Reklama

NĚKDO TO RÁD …

Email Tisk

nek 200Premiéra taneční komedie Někdo to rád… v pátek 14. listopadu 2014 v 19.00 hodin v Severočeském divadle. Známý americký film Billyho Wildera Někdo to rád horké se stal volnou inspirací k tomuto příběhu. Libreto, choreografii a režii vytvořil Libor Vaculík a vznikla skvělá taneční komedie se všemi důvěrně známými postavami – tanečníky Jerrym  ( Róbert Király )  a Joem ( Roberts Skujenieks ), primabalerínou Sugar ( Margarita Pleškova / Michaela Procházková) a dalšími. Výtvarníkem pestré a rozmanité scény je Radek Honc, kostýmy jsou dílem Romana Šolce. Doprovází reprodukovaná původní jazzová hudba Petra Maláska, která dodává celému představení svižné tempo.

 

 

PREMIÉRA:  14. listopadu 2014 v 19.00 hodin
REPRÍZY: 18. 11 v 19.00, 14. 12. v 17.00 a 31. 12. v 15.00 hodin

SLOVO REŽISÉRA...

Dramatická literatura zřejmě zná daleko víc případů, v nichž se ženy převlékají za muže než naopak. Proč tomu tak je? K odpovědi na tuto otázku by bylo potřebné asi delší a obsáhlé uvažování. Ale jedno, velmi jednoduché vysvětlení – se zdá být po ruce. Ono takové převlékání muže za ženu je už samo o sobě nevázanou a hlavně divácky vděčnou legrací. Možná pro některé autory, ale i diváky trochu lacinou legrací, které se leknou s odůvodněním, že by takto zcela až po uši zapadli do triviálnosti až kýče.

Svědčí o tom mimo jiné osud asi nejhranějšího „kusu“, který tohoto „pokleslého“ převlékání využívá – Brandonova Charleyova teta. Inscenátoři často kolem ní chodí jako okolo horké kaše. Vlastně patří k dobrému tónu vědět – a je-li třeba i říkat – že je to dílo značně pokleslé, které na repertoár umělecky ambiciozního stánku asi nepatří. Ale: pak přijde chvíle, kdy se hledá zaručená legrace – a Charleyova teta se rychle vrací zadními vrátky na jeviště. S poměrně zaručeným úspěchem u obecenstva. Charleyova teta je jedna z mála klasických inscenací, která převlečení, ale i převtělení muže za ženu použila jako těžiště, ústřední princip, jádro celé základní situace, z níž pramení následné: fabule, děj, jednotlivé situace. Jinde jsou to jenom dílčí prvky. Z commedia dell‘arte známe například situace, v nichž muž využívá ženského převleku k tomu, aby se lépe a „nepozorovaně“ dostal ke své milované, která je pečlivě hlídána.

Jsou tu Shakespearovy Veselé paničky windsorské, v nichž je Falstaffova nenažranost a poživačnost potrestána tím, že je zesměšněn, když prchá před žárlivým mužem převlečen za postarší ženu. Je to ale jen jedna dílčí situace, o jejímž komickém účinku není pochyb. Převlékání muže za ženy je asi největší a nejzdařilejší příležitostí pro komediantství: jako šance pro herce se pořádně „vyblbnout“. I film o tom ví své – vzpomeňte třeba na Dustina Hofmana v americké filmové komedie z roku 1982 režiséra Sydneyho Pollacka Tootsie.Typická převleková situační komedii, která je založena na komické záměně mužské a ženské identity sice velmi talentovaného, jinak ale trochu neukázněného a svéhlavého, snad proto nezaměstnaného herce Michaela Dorseye, který se jednoho dne promění na herečku Dorothy Michaelsovou zvanou Tootsie. Je zde i komedie Klec bláznů, která se v sedmdesátých letech minulého století zcela určitě stala nejúspěšnější francouzskou divadelní komedií. Tato travesti komedie rázem ovládla i filmové plátno. Dva roky po její divadelní premiéře ji režisér Édouard Molinaro převedl na filmové plátno s nezapomenutelnou dvojicí v hlavních rolích: Michelem Serraultem a Ugem Tognazzim. Klec bláznů byla ve třech kategoriích nominována na Oscara, vyhrála Zlatý glóbus a Michel Serrault získal Césara a Donatellovu cenu.

Někdo to rád horké – vynikající komedie Billyho Wildera z roku 1959 se už dávno a právem zařadila do zlatého fondu filmové klasiky. Vedle neodolatelných výkonů hlavních představitelů Jacka Lemmona,Tonyho Curtise a Marilyn Monroeové nás v ní potěší také jazzová hudba Mattyho Malnecka. Slavná kombinace hudební komedie, parodie na gangsterské filmy a bláznivé crazy komedie, se odehrává v roce 1929 a jejími hrdiny jsou Joe a Jerry, dva muzikanti, kteří se na útěku před bandou gangsterů převléknou za ženy. Ukryjí se v dívčím orchestru odjíždějícím na turné na Floridu. Seznámí se se zpěvačkou Kovalczykovou, do níž se Joe zamiluje. Sami se stávají, stejně jako ostatní dívky, terčem pozornosti mužů. K Dafne se přilepí neodbytný milionář Osgood Felding... ... pokračovat v líčení děje této filmové „klasiky“, která vznikla na motivy povídky R. Thoerena a M. Logana by bylo asi „nošením dříví do lesa“. Začíná prostě řada neuvěřitelných zápletek, záměn, omylů a vtipných situací. Rád se jako režisér a choreograf naší inscenace vystavím nebezpečí, že budu nařčen z lacinosti a vtipkování stůj co stůj. Ale!!! Situace, v nichž se oba “pánové” ocitají a mají se co ohánět, aby v nich obstáli – nebo “obstály” (?) – jsou i pro mne lákavou tvůrčí příležitostí!


LIBOR VACULÍK (www.vali.cz)


Tanečník, choreograf, režisér,
pedagog, libretista

nek 1



Svoji cestu k baletu započal v devíti letech, kdy přešel z krasobruslařské výchovy do Baletní přípravky Národního divadla v Praze. Se zjevným talentem pak postoupil na pražskou Taneční konzervatoř, kterou absolvoval v  r.1976/77 ve třídě prof. Zdeňka Doležala.

První angažmá získal v roce 1977 v baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde se záhy stal hvězdou souboru a byly mu svěřovány role nejen klasického repertoáru (Princ v Labutím jezeře, Louskáčkovi, Šípkové Růžence a v Popelce, Albert v Giselle), ale pro široký dynamický rozsah jeho tanečního projevu i role dramatického obsahu (Franz v Coppélii, Quasimodo v Notre Dame de Paris, Spartakus a Harmodius ve Spartakovi, Colas v Marné opatrnosti, Don José v Carmen, Ferchad v Legendě o lásce, Vronskij v Anně Karenině). Úspěšně reprezentoval tehdejší Československo na mezinárodních soutěžích a přivážel bronzové medaile (Varna, Jackson a Ósaka), v celostátní interpretační a choreografické soutěži byl pravidelným účastníkem i častým vítězem. Dostalo se mu příležitosti ke stáži na Palucca Schule v Drážďanech a v roce 1980 na Akademii Mariky Besobrazové v Monte Carlu. Četná byla i jeho pohostinská vystoupení, kde vedle Brna, Košic a Prahy tančil i na scénách v Barceloně, Bonnu, v Nancy, Vídni nebo v San Antoniu.
 
Svoji kariéru úspěšného tanečníka ale ukončil – snad trochu předčasně – rozhodnutím věnovat se choreografii a režii baletu. Tento obor také vystudoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě v letech 1987–1991. Jeho pohybový slovník nezapře klasický základ, ale stavba nad ním je modelována a obohacována nevtíravě, přirozeně, dalšími komponenty, z kterých je evidentní, že jdou cestou citu, přemýšlivosti i srdce (Život a smrt, Hirošima – Svědomí, Co ti říká člověk, co ti říká láska,Mahlerovy písně I a II, Moře plné slz, Slzy v tvých očích).

Zkušenosti tanečníka a přesvědčení, že tancem lze podat srozumitelnou výpověď o citech i složitých lidských vztazích, ho vedly k vytváření choreografií na téma velkých dramat nebo lidských osudů (např. Malý pan Friedemann, Psycho, Dáma s kaméliemi, Lucrezia Borgia, Ivan Hrozný, Marie Stuartovna, Čajkovskij, Isadora Duncan – Příběh tanečnice, Úplné zatmění, Jana z Arku, Zvoník od Matky Boží / Notre Dame de Paris, Anna Karenina, Oedipus Rex, Odysseus, Minotaurus, Macbeth, Faust nebo jedna z posledních inscenací Freddie – The King of Queen aj.). Snad nejčastěji uváděným titulem je jeho Edith – vrabčák z předměstí (divadla v Plzni, Praze, Brně, Olomouci, Ústí nad Labem), v němž svým libretem, choreografií i režií dokázal vytvořit prototyp tanečně dramatického útvaru, kde jsou hudebně vokální a taneční party v dokonalé rovnováze a harmonické symbióze. Neméně úspěšný ale byl i s choreografií baletních titulů jako Romeo a Julie, Coppélia, Petruška, Mauglí – vyprávění Matky džungle, Sen o kouzelné flétně, Svěcení jara, Sen noci svatojánské, Čachtická paní, Královna Margot, Fantom Opery, Valmont, Freddie – the king of Queen atd. Umí si také pohrát s lehčím tónem – úsměvem a humorem (Stmíváníčko, Grand pas de „kufr“, Slovanské dvojzpěvy, Někdo to rád..., Broučci, Sněhurka a sedm závodníků).

Pro moderní taneční scénu je Libor Vaculík nositelem – a v mnohém i objevitelem – nových tanečně dramatických postupů, k nimž si uměl také vybrat vynikající a originální spolupracovníky z oblasti režie nebo scénografie. A naopak, jako choreograf je zván ke spolupráci na inscenacích oper, operet nebo činoher (Prodaná nevěsta, Aida,Růžový kavalír, Fantastická...) a také televizních inscenací. Významná je především jeho spolupráce s nedávno zesnulým režisérem Jozefem Bednárikem (Evanjelium o Márii, Grand Hotel, Pokrevní bratři, Jozef a jeho zázračný barevný plášť, Faust a Markéta, Don Quijote, Don Carlos, Romeo a Julie, Carmen).

Jeho jméno je spjato snad se všemi divadelními domy u nás, byl choreografem NS Bratislava (1992–1995), choreografem Baletu Národního divadla v Praze (1994–1999), uměleckým šéfem Baletu Praha (1998–2000).

V poslední době byl Libor Vaculík značně vytížen požadavky na spolupráci v muzikálové tvorbě (Mona Lisa, Kat Mydlář, Lucrezia Borgia, Tři mušketýři).

Za svou choreografickou tvorbu obdržel řadu ocenění – Hlavní cenu na celostátních choreografických soutěžích („V“ jako Vivaldi – 1985, Stmíváníčko – 1988); Cenu Slovenské televizní asociace (Fantastická – 1992), Cenu Českého literárního fondu (Malý pan Friedemann a Psycho – 1994, Pohádka – 1998, Slovanské dvojzpěvy – 2000), Hlavní Cenu taneční přehlídky (Notre Dame de Paris – 1996, Slovanské dvojzpěvy – 2000, Ivan Hrozný – 2003, Svěcení jara – 2009), Cenu Sazky a Divadelních novin (Ivan Hrozný – 2003, Svěcení jara – 2006).

NĚKDO TO RÁD...
Taneční komedie o dvou dějstvích


Libreto, choreografie a režie: Libor Vaculík

Nastudování: Nelly Danko

Scéna: Radek Honc

Kostýmy: Roman Šolc

Světelný design: Libor Vaculík

Asistent choreografie: Margarita Pleškova

Osoby a obsazení

Joe – „Josephine“: Roberts Skujenieks
Jerry – „Daphne“: Róbert Király
Sugar: Margarita Pleškova / Michaela Procházková
Sladká „Sue“: Natália Vasina / Elena Mazanova
Sir Osgood Fielding: Pavel Enekeš / Vladimír Gončarov
Milionáři: Marek Lhotský (Taneční centrum Praha),
Filip Rybár, Milan Bednář, Petr Popovský / Lukáš Beneš
Bienstock: Marek Bobošík
Policejní komisař: Vyacheslav Pleškov
Psí dečka: Vladimír Gončarov / Filip Rybár
Sólistka v kabaretu: Blanka Tasi
Sólista v kabaretu: Marek Lhotský (Taneční centrum Praha)
Párátko Charlie: Milan Bednář
Policajti: Jakub Zaoral, Jakub Vochozka
Dívky v kabaretu: Jana Jandorová, Elena Mazanova,
Kateřina Routková, Eliška Černohlávková
Dívky v taneční skupině: Eliška Černohlávková, Vladimíra Podhorná,
Kateřina Routková, Mária Pánková, Zuzana Novoborská,
Chiaki Honda, Blanka Tasi
Číšnice: Jana Jandorová, Julia Geyst, Elena Mazanova,
Pavlína Hušková (baletní studio UL)

Hudbu nahrál Petr Malásek a studiový orchestr ve Studiu MIDA
Zvuková režie: Luboš Nováček
Aranžmá a hudební režie: Petr Malásek
Dále spoluúčinkují členové baletního studia SD
Inspice: Pavla Zaoralová


Přestávka po prvním dějství                                                      

Délka představení cca 2.15 hod.


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Banner

Anketa

Národní divadlo

  • Národní divadlo seniorům
    Sleva pro seniory Národní divadlo nabízí seniorům ve věku 65 + vstupenky s 50% slevou na vyhrazená místa všech představení ND.*  Kromě této...

Banner

Partneři

Hledat

Aktuality

Mimísek 26

Čtěte také...

Přelíčení 9. září od 20:00 hodin

preliceni PEREXDokudrama Petera Weisse Přelíčení pojednávající o soudním procesu s vedoucími tábora v Osvětimi / 60 vagonů denně / Obžalovaní, svědci, byrokratičtí zapisovatelé a „vrchní soudce“ / 3.000 lidí...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Tudorovci pod drobnohledem
TudorovciChtěli byste vědět, jak se žilo u Tudorovského dvora? Zajímají vás dějiny Anglie nebo máte v oblibě dramatické příběhy šesti žen nemilosrdného Jindřicha VIII., který dvě z nich nechal popravit? Sáhněte po knize Tracy Bormanové s názvem Tudorovci,...

Divadlo

Irský rebel Martin McDonnagh

connemarska200Narodil se 26. 3. 1970 v Londýně irským rodičům. Na počátku devadesátých let se celá rodina stěhuje natrvalo do Irska, v té době píše McDonagh první literární pokusy. Zprvu se věnoval psaní povídek, divadelních a rozhlasových her. Mezi jeho...

Film

Úspěšný film Fotograf je novinkou na DVD

foto 200Křest novinky na DVD filmu Fotograf proběhl 12. 5 v pražské galerii Goap za účasti fotografa Jana Saudka, režisérky filmu Ireny Pavláskové, představitelky hlavní ženské role Marie Málkové a herečky Zu...