Banner

Zašlá sláva biografů a filmového pásu

Email Tisk

biog200Zdalipak tušíte, že kinům se říkávalo biografy, že sídlila jak v neútulných prostorách, kde mnohdy nahradila dřívější zábavní podnikání, tak v přepychových sálech postavených již s vědomím, že se v nich budou promítat filmy. Zdalipak tušíte, že dříve se promítalo pouze z filmového pásu (převažovala šíře 35 mm, velkovýpravné projekty pak bývaly nasmímané na pás o šíři 70 mm).

 

To vše přibližuje výstava Pražské biografy / Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů nachystaná Muzeem hlavního města Prahy (v hlavní budově v blízkosti Florence), která potrvá celý letošek a skončí až 1. února roku následujícího. Přibližuje tvářnost tohoto kinematografického podnikání od dob vskutku dřevních (od roku 1898), kdy první průkopníci pohyblivých obrázků seznamovali veřejnost s podivuhodným vynálezem - ať již natáčeli první české filmy, vesměs kraťoučké, limitované délkou filmové suroviny, která se do prvních primitivních kamer vešla, nebo se ujali promítání filmů (až do konce 20. let minulého století němých!) nejprve kočovnicky a zanedlouho (od roku 1907) již v prvních stálých biografech.

biog8

 

Výstava někdejší biografy - a jejich počet se vyšplhal do stovek - zachycuje nejen skrze dobové fotografie, které dokumentují, jak vyhlížely zevnitř i zvenčí, někdy s filmuchtivými diváky ve frontě před pokladnou, ale přidává i nejrůznější předměty, které se zachovaly, často díky nadšeným sběratelům. Tak se můžeme posadit na židle, usednout do křesel, která kdysi tvořila vybavení kin. Můžeme obhlédnout početné plakáty, někdy zvoucí na představení - a sotva překvapí, že převažují třeskutá melodramata a kýče, jak lze snadno odhadnout z jejich pouhých názvů. A podíváme se, jak vyhlížely vstupenky do kin, v době německého protektorátu tištěné dvojjazyčně.

Nejcennější kusy spatříme v zasklených vitrínách: jsou to promítací přístroje, jejichž kolekce pokrývá technický vývoj od těch pradávných až k těm nejnovějším, již automatizovaným, používaným ještě před dvěma desítkami let. Některé exponáty na nás dýchnou roztomilou starobylostí, byť kdysi vnímané jako nejmodernější výkřik techniky: uvědomíme si, že v době němého filmu se doopravdy používal ruční pohon a točilo se klikou (a promítač ovlivňoval rychlost, s jakou se film posunoval, takže dění na plátně mohl zrychlit i zpomalit).

U přístroje již určeného k promítání zvukových filmů (s optickým záznamem zvuku na filmovém pásu) nalezneme také vespod instalovanou podložku určenou k roztočení gramofonové desky, krátkodobě též zajišťující ozvučení filmu. A dokonce pohlédneme do makety promítací kabiny, zpravidla osazené dvěma přístroji, protože jen jejich střídáním bylo možné zajistit plynulé promítání. Celovečerní film se totiž na jeden kotouč nevešel, dvouhodinový snímek měřil rovných 3284 metrů...

Výstava o kinech a promítání se přirozeně neobejde bez předvádění filmů, z nichž některé rozesmávaly již naše praprapředky (například Kříženeckého první grotesky - neboli situační žerty, řečeno dobovým termínem - s Josefem Švábem-Malostranským v hlavní roli). Ranou zvukovou epochu zastupují experimentální snímky Bezúčelná procházka, Světlo proniká tmou a Žijeme v Praze, které se ovšem zcela vymykaly běžné komerční tvorbě a do široké distribuce se tehdy vůbec nedostaly.

biog9

 

Lepší představu by určitě poskytly meziválečné hrané reklamy z oněch let, které v sobě soustředily jak (občasnou) řemeslnou profesionalitu, tak (nejčastěji) duchovní hloupost oněch let. Schází mi tu jakákoli zmínka o cenzurních řízeních, protože bez vysloveného souhlasu se žádné filmové dílo uvádět nesmělo. A pak lituji toho, že projekce nejsou realizovány z filmového pásu a na dobových promítačkách, nýbrž využívají "nehmotné" zdigitalizované záznamy...

K výstavě byla vydána obsáhlá obrázková kniha, kterou však spíše považuji za pouhé album kvalitně reprodukovaných fotografií. Případným zájemcům bych tudíž doporučil textově objevnou a obrazově neméně atraktivní publikaci bratří Čvančarů Zaniklý svět stříbrných pláten - psal jsem o ní ZDE: http://www.kultura21.cz/literatura/3699-zanikly-svt-stibrnych-platen


Výstava Pražské biografy / Pomíjivé kouzlo potemnělých sálů (do 1.2.2017).
Pořádá Muzeum hlavního města Prahy.
Hodnocení: 70%

Foto: Muzeum hlavního města Prahy

http://muzeumprahy.cz/prazske-biografy-pomijive-kouzlo-potemnelych-salu/


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...

Anketa


Banner

Chat s osobností

Hledat

Mimísek 13

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...
     
  • 17.05.2017 07:55
    problém
    Nelze odeslat odpovědní ...

Facebook

Twitter


Literatura

Opilé povídky

opile200Již podtitulek Národní tragédie v ruské literární klasice dává tušit, že spojujícím námětem u všech autorů bude alkohol. Sedmnáct autorů, zejména z dob zlatého věku ruské literatury z 19. století, napsalo dvacet tři různých povídek s jediným záměrem. Uká...

Divadlo

ÚHLAVNÍ PŘÁTELÉ

Uhlavni pratele 200Svěží francouzská komedie o tom, jak snadné je narušit dlouholeté přátelství... aneb Co způsobí neopatrné zacházení s mobilem při cestě autem na návštěvu nejlepších přátel.

 

...

Film

Zlobili by se řečtí bohové na film Hněv Titánů?

 Zlaté pravidlo Hollywoodu říká "Pokud byl film komerčně úspěšný, co nejdříve natočit jeho pokračování, bez ohledu na jeho kvality." A proto po dvou letech do našich kin dorazilo pokračování průměrného Souboje Titánů. První díl byl přijat značně kriticky, což producenty ve...