Volná řada sborníků nazvaných Kultura a totalita je prozatím rozčleněna do pěti svazků.

 

Již vyšel úvodní díl s podtitulem Národ (recenze ZDE - http://www.kultura21.cz/film/8951-kultura-se-v-jakychokoli-totalitnich-pomerech-stava-jejich-hlasnou-troubou), nyní následuje Válka a ve snad dohledných letech by měly přibýt Revoluce, Budoucnost a Každodennost. Nejcennějším na celém projektu je interdisciplinární prolnutí témat, na jejichž zpracování se podíleli odborníci z vícera kateder a ústavů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, ať již se zaměřením filologickým, literárním, historickým či uměnovědným.

Termín "totalita" je přitom pojat velice široce, autoři zkoumají její projevy i v těch vypjatých situacích, kdy demokratické soustavy selhávají - a to se děje především při válečných konfliktech. Zahrnuty jsou nejen rozsáhlé světové požáry, ale i lokální střety, mezi něž patří třeba občanská válka ve Španělsku. A nechybějí ani výpravy do pradávné minulosti, do starořecké tragédie, reagující na tehdy aktuální hrůzy.

Kniha obsahuje dvě desítky příspěvků, které se jednak zabývají jednotlivostmi, jednak předkládají zobecňující zamyšlení (jak je tomu ve studiích Petry Hanákové Válka ve věku své obrazové reprodukce a Kamila Činátla o obrazech války v současné populární kultuře). Rozsah článků se většinou pohybuje mezi dvaceti a třiceti stránkami textu.

 

Pojetí jednotlivých studií se pohybuje od popisu určitého fenoménu (třeba rakouské kinematografie v době první světové války, jak to na třech dílčích případech prozkoumal Ivan Klimeš) k chování širších skupin či přímo konkrétních jedinců. Tak se dovíme lecjaké zajímavosti o českých spisovatelích poslaných na italskou frontu, o vztahu českých anarchistů k násilí, o německé mentalitě velebící za první světové války bezpříkladnou statečnost a sebeobětování.

Přínosné je shrnutí postojů, jaké čeští umělci a intelektuálové také skrze svá díla zaujímali k válce ve Španělsku, kdy s frankisty sympatizovali vedle fašistů především katolíci, kteří střet vnímali jako zápas dobra a řádu s bezbožnými bolševiky. Ale také pohlédneme na postoje a niterné smýšlení takových osobností, jakými byli mistři psaného slova Otokar Fischer nebo Jiří Mařánek, připomenuty jsou deníky z Terezína. Petr A. Bílek se přiblížil současnosti, když obhlédl pacifistické, protiválečné postoje v populární hudbě 60. a 70. let minulého století.

Velký prostor získala postava Haškova Švejka a s ním související "švejkování" jako životní postoj. Luboš Merhaut přibližuje přijetí tohoto geniálního, a přitom rozporně přijímaného díla literárními kritiky v meziválečném i těsně poválečném období. Michael Špirit rozebírá konkrétní úryvky z Haškova románu při popisování Švejkova frontového jednání s vojenskými autoritami. Připojený snímek pochází ze Steklého filmového přepisu Švejkových příhod.

 

Petr Mareš se zamýšlí nad ne vždy pochopitelným jazykovým rozvrstvením (dodávám, že nejen) válečných příběhů, jaké se v Československu natáčely. Například ve Vávrově tendenčním velkofilmu Dny zrady (na snímku), který pojednává o mnichovských událostech, používají najmě Němci - s Hitlerem v čele - svůj rodný jazyk temně a výhrůžně zvučící, zatímco Italové, Angličané (a místy také Rusové) mluví česky.

Mnohdy se však vyskytne coby znamení cizozemskosti jen několik všeobecně srozumitelných frází pronesených v cizím jazyce, načež následuje dorozumívání v češtině. Každopádně důsledné rozlišování mluvčích podle jejich jazykové příslušnosti je celosvětově vzácné - v amerických filmech zase všichni mluví anglicky bez ohledu na to, kde se příběh odehrává.

Ivan Klimeš, Jan Wiendl (eds.): Kultura a totalita II - Válka.
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2014 (vyšlo v květnu 2015). 496 stran.

Hodnocení: 90%

Foto: kniha, Česká televize

< Předchozí		Další >