Reklama
Banner

Vstup do Zóny jen na vlastní nebezpečí

Email Tisk

Zona 200Když příznivec ruského režiséra Andreje Tarkovského uslyší nebo uzří slovo Zóna, okamžitě zastříhá ušima, zbystří pozornost a hledí zjistit, zda se tenhle výraz neváže k filmu Stalker (1979). V případě knihy Zóna, vydané nakladatelstvím Paseka, se skutečně nemýlí - Geoff Dyer se v ní na více než dvou stovkách stran zabývá Stalkerem, legendárním Mistrovým podobenstvím o tajemném prostoru, záhadné zóně, vylidněném, opuštěném, zdevastovaném místu, snad vzniklém po dopadu meteoritu či návštěvě mimozemšťanů, o nehostinné Místnosti, v níž prší, ale kde by se měla plnit jakákoli přání návštěvníků. Jenže plní se, jak postupně vyplyne na povrch, hlavně ta podvědomá, bez ohledu na to, co člověk nahlas a vědomě říká. A průvodcem po této oblasti je právě onen titulový stalker. Tarkovskij použil pro svůj film jako předlohu Piknik u cesty bratří Strugackých, dostupný i v českém překladu, ovšem notně si jej přizpůsobil, domýšlel, obdařil svébytnými významy a uhrančivým vizuálním uchopením. Není mi sice plně jasné, proč právě tenhle snímek se stal režisérovým dílem snad nejznámějším, vskutku kultovním (nebo spíše snobským?), protože vrcholným Tarkovského počinem je zajisté historická freska Andrej Rublev (1966). Jeho pozdější tvorbu bych označil za méně komunikativní, strojenější, prostě mě tak intenzivně neoslovuje. To ovšem nevylučuje, že jiní diváci mohou být nadšeni a spatřovat ve filmech jako Stalker zdroj snad veškeré moudrosti - jak se přihodilo právě Dyerovi.

Zona Stalker1

Stalker, jakkoli se odvíjí zdlouhavě a ve výtvarně koncipovaných obrazech, si získal celosvětový věhlas (v někdejším Sovětském svazu samozřejmě označen za podezřelý počin, vymykající se socialistickému realismu). V této souvislosti je zajímavé, že rovněž v bývalém Československu vznikl televizní přepis Pikniku u cesty, přejmenovaný na Návštěvu z vesmíru (1977). Prý se jednalo o zdařilé, potemněle vyznívající dílo, které však už nikdy neuvidíme, protože se nedochovalo.

To, že právě Stalker tak mohutně zabodoval, dokládá jedině náhodnost a nevyzpytatelnost "kultovnosti", protože stejně osobitý, výtvarně úchvatný a podobně nekomunikující přepis dalšího románu bratří Strugackých - konkrétně se jedná o Miliardu před koncem světa - vytvořil také Alexandr Sokurov, když natočil Dny zatmění (1988), které však rychle upadly v polozapomnění, aniž by se do české distribuce vůbec dostaly.

Dyerova Zóna ovšem není obvyklým rozborem filmu, autor se pokouší pojmenovat zejména své divácké pocity z něho, zamýšlí se nikoli nad tvarem (či třeba hereckým pojetím) Stalkera, nýbrž nad jeho významy. Zkoumá, co by jednotlivé výjevy vlastně mohly označovat, k čemu odkazovat, a přidává množství asociací, vybavuje si nejrůznější podrobnosti, které mu v souvislosti se Stalkerem naskakují, ačkoli se jej nemusí bezprostředně týkat.

 

Zona Stalker2

Časté jsou odbočky k různorodým textům nějakým způsobem spřízněným, k filmům, které mohou být Stalkerem, ať již vědomě, nevědomě či dokonce jen náhodně, inspirovány (např. Wrestler, Antikrist). Jindy postřehneme upozornění na určitou příbuznost nějakého dřívějšího filmu se Stalkerem (Čaroděj ze země Oz).

Dyerova kniha, svědomitě přeložená Davidem Petrů, tak obohacuje nabídku literatury, která se věnuje Tarkovskému a jeho tvorbě. Česky vyšly Tarkovského texty (vedle scénářů další publikace, např. Deník: 1970-1986, Zapečetěný čas, Krása je symbolem krásy). Nalezneme rovněž studie o něm (od Petra Soukupa, Jaromíra Blažejovského, Vladimíra Suchánka, Slavoje Žižeka) a jeho filmech (Birdův Andrej Rublev). Lituji jediného: že vydavatel ke knize nepřiložil film. Přece jen je rozdíl mezi možnostmi o Stalkeru jen číst nebo jej na vlastní oči spatřit...


Geoff Dyer: Zóna. Kniha o filmu o cestě do Místnosti.
Přeložil David Petrů
Vydalo nakladatelství Paseka, Praha a Litomyšl 2015, 224 strany

Hodnocení: 70%

Foto: www.celluloidwickerman.com

www.paseka.cz 


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 19

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Vraždy ve znamení hvězdy

vrazdy ve znameni hvezdy 200Středem zájmu slibného prozaika Františka Kalendy (* 1990) je historie ve spojení s detektivním příběhem, což mu v minulosti vyneslo nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Tentokrát nás zavádí na dvůr Karla IV. a do ulic...

Divadlo

Světová premiéra a australská komedie, v divadlech ABC a Rokoko se zkoušejí dvě novinky

noc200V Městských divadlech pražských se začalo zkoušet, režisér Miroslav Hanuš chystá pro Divadlo ABC světovou premiéru hudební revue Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách a v Divadle Rokoko připravuje režisér Pavel Khek australskou komedii Noc bláz...

Film

Nejoblíbenější ruská pohádka Mrazík baví už několik generací

altRuská filmová pohádka Mrazík (1964) je asi jediná klasika z bývalého Sovětského svazu, na kterou se dá dívat. Možná dnešní doba poněkud svádí ke zjednodušování, ale na rozdíl od ostatních filmů nebo knih se tohle neopírá jen o chudobu a tragédii, al...