Lucie Trmíková: „Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti.“

Lucie Trmíková: „Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti.“

Dvoji domov 200V Experimentálním prostoru NoD se dnes odehraje premiéra inscenace Nebeský-Trmíková-Prachař: Dvojí domov / z Čepa, a proto jsme oslovili paní Lucii Trmíkovou, která je zde herečkou i scenáristkou. Co má předat toto dílo Jana Čepa a proč byste si jej neměli nechat ujít? To se dozvíte právě v tomto rozhovoru.


Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, to je trio, které je s Experimentálním prostorem NoD pevně spojeno. Jak byste jej charakterizovala? A jak se vám společně pracuje?

Už jsme za ta léta spolupráce tak propojeni, že nám stačí velmi málo k tomu, abychom se vzájemně pochopili, netřeba mnoho slov. Navíc nás zajímají podobná témata, nemusíme se vzájemně o ničem přesvědčovat, nemusíme si vzájemně nic dokazovat. Je to velmi svobodná a uvolněná spolupráce. Je to radost z tvorby a ze setkání.

Jan Nebeský je váš manžel. Je to v tomto ohledu ku prospěchu věci? Nedohadujete se moc kvůli práci a nenosíte si tak práci domů?

Je to naprosto perfektní, našli jsme jeden ve druhém partnera, kterého respektujeme a který nás obohacuje. Domů si práci nosíme a není to vůbec špatné :)

Vy sama jste herečkou a scenáristkou. Kde se cítíte víc „doma“? U papíru s textem nebo na jevišti?

Mám to štěstí, že se oba ty obory propojují a snoubí, je pěkné, když můžu od začátku přemýšlet o tom, jaké téma bychom mohli zpracovat, když pak můžu dělat scénář a nakonec v tom i hrát. Vnímám to jako velký dar.

Je to pro vás obecně jednodušší hrát v něčem, k čemu jste psala scénář nebo to ani nevnímáte?

Není to jednodušší, ale těžší, protože jsem pak při zkoušení ke scénáři dost kritická, mám většinou tendenci škrtat.

Dvoji domov

Tento rozhovor je spojen s novou inscenací Dvojí domov / Z Čepa. Můžete nám o ní něco říci?

Jan Čep je jeden z mých nejmilejších spisovatelů. Před více než dvaceti lety jsem dostala od svého muže knihu jeho povídek a hned napoprvé mě jeho dílo úplně uhranulo. Dotknul se mého srdce, pamatuju si, že se do mě některé věty úplně zaryly, často se stalo i to, že mi vytryskly slzy nad nějakou větou, slovním spojením, které jakoby se dotýkalo něčeho, co je hodně hluboko v člověku. Je to autor, ke kterému se stále vracím, jako třeba k poezii Bohuslava Reynka, která je v něčem Čepovi podobná: oba, Reynek i Čep, dokážou popsat nejniternější hnutí duše tak autenticky a přirozeně, jak to mám ráda. Reynkovu poezii jsme už zapracovali do několika našich představení a okolo Čepa jsem pořád kroužila a uvažovala, jakým způsobem ho na divadlo převést. Je to totiž velmi obtížné, protože jeho povídky docela postrádají vnější dramatický příběh, u něj se ta největší dramata odehrávají v duši.

Co je nejdůležitějším poselstvím, které chcete divákům prostřednictvím tohoto představení předat? Má to co do činění právě s důležitými hodnotami jako je víra nebo rodina?

Jsou to taková tři témata, která se vinou celým Čepovým dílem a která jsou také hlavní osou scénáře: cesta, láska a smrt. A hlavním poselstvím je pro mne asi výzva k tomu žít svůj život opravdově, hledat svou pravou tvář, umět vzít všechny své touhy, lásky, ale i úzkosti, zklamání a bolest a celému svému životu dávat barvu a šťávu. Nepřežívat, nebýt jen pozorovatelem. Hledat to sladké jádro, které je v nás, i když riskujeme, že si polámeme všechny nehty, než se k němu dostaneme.

Myslíte si, že představení jako je toto může lidi přivézt ke čtení? Že by si po zhlédnutí Dvojího domova chtěli přečíst knihu?

V to doufám, to by bylo pěkné.

Na závěr vás poprosím o pozvání na hru Dvojí domov / z Čepa pro naše čtenáře.

Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti. Přijďte si poslechnout nádhernou hudbu Martina Dohnala, která těmto slovům ještě dodává další rozměr. A přijďte se podívat, jak Igor Korpaczewski maluje svou krajinu inspirovanou Čepovými slovy.

Děkuji za rozhovor!

Tak nezapomeňte, premiéra se uskuteční 29. září v NoD a na našem webu budete moci vyhrát vstupenky na některou z repríz.

Zdroj foto: NoD


 

Přihlášení



Imago, imagines I.-II.

Autoři zvolili jako východisko koncepce nové syntetické publikace věnované středověkému umění v českých zemích latinské slovo imago (označující nejen dvourozměrný obraz, kresbu apod., ale i výtvory trojrozměrné a případně i díla architektonická). academia.cz

Život byl pes

Tak to jsem já – pes Život. Rozhodně jsem se nenarodil jako domácí mazlíček. Díky různým okolnostem, které vám budu vyprávět, a také díky mému vzhledu a povaze, nikoho nenapadlo ho ze mě udělat. grada.cz

Rozhovor

Zpěvák a kytarista Petr Kocman: Jsem městský cowboy, který nosí stetson od narození

PETR KOCMAN 200Petr Kocman, zpěvák, kytarista a hráč na foukací harmoniku i mandolínu kdysi s Michalem Tučným vymyslel motto „Country je všechno, co se mi líbí.“ Přesně v tomhle stylu také žije. Muzika, kterou ...

Hledat

Chaty s osobností

Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Z archivu...

Čtěte také...

Komedie s Drábkem

drabek perexPřiznám se, že jsem si své dojmy z premiéry hry Jedenácté přikázání aneb Mucholapka nechala pořádně uležet. Ne snad, že bych byla tak líná anebo vytížená, ale ona je to s tím režisérem Drábkem prostě těžká práce. Je totiž jiný a ...


Literatura

Rok vepře překypuje bohémstvím

rokVepre perexK literatuře se kolikrát člověk dostane nejrůznějšími cestami. Na mladého básníka Michala Talo jsem narazila díky samolepce na sloupu semaforu, na které byl tento veršík: „Když tvůj psík ...

Divadlo

Balada pro banditu po ostravsku

altDo divadla se chodí na 3D představení plné přehrávání a emocí. I když bývá kino lepší, jsou hry, kvůli kterým stojí za to divadlo navštívit. Jednou z takových je prověřená klasika Balada pro banditu.

 

...

Film

Dokumenty Michelangela Antonioniho se uhnízdily v Karlových Varech

altLetos někteří filmaři buď v plné síle oslavili sté narozeniny (jako japonský režisér Kaneto Šindo) nebo se před sto lety narodili (Tadaši Imai,  Alexander Mackendrick, Gene Kelly, Georges Franju,  Michelangelo Antonioni). P...