Skromný muž s velkým srdcem a obrovskou pokorou!

Email Tisk

velen 200Už jako malá holka jsem registrovala herce s dobráckýma očima a širokým úsměvem, ale nikdy jsem si k němu neuměla přiřadit jméno, někdy se mi to tak stává i dnes. To ovšem vůbec neznamená, že to v mých očích snižuje jeho herecké kvality. Byl celkem nenápadný, a přesto velmi osobitý. Asi úplně prvně jsem ho viděla v roli rádce pana krále v seriálu Arabela, který mi byl v tu dobu nejblíž, bylo mi deset. A pak, samozřejmě, v legendárním seriálu Slovácko sa nesúdí vedle nezapomenutelného Jozefa Kronera. A postupně se mi objevoval i v dalších filmech a seriálech. Dnes už jsem starší a vím toho o něm mnohem víc.

 

Pan Oldřich Velen se narodil jako Oldřich Volek 15. září 1921 v Brně – Tuřanech. Na otázku, proč neužívá rodné příjmení, odpovídal: „Ono mi to moc neznělo.“ A tak si vybral podobně znějící příjmení moravského šlechtice Ladislava Velena z Boskovic Oldřich pocházel z venkovské rodiny, a možná i proto mu byly na jevišti i před kamerou nejbližší role s lidovým, obyčejným charakterem. Ochotnické divadlo začal hrát už jako dítě. Zůstal mu věrný i když později studoval na gymnáziu a následně na brněnské konzervatoři. Jako většina mužů narozených v roce dvacet jedna byl totálně nasazen do Německa, odkud však utekl domů, a tady se mu podařilo na nějaký čas ukrýt. Během druhé světové války se jako člen organizace Obrana národa zapojil do odboje, v roce 1941 byl uvězněn gestapem. O rok později, poté, co přes všechna úskalí dokončil konzervatoř, nastoupil do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, které však bylo později nacisty násilně přemístěno do Tábora. Krátce poté jej angažovalo Východočeské divadlo v Pardubicích a v roce 1945 let zakotvil v Krajském divadle v Olomouci. Tady zůstal dlouhých šesnáct let. Vedle lásky k divadlu se rád a velmi aktivně věnoval filmování, které jej nakonec přivedlo do Prahy, kde se v roce 1962 stal stálým členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Mezitím byl na žádost režiséra Jana Grossmana angažován do divadelního souboru Divadla Na zábradlí, se kterým prožil několik nezapomenutelných úspěchů, ať na domácí, nebo i zahraniční scéně. Časem jej ale, jak sám říkal, divadlo už tolik nebavilo a proto se natrvalo oddal filmu. A okouzlení filmem mu zůstalo až do vysokého věku.

Oldřich Velen během více než padesáti let, kdy se věnoval filmu a televizi, ztvárnil, podle svých vlastních, pečlivě vedených záznamů, 297 rolí. Svoji první drobnou roli dostal v historickém dramatu Temno. A potom už přišla dlouhá řada veskrze vedlejších rolí v detektivkách, dramatech i pohádkách. Dost z nich jsem měla možnost vidět a všude byl stejně nenápadný, avšak více než skvělý. Z těch známějších jmenujme například Atentát Jiřího Sequense, Kdo chce zabít Jessii, Noc na Karlštejně, Vrah skrývá tvář, Všichni dobří rodáci, Zabil jsem Einsteina pánové, Na kometě, Svatby pana Voka, Na kolejích čeká vrah, Marečku, podejte mi pero nebo Jáchyme, hoď ho do stroje! Bylo jich opravdu mnoho. Často byl obsazován i do televizních seriálů, sama si vzpomínám na Dobrodružství kriminalistiky, Druhý dech, Cirkus Humberto, Rodáci, Zlá krev, Sanitka, Panoptikum města pražského nebo, již zmíněná, Arabela. Jeho přebohatý herecký rejstřík mu umožnil uplatnění ve filmech nejrůznějších žánrů, ničeho se nebál a každou roli zahrál opravdově a věrně. Výjimkou nebyly pohádky, kriminálky, komedie nebo dramata ze současnosti. A protože dostával jen vedlejší role, za které byl nesmírně vděčný a ke každé z nich přistupoval s neskrývanou pokorou, byla období, kdy natočil až deset snímků ročně. Mimořádný úspěch měla jeho jediná hlavní role Jury Kláska v legendárním komediálním seriálu Slovácko se nesúdí, které si sám obzvlášť cenil a kterou ztvárnil přímo excelentně. Původně hrál role milovníků, později, obohacen cennými životními zkušenostimi, se pomalu dopracoval i k velmi charakterním rolím. Ovšem s přibývajícím věkem rolí postupně ubývalo, ale vzhledem k tomu, že byl velmi aktivní a vytrvalý, objevoval se ve filmu a televizi až do svých devadesáti let, Poslední role, do které byl obsazen, byla v komedii Petra Šíchy nazvané Školní výlet v roce 2012. Za celoživotní uměleckou práci mu v roce 1994 udělila Nadace Život umělce ocenění pro vybrané výkonné umělce - cenu Senior Prix.

velen

Oldřich Velen se oženil v roce 1946 a se svou ženou Sylvou, rozenou Štursovou, s níž měl dva syny, strávil neuvěřitelných šedesát dva let. Podzim jeho života k němu ale nebyl příliš štědrý. V roce 2009 podlehla jeho životní láska zákeřné nemoci a Oldřich zůstal najednou sám. Trápil se a chřadl a z života už se vůbec neradoval. Dlouhou dobu se statečně držel, ale potom musel, během jediného roku, podstoupit hned několik závažných operací. Síly mu ubývaly, viditelně slábl a jeho neutuchající energie byla tatam. Několikrát dokonce upadl na schodech a z každého pádu si odnesl ošklivé zranění. Nedokázal si pomoci sám, až nakonec skončil upoutaný na lůžko v nemocnici, kde vyhasl jeho život dočista. Podle lékařských zpráv bylo příčinou úmrtí s největší pravděpodobností celkové selhání organismu. Celý život rád cestoval. Díky divadelním zájezdům si této záliby mohl, především v šedesátých letech, užít opravdu do sytosti. A na všechny tyto zážitky vždycky velmi rád vzpomínal. Navzdory všem životním potížím, které ho potkaly, zůstal optimistický a plný humoru až do posledních chvil. Když však 4. května 2013, ve věku úctyhodných 91 let zemřel, jeho rodina se rozhodla, že se veřejnost tuto informaci nedozví, nedala to nikomu vědět a nedovolila tak divákům a všem, kteří Oldřicha milovali, aby se s panem Oldřichem Velenem důstojně rozloučili a vyprovodili na jeho poslední cestě. A těch, kteří jej ctili a obdivovali, protože jim nějakým způsobem vstoupil do života, bylo opravdu moc. Například pan Ondřej Suchý na něj vzpomíná takto: „Oldřicha jsem poznal v roce 1992 v ostravské televizní Kavárničce dříve narozených. Padli jsme si do oka a tak jsme se v průběhu dalších let scházeli při nejrůznějších příležitostech. Oldřich uměl vyprávět krásné veselé historky a tak jsem se na něj kdysi obrátil s dotazem, jestli také vypravuje anekdoty... "Já anekdoty nevyprávím," odpověděl mi tenkrát, "ale jednu mám přece jen velice oblíbenou, protože jsem s ní vždycky zlobil Ljubu Hermanovou. V Egyptě naši archeologové odkryli jednu úplně neznámou hrobku s jedním úplně neznámým, pět tisíc let starým faraónem. Česká věda na místě zapracovala. Začali faraóna masírovat, krev do něho napumpovali, zkrátka - pojednou faraón otevřel oči, posadil se a povídá: Lidi, odkud vy jste? Šéf archeologů říká: Pane faraóne, my jsme z Československa! A na to se faraón rozzářil: Vy jste z Československa? Prosím vás, zpívá ještě ta Ljuba Hermanová?"

Nechť zůstane v našich srdcích stálá vzpomínka na úsměvy a bezbřehý smysl pro humor, kterými těšil nejel své blízké, ale i celkem neznámé lidi, ať v divadle nebo na televizní obrazovce. Jsou pravdivá slova: „Někteří lidé do našeho života vstoupí a zase odejdou. Někteří na chvíli zůstanou a navždy náš život změní.“ A přesně takový byl pan Oldřich Velen.





Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa

Národní divadlo

  • Národní divadlo seniorům
    Sleva pro seniory Národní divadlo nabízí seniorům ve věku 65 + vstupenky s 50% slevou na vyhrazená místa všech představení ND.*  Kromě této...

Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Aktuality

Národní divadlo Brno, Národní divadlo Brno
  • Napoj lásky: Bravo pro José Manuela

    Vysokého hodnocení se dostalo páteční premiéře Nápoje lásky i na serveru Brno město hudby. Recenzent Lukáš Pavlica podtrhl skvělé pěvecké...

Mimísek 27

Čtěte také...

Egon Tobiáš: Ten kůň nelže aneb divadelní hra s živými koni, herci a hudebníky

ten kun nelze egon tobiasV rámci projektu Jiřího Ondry a Egona Tobiáše Velký třesk na Malé scéně jsme se zúčastnili premiéry inscenace s tajemným názvem Ten kůň nelže. A nelhal! V netradičním di...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Džusy nám mohou pomoci zhubnout

dzusy 200Zdravý životní styl včetně zdravého stravování je nejen hitem, ale i nutností, pokud si chceme dlouhodobě udržet své zdraví. Je to aktivní děj a věc osobního rozhodnutí, které za nás (pokud nejsme děti) nikdo jiný neudělá. Dnešní strava je mnohdy na ...

Divadlo

Divadlo na Vinohradech uvádí: Peter Shaffer - AMADEUS

ama 200Pražské Divadlo na Vinohradech uvedlo 7. listopadu premiéru Amadea známého britského dramatika Petera Shaffera. U diváků oblíbenou inscenaci připravuje režisér Martin Čičvák na scéně ...

Film

Poslední návrat legendy – Logan: Wolverine

logan perexProzatím poslední zpracování X-men ságy a její snad nejproslulejší postavy Wolverina, které však funguje i jako samostatný film, se dostalo do českých kin 2.3.2016 a sklidilo obrovský úspěch.  Je tak také poslední rolí Hugha Jackmana