Neděle 17. února 2013 se nesla ve zlínském Městském divadle v duchu loučení. Dětští diváci a jejich rodiče měli možnost naposledy vidět oblíbenou pohádku O perníkové chaloupce aneb Jenom jako. Jeníček a Mařenka naposledy ochutnali sladký perník z chaloupky, nechali se lapit ježibabou a zavřít do chlívku, následně prohnat po lese ježidědkem a nakonec se šťastně shledali se svým tatínkem.

 

Pouť je místo, kde to voní, cinká, břinká, hraje a kde se především setkávají lidé. Děti pobíhají od kolotoče ke stánku s perníkem, od stánku s perníkem ke stánku s hračkami, od stánků do strašidelného zámku. To vše dokresluje vyvolávání a překřikování prodavačů. V neposlední řadě je pouť místem, kde se během setkání vymyslí a “upeče” spousta zajímavých věcí. A na co jiného si může člověk vzpomenout u stánku s perníkem, než na pohádku o perníkové chaloupce. A co jiného může následovat, když se sejdou muži a žena činu? Prostě si pohádku o perníkové chaloupce, o zatoulaných a později málem upečených dětech, o podlém páru – ježibabě a ježidědkovi – zahrají. 

Klasické pohádky v sobě skrývají nebezpečí, že dramaturgové a herci nenajdou nic, co by se dalo obměnit, vypíchnout nebo naopak upozadit, nepřijdou s nápadem jak pohádku tak nějak zoriginálnět. Dramaturgyni zlínského divadla Janě Kafkové se to povedlo vskutku nápaditě. “Jenom jako” mimo jiné zmírňuje drastické momenty pohádky, kdy jsou děti zavřeny do chlívku k vepříkovi a následně se rozběhnou přípravy na upečení dětí. Další, mně sympatický rozměr pohádce dodaly žensky emancipační prvky, které se projevovaly ve vztahu ježibaby a ježidědka. Ač vzhledově nebyl ježidědek nijak děsivý a odpudivý, sympaťák to také nebyl. Skutečnost, že je pod pantoflem, z něj mohla udělat politováníhodného muže, který chvílemi trpí pod nadvládou své přísné partnerky, feministky by nad těmito scénami bezpochyby zajásaly.

Kulisy a kostýmy nepostrádaly jednoduchost, všeříkající výstižnost a současně pestrost, která oku dětského diváka lahodí a je pro něj srozumitelná. Stejně jako jsou srozumitelné kulisy, tak asi neměli dětští diváci problém porozumět dialogům, ve kterých se řešily “běžné dětské starosti”, třeba jestli bude doma výprask nebo ne.

Dětskému divákovi musel být sympatický především Jeníček, a to díky hereckému výkonu Marka Příkazkého. Jeho trošku otrávené “no co asi dělám” děti velmi důvěrně znají, jistě je musel hřát u srdíčka pocit, že nejen ony, ale i pohádkový Jeníček je neustále komandován a zahrnován pokyny. Prostě dokonalé přiblížení pohádkové postavy reálnému dítěti. Z tohoto úhlu pohledu se nesmí opomínat ani na roli Mařenky, jejíž představitelka Markéta Kalužíková věrohodně ztvárnila tak trošičku “prudící ségru, která furt něco chce, furt s něčím otravuje”. Zdeněk Julina v roli ježibaby a Ivan Řehák v roli ježidědka popustili uzdu své krvelačnosti a krutosti přiměřeně, tudíž se nekonaly zběsilé úprky vyděšených dětí. Nebo spíš dokázali výše zmínění herci tyto svoje negativní stránky upozadit za “běžné lidské slabosti a nedokonalosti”, čímž si vysloužili punc sousedů, kterých se sice skoro všichni bojí, ale ve finále to s nimi není tak hrozné.

Písnička v dětském divadelním představení, toť zaručený recept na úspěch. V pohádce O perníkové chaloupce se zpívalo a tančilo hodně, což se setkalo s úspěchem obecenstva. Texty písní se vyznačovaly chytlavostí, melodie sváděla k tleskání a nepochybuji, že se dětští diváci vlnili či kývali do rytmu.

Při vyslovení slova naposledy pociťuji zpravidla negativní pocity, ať už se jedná o cokoli. V případě pohádky O perníkové chaloupce v podání herců zlínského Městského divadla překročil negativní pocit z kategorie mírně do kategorie silně. Těžko se loučí s něčím povedeným, s něčím, co přináší radost a co pobaví. Nezbývá než doufat, že se po nějakém čase rozhodnou v Městském divadle pohádku O perníkové chaloupce znovu zavést do programu a najdou někoho, kdo bude mít silný dech ke sfouknutí nánosů prachu z kostýmů a kulis. A proč? Protože “je to príma zahrát si… Na co? Na koho?... Ale jenom jako”.

Název představení: O perníkové chaloupce aneb Jenom jako
Žánr: pohádka
Uvádí: Městské divadlo Zlín
Režie: Vlastimil Peška
Hrají: Otec (a další postavy): Milan Hloušek
Mařenka (a další postavy): Markéta Kalužíková
Jeníček (a další postavy): Marek Příkazký
Ježibaba (a další postavy): Zdeněk Julina
Ježidědek (a další postavy): Ivan Řehák

Premiéra: 11. 12. 2011
Hodnocení: 88 %

Zdroj foto: Městské divadlo Zlín

< Předchozí		Další >