NĚKDO TO RÁD …

NĚKDO TO RÁD …

Email Tisk

nek 200Premiéra taneční komedie Někdo to rád… v pátek 14. listopadu 2014 v 19.00 hodin v Severočeském divadle. Známý americký film Billyho Wildera Někdo to rád horké se stal volnou inspirací k tomuto příběhu. Libreto, choreografii a režii vytvořil Libor Vaculík a vznikla skvělá taneční komedie se všemi důvěrně známými postavami – tanečníky Jerrym  ( Róbert Király )  a Joem ( Roberts Skujenieks ), primabalerínou Sugar ( Margarita Pleškova / Michaela Procházková) a dalšími. Výtvarníkem pestré a rozmanité scény je Radek Honc, kostýmy jsou dílem Romana Šolce. Doprovází reprodukovaná původní jazzová hudba Petra Maláska, která dodává celému představení svižné tempo.

 

 

PREMIÉRA:  14. listopadu 2014 v 19.00 hodin
REPRÍZY: 18. 11 v 19.00, 14. 12. v 17.00 a 31. 12. v 15.00 hodin

SLOVO REŽISÉRA...

Dramatická literatura zřejmě zná daleko víc případů, v nichž se ženy převlékají za muže než naopak. Proč tomu tak je? K odpovědi na tuto otázku by bylo potřebné asi delší a obsáhlé uvažování. Ale jedno, velmi jednoduché vysvětlení – se zdá být po ruce. Ono takové převlékání muže za ženu je už samo o sobě nevázanou a hlavně divácky vděčnou legrací. Možná pro některé autory, ale i diváky trochu lacinou legrací, které se leknou s odůvodněním, že by takto zcela až po uši zapadli do triviálnosti až kýče.

Svědčí o tom mimo jiné osud asi nejhranějšího „kusu“, který tohoto „pokleslého“ převlékání využívá – Brandonova Charleyova teta. Inscenátoři často kolem ní chodí jako okolo horké kaše. Vlastně patří k dobrému tónu vědět – a je-li třeba i říkat – že je to dílo značně pokleslé, které na repertoár umělecky ambiciozního stánku asi nepatří. Ale: pak přijde chvíle, kdy se hledá zaručená legrace – a Charleyova teta se rychle vrací zadními vrátky na jeviště. S poměrně zaručeným úspěchem u obecenstva. Charleyova teta je jedna z mála klasických inscenací, která převlečení, ale i převtělení muže za ženu použila jako těžiště, ústřední princip, jádro celé základní situace, z níž pramení následné: fabule, děj, jednotlivé situace. Jinde jsou to jenom dílčí prvky. Z commedia dell‘arte známe například situace, v nichž muž využívá ženského převleku k tomu, aby se lépe a „nepozorovaně“ dostal ke své milované, která je pečlivě hlídána.

Jsou tu Shakespearovy Veselé paničky windsorské, v nichž je Falstaffova nenažranost a poživačnost potrestána tím, že je zesměšněn, když prchá před žárlivým mužem převlečen za postarší ženu. Je to ale jen jedna dílčí situace, o jejímž komickém účinku není pochyb. Převlékání muže za ženy je asi největší a nejzdařilejší příležitostí pro komediantství: jako šance pro herce se pořádně „vyblbnout“. I film o tom ví své – vzpomeňte třeba na Dustina Hofmana v americké filmové komedie z roku 1982 režiséra Sydneyho Pollacka Tootsie.Typická převleková situační komedii, která je založena na komické záměně mužské a ženské identity sice velmi talentovaného, jinak ale trochu neukázněného a svéhlavého, snad proto nezaměstnaného herce Michaela Dorseye, který se jednoho dne promění na herečku Dorothy Michaelsovou zvanou Tootsie. Je zde i komedie Klec bláznů, která se v sedmdesátých letech minulého století zcela určitě stala nejúspěšnější francouzskou divadelní komedií. Tato travesti komedie rázem ovládla i filmové plátno. Dva roky po její divadelní premiéře ji režisér Édouard Molinaro převedl na filmové plátno s nezapomenutelnou dvojicí v hlavních rolích: Michelem Serraultem a Ugem Tognazzim. Klec bláznů byla ve třech kategoriích nominována na Oscara, vyhrála Zlatý glóbus a Michel Serrault získal Césara a Donatellovu cenu.

Někdo to rád horké – vynikající komedie Billyho Wildera z roku 1959 se už dávno a právem zařadila do zlatého fondu filmové klasiky. Vedle neodolatelných výkonů hlavních představitelů Jacka Lemmona,Tonyho Curtise a Marilyn Monroeové nás v ní potěší také jazzová hudba Mattyho Malnecka. Slavná kombinace hudební komedie, parodie na gangsterské filmy a bláznivé crazy komedie, se odehrává v roce 1929 a jejími hrdiny jsou Joe a Jerry, dva muzikanti, kteří se na útěku před bandou gangsterů převléknou za ženy. Ukryjí se v dívčím orchestru odjíždějícím na turné na Floridu. Seznámí se se zpěvačkou Kovalczykovou, do níž se Joe zamiluje. Sami se stávají, stejně jako ostatní dívky, terčem pozornosti mužů. K Dafne se přilepí neodbytný milionář Osgood Felding... ... pokračovat v líčení děje této filmové „klasiky“, která vznikla na motivy povídky R. Thoerena a M. Logana by bylo asi „nošením dříví do lesa“. Začíná prostě řada neuvěřitelných zápletek, záměn, omylů a vtipných situací. Rád se jako režisér a choreograf naší inscenace vystavím nebezpečí, že budu nařčen z lacinosti a vtipkování stůj co stůj. Ale!!! Situace, v nichž se oba “pánové” ocitají a mají se co ohánět, aby v nich obstáli – nebo “obstály” (?) – jsou i pro mne lákavou tvůrčí příležitostí!


LIBOR VACULÍK (www.vali.cz)


Tanečník, choreograf, režisér,
pedagog, libretista

nek 1



Svoji cestu k baletu započal v devíti letech, kdy přešel z krasobruslařské výchovy do Baletní přípravky Národního divadla v Praze. Se zjevným talentem pak postoupil na pražskou Taneční konzervatoř, kterou absolvoval v  r.1976/77 ve třídě prof. Zdeňka Doležala.

První angažmá získal v roce 1977 v baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde se záhy stal hvězdou souboru a byly mu svěřovány role nejen klasického repertoáru (Princ v Labutím jezeře, Louskáčkovi, Šípkové Růžence a v Popelce, Albert v Giselle), ale pro široký dynamický rozsah jeho tanečního projevu i role dramatického obsahu (Franz v Coppélii, Quasimodo v Notre Dame de Paris, Spartakus a Harmodius ve Spartakovi, Colas v Marné opatrnosti, Don José v Carmen, Ferchad v Legendě o lásce, Vronskij v Anně Karenině). Úspěšně reprezentoval tehdejší Československo na mezinárodních soutěžích a přivážel bronzové medaile (Varna, Jackson a Ósaka), v celostátní interpretační a choreografické soutěži byl pravidelným účastníkem i častým vítězem. Dostalo se mu příležitosti ke stáži na Palucca Schule v Drážďanech a v roce 1980 na Akademii Mariky Besobrazové v Monte Carlu. Četná byla i jeho pohostinská vystoupení, kde vedle Brna, Košic a Prahy tančil i na scénách v Barceloně, Bonnu, v Nancy, Vídni nebo v San Antoniu.
 
Svoji kariéru úspěšného tanečníka ale ukončil – snad trochu předčasně – rozhodnutím věnovat se choreografii a režii baletu. Tento obor také vystudoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě v letech 1987–1991. Jeho pohybový slovník nezapře klasický základ, ale stavba nad ním je modelována a obohacována nevtíravě, přirozeně, dalšími komponenty, z kterých je evidentní, že jdou cestou citu, přemýšlivosti i srdce (Život a smrt, Hirošima – Svědomí, Co ti říká člověk, co ti říká láska,Mahlerovy písně I a II, Moře plné slz, Slzy v tvých očích).

Zkušenosti tanečníka a přesvědčení, že tancem lze podat srozumitelnou výpověď o citech i složitých lidských vztazích, ho vedly k vytváření choreografií na téma velkých dramat nebo lidských osudů (např. Malý pan Friedemann, Psycho, Dáma s kaméliemi, Lucrezia Borgia, Ivan Hrozný, Marie Stuartovna, Čajkovskij, Isadora Duncan – Příběh tanečnice, Úplné zatmění, Jana z Arku, Zvoník od Matky Boží / Notre Dame de Paris, Anna Karenina, Oedipus Rex, Odysseus, Minotaurus, Macbeth, Faust nebo jedna z posledních inscenací Freddie – The King of Queen aj.). Snad nejčastěji uváděným titulem je jeho Edith – vrabčák z předměstí (divadla v Plzni, Praze, Brně, Olomouci, Ústí nad Labem), v němž svým libretem, choreografií i režií dokázal vytvořit prototyp tanečně dramatického útvaru, kde jsou hudebně vokální a taneční party v dokonalé rovnováze a harmonické symbióze. Neméně úspěšný ale byl i s choreografií baletních titulů jako Romeo a Julie, Coppélia, Petruška, Mauglí – vyprávění Matky džungle, Sen o kouzelné flétně, Svěcení jara, Sen noci svatojánské, Čachtická paní, Královna Margot, Fantom Opery, Valmont, Freddie – the king of Queen atd. Umí si také pohrát s lehčím tónem – úsměvem a humorem (Stmíváníčko, Grand pas de „kufr“, Slovanské dvojzpěvy, Někdo to rád..., Broučci, Sněhurka a sedm závodníků).

Pro moderní taneční scénu je Libor Vaculík nositelem – a v mnohém i objevitelem – nových tanečně dramatických postupů, k nimž si uměl také vybrat vynikající a originální spolupracovníky z oblasti režie nebo scénografie. A naopak, jako choreograf je zván ke spolupráci na inscenacích oper, operet nebo činoher (Prodaná nevěsta, Aida,Růžový kavalír, Fantastická...) a také televizních inscenací. Významná je především jeho spolupráce s nedávno zesnulým režisérem Jozefem Bednárikem (Evanjelium o Márii, Grand Hotel, Pokrevní bratři, Jozef a jeho zázračný barevný plášť, Faust a Markéta, Don Quijote, Don Carlos, Romeo a Julie, Carmen).

Jeho jméno je spjato snad se všemi divadelními domy u nás, byl choreografem NS Bratislava (1992–1995), choreografem Baletu Národního divadla v Praze (1994–1999), uměleckým šéfem Baletu Praha (1998–2000).

V poslední době byl Libor Vaculík značně vytížen požadavky na spolupráci v muzikálové tvorbě (Mona Lisa, Kat Mydlář, Lucrezia Borgia, Tři mušketýři).

Za svou choreografickou tvorbu obdržel řadu ocenění – Hlavní cenu na celostátních choreografických soutěžích („V“ jako Vivaldi – 1985, Stmíváníčko – 1988); Cenu Slovenské televizní asociace (Fantastická – 1992), Cenu Českého literárního fondu (Malý pan Friedemann a Psycho – 1994, Pohádka – 1998, Slovanské dvojzpěvy – 2000), Hlavní Cenu taneční přehlídky (Notre Dame de Paris – 1996, Slovanské dvojzpěvy – 2000, Ivan Hrozný – 2003, Svěcení jara – 2009), Cenu Sazky a Divadelních novin (Ivan Hrozný – 2003, Svěcení jara – 2006).

NĚKDO TO RÁD...
Taneční komedie o dvou dějstvích


Libreto, choreografie a režie: Libor Vaculík

Nastudování: Nelly Danko

Scéna: Radek Honc

Kostýmy: Roman Šolc

Světelný design: Libor Vaculík

Asistent choreografie: Margarita Pleškova

Osoby a obsazení

Joe – „Josephine“: Roberts Skujenieks
Jerry – „Daphne“: Róbert Király
Sugar: Margarita Pleškova / Michaela Procházková
Sladká „Sue“: Natália Vasina / Elena Mazanova
Sir Osgood Fielding: Pavel Enekeš / Vladimír Gončarov
Milionáři: Marek Lhotský (Taneční centrum Praha),
Filip Rybár, Milan Bednář, Petr Popovský / Lukáš Beneš
Bienstock: Marek Bobošík
Policejní komisař: Vyacheslav Pleškov
Psí dečka: Vladimír Gončarov / Filip Rybár
Sólistka v kabaretu: Blanka Tasi
Sólista v kabaretu: Marek Lhotský (Taneční centrum Praha)
Párátko Charlie: Milan Bednář
Policajti: Jakub Zaoral, Jakub Vochozka
Dívky v kabaretu: Jana Jandorová, Elena Mazanova,
Kateřina Routková, Eliška Černohlávková
Dívky v taneční skupině: Eliška Černohlávková, Vladimíra Podhorná,
Kateřina Routková, Mária Pánková, Zuzana Novoborská,
Chiaki Honda, Blanka Tasi
Číšnice: Jana Jandorová, Julia Geyst, Elena Mazanova,
Pavlína Hušková (baletní studio UL)

Hudbu nahrál Petr Malásek a studiový orchestr ve Studiu MIDA
Zvuková režie: Luboš Nováček
Aranžmá a hudební režie: Petr Malásek
Dále spoluúčinkují členové baletního studia SD
Inspice: Pavla Zaoralová


Přestávka po prvním dějství                                                      

Délka představení cca 2.15 hod.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa

Národní divadlo

  • Národní divadlo seniorům
    Sleva pro seniory Národní divadlo nabízí seniorům ve věku 65 + vstupenky s 50% slevou na vyhrazená místa všech představení ND.*  Kromě této...

Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Mimísek 28

Z archivu...

Čtěte také...

Lounské divadlení 2015 podruhé

Divadleni perexJen pár hodin zbývá do zahájení jedenáctého ročníku Lounského divadlení, které odstartujeme v pátek 6. března v 17.00 hodin. I to s letopočtem 2015 Vám přinese pět inscenací v podání pěti amatérských divadelních souborů, které se mezi seb...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Živé historky ze starého světa

jerome klapka perexKdyž se řekne Jerome Klapka Jerome, vybaví se vám nejspíš Tři muži ve člunu. Ty zná přece každý! V nedávno vydané knize s předlouhým názvem O psech, zlodějích, strážníkovi i jiná vyprávění najdete drobnější a méně známé prózy ...

Divadlo

BYTOVÉ DIVADLO FERDINANDA VAŇKA uvádí Sirotky

SIROTCI 200V roce 2013 jsme v den konání první české Noci divadel otevřeli Havlovou Audiencí BYTOVÉ DIVADLO FERDINANDA VAŇKA, které si za své - dnes již více než roční  - působení získalo mnoho spokojených diváků. V Bytovém divadle, které s...

Film

Zastav se a nepřežiješ: honička plná adrenalinu

zastav a neprezijesFilm Zastav se a nepřežiješ (2006) je originální honička plná adrenalinu. Jde v ní totiž o to, aby měl hlavní hrdina neustále zaděláno na problém, jinak mu selže tělo a zemře.

...