Apostrof: Ženský úsměv

Email Tisk

altPraha má za sebou již čtrnáctý ročník divadelního festivalu nezávislé a amatérské tvorby Apostrof. V Divadle Na zábradlí a v experimentálních prostorech NoD se odehrálo ve čtyřech dnech celkem devět představení. Objevily se soubory z mnoha evropských zemí i divadelníci tuzemští. Program byl bohatý, každé představení lákalo na něco jiného. Já jsem zašla na představení polského divadla Teatr Nikoli s názvem Ženský úsměv. Bylo skutečně “úsměvné”?

 

Polský soubor Teatr Nikoli byl založený před dvaadvaceti lety v Kyjevě a o dva roky později se přestěhoval do polského Krakowa. Skupina divadelníků je to skutečně aktivní, účastní se každoročně mnoha festivalů a některé z nich i spolupořádají (například Festival smíchu v domovském Krakowě), či si vozí domů vítězné trofeje (například Hlavní cena 9. ročníku Mezinárodního festivalu nezávislých divadel). Režisér souboru, excentricky, přesto velmi sympaticky působící Nikolai Veprev, je již od dětství milovníkem pantomimy, klaunů a různých divadelních způsobů (sebe)vyjádření. Pravidelně pořádá divadelní workshopy, přičemž s některými účastníky naváže pak dlouhodobou spolupráci a nabídne jim i místo v souboru. Prý během prvních pěti minut ví, zda herectví v člověku je, nebo není. O svých svěřenkyních, Dominice Jucha a Dominice Drag, byl od začátku přesvědčen, že jim v žilách koluje velký talent. Spojil ho a nechal duo ztvárnit němé ženské přátelství a až hysterickou touhu po mužích.

Divadelní groteska

Pod pantomimou se většině z nás vybaví rudé rty, bílý obličej a možná tak ještě rukavičky ve stejné barvě. Vybaví se nám převážně muži a jednoduché hry, skoro až dětské. Navíc se někomu může zdát, že základním lidským komunikačním prostředkem je právě ona chybějící řeč. Chyba. Neverbální komunikace nám sdělí mnohem více, než pouhá slova, navíc nechává diváka sledovat skutečnou podstatu věci a nedovolí rozptylovat se nad “zbytečnostmi”. Pantomima může mít své kouzlo, obzvláště jsou-li hlavní hrdinové ve skutečnosti hrdinky a po bílé barvě na jejich obličeji ani stopy. Nepřipomíná to potom spíše legendární němé grotesky?

alt

Dvě ženy, nejlepší přítelkyně, podnikající spolu svou bláznivou každodennost, lační po mužích. Jsou to ony, které zírají na jejich záda (a níže samozřejmě), kdo se natřásá a předhání ve své kráse. Evokují tím typicky chlapské chování, ovšem zachovávají svou (zde spíše údajnou) křehkost. Mají se rády, žárlí na sebe a trochu spolu šílí. A především čekají, bok po boku, na toho pana Pravého. Na toho, kvůli kterému vytáhnou lodní kufr ze skříně a pomažou do světa, jenž začíná slovem “my”. Jsou ale dvě. On bude jen jeden. Která bude plakat?

Dvě ženy ve spodničkách

Hned úvodem divák pochopil, že slečny Jucha a Drag dávají pantomimě nový rozměr. Předvedly zřejmě ten nejvíce rozkošnický striptýz (samozřejmě v rámci dobrých mravů) a zároveň připomněly, jaké “sexy” spodní prádlo oblékaly každé ráno naše (pra)babičky. Uvedly publikum do děje, do svých všedností a myšlenkových pochodů, pomocí gest a těla. Naprosto perfektní mimika rozkreslila povahové rysy a nastínila postavení ve dvojici. Bravurně zvládnutý začátek hry se po chvíli stal slabším rozjezdem, protože celý příběh pak vyvolával hlasitý smích publika, vtáhl mysl k pódiu a nedovolil, vrátit se k realitě. Obě představitelky toužících žen hrály s takovou důrazností, představivostí, ale zároveň i lehkostí, že se jejich situace stávala reálnou samozřejmostí našich životů. Výsledkem byl rozhodně úsměv. Široký, mužský i ženský, úsměv všech.

alt

Ženský úsměv
2. července 2012, Divadlo Na zábradlí
Divadelní soubor: Teatr Nikoli (PL) www.facebook.com/teatnikoli?ref=tn_tnmn , www.nikoli.art.pl
Režie: Nikolai Veprev
Hrají: Dominika Jucha, Dominika Drag
Hodnocení: 100%

Zdroj foto: apostrof.org, nazabradli.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Banner

Anketa

Národní divadlo

  • Národní divadlo seniorům
    Sleva pro seniory Národní divadlo nabízí seniorům ve věku 65 + vstupenky s 50% slevou na vyhrazená místa všech představení ND.*  Kromě této...

Banner

Partneři

Hledat

Aktuality

Mimísek 26

Z archivu...

Čtěte také...

Ježek a sněhulák aneb když zimní spánek nahradí hřejivé přátelství

jezek a snehulak 200Závěrečná sobota zlínského divadelního festivalu Setkání Stretnutie patří tradičně dětem, dětským představením a divadelnímu rodinnému pikniku. Letos počasí festivalu nepřálo a offprogram se nemohl odehrávat v š...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Buzíčci v hlavních i vedlejších rolích

200buKniha s provokativním názvem Buzíčci od Jana Folného vyšla v den kulturního festivalu zaměřeného na gay, lesbickou, bisexuální a transgender tematiku - Prague Pride 2013.

...

Divadlo

Příběhy obyčejného šílenství

altNebo příběhy běžných dnů? Jedna z vůbec nejlepších divadelních her posledního dvacetiletí, dostalo se jí pozornosti filmové, ocenění mnoha kritiky a zejména pak ohromné divácké úspěšnosti. Žádá si znova a znova prostor na prknech “co znamenají svět”. A tentokrát...

Film

Mistři japonského filmu nás stále oslovují

mistri japonskeho filmu obalkaJapanolog Antonín Líman sepsal ve 13 esejích knihu Mistři japonského filmu (vydala Paseka), kde se zaměřil na nejznámější tamní režiséry a jejich díla. Oproti fil...