Zašlá sláva biografů a filmového pásu

Zašlá sláva biografů a filmového pásu

Email Tisk

biog200Zdalipak tušíte, že kinům se říkávalo biografy, že sídlila jak v neútulných prostorách, kde mnohdy nahradila dřívější zábavní podnikání, tak v přepychových sálech postavených již s vědomím, že se v nich budou promítat filmy. Zdalipak tušíte, že dříve se promítalo pouze z filmového pásu (převažovala šíře 35 mm, velkovýpravné projekty pak bývaly nasmímané na pás o šíři 70 mm).

 

To vše přibližuje výstava Pražské biografy / Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů nachystaná Muzeem hlavního města Prahy (v hlavní budově v blízkosti Florence), která potrvá celý letošek a skončí až 1. února roku následujícího. Přibližuje tvářnost tohoto kinematografického podnikání od dob vskutku dřevních (od roku 1898), kdy první průkopníci pohyblivých obrázků seznamovali veřejnost s podivuhodným vynálezem - ať již natáčeli první české filmy, vesměs kraťoučké, limitované délkou filmové suroviny, která se do prvních primitivních kamer vešla, nebo se ujali promítání filmů (až do konce 20. let minulého století němých!) nejprve kočovnicky a zanedlouho (od roku 1907) již v prvních stálých biografech.

biog8

 

Výstava někdejší biografy - a jejich počet se vyšplhal do stovek - zachycuje nejen skrze dobové fotografie, které dokumentují, jak vyhlížely zevnitř i zvenčí, někdy s filmuchtivými diváky ve frontě před pokladnou, ale přidává i nejrůznější předměty, které se zachovaly, často díky nadšeným sběratelům. Tak se můžeme posadit na židle, usednout do křesel, která kdysi tvořila vybavení kin. Můžeme obhlédnout početné plakáty, někdy zvoucí na představení - a sotva překvapí, že převažují třeskutá melodramata a kýče, jak lze snadno odhadnout z jejich pouhých názvů. A podíváme se, jak vyhlížely vstupenky do kin, v době německého protektorátu tištěné dvojjazyčně.

Nejcennější kusy spatříme v zasklených vitrínách: jsou to promítací přístroje, jejichž kolekce pokrývá technický vývoj od těch pradávných až k těm nejnovějším, již automatizovaným, používaným ještě před dvěma desítkami let. Některé exponáty na nás dýchnou roztomilou starobylostí, byť kdysi vnímané jako nejmodernější výkřik techniky: uvědomíme si, že v době němého filmu se doopravdy používal ruční pohon a točilo se klikou (a promítač ovlivňoval rychlost, s jakou se film posunoval, takže dění na plátně mohl zrychlit i zpomalit).

U přístroje již určeného k promítání zvukových filmů (s optickým záznamem zvuku na filmovém pásu) nalezneme také vespod instalovanou podložku určenou k roztočení gramofonové desky, krátkodobě též zajišťující ozvučení filmu. A dokonce pohlédneme do makety promítací kabiny, zpravidla osazené dvěma přístroji, protože jen jejich střídáním bylo možné zajistit plynulé promítání. Celovečerní film se totiž na jeden kotouč nevešel, dvouhodinový snímek měřil rovných 3284 metrů...

Výstava o kinech a promítání se přirozeně neobejde bez předvádění filmů, z nichž některé rozesmávaly již naše praprapředky (například Kříženeckého první grotesky - neboli situační žerty, řečeno dobovým termínem - s Josefem Švábem-Malostranským v hlavní roli). Ranou zvukovou epochu zastupují experimentální snímky Bezúčelná procházka, Světlo proniká tmou a Žijeme v Praze, které se ovšem zcela vymykaly běžné komerční tvorbě a do široké distribuce se tehdy vůbec nedostaly.

biog9

 

Lepší představu by určitě poskytly meziválečné hrané reklamy z oněch let, které v sobě soustředily jak (občasnou) řemeslnou profesionalitu, tak (nejčastěji) duchovní hloupost oněch let. Schází mi tu jakákoli zmínka o cenzurních řízeních, protože bez vysloveného souhlasu se žádné filmové dílo uvádět nesmělo. A pak lituji toho, že projekce nejsou realizovány z filmového pásu a na dobových promítačkách, nýbrž využívají "nehmotné" zdigitalizované záznamy...

K výstavě byla vydána obsáhlá obrázková kniha, kterou však spíše považuji za pouhé album kvalitně reprodukovaných fotografií. Případným zájemcům bych tudíž doporučil textově objevnou a obrazově neméně atraktivní publikaci bratří Čvančarů Zaniklý svět stříbrných pláten - psal jsem o ní ZDE: http://www.kultura21.cz/literatura/3699-zanikly-svt-stibrnych-platen


Výstava Pražské biografy / Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů (do 1.2.2017).
Pořádá Muzeum hlavního města Prahy.
Hodnocení: 70%

Foto: Muzeum hlavního města Prahy

http://muzeumprahy.cz/prazske-biografy-pomijive-kouzlo-potemnelych-salu/


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Chat s osobností

Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 28

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Pšenica – áno či nie?

pseniAj vy máte radi vôňu čerstvého chleba? A možno vám je po chlebe ťažko aj bez toho, aby ste trpeli celiakiou. Odpoveď je alergia alebo intolerancia na pšenicu. Ale ako sa mám vzdať pšenice, veď je predsa vo všetkom!

Divadlo

Halloweenská noc patřila ve Zlíně premiéře hry Kráska z Leenane

kraska200Městské divadlo Zlín se rozhodlo právě na Halloweenský večer, 31. října, uvést tragikomedii irského autora Martina McDonagha Kráska z Leenane. Jak se povedlo převést tuto trýznivou hru, nabitou referencemi na nelehký život v zapadlém Irsku, na zlín...

Film

Frankenweenie - Domácí mazlíček: Když vědu neděláme s láskou

Frankenweenie-plakat-200Film z produkce Walt Disney Pictures s prapodivným názvem Frankenweenie - Domácí mazlíček je animovaným příběhem chlapce Viktora a jeho psa Sparkyho. Když Viktor nečekaně přijde o svéh...