Spolupráce na Slovensku slaví úspěchy

Spolupráce na Slovensku slaví úspěchy

Email Tisk

SLOV perexVydávání filmové literatury se na Slovensku daří - Slovenský filmový ústav nejenže vytrvale vydává měsíčník Film.sk (na rozdíl od pražského Národního filmového archivu, který ukvapeně zrušil unikátní Filmový přehled, aniž jej čímkoli nahradil!), ale ve spolupráci s Asociáciou slovenských filmových klubov i další publikace. Mám na mysli nejen recenzní brožury k Projektu 100, z něhož v Česku zůstaly jen textově nedokumentované trosky, ale také další časopisy (teoretický pololetník Kino-Ikon) a knihy (nejnověji vyšel sborník příspěvků přednesených na poslední česko-slovenské filmologické konferenci - Film a kultúrna pamäť).

 

 

Začnu posledním jmenovaným titulem. Film a kultúrna pamäť je dalším svazkem z letité řady sborníků, jejichž tradici založila odborná setkání, pořádaná již od sklonku minulého tisíciletí. Čeští i slovenští badatelé se tam pokaždé vyjadřovali k předem stanovému tématu, např. minule zkoumali filmové zpodobnění minorit. Také nynější spojení filmu a paměti vydalo zajímavé plody, cenné i tím, že jednotlivé stati jsou ponechány v jazycích, v jakých je autoři přednesli.

Už úvodní stať Petera Michaloviče vysvětluje, jak se v totalitních režimech přizpůsobovala paměť ideologickým potřebám (podobně jako tomu bylo v Orwellově románu 1984), takže vznikaly více či méně přesvědčivé smyšlenky deformující dějinnou realitu. Málokdo se odvážil tato závazná schémata narušit - jako třeba Juraj Jakubisko v prostřední (partyzánské) povídce filmu Zbehovia a pútnici.

SLOV 2

Ve sborníku nalezneme texty rozšiřující naši znalost dosud pomíjených jevů (třeba poměry vládnoucí ve slovenské kinematografii za "samostatného" státu během války). Nechybějí ani rozbory jednotlivých děl. Snadno postřehneme stylovou rozmanitost, ovšem vyskytnou se i únavně sebezpytné hříčky, experimentující s vlastními i cizími vzpomínkami.

Za nejcennější považuji studii Miloslava Nováka o digitalizaci (nejen českých) filmů, neboť nastoluje rozličné otázky s ní související, najmě v souvislosti s restaurováním původních materiálů, které by mělo zajistit podobu, jakou dotyčné dílo mělo v okamžiku svého premiérového uvedení. Měl by se tudíž vyčistit obraz i zvuk, správně nastavit jas a kontrast stejně jako vybalancovat optimální barevný tón a sytost včetně zachování ostrosti.

Jenže stanovení této "výchozí podoby" může být do jisté míry fiktivní, protože založené na subjektivních vněmech, které neodstraní ani vzpomínky pamětníků, ani písemné doklady. Navíc vchází další problém: mnozí tvůrci rádi svá díla přepracovávají (vznikají i několikeré tzv. režisérské verze), vylepšují je dříve nemyslitelnými technickými vymoženostmi. Co lze v takovém případě považovat za "původní tvar"?

SLOV 1

Jinou spornou otázkou se stává kdysi módní, ale nyní již odmítaná kolorizace (obarvení) původně černobílých filmů. Je zajisté pravda, že se tak ničilo původní výtvarné pojetí, avšak doznávám, že třeba u pohádky Pyšná princezna by mně to nevadilo - ostatně se měla natáčet barevně, avšak tehdy, počátkem 50. let, vzácný barevný materiál dostal politicky cennější projekt.

První letošní číslo Kino-Ikonu (v záhlaví nese dovětek "časopis pre vedu o filme a pohyblivom obraze“) má rozměr úctyhodné knihy - dosahuje bezmála tří set stran. A nabízí několik tematických okruhů, kterým se přispěvovatelé zodpovědně věnovali. Jednak připomíná (sedmdesáté) výročí Slovenského národního povstání a všelijaké ideologické manipulace, které jeho filmové ztvárnění provázely, jednak z různých stran obhlíží rozporuplného režiséra Michaela Haneka a jeho někdy skandální filmy (Funny Games).

Kino-Ikon má ovšem širší záběr. Nabízí výpravu do iránské kinematografie i překlad zahraniční studie o americkém režiséru Linklaterovi. Přináší recenze tří knížek (dvou o westernu a Menzelovy autobiografie Rozmarná léta). A v příloze nazvané Frame jistě zaujmou i téměř dvě desítky studentských příspěvků od posluchačů Vysoké školy múzických umení, která se na vydání časopisu rovněž podílela. Kéž by příklad takové institucionální spolupráce osvítil i leckteré české tvrdohlavce!


Film a kultúrna pamäť.

SLOV obalka

Editor a zodpovědný redaktor: Martin Kaňuch
Vydaly: Asociácia slovenských filmových klubov a Slovenský filmový ústav, Bratislava 2014. 248 stran.
Hodnocení: 80%

Kino-Ikon 1/2014

KinoIkon001

Šéfredaktor: Martin Kaňuch
Vydaly: Asociácia slovenských filmových klubov, Vysoká škola múzických umení a Slovenský filmový ústav, Bratislava 2014. 294 stran.
Hodnocení: 80%

Foto: Slovenský filmový ústav, www.aktuality.sk, www.pospolitost.files.wordpress.com

( 0 hlasů )


 
Banner

Rozhovor

Kapelník Fleretu: „Když s námi zpívá 25-tisícový dav, kam se na nás hrabou Alexandrovci.“

fleret zdenek hrachovyFolková skupina Fleret, která nedá dopustit na valašskou krajinu, je populární nejen na Moravě. Jejím velmi důležitým článkem byla „královna lidové písně“ Jarmila Šuláková. Nejen o ní si s námi povídal kap...

Hledat

Chaty s osobností

Příběhy Elišky, Vítka a Čenišky (17)


Literatura

Prostě je to tak, aneb svět očima známého herce

Depardieu perexGérarda Depardieu zná kde kdo. Pod jeho jménem si lehce vybavíme názvy filmů jako Danton, Buzíci, Hrabě Monte Cristo, Cyrano z Bergeracu, Muž se železnou maskou, ale také dětskou komedii Asterix a Obelix. Možná si vzpomeneme na jeho nedáv...

Divadlo

Týden s Farmou v jeskyni: podmanivá představení i diskuse s politiky

farma v jeskyni 200Do světa lidí, kteří nejsou schopni odolávat tlakům společnosti a žijí v absolutní izolaci, i do zákulisí fungování nadnárodních korporací a metod, jimiž se zbavují nepohodlných aktivistů – tam pozve během čtyř dnů soubor Farma v...

Film

Ženy v příliš velkých pánských košilích

sfz 200Dalším z filmů, které je možné zhlédnout na festivalu Severská filmová zima je norský film se zvláštním názvem Ženy v příliš velkých pánských košilích. Film v sobě spojuje osudy tří žen, které se proplétají navzájem v norském městě Trondheim. Na diváky ta...