Lucie Trmíková: „Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti.“
Banner

Lucie Trmíková: „Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti.“

Email Tisk

Dvoji domov 200V Experimentálním prostoru NoD se dnes odehraje premiéra inscenace Nebeský-Trmíková-Prachař: Dvojí domov / z Čepa, a proto jsme oslovili paní Lucii Trmíkovou, která je zde herečkou i scenáristkou. Co má předat toto dílo Jana Čepa a proč byste si jej neměli nechat ujít? To se dozvíte právě v tomto rozhovoru.


Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, to je trio, které je s Experimentálním prostorem NoD pevně spojeno. Jak byste jej charakterizovala? A jak se vám společně pracuje?

Už jsme za ta léta spolupráce tak propojeni, že nám stačí velmi málo k tomu, abychom se vzájemně pochopili, netřeba mnoho slov. Navíc nás zajímají podobná témata, nemusíme se vzájemně o ničem přesvědčovat, nemusíme si vzájemně nic dokazovat. Je to velmi svobodná a uvolněná spolupráce. Je to radost z tvorby a ze setkání.

Jan Nebeský je váš manžel. Je to v tomto ohledu ku prospěchu věci? Nedohadujete se moc kvůli práci a nenosíte si tak práci domů?

Je to naprosto perfektní, našli jsme jeden ve druhém partnera, kterého respektujeme a který nás obohacuje. Domů si práci nosíme a není to vůbec špatné :)

Vy sama jste herečkou a scenáristkou. Kde se cítíte víc „doma“? U papíru s textem nebo na jevišti?

Mám to štěstí, že se oba ty obory propojují a snoubí, je pěkné, když můžu od začátku přemýšlet o tom, jaké téma bychom mohli zpracovat, když pak můžu dělat scénář a nakonec v tom i hrát. Vnímám to jako velký dar.

Je to pro vás obecně jednodušší hrát v něčem, k čemu jste psala scénář nebo to ani nevnímáte?

Není to jednodušší, ale těžší, protože jsem pak při zkoušení ke scénáři dost kritická, mám většinou tendenci škrtat.

Dvoji domov

Tento rozhovor je spojen s novou inscenací Dvojí domov / Z Čepa. Můžete nám o ní něco říci?

Jan Čep je jeden z mých nejmilejších spisovatelů. Před více než dvaceti lety jsem dostala od svého muže knihu jeho povídek a hned napoprvé mě jeho dílo úplně uhranulo. Dotknul se mého srdce, pamatuju si, že se do mě některé věty úplně zaryly, často se stalo i to, že mi vytryskly slzy nad nějakou větou, slovním spojením, které jakoby se dotýkalo něčeho, co je hodně hluboko v člověku. Je to autor, ke kterému se stále vracím, jako třeba k poezii Bohuslava Reynka, která je v něčem Čepovi podobná: oba, Reynek i Čep, dokážou popsat nejniternější hnutí duše tak autenticky a přirozeně, jak to mám ráda. Reynkovu poezii jsme už zapracovali do několika našich představení a okolo Čepa jsem pořád kroužila a uvažovala, jakým způsobem ho na divadlo převést. Je to totiž velmi obtížné, protože jeho povídky docela postrádají vnější dramatický příběh, u něj se ta největší dramata odehrávají v duši.

Co je nejdůležitějším poselstvím, které chcete divákům prostřednictvím tohoto představení předat? Má to co do činění právě s důležitými hodnotami jako je víra nebo rodina?

Jsou to taková tři témata, která se vinou celým Čepovým dílem a která jsou také hlavní osou scénáře: cesta, láska a smrt. A hlavním poselstvím je pro mne asi výzva k tomu žít svůj život opravdově, hledat svou pravou tvář, umět vzít všechny své touhy, lásky, ale i úzkosti, zklamání a bolest a celému svému životu dávat barvu a šťávu. Nepřežívat, nebýt jen pozorovatelem. Hledat to sladké jádro, které je v nás, i když riskujeme, že si polámeme všechny nehty, než se k němu dostaneme.

Myslíte si, že představení jako je toto může lidi přivézt ke čtení? Že by si po zhlédnutí Dvojího domova chtěli přečíst knihu?

V to doufám, to by bylo pěkné.

Na závěr vás poprosím o pozvání na hru Dvojí domov / z Čepa pro naše čtenáře.

Přijďte si poslechnout krásná slova plná barvy, života, touhy, lásky i bolesti. Přijďte si poslechnout nádhernou hudbu Martina Dohnala, která těmto slovům ještě dodává další rozměr. A přijďte se podívat, jak Igor Korpaczewski maluje svou krajinu inspirovanou Čepovými slovy.

Děkuji za rozhovor!

Tak nezapomeňte, premiéra se uskuteční 29. září v NoD a na našem webu budete moci vyhrát vstupenky na některou z repríz.

Zdroj foto: NoD



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přihlášení



Banner
Národní divadlo - Představení

Rozhovor

VinCafe: „Zákazníci často odcházejí příjemně překvapení - nejlépe pak s lahvinkou v ruce“

VinCafe 200V dubnu tohoto roku se ve Zlíně otevřelo VinCafe – vinotéka s kavárnou. Dobré víno, výborná káva, lahodně vypadající dezerty, to vše v útulném prostředí ve stylu Provence. VinCafe vede matka s dcerou a my oslovili tu mladší z nich, Patricii Hluští...

Hledat

Chaty s osobností

Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno

Z archivu...

Čtěte také...

Molierova klasika přešitá podle vzoru dnešní společnosti má pořádné grády

misantrop 200Misantropa hraje kde kdo. Každý ho zná a alespoň jednou za život by ho měl v divadle vidět. Nutně to však nemusí být hra posazená do tehdejší doby. Hrát ho ale ve svetrech se sobem na hrudi a z původního textu zachovat pouze jm...


Literatura

Expanze na Mars aneb výprava do hlubin duše Marťanů
ImageAlex a Eva, dvě vysokoškolské studentky a kamarádky (nebo mladé intelektuálky?) usoudily, že jejich zážitky s bytostmi z Marsu – nebo-li s muži – jsou natolik nevšední a pozoruhodné, že by z nich měla ...

Divadlo

John Sinclair: Umění Braku ON AIR – Moravská tour

brak200Pražské herecké naděje dobývají moravská podia navštíví na přelomu ledna a února Zlín, Brno, Ostravu a Olomouc. Pod režijním vedením Petry Tejnorové vznikla autorská inscenace John Sinclair: Umění braku ON AIR, inspirována brakovou literaturou.

...

Film

Do kin už podruhé připutují tučňáci – hlasem je na cestě doprovodí Tomáš Hanák

Tucnaci 1 perexDvanáct let po vzniku legendárního oscarového dokumentu Putování tučňáků přichází do kin jeho volné pokračování s podtitulem Volání oceánu. Francouzský režisér Luc Jacquet se ani ve svém novém filmu nevzdává fascinace ledovou krajinou Ant...