Faust na deskách Buran Teatr v Brně
Banner

Faust na deskách Buran Teatr v Brně

Faust 200Nejdřív několik základních informací:  BURANTEATR se zrodil v létě 2003 v hlavách dvojice studentů Divadelní fakulty JAMU Zetela a Jana Šotkovského – z potřeby realizovat své představy o divadelním provozu mimo existující divadla. Zakladatelé se tehdy nepovažovali za žádné revolucionáře nebo výlučné umělce – byli přesvědčeni, že hlavní povinností divadla je bavit a zaujmout diváka, ať dramaty, či komediemi, ať naléhavým tématem, nečekanou formou nebo „jen“ dobrým řemeslem.

Divadlo se často stěhovalo. Uchýlil je brněnský knihkupec Dobrovský v prvním patře známé a výborně prodejny. Ale po několika letech se stěhovali dál.  BURANTEATR, jak se vyjádřili protagonisté divadla, to není nazváno podle vidláka a křupana, jak se obecně myslí, ale silného stepního větru, vanoucího si bez ohledu na okolí – název měl korespondovat s vůlí dělat věci po svém, ať si kdokoli cokoli říká. Ale zažitá přezdívka „Burani“ souboru nevadila a zvykl si na ni. Koneckonců naše divadlo, jak píšou na svém webu, bylo vždy „buranské“ – syrové, přímočaré, neotesané, neuhlazené. Zatím poslední etapa existence BURANTEATRu je tedy spjata s multikulturním prostorem Sokolského Stadionu, kde se po letech ocitli v divadle se stálým barem, kde je možno po představení pohodlně usednout a pobesedovat. Publikum si Burany našlo po přestěhování dost rychle, takže důvody k nespokojenosti nejsou. Stihli toho zapět let na Kounicově docela dost. Odperemiérovali asi dvacet inscenací. Zintenzívnili zájezdovou činnost včetně festivalů (Pardubice, Zlín, Plzeň, Praha, Ostrava…), vyzkoušeli si některé divadelní polohy, které doposud zanedbávali – autorské inscenace (Huvar, Spálená země, Pán s kaméliemi) nebo razantně vyložené klasické texty (Misantrop, Heda Gablerová, Dziady, Faust). Burani nedají pokoj a stále vymýšlejí různé divadelní postupy. Tentokrát se pustili do docela srandovního experimentu.


Faust a srandovní experiment? – kdyby mi toto někdo řekl, tak na představení určitě nepůjdu. Takže je nutné vše ve stručnosti popsat. Jedná se o interpretaci díla J.W.Goethea, ve výborném překladu Jindřicha Pokorného. Jde o díl první, i když by to lákalo pustit se do toho druhého, kde by zázraky doktora Fausta byli vlastně předobrazem českého génia, Jára Cimermanna - Faust vynašel papírové peníze, vyvolá fluidum Heleny trojské a ožení se s ní, Faustův učeň Wágner vytvoří Homunkula, to všechno jsou lákavé atributy pro divadlo typu: „Burani“. Nic takového se na scéně nekoná. Je to poctivě inscenovaný Faust - první díl, jak jej Goethe napsal a posléze uvedl. Některé krácené scény, zdá se, byli použity z dřívějšího díla UrFaust. Hezká šílenost  je v něčem jiném. V klasickém divadle divák sedí na zadku a scéna se mění. V této inscenaci se přesouvají VŠICHNI diváci. Nejdřív řádně sedí a koukají na scénu, potom diváky jakýsi supervizor (a opravdu vtipný) odvede do baru před vstupem do hlediště a tam jsme svědky faustovských radovánek, náznaků sexuálního chtíče a především alkoholu. (Valpružina noc) Náš Faust se prostě u baru ožere a to hodně autenticky a divák je u toho baru s ním. Tam taky potkává Markétu, která si přišla jenom pro pivo pro maminku… Konkrétní divadelní bar, konkrétní pípa, opravdivé pivo, no nádhera autenticity. Markéta je křehké stvoření, po které Faust okamžitě zatouží. Hned se zase diváci přemístí, tentokrát do středu prostoru, kde jsou předem připravena další sedadla. A pokračuje ono drama, ve kterém Mefistofeles plní Faustova přání. Stalo se trochu módou, občas měnit pohlaví protagonistů, vzpomeňme si na bezvadnou Pechovu Babičku v Divadle Husa na provázku. Tady zase je Mefistofeles žena a je to vynikající ďábel.  Je to přece logické, může byt muž takovým dokonalým ďáblem, jako ženská…?  Další známá postava, sousedka Marta je kásně hraná mužem.  Moc dlouho si ale na místě neposedíme. Na jevišti jsou totiž řady dost nepohodlných lavic bez opěradel a divák je vyzván, aby pokračoval v přemístění.  Takže to je už čtvrtý a poslední prostor, kde sedí divák tentokrát výš než protagonisté hry a jaksi svrchu se dívají na Faustův konec.

Faust


Přestavení nepostrádalo vtip i humorná místa a nijak to neubralo na oné typicky faustovské tragice.  Ta logika přesouvání: „Vždy divák sedí pohodlně na jednom místě a mění se scéna. Tady to bude obráceně“ vysvětloval onen supervizor (průvodce). Přesouvání zlehčí trochu ponurý příběh a nečekaně diváka ještě více vtáhne do děje. Hrajeme toho Fausta s nimi – má pocit divák.  


Dramaturgie a scénosled je dílem Jana Šotkovského, jinak je to kmenový dramaturg Městského divadla Brno. (Jak ten to všechno stíhá?) Režisérem je Mikoláš Tyc. V Městském divadle Brno byl režisérem významných inscenací, Princ Homburský, nebo Podivný případ se sem, u Buranů například hodně zajímavá inscenace Amazonie, nebo Létajíci dítě. Tyc vychází z hereckých kvalit protagonistů, které dobře zná. Fausta hrá vynikající herec Městského divadla v Brně, Michal Isteník. Po scénách se energicky pohybuje o paličce, to dodává jeho Faustovi zvláštní šmrnc, i když vše vzniklo nešťastnou náhodou. Při inscenování si poranil nohu a hraje s ortézou. Jak se mi svěřil, přijal tu nutnost a asi bude dál Fausta hrát s tou paličkou.  Jeho herectví je sugestivní a je cítit, s jakou radostí se pouští do složitého Faustova života. Mefistofela hraje Kateřina Dostálová. No ženská. S chutí si tady kmenová herečka Buranů „střihla“ ďábla, který umně manipuluje Faustem. Markétka Magdaleny Tkáčikové je ve své pravdivosti nezkušené dívky až dojemná. Herečka má za sebou významné inscenace v Národním divadle v Brně. Mahulenu v Zayerovi, Julii v Shakespearovi a další. Její Magdalena ve Faustovi je výborně vystavěná, křehká i vášnivá. Ještě doplňme, že Wagnera rozšafně zahrál Miroslav Ondra a Martu Igor Dostálek, jako ženskou, která připomínala muže s teplejšího prostředí… Průvodcem, jakými supervizorem představení, který diváky pořád přesouvá a vtipně Fausta komentuje je Petr Tlustý, elegantní konferenciér, o kterém se, bohužel, v Googlu nedozvíte zhola nic, protože stejně se jmenuje nějaký fotbalista, který má ve vyhledávači asi sto odkazů. (Blbej Gůgl.)


Faust J. W. Goetheho je kvalitní inscenační počin. Díky tomu přesouvání po prostoru divadla je však počet diváků obmezen a tak bude asi trvat hodně dlouho, než se všichni fanouškové tohoto divadla na představení dostanou.  Zájem bude určitě velký, protože tento Faust opravdu stojí za to.


Zdroj foto: www.buranteatr.cz 
http://www.buranteatr.cz


 

Přihlášení



Banner
Národní divadlo - Představení

Rozhovor

5. díl seriálu Březen, za kamna vlezem – nejlépe s knihou (tištenou, elektronickou, audio)

5 BMC perexBřezen býval měsícem knihy, starší ročníky si to dobře pamatují. Asi i v dřevních dobách býval touto dobou propad prodejů (i když se na ně asi tenkrát tolik nehrálo) a tak byl jarní měsíc vybrán jako vhodný ku čtení. Na nějaký čas nám, milovníkům...

Hledat

Chaty s osobností

Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Z archivu...

Čtěte také...

Muzikálová komedie ADAM a EVA má týden do premiéry/ Stvoření světa “tak trochu jinak“

adam a eva perexIntenzivní zkoušení připravovaného komediálního muzikálu podle libreta Haliny Pawlowské a pod režijním vedením Zdeňka Zelenky ADAM A EVA pomalu vrcholí. Premiéra v pražském divadle...


Literatura

Nechte děti dělat pokusy

domaci laborator 200V nakladatelství Edika ve společnosti Albatros Media vyšla v září kniha Domácí laboratoř plná vzrušujících experimentů pro začínající vědce. Zaručeně se u nich také poučíte i pobavíte.

...

Divadlo

Blood, Tears and Gold

blood tears and gold200Druhý únorový víkend byl pro experimentální prostor NoD ve znamení premiéry velice očekávaného projektu Blood, Tears and Gold. Autorská prvotina studenta scénografie pražského DAMU J...

Film

KOYAANISQATSI: fascinující pastva pro oči

KOYAANISQATSI 200V roce 1983 vypustil režisér Godfrey Reggio do světa Koyaanisqatsi. Pozoruhodný počin, jehož název pochází z jazyka indiánského kmene Hopi a jeden z jeho významů je „život vyvedený z rovnováhy“.

...