Hned na začátku se musím přiznat, že jsem tvůrcům, když připravovali film Lída Baarová, nesmírně fandil. Dobře jsem si uvědomoval, že natočit dobový snímek není žádná legrace, ale současně se dnes nechci pouštět do nějaké sáhodlouhé recenze a rozboru. To už přede mnou učinili mnozí bezprostředně po pražské premiéře. Přesto si nemohu odpustit pár poznámek, které ve mně po zhlédnutí nového díla Filipa Renče vyvolalo.

A následuje další moje přiznání: Když jsem šel do kina, nedělal jsem si na základě publikovaných recenzí žádné iluze, což mě možná zachránilo od případného zklamání. Seděl jsem v takřka vyprodaném sále kroměřížského kina Nadsklepí a s úsměvem do sebe přijímal film takový, jaký je.  Některé obrazy se mi líbily, byly uvěřitelné, jiným jsem se musel pousmát, i když nemohu popřít obdiv na adresu tvůrců, kteří i z mála (finančních prostředků) vydolovali maximum.
Kostýmy, rekvizity, interiéry, exteriéry a vůbec celá výprava stejně jako Soukupova hudba  - to všechno u mne prošlo. Co u mne neprošlo, byl třeba samotný scénář Ivana Hubače. Hodně se tady čerpá z hereččiných memoárů, kdy je mnohá scéna vypointována pro mne známými hláškami, což potvrdí jen ten, kdo memoáry četl -  díky tomu pak není v celém filmu místo pro momenty překvapení. Anebo je, ale jsou to momenty zvláštní a pro mne leda tak k poloúsměvu. Patří k nim například scéna, kdy asistent v podání Jiřího Mádla žádá filmovou divu, která prchá z Německa, jestli si může sáhnout na její ňadra. A ta s úsměvem plaché laně svolí, i když se to děje v situaci, která by měla vyznít spíš dramaticky.

Nějak se mi nezdála ani scéna se šibenicí. Ale především se musím zastavit u celkového vyznění. Já vím, tvůrci poukazují na uměleckou licenci, ale podle mého soudu přece existují neměnná fakta. Lída Baarová přece neměla být oběšena, aby těsně před tímto aktem byla omilostněna. To je právě věc, která mne tak trošku irituje, protože může vnášet zmatek. Existují přece skutečnosti a knihy, kde se píše, jak to celé bylo. Co si má myslet člověk, který zná knihu i osud herečky - a pak uvidí film. Anebo uvidí prvně film, pak si přečte memoáry či holá fakta a zákonitě si musí říct: tak jak to vlastně bylo? Jistě, režisér Jiří Krejčík v Božské Emě taky mírně fabuloval, jisté věci pozměnil, ale ne ty zásadní.
Navíc mi k sobě nesedí ani dva hlavní představitelé - Táňa Pauhofová a Karl Markovics. I když to jsou znamenití herci, tady, mám pocit, se nesešli. Necítím tu vášeň, chemii, nepomohly ani plameny ohně v jejich erotické scéně.  Lída Baarová byla výjimečně krásná a sošná, když někam vešla, všem spadla brada. Táňa Pauhofová má svůj půvab, je hezká, má jiskru, ale typově na Lídu Baarovou nemá. A Pavel Kříž jako Hitler? Ten mi pocitově sedl, nevadil. Co mi vadilo, byl však dabing u zahraničních herců, že by práce kvapná málo platná?

Ale zpět k scénáři a režii. Dobrý počáteční rozjezd filmu vystřídá pozvolný sled (historicky podložených autentických) situací, ale před poslední částí filmu, kdy je Baarová ve vazbě, chybí zásadní pasáž, kdy do roku 1945 točila v Československu a Itálii. Chybí momenty, kdy se družila s Milošem Havlem, Adinou Mandlovou a mnoha dalšími, kdy měla další milence a prožívala další vzlety a pády. Přitom doma v té době natočila své nejlepší filmy - Ohnivé léto, Dívku v modrém, Maskovanou milenku, Turbínu... Právě tady zeje podle mého názoru největší díra v celém příběhu. Nešťastný osud hereččiny sestry Zorky  přece mohla převyprávět v několika větách Zdenka Procházková  v roli staré Baarové, de facto vypravěčky.
Docela by mne zajímalo, co by filmu řekla sama Lída Baarová, ale myslím si, že nadšená by asi nebyla. Už jenom proto, že i přes jeho název se celý film točí jen kolem románku, co měla s Goebbelsem.   Není pochyb o tom, že ji fatálně poznamenal, ale její život byl mnohem mnohem barvitější, vždyť Baarová i po druhé světové válce točila opět v Itálii nebo ve Španělsku, také se dvakrát provdala a ještě v šedesátých letech se v Německu věnovala divadlu. Dost možná by na to celé nestačil ani seriál, kdoví, možná by se její příběh vešel do skutečně výpravného dvojdílného filmu.  Ale v tom případě by to chtělo větší rozlet, jiný scénář a podstatně vyšší rozpočet.

Přes všechny tyto moje poznámky či čistě subjektivní pocity přeju Renčovu filmu úspěch. V zahraničí by se měl promítat pod jiným názvem (Ďáblova milenka), ale i tak je mi líto, že se z někdejší české prvorepublikové hvězdy Lídy Baarové, které se svého času povedla udělat mezinárodní kariéra, dělá jen pipka, která se sice ocitla v Goebbelsově náruči, aby po striktním zákazu tohoto vztahu samotným Hitlerem skončila vůbec. Tak to přece nebylo...!