Tři bratři se vydali hledat nevěsty
Banner

Tři bratři se vydali hledat nevěsty

Email Tisk

Tri bratri 200Na počátku bylo i z televize známé jevištní pásmo pro děti, poskládané z hudebních variací na čtyři známé pohádky - o Šípkové Růžence, o Červené Karkulce, o Marušce s dvanácti měsíčky a o Budulínkovi. Hudbu složil Jaroslav Uhlíř, texty k písničkám přičinil Zdeněk Svěrák. Nyní se režisér Jan Svěrák - za scenáristické podpory svého otce Zdeňka - rozhodl přenést pohádky na filmové plátno. Tak vznikl snímek Tři bratři.

 

Autoři dumali, jak nejlépe by mohli propojit pohádkové příběhy, než si uvědomili, že ve třech z nich vystupuje dívčí hrdinka (byť Karkulka sotva může pomýšlet na vdávání) a že by tudíž postačilo doplnit tři nápadníky, kteří by se o ně ucházeli. Tak vznikla trojice bratrů, kteří se vydali do světa, aby se nejen polepšili a zbavili svých zlozvyků, ale především si našli nevěsty. Tím ovšem vypadla pohádka o Budulínkovi, která tuto oporu postrádala. Navíc byla připsána postava kronikáře a vypravěče v jedné osobě (Zdeněk Svěrák), který příběhy nejen provází a komentuje je, ale navíc oslovuje publikum, děti se na filmovém plátně dokonce objevují v siluetě, aby svými reakcemi, zejména ručkami zdviženými k hlasování, rozhodovaly o dalším průběhu děje.

Původní ztvárnění je dílem hravé, dílem naivistické svým výrazovým minimalismem, prodchnuto radostí z muzicírování za aktivní účasti dětského publika. Film původní rozměr převzal, avšak s rozhodnutím opatřit ji výpravností a triky. Odehrává se tudíž na vesnickém statku, na královském sídle, v lese i na zasněžené pustině, nechybí tam ani chatrč v mokřinách.

Tri bratri1

Pozornost upoutává trikovými záběry planých růží bleskurychle oplétajících zámecké budovy, případně jabloně rozkvétající i vzápětí poseté dozrálými plody uprostřed třesuté zimy. Ovšem loutka (vele)vlka ohrožujícího Karkulku je - i díky své chrchlavé mluvě a prodloužené zubaté tlamě podobné krokodýlí - spíše směšná než děsivá. Ostatně jedině v pohádce o Červené Karkulce zvířátka mluví lidským hlasem, nikde jinde.

Nepodařilo se jednotlivé příběhy spojit do jednotného syžetového toku. Každý se osamostatňuje do jakési minipovídky, občas prolínán rámující rovinou tří bratří. Ti nejprve postupují společně, ale v okamžiku, kdy pomýšlí na ženitbu, se jejich cesty rozcházejí, aniž by se jakkoli protnuly. Muzikálová poloha, do které se noří zejména "dívčí" příběhy, je však prostoduchá, nenápaditá. Ani Svěrákovy popěvky, ani Uhlířovy melodie je nedokáží s potřebnou dramatickou silou ozvláštnit. Syžetové opracování se veskrze pasivně přidržuje výchozího syžetového rozvržení (snad jedině zvrat, když rozříznutý a pak znovu sešitý vlk skončí jako hlídač rodinného krbu, trochu překvapí).

Protože jádro dění je velice zahuštěné, okrouhané na samotnou dřeň a navíc nesené toliko písničkami, režisér se pokouší vnášet atrakce odjinud. Vypomáhá si přepjatou hereckou modelací jednotlivých postav (jako kdyby se inspiroval troškovským pitvořením) a jejich rádoby komickým počínáním. Nic jiného nezbývá, když jednotliví protagonisté jsou rozkresleni jednorozměrně, podobni postavám z papundeklových televizních inscenací. Sázka na populární tváře jaksi selhala.


Vládne tu pouhá bezobsažná šarže. Vojtěch Dyk bez jakékoli osobitosti představuje zbrklého, ustavičně pospíchajícího Pepu, jenž několikrát upadne či se praští do hlavy, než získá Marušku (Sabina Rojková). Místy chroptivý Tomáš Klus ztělesnil nepozorného Jana, jenž ustavičně ztrácí či zapomíná důležité předměty, ale nakonec se přece jen proseká do zámku, aby polibkem probudil Růženku (Kateřina Kosová). Až maňáskově klátivý Zdeněk Piškula se ujal nerozhodného Matěje, jenž si vyhlédne Karkulku (Lucie M. Šťouračová), rozhodnut počkat, až dospěje.

Tri bratri2


Otec tří bratrů, v němž poznáme Oldřicha Kaisera, si zase s oblibou a praskavě prolamuje prsty. Dobrotivý, ale strašlivě zapomětlivý král Davida Matáska se pak ocitá za hranou významově zcela vyprázdněné karikatury. A konečně musím zmínit více směšnou a popletenou než zákeřně hrozivou čarodějnici Jiřího Lábuse, ze všeho nejvíce připomínající Babu Jagu z Mrazíka. Vůbec nesouzní se zlomyslným, naštvaným zlem, které si nelze udobřit.


Tři bratři, nasnímaní dosti bezpříznakově Vladimírem Smutným, se tak řadí mezi slabší české pohádky. Každopádně náleží mezi nejméně zdařené Svěrákovy projekty, a to jak scenáristickým podkladem, tak po inscenační i vypravěčské stránce. Volně řazené výjevy postrádající gradaci se únavně a těžkopádně sunou od jednoho zauzlení k druhému, aniž by docílily sebemenšího odlehčení - slaboduchá komika plyne výhradně ze šklebného uchopení postav a jejich počínání. Jako kdybychom sledovali televizní zpěvánky (a tanečky), zasazené do unyle načrtnutých pseudoreálných pohádkových kulis.

Tři bratři
Česká republika/Dánsko, 2014; 99 minut
Námět a scénář: Zdeněk Svěrák
Režie: Jan Svěrák
Kamera: Vladimír Smutný
Hudba: Jaroslav Uhlíř, Michal Novinski
Střih: Alois Fišárek
Kostýmy: Simona Rybáková
Choreografie: Jana Hanušová, Niclas Bendixen
Hrají: Vojtěch Dyk (Pepa), Tomáš Klus (Jan), Zdeněk Piškula (Matěj), Oldřich Kaiser (otec), Jiří Lábus (čarodějnice), Kateřina Kosová (Růženka), Lucie Maria Šťouračová (Karkulka), Ivana Chýlková (macecha), David Matásek (král), Zuzana Norisová (královna), Gabriela Míčová, Alena Doláková, Bolek Polívka
Premiéra 14. srpna 2014
Distributor: Bioscop

Hodnocení: 30%

Foto: www.3bratri.cz
www.bioscop.cz
Foto: copyright  BIOGRAF JAN SVĚRÁK


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit





Přihlášení

Anketa



Literatura

Příběh oděný do pravého leopardího kožichu
kozichV červnu vyšel Haně Kolaříkové (*1971) psychologický román s dějinným podtónem - Pravý leopardí kožich. Samotný název je trochu hádankou a jeho výstižnost zřejmě nelze docenit dříve než po dočtení knihy. Přesto snad neprozradím příliš, když napovím, že...

Divadlo

Den otevřených dveří ve Švandově divadle slibuje dostaveníčko s Krysařem

2 Klara Cibulkova zve na Den otevrenych dveri ve Svandove divadle foto Jiri Vanek repro zdarmaHerce a herečky v rolích průvodců, proh...

Film

Herec Juraj Kukura měl nejen talent, ale i štěstí na příležitosti a režiséry

juraj kukura 200Jedním z nejpracovitějších a nejšarmantnějších slovenských herců, který netočil jen na Slovensku nebo v Česku, ale od poloviny 80. let minulého století prakticky po celém světě, je zcela určitě Juraj Kukura. V Česku ho zpočátku prosla...