A je tu opět jeden ze srdcervoucích příběhů, tentokrát o tahání figurek po černých polích těmi bílými, jak se jim to na šachovnici hodí. Příběh klasicky postavený na motivu nejlepšího přátelství, které pomalu, ale jistě nakonec zpřetrhají odlišné morální hodnoty každé z přítelkyň. Svým zpracováním pomalu přikovává k židli, nechá diváka vmísit se do děje a ještě mu dá na výběr, s kým sympatizovat a kdo si to naopak vůbec nezaslouží.

 

 

Kdo tyhle dvě rozsoudí? Bryce Dallas Howard v roli zákeřňačky Hilly Holbrook si stojí za svým. V 50. letech minulého století je prostě nemyslitelné se k černošským služebným chovat s úctou rovnou lidem bílé pleti. Emma Stone aka Eugenia 'Skeeter' Phelan oproti tomu dává na humánní stránku lidské pospolitosti, která by měla dle ní fungovat pro změnu naopak v rovnováze bez rasismu a odbourání malicherných domněnek o fungování podřadnosti ve vztahu bílé a černé rasy.

Z původního jednání za účelem získání práce ve vysněném časopise se v mladé ctižádostivé novinářce Eugenii vyloupne touha po rozřešení promlčených příběhů černých pomocnic a otevřené promluvě o problematice rasové nesnášenlivosti.

Podle všeho Eugenia jako jedna z mála zástupců prozíravých bělochů kolem pravdy nekličkuje, dává na svůj vlastní úsudek a věci, které se ve společnosti dějí, pojmenovává a zapisuje pravými jmény. Příběhy pomocnic odstartuje revoluční námět na knihu The Help, kterou E. sepisuje z příběhů seskládaných z deníku Aibileen Clark, jedné ze služebných (za úctyhodného výkonu Violy Davis). Obě se nechají unést otevřenými možnostmi, které by byly černošské komunitě otevřeny za předpokladu, že by se podařilo The Help publikovat.

Bohužel nakladatelka Elain Stein (Mary Steenburgen) za publikaci v deníku požaduje široké množství svědectví služebných v podobě subjektivních příběhů o skutečném chování zámožných rodin z vyšších bílých vrstev k podřadným černochům. Je však přesvědčena, že je Eugenie nezíská.

Mezitím nevrcholí pouze rasové napětí. Krom faktu, že i bílí mají dost velké problémy sami se sebou vyjít, narazíme také na služebnou Minny Jackson (Octavia Spencer) vypravující svou čtrnáctiletou dceru do práce. Následuje zasvěcování do správného způsobu podávání kávy, zákazu doteků s bílými kromě jejich dětí (ale ty jakožto služebná nesmí mlátit, protože bílí rádi mlátí sami) a konečně stále diskutovaná otázka používání oddělených toalet.

Pak už na sebe chaos jen nabaluje další a další vrstvy. Údajné fámy udělají svoje, stejně tak jako fixlovaná ztráta stříbrných příborů. A pravdy o vraždách černých příbuzných bílými? Ty vylézají na povrch až se sepisováním The Help. Vlastních pravidel, která svou hranici únosnosti záměrně překonávají, je čím dál tím víc. Díky těmto podmínkám, ve kterých jsou černé ženy nuceny pracovat, je nakonec shánění svědectví pomocnic snazší, než se zdálo.

Mezitím se Eugenie statečně potýká se zapisováním pravdivých životních příběhů i nepřiměřených reakcí svého okolí. Ve snímku je sice jen hrubě a pro zajímavost, ale přece emočně popsaná láska Eugenie a arogantního Stuarta Whitwortha (Chrise Lowella). Původně započatá nenávistí, následně usmířením a pro změnu zase zklamáním ze strany zbabělce Stuarta, když zjistí, že The Help je právě dílo jeho pusinky Eugenie. V téhle fázi jde vcelku rychle rozeznat, kdo z nich je ve skutečnosti baba. E. Phelanová se totiž na rozdíl od Stuarta rozhodit nenechá a jde naproti pravdivému jádru věci.

Odvaha Eugenie Phelan přeskočila jednu generaci, jak hořce přiznala její nemocná matka Charlotte (Allison Janney). Tu pod parukou spalují myšlenky na chůvu její dcery Constantine, kterou před lety sama vystrnadila ze strachu o svou pověst a společenské postavení.

Připitomělé chování údajných dam na úrovni Eugenii vyprovokují publikovat článek, který Hilly Holbrook přinese na její zahradu záchodové mísy. Kdo by se taky Eugenii za to gesto divil, tuhle paničku nikdo z  čestných lidí moc nemusí.

Jedna ze scén se musí režiséru a scénáristovi Tatu Taylorovi nechat; to když Hillyina bývalá služebná Minny do svého věhlasného čokoládového koláče zapeče něco ze sebe, a to v podobě protestního exkrementu. Když vidí, jak se bývalá necitelná paní domu nad jejím výplodem slastně olizuje a nemůže si jako vždy její čokoládové veledílo vynachválit, dostává se Minny satisfakce.

Poté, co si černá služebná s úlevou nahlas odfrkne s informací o hlavní ingredienci, agresivita paničky vygraduje až do nepříčetného stavu. Těžko říct, ve které části filmu ta její útočnost překročila hranici lidskosti a obratně skočila do stavu rozčíleného zvířete, kterého v sobě Holbrook nechala rozrůst. Každopádně se mu povedlo vydrápat se až do její mysli a tam všechny emocionální vazby zpřetrhat. Proč by jinak svou matku nechala odvést do domova důchodců za to, že se jen upřímně zasmála dceřině degustaci, kdy s chutí zakusila rovnou dva kousky onoho lahodného speciálního koláče své bývalé služebné…

Film je natočen na motivy stejnojmenné knihy od Kathryn Stockett. Škoda, že nešel ještě víc do hloubky, divákovi by dal důvod se nad dobou, kterou se snímek snaží zachytit, o trochu víc zamyslet.

< Předchozí		Další >