Reklama
Banner

Seděl režisér Roy Andersson na větvi a rozmýšlel o životě?

Email Tisk

holub 200Švédský režisér Roy Andersson (viděli jsme od něho např. Písně z druhého patra a Ty, který žiješ) se zařadil mezi tvůrce festivalově ceněných filmů, jejichž samoúčelnost tvarová i syžetová, zahlcující významotvornou složku, vystupuje stále silněji do popředí. Dokladem toho je rovněž snímek Holub seděl na střeše a rozmýšlel o životě, který loni zvítězil na benátském festivalu. Trapnost existence zobrazovaných hrdinů bohužel pohlcuje i film samotný.

 

 

Andersson nejdříve vřazuje tři groteskně morbidní skeče o nenadálém skonu a poté přivádí na scénu více či méně bizarní, smolařské postavičky: spatříme dvojici málo úspěšných prodavačů, kteří obchodují s "veselými předměty" (jako upíří zuby nebo chechtací pytlík), aby posléze skončili na ubytovně s extrémně přísným řádem, následují sexuálně neukojená cvičitelka flamenka, námořní kapitán, jenž marně hledá dohodnuté místo schůzky, zaměstnanci i hosté jednoho zapadlého baru. Většinou se kolem každé z postav rozvíjí nějaký určitý příběh, občas se však vyskytne figurka (žena s děckem v kočárku), která tokem událostí jen probleskne, aniž by do něho jakkoli zasáhla.

Snímek akcentuje zpřízemnělou, bezcílnou, nenaplněnou existenci dojemných lidiček, kteří se jen míjejí, prázdně klábosí, neschopni ráznějšího sebeprosazení. Osudy protagonistů se mnohdy protínají výskytem na témže místě, aniž by o sobě tušili - příznačné je to hlavně u kapitána, jenž rozpačitě postává na setmělé ulici, zatímco za oknem blízké kavárny se odehrává němohra mezi cvičitelkou tance a jejím žákem.

Marněná existence ostatně prosvítá z mnoha téměř netečných výjevů, které se odehrávají jakoby na pozadí právě probíhajícího dění spojeného s některou z postav - souvisejí s netečností, s opakováním bezobsažných frází (např. při rozmluvách se opakuje sdělení, že se daří dobře), s vylidňováním dočasných shromaždišť (třeba autobusové zastávky).

holub 1

 

Andersson však nevolí jen "obrazy ze současnosti", navíc přidává stejně bizarní ohlédnutí do různě vzdálené minulosti. Tak bar včetně jeho osazenstva nabude podoby, jakou míval za druhé světové války, jindy do kavárny přitáhne samotný švédský král Karel XII., táhnoucí před třemi staletími do války s Ruskem (a poté, po bitvě u Poltavy, se vrací se zdevastovanými zbytky poražené armády). A opět vítězí trapnost: mladičký král, domlouvající se s okolím jen skrze svého důvěrníka, by rád použil tamní toaletu, avšak s bezradným povzdechem navýsost zklamaně pronese, že záchod je právě obsazený.

Stejnou řekněme zcizující, ironizující, jakoby nepatřičnou roli získávají několikeré pozměněné texty, sborově zpívané na melodii amerického tradicionálu Glory Glory Hallellujah (neboli Černý muž pod bičem otrokáře žil...). Ostatně hudební doprovod vychází z brumlavého valčíkového rytmu, rozličně obohacovaného dalšími melodiemi a nástroji.

Neméně dráždivé je vypravěčské uchopení celého filmu: režisér, jako kdyby chtěl pokoušet divákovu trpělivost, jej bez gradace, nanejvýš se smyslem pro ponurou pointu, rozčlenil do desítek naprosto statických záběrů, kdy kamera - za ní stáli maďarští umělci István Borbás a Gergely Pálos - nehnutě sleduje dění před sebou. Zcela je tak odstraněna skladebná nápaditost, sledujeme jen povětšinou prvoplánové obrazy, měnící se (a spolu s nimi i postavy, které v nich vystupují) jeden za druhý, aniž by jakkoli zaujaly svým sdělením či inscenačním provedením.

Záměrně zploštělá a nanicovitá přehlídka ztracených lidských existencí, bohužel pojednaných stejným způsobem, nevyloudí ani malé pousmání. Scházejí zde opěrné body, které by oslovily a zároveň celému vyprávění dodaly pevnější dramatickou strukturu, která se takto skládá toliko z izolovaných, málo propojených výjevů. Anderssonem nastolená idea holuba, jenž z výše pohlíží na groteskně trapný lidský mumraj pod sebou, se spíše minula účinkem, než že by dokázala v úplnosti oslovit.

holub 2

 


Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (En duva satt på en gren och funderade på tillvaron)

Švédsko-2014, 101 minut

Scénář a režie: Roy Andersson

Kamera: István Borbás a Gergely Pálos

Hrají: Holger Andersson, Nils Westblom, Jonas Gerholm, Charlotta Larssonová, Viktor Gyllenberg, Lotti Törnrosová,  Ola Stenssonová, Oscar Salomonsson, Roger Olsen Likvern

Česká distribuce: Film Europe

Premiéra: 16. dubna 2015

Hodnocení: 50 %

Foto: distributor


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

JAKUB ZAHRADNÍK

hudebnik a klavirista

Kniha:


Josef Kroutvor - PRAHA MIZERNÁ

"Po celé Praze postávají dvojice fízlů - jsou velmi nenápadní. Objevili se jako houby po dešti, jsou všude." Vypůjčil jsem si úryvek z knihy Josefa Kroutvora PRAHA MIZERNÁ. Josef je můj přítel a je to chodec, nejen pražský, ale třeba i benátský a je, stejně jako já, milovníkem Novohradských hor. Člověka maně napadne, kam se ti fízlové poděli? No, žijí přece dále mezi námi, milé děti... Josefovými zápiskami nahlížíme jako trhlinami ve zdech do proluk vlastní paměti. Praha mizerná je povětšinou Prahou normalizace, ale také vzpomínek na prvorepublikovou krásu a připomínkou devadesátých let, která umožnila projevit se podnikavým duchům, pardon, vlastně lidem. (Nebo přece jenom duchům?) Josef přesně vystihuje to, že Praha je vlastně vlastně ghetto a naše rozlety narazí vždy na směšně malé české poměry. S tím nemusí lidé nové doby souhlasit, ale třeba Kafka, Hašek, Čapek, Kundera, Hrabal a Kroutvor jsou myslím proti. "Pod Belvederem v parku, opět ve dvojicích, posedávají na lavičkách fízlové. Vypadají tak trochu jako buzeranti, jen by se měli k sobě více tulit." Škoda, že je ta kniha formátu, který nestrčím do kapsy, bral bych ji s sebou na vlastní potulky. Ale v zaplněné MHD s ní zase můžete někoho chutě odpálkovat.

Anketa


Hledat

Mimísek 6

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Živí mrtví vám ukousnou čas již po čtrnácté

zivi mrtvi perexNakladatelství Crew nám přináší fanoušky oblíbenou komiksovou sérii Živí mrtví již se čtrnáctým titulem, jenž se honosí názvem Není úniku. Dočkáme se nelítostné řežby, nečekaného párování i filozofických...

Divadlo

Vzájemná inspirace ve vršovickém divadle Mana

divadlo mana200V úterý 11. října se v divadle Mana (v pražských Vršovicích) uskuteční večer poezie, hudby a výtvarného umění. V rámci grantového projektu Jako Fénix, který podpořila Městská část Praha 10 Zásobník projektů. Akce probíhá v Husově sboru v h...

Film

Pí a jeho život aneb Proč začneme s tygrem komunikovat?!

pi a jeho zivotNový film „Pí a jeho život“, jehož režie se ujal oscarový Ang Lee, můžeme poprvé zhlédnout, ve 3D provedení, již pár dní před letošním Štědrým dnem. Chlapec, tygr a moře – to jsou hlavní hrdi...