Láska, hádky, chtivost, závist, nemoc, alkohol – život? Nadčasovou divadelní hru si tentokrát rozebralo Divadlo Šumperk pod režijním vedením Petra Štindla.

Psychologické divadelní drama Tennesseeho Williamse z roku 1955 patří mezi jeho druhou inscenaci, která získala Pulitzerovu cenu. Často se hraje až půl třetí hodiny, ovšem tento fakt se naštěstí nestal důvodem k tomu, aby se režiséři nepouštěli do nových zpracování.

Velkému množství režisérů se podařilo stěsnat děj do dvou hodin, což je pro běžného diváka mnohem přijatelnější délka představení. Učinil tak i šumperský režisér Petr Štindl. Premiéru jsme mohli zhlédnout 17. září 2011 v Šumperku. Po Novém roce se inscenace v Divadle Šumperk hraje nadále.

V jednoduchosti je síla

Osm postav, jednoduché výstižné kostýmy, děj plný vypětí a emocí, tímto způsobem bych charakterizovala šumperské zpracování. Scéna divadla přenesla diváky do šatny amerických fotbalistů, zde se odehrála první scéna zlomeného Bricka (Matěj Kašík) a jeho manželky ,,kočky“ Maggie (Vendula Nováková).

Brick byl v době svého mládí pohledný a úspěšný fotbalista. Po sebevraždě nejlepšího přítele Skippera a po zranění svého kotníku se však ocitl na rozhraní manželské, ale především životní krize. Začal tedy hledat útěchu v alkoholu. Maggie, toužící po starém dobrém Brickovi, se nehodlala s jeho stavem smířit a prohrát boj o manžela. Ten k ní od přítelovy smrti cítil až nenávist. K nápadné dějové linii se zde vyskytly hned dvě další – chorý otec (Petr Komínek) a nemorální podlézání druhého syna Goopera (Jiří Bartoň) i jeho manželky Mae (Bohdana Pavlíková) jen proto, aby zdědili tatíčkovo jmění.

Tatíček, posílen falešnými nadějemi doktorů i svou buldočí povahou, se pokouší vyřešit životní krizi svého syna Bricka namísto léčení své nemoci. Neuvědomil si totiž, že zpráva o jeho uzdravení byla pouze milosrdná lež. Jeho potenciální dědici byli však dosti bystří, aby fakt odhalili, a tak začali všemožně tatíčkovi podlézat a přetvařovat se. To nebyl případ tatíčkovi manželky (Olga Kaštická) a Maggie, která celou dobu ztělesňovala kočku na rozpálené plechové střeše. Metafora se v ději objevila vícekrát a dokonce celý děj zakončila. Symbolizovala totiž jakési životní motto zoufalé ženy, která touží po šťastném manželovi.

Střet lásky životní mizérie a lidské podlosti v divákovi vyvolává určitě mnoho různorodých pocitů. Navíc složitý děj byl díky dobře napsanému scénáři, monologům a výkonům herců, zcela jasný a dostatečně důrazný. Proto se zpracování rozhodně řadí k jedněm z nejlepších představení šumperského divadla za poslední období.


Foto zdroj: www.divadlosumperk.cz