

A dodnes není vyřešena záhada, cože je to za bubáka nahoře na půdě ve starý myší chýši.

Benno Pludra mi zůstal spisovatelem, jehož jméno bylo mezi prvními, které jsem se učila. A učila jsem se, že knížky vážně mají autora. Ale jejich jména mi byla tak abstraktní! Byla pojmem, byla do jisté míry nezhmotnitelným Bohem.

Spisovatel je/není Bůh

Až později, v dobách pubertálních, se mi nějak zhmotnila Lenka Lanczová a jak jsem postupně do tématu i do spisovatelské branže pronikala, přišla jsem i o tu iluzi, že spisovatel je nehmotná bytost z knihy. No, je to taky jen člověk, ostatně i já sama. Benno Pludra snad už není ani v ČR k sehnání, při googlení jsem objevila pouze jeho jakýsi Ostrov labutí vydaný na Slovensku, ale faktem je, že kdybych náhodou jeho jméno objevila na pultu knihkupectví, se zájmem bych knihu otevřela.

Ta jeho jednoduchá, rytmická tvorba mi probouzela nejlepší možnou fantazii, těšila ducha a Uvnitř spí kouzelná myš je i nádherně ilustrovaná. Snad trošku jsem si připadala jako ve světě Alenky v říši divů, se stejnou směsicí strachu z nového, neznámého, a přitom růžového, načechraného pohádkového.

A zástup dalších...

A někde za touto knihou, která byla jednou z mých  prvních, stojí ty další. Ráda vzpomínám na Pohádky pro Kačenku, na Děti z Bullerbynu nebo Tománek je rád na světě, který mě děsil i těšil v prvních letech školní docházky, milovala jsem Pásli ovce valaši.... a naopak úplně nesnášela Malého Bobše, tak z něj mám trauma bídy a strach ze smrti blízkých dodnes.

A jsem ráda alespoň za myš

Naivní představa, že mé děti budou milovat mé dětské knížky, začala i skončila právě u kouzelné myši. A možná to je dobře, protože knížky, které nám přišly do cesty a do jejich dětství, jsou taky super a s odstupem mnoha let mohu říct, že se jim do paměti, i do té emoionální, zaryly úplně stejně. Zamilovala jsem s nimi do Koblih, které ničí život, do Mstivý Soni od Jiřího Holuba a možná i to Ferguje a létajících koní....

< Předchozí		Další >