Česká populární hudba mi nedělá radost. Kvůli jejímu úpadku mi po tváři stéká Slza. Oceán slz. Jako by múzu zdolaly Bacily a ztěžkly jí Perutě.

Výkon českých zpěváků je Malátný a chybí jim Hlas. Jejich písničky jsou trapné jako lyže v Číně. Buď jsou přeslazené jako Melounová limonáda nebo kyselé jako Citron. Chybí jim Malá nebo aspoň Drobná invence. Když je slyším, velím si poklusem Klus a mizím z jejich doslechu. Pokud neuteču, mám pocit, že se mi v uchu svíjí Škwor. Případně mě pohltí milosrdná Bílá mlha a nudou usnu jako Špalek. Dvořák a Smetana se musí v hrobě obracet.

Tu a tam se některý zpěvák snaží zpívat tvrdě, jenže to přichází s Křížkem po funuse. Naprostá Hrůza! Úlet! Nakonec má z ostudy Kabát a už od něj neslyšíme ani Muk. Je to marný, je to Ztracený. Kdo touží po něčem zajímavém, má Smolíka. I když se objeví výraznější interpret, stejně se z něj nakonec vyloupne pěkný Xindl! Ve srovnání se zahraničím působí český pop zastarale jako Katapult vedle letadla U2. Je těžkopádný jako Traktor ve srovnání s Mig 21. Proč tomu tak je? Jsem z toho Jelen!

Nechci nad českou hudbou lámat Hůlku. Jenže zachránit ji může snad už jen Nebe. Bohužel svatý Kryštof to nevytrhne a svatá Lucie už není nejmladší. Pomůže tedy svatý Mikuláš? Nebo svatý Josef? Anebo hříšný Mikolas Josef? Zlatý Votchi? Uvidíme. Zatím nebudu vynášet Ortel.

A co když se žádný nový talent neobjeví? Gott mit uns!!!