Kultura21.cz

V třetí části putování divokým Milánem poodhalím klíč ke správné a snadné orientaci po místních galeriích a multikulturních prostorech s lehce alternativnějším a méně ortodoxním přístupem. Čím více se na tuto tématiku zaměříme, tím spletitěji se seznam potencionálně zajímavých míst rozrůstá. S ohledem na mojí časovou flexibilitu jsem se rozhodla navštívit osobně co nejvíce vytipovaných míst a přinést vám výběr lokací, které byste jako vášniví milovníci umění při své návštěvě Milána rozhodně neměli minout.

Na prvním místě bych ráda zmínila fascinující centrum současného umění Hangar Bicocca. Tato nepříliš exponovaná galerie současného umění ukrytá mezi stavařskou plochou a industriální zónou Bicocca nabízí fascinující monumentalitu starých hangárů transformovanou do geniálních expozičních prostor. Tři gigantické haly poskytují více než dostatek místa třem pečlivě vybraným současným světovým autorům, jejichž díla jsou z velké části site specific instalace navržené a realizované speciálně pro tento výjimečný prostor. Pečlivá kurátorská činnost jde ruku v ruce s precizním technologickým zázemím a relativně vysokým grantem pro realizace, ve výsledku se tedy jedná o pohlcující podívanou, nevšední smyslový zážitek a fundamentální, někdy až děsivé či naopak povznášející pocity diváka. V současné době hostí galerie stálou expozici Anselma Kiefera a dvě krátkodobé výstavy Petrita Halilaje a Philippa Parrena. V rámci zázemí můžeme posedět u dobré kávy či sendviče v místní kavárně propojené s čítárnou obsahující velké množství kvalitní literatury uměleckého zaměření. Za další velmi příjemný fakt může být považováno volné vstupné v jakýkoli den i hodinu. Tímto směrem by se zkrátka měly ubírat první vaše milánské kroky.

Neméně zajímavým místem je také například Fabbrica Del Vapore, multikulturní nezávislý prostor poskytující zázemí mnoha residentům odlišného tvůrčího charakteru. Bývalé staré tovární haly s vysokými stropy a velkolepými prosklenými plochami působí na návštěvníka všudypřítomnou lehce apokalyptickou atmosférou a během večerní návštěvy, kde se za rozsvícenými okny většiny ateliérů odehrávají tiché pracovní postupy, si návštěvník často připadá jako Alenka v říši divů. Od knižního labu, přes ilustrační a typografické dílny až po nejnovější technologie rozkládající se po prostorných, jinak zcela prázdných sterilních místnostech. Toto široké rozhraní uměleckého zaměření poskytuje residentům perfektní prostor ke spolupráci a společným dialogům. V rámci vedení se během celého roku odehrává mnoho zajímavých workshopů, eventů a výstav pro širokou veřejnost. Celému prostoru dominují dvě rozlehlé galerie hostící výstavy nejrůznějšího charakteru především současné nejmladší umělecké scény a nechybí ani malá kavárnička a bar s venkovní zahrádkou v DIY stylu.

MUDEC – čili Museo delle culture nepatří sice mezi alternativní či neziskové organizace, jeho návštěvu byste si ovšem opravdu neměli nechat za žádnou cenu ujít. Tato rozlehlá krychlovitá budova je pečlivě ukryta za vysokým průčelím na jedné z nejživějších postranních milánských uliček (Via Tortona) se spoustou kaváren, barů a consept storů. Nemusíte se ovšem bát, že byste ji minuli-billboardy a vývěsní cedule nadživotní velikosti umístěné přímo na fasádě vstupu vás neomylně navedou správným směrem. Pokud se zamyslím nad srovnáním s prostory české komerční galerijní scény, MUDEC by mohl být považován za něco jako hlavní pobočku národní galerie. Nejedná se ovšem o rozlehlé sbírky moderního a současného umění (nalezneme zde pouze trvalou expozici masek a kultovních předmětů primitivních národů). Presentovány jsou vždy dvě velké expozice a další malé přičleněné výstavy často zaměřené k diváckým menšinám (Děti, postižení atd). V současné době hlavním prostorům dominuje nadprůměrně kvalitní sbírka maleb, kreseb, grafik a primitivistických sošek Paula Gaugaina a dále pak naprosto opačným směrem zaměřená, ovšem neméně zajímavá expozice pod názvem Barbie the icon, presentující vývoj této kultovní hračky, historii vzniku a vizuální pokrok všech doplňujících materiálů. Spojením těchto dvou zcela odlišných výstav návštěvník prožije nejen povznášející zásadní uměleckou zkušenost, také se odreaguje a pobaví. Vstupné se pohybuje kolem 8 až 10 Euro. Návštěvu MUDECU vřele doporučuji.

Jako poslední a nejvíce klasikou bych doporučila milánskou pobočku Gallerie d´Italia. Tato velkolepá renesanční stavba pojímá široké sbírky významných autorů od poloviny 18. století až po fragmenty současných uměleckých projevů, to vše podtržené neuvěřitelným zámeckým prostorem vitráží, nástěnných a nástropních maleb a fascinujících sochařských či štukatérských kousků. Divák se sem nepřichází kochat pouze uměním, jde o splynutí prostoru s dílem a celkovou slavnostní atmosférou. V současné době galerie hostí doposud největší sbírku Francesca Hayeze, milánského rodáka a velkého mistra romantismu. Mne osobně paradoxně mnohem více oslovily rozlehlé trvalé sbírky (Jejichž návštěvnost byla proti Hayezově expozici opravdu směšná) splývající s nádherou, monumentalitou a precizností architektonické výzdoby interiérů. Velice zajímavým shledávám také přístup místních kurátorů ke sbírkám moderního umění, kde místo logické úvahy rozčlenění (chronologie, hnutí či autorské skupiny atd) zvolili až chvílemi bizarní emocionální složku a díla tak rozdělili podle barevnosti. Na první pohled podivuhodné a často dle mého lehce hulvátské rozčlenění nakonec generuje poměrně zajímavé vazby mezi jednotlivými díly. Prostory Gallerie d´Italia nabízí během celého roku zajímavé doprovodné programy zaměřené k didaktice malých dětí, mentálně i fyzicky postižených a dokonce i slepých, spolupracuje s místními uměleckými školami a v mnoha dalších ohledech zastává humanistický velmi sympatický postoj ke všem návštěvníkům.

Každá z uvedených galerií vyniká záměrně zcela jinou specifikací, jistě si z této nabídky dokáže vybrat i ten nejnáročnější divák. Doufám tedy, že tento osobní výběr poslouží jako šikovný pomocník při volbě programu ať už turistického či dlouhodobějšího pobytu v milánských ulicích.

Zdroj foto: Barbora Čápová