Reklama
Banner

Vítězný film Berlinale 2016 FUOCOAMMARE: POŽÁR NA MOŘI se představí na festivalu Be2Can

Email Tisk

berlinale 200Dokumentární snímek FUOCOAMMARE: POŽÁR NA MOŘI  se stal letos v únoru vítězným snímkem 66. ročníku filmového festivalu Berlinale. Působivý snímek oceněný Zlatým medvědem přináší dosud nevídaný pohled na uprchlickou krizi, kterou sleduje nikoliv klasickým reportérským pohledem, ale skrze portrét malého chlapce žijícího na ostrova Lampedusa, jenž je tranzitním místem tisíců migrantů. Jako svůj pátý celovečerní dokument ho natočil italský režisér Gianfranco Rosi, jehož předcházející snímek Sacro GRA byl historicky prvním dokumentem, který zvítězil v hlavní soutěži na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.

Film se českému publiku poprvé představil na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, nyní bude uveden v rámci přehlídky Be2Can, jejíž třetí ročník proběhne od 6. – 12. října v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Olomouci, Ostravě a Zlíně. Divákům nabídne příležitost vidět pohromadě všechny vítězné filmy „velké festivalové trojky“. Na programu bude mimo jiné česká premiéra aktuálního držitele Zlaté palmy z Cannes, snímku Já, Daniel Blake a vítěze Zlatého lva z loňských Benátek Zdaleka. Do českých kin vstoupí FUOCOAMMARE: POŽÁR NA MOŘI 3. listopadu 2016.

„Letošní rok byl plný rozmanitých filmů. Ale ohromila nás mimořádná velikost jednoho filmu, který spojuje politické stanovisko s uměním. To je srdce Berlinale, o to tady jde,“ řekla při předávání ceny režisérovi Gianfrancu Rosimu předsedkyně festivalové poroty Meryl Streepová.

Film Fire at Sea se stal také kriticky nejlépe hodnoceným snímkem mezinárodního filmovém festivalu Berlinale 2016: v prestižní anketě zveřejňované v průběhu festivalu v časopise Screen mu porota složená z respektovaných mezinárodních filmových kritiků udělila nejvyšší hodnocení.

berlinale

O filmu:
Dvanáctiletý Samuel žije na ostrově ve Středozemním moři, daleko od pevniny. Jako všichni chlapci jeho věku se mu ne vždycky chce do školy. Raději by šplhal po skalách, hrál si s prakem nebo se potuloval po přístavu. Ale jeho domov není jako jiné ostrovy. Už léta je to cílová stanice pro muže, ženy a děti, kteří se snaží dostat z Afriky na plavidlech, která jsou příliš malá a sešlá. Tím ostrovem je Lampedusa, která se stala metaforou pro útěk uprchlíků do Evropy, nadějí, utrpením a osudem stovek a tisíců emigrantů. Tito lidé touží po míru, svobodě a štěstí, a přece jsou na břeh často vyplavena jen jejich mrtvá těla. A tak jsou obyvatelé Lampedusy denně nuceni být svědky největší humanitární katastrofy naší doby.

Rosiho pozorování každodenního života nás přivádí blíž k tomuto místu, které je stejně reálné jako symbolické, a k emocionálnímu světu některých z jeho obyvatel, kteří jsou vystaveni neustálému permanentní pohotovosti. Film, který je bez komentáře, zároveň popisuje, jak se tyto dva světy, přestože na tak malém místě, sotva setkají... (zdroj: Berlinale)
Informace: http://artcam.cz/fuocoammare-pozar-na-mori/

GIANFRANCO ROSI (* 1964)
Narodil se v Asmaře ve státě Eritrea. Po studiu na italské univerzitě se v roce 1985 přestěhoval do New Yorku, kde absolvoval na Newyorské filmové škole. Následovala cesta do Indie, kde produkoval a režíroval svůj první dokumentární film Boatman (1993), který získal Velkou cenu poroty za nejlepší dokumentární film na festivalu v Sundance 1994.

V roce 2008 vyhrál jeho film Pod úrovní moře (Below Sea Level) cenu Orizzonti Award na festivalu v Benátkách a získal řadu dalších ocenění včetně ceny za nejlepší dokument na pražském festivalu Jeden svět a nominace na nejlepší dokument na Evropských filmových cenách 2009.

V roce 2010 natočil Nájemný vrah - Pokoj 164 (El Sicario – Room 164), filmový rozhovor o vrahovi, který se stal  policejním informátorem. Film získal řadu cen, například na filmovém festivalu v Benátkách, cenu za nejlepší dokument na festivalech DocLisboa a Doc Aviv.

V roce 2013 vznikl film podle předlohy spisovatele Itala Calvina Neviditelná města film Sacro GRA, za nějž Rosi získal jako vůbec první dokumentární tvůrce Zlatého lva v Benátkách. Film představuje nevšedním způsobem italskou metropoli Řím  - skrze autentické příběhy obyčejných lidí žijících na okraji největší dopravní tepny Itálie, Grande Raccordo Anular (GRA).



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 19

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Šestnáct povídek o průšvizích
ImageMám ráda povídky. Plně vyhovují mému pracovnímu nasazení. Většinou stihnu celý příběh přečíst dřív, než usnu. Dají se taky krásně louskat v tramvaji, autobuse i vlaku. Jsou to skvělí kamarádi. Proto ...

Divadlo

Mladá krev a staré kosti divadelní tradice v příští sezóně HaDivadla

hadivadlo200Brněnské HaDivadlo se ve své 39. sezóně 2013/2014 chystá obrátit svoji pozornost k protipólu dvou postav hrdina – monstrum v klasických dramatických textech. Divadlo se navrátí k ikonám české i světové divadelní tradice, jako j...

Film

Cesta do lesa aneb v městě už nás to nebaví

cesta do lesaPokračování úspěšné komedie Cesta z města chystá premiéru na 4. října 2012. Ponese název Cesta do lesa a režie se opět ujal zkušený Tomáš Vorel st.