Buranteatr v Brně uvádí „Šlabikář“

Email Tisk

buran200Ne to není překlep. Je to česko-slovenský projekt a proto je zde propojen slabikář se šlabikárom. Podobně filištínsky vyřešil kdysi Julo Satinský (S tebou mne baví svět) otázku, cítí-li se  Čechoslovákem nebo Slovákem, odpověděl, že on je: Človák.

 


Tak tady máme nový projekt „Buranů“. Kdo by nevěděl, jaké je to divadlo, krátce odcituji z jejich stránky: www.burantheatr.cz 
„BURANTEATR se zrodil někdy v létě 2003 v hlavách dvojice studentů Divadelní fakulty JAMU Zetela a Jana Šotkovského – z potřeby realizovat své představy o divadelním provozu mimo existující divadla. Zakladatelé se tehdy nepovažovali za žádné revolucionáře nebo výlučné umělce – byli přesvědčeni, že hlavní povinností divadla je bavit a zaujmout diváka, ať dramaty, či komediemi, ať naléhavým tématem, nečekanou formou nebo „jen“ suverénním řemeslem. Pouze se domnívali, a stále domnívají, že v kolektivu spojeném podobným divadelním programem dokáží dosáhnout umělecky i ekonomicky výraznějších výsledků než tam, kde lidi spojuje pouze společná výplatní páska. Toužili tedy naplnit sen o divadle – klubu, který stál i na počátku vlny malých českých divadel v 60. a 70. letech.“ Dále jenom stručně, po působení v Olomouci a v několika prostorech Brna se divadelníci usadili v Sokolovně, kam se naučili za nimi Brňané chodit, takže mají stále plno a jejich repertoár je bohatý, od divadelní klasiky (např. Faust, nebo Mizantrop) po vlastí tvůrčí dílny. A jedním z takových kolektivních projektů je poslední březnová premiéra pod názvem: Šlabikář.

buran

 

O čem představení je, popisují zase na svém webu. Je to: „Autorská pohybová koláž vzpomínek a představ / snů, stereotypů a ideálů generace, která by asi právě teď měla dospět a příliš neví jak. Pokus o návrat k počátkům formování sebe sama / vlastní identity (za pomoci slavného Slabikáře J. Žáčka a H. Zmatlíkové).“
Na jednoduché scéně, kde jsou 4 židle a velký dárkový balík, ze kterého se později vyklube automatická pračka, tři herečky a jeden herec rozehrávají pohybové kreace a útržky vět, ze kterých vyvstávají vzpomínky. Jednou veselé, jindy nostalgické a je to taková koláž volných asociací, z kterých člověk cítí nenaplněnost tužeb a představ, cosi jako nostalgické vzpomínání, které se někdy (dokonce dost často) dostává do ukřičené křeče. Jakoby intenzitou pohybu a hlasitostí protagonisté chtěli porazit ty své nenaplněné, nebo zmeškané touhy. Mnoho situací může být divákovi cizí, v mnoha situacích a jistě často shledává sám sebe. Vše se odvíjí v rychlém tempu. Někdy to někomu „páchne“ samoúčelností, aby se pak v dalším okamžiku ztotožnil s jinou situací, která k němu promlouvá třeba svými známými atributy z dětství.
Burani umí vtáhnout diváky do svých dějů, byť v tomto případě hodně abstraktních. Na první pohled samoúčelné repliky a pohyby v mizanscéně mají vždy svou logiku, ovšem inscenace se neúprosně valí dál, ticho střídá ukřičená dramatičnost, sporé pohyby následují po rychlých přesunech všemi způsoby po scéně, příjemné laskavé vztahy protagonistů se dokážou v okamžiku změnit v téměř surovou bitku. Těla se proplétají, jeden druhému vnucují svou představu o pohybu. Je toho až moc, co útočí na divákovy smysly. Ale určitě si každý v té mnohosti výrazových prostředků najde to své ztotožnění.
V režii Juraje Augustína a v dramaturgii Karolíny Ondrové doprovází celé představení nápaditá hudba (klavír a především bicí) Daniela Junase.  4 postavy ztvárnili Alžbeta Vaculčiaková,  Danka Kupčuláková,  Lucie Hrochová a  Zdeněk Kocián. Je to vzácně vyrovnaná čtveřice, hrající s plným nasazením. A někdy je divákovi až protagonistů líto, co všechno na sebe naložili. Nebo je to vtípek režiséra – nevím. Ale když se a ně sype například prací prášek, na těla, do tváří, tak člověk prožívá to nepříjemné peklo, co sami sobě připravují, spolu s herci.  Jako by bylo všechno dovoleno. Láska i ubližování, hravá dětská říkanka i vražedné tempo agresivních pohybů.
Konečně je tma, klid, jeviště mlčí a mlčí i diváci, nevěříce, že je už konec představení. Až asi po minutě se ozve opatrný potlesk. Ano fakt je už konec. Devadesát minut uběhlo neuvěřitelně rychle. Dávno jsem eviděl představením které by se hnalo takovým galopem od začátku do konce. Blahopřeji.

„Šlabikář“
Žánr: autorské představení
Buranteatr, Sokolovna Brno
Režie: Juraj Augustín
Dramaturgie: Karolina Ondrová
Hrají: Alžbeta Vaculčiaková , Danka Kupčuláková , Lucie Hrochová a
Zdeněk Kocián
Premiéra: 31.03.2016
Hodnocení: Kvalitní původní tvorba

Odkaz na web: http://www.buranteatr.cz/


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa

Národní divadlo

  • Národní divadlo seniorům
    Sleva pro seniory Národní divadlo nabízí seniorům ve věku 65 + vstupenky s 50% slevou na vyhrazená místa všech představení ND.*  Kromě této...

Banner

Partneři

Hledat

Aktuality

Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno
  • Nové cembalo pro operu

    Na premiéře opery Gaetana Donizettiho Nápoj lásky v pátek 20. října 2017 v Mahenově divadle poprvé uslyšíte z orchestřiště rovněž nový klávesový nástroj.

Mimísek 27

Čtěte také...

Jak si vedli němečtí divadelníci v Praze?

az k horkemu konci divadloAspoň trochu vstoupila do povědomí ta skutečnost, že v meziválečné Praze kvetlo dvojjazyčné písemnictví, české a německé (přesněji německo-židovské), velké zjevy jako Franz Kafka se již dávno staly nedílnou součástí pr...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Jděte offline číst Girl Online

girl online 200Nejrychleji prodávaná britská kniha roku 2014, které se za jediný týden prodalo skoro 80 000 výtisků. Přesně tato pověst předcházela české vydání knihy Girl Online od Zoe Sugg neboli Zoelly. Jde o čtyřiadvacetiletou blogerku a youtuberku ...

Divadlo

Divadlo na cucky láká všechny generace - novinkou MATE cílí na vysokoškoláky

nacucky200Olomoucké nezávislé Divadlo na cucky zahájilo již pátou sezónu na vlastní scéně ve Wurmově 7. V pestré programové nabídce příštích týdnů jsou představení špičkových hostů z Česka i ze zahraničí, vernisáže, koncerty nebo workshopy pro zájemce různých ...

Film

Negativní postavy mám raději, říká čerstvý padesátník, herec Roman Luknár

roman luknar perexZnámou tváří je Roman Luknár už od svých dětských let, kdy začal hrát ve slovenském filmu a televizi, zatímco české publikum se s ním seznámilo až poměrně nedávno. To už byl vystudovaným hercem, ale do Česka si zpravidla jen tak...