MILENCI Z OPAČNÝCH STRAN VÁLKY
Banner

MILENCI Z OPAČNÝCH STRAN VÁLKY

spojenci200Robert Zemeckis má na svém kontě mnohem zdařilejší tituly (upozorním aspoň na Forresta Gumpa), nežli jsou nyní uvádění SPOJENCI. Snadno postřehneme, že v dramatické konstrukci povrchní, klišovitý příběh, sepsaný scenáristou Stevenem Knightem, nedokázal režisér zbavit těchto nedostatků, naopak je ještě zdůraznil, když posílil tklivou sentimentalitu, která celým vyprávěním prostupuje. Milostná zápletka, zakotvená v reáliích druhé světové války, postrádá základní věrohodnost, protože se poddává uslzeně romantickému náhledu. Výsledek vyhlíží, jako kdyby měli autoři na mysli novodobou verzi legendární Casablanky (1942) - ostatně v tomto marockém městě se také Spojenci počnou odehrávat.

 

Kanadský výsadkář Max a údajná francouzská odbojářka Marianne, vydávající se za manžele, tam provedou nejen úspěšný atentát na německého velvyslance, ale navíc se do sebe zamilují - a po návratu do Anglie se vezmou. Jenže rodinné štěstí nevydrží dlouho: ženu začne britská kontrarozvědka podezírat, že je ve skutečnosti německou špiónkou, a nastraží proto nenápadnou past, do níž by se v případě viny chytila. Ač to má zakázáno, také Max počne soukromě pátrat, zda milovaná žena a matka ročního děcka je skutečně tou, za kterou se vydává, dokonce se kvůli tomu vydává na nebezpečnou misi do Francie.

Není pak důležité, že Marianne skutečně pracovala pro Němce, ale v rámci melodramatu rozhoduje její snaha vymanit se z takového závazku a žít v poklidné idyle s milovaným mužem. Jenže nacisté ji vystopují a vydíráním - ohrožují dítě - přimějí k opětovné spolupráci. Ve vypjaté válečné době hrozí, že taková láska, byť jakkoli horoucí a vzájemně opětovaná, nemá šanci na přežití - i takovéto rozuzlení jako by odkazovalo na závěrečné rozuzlení Casablanky, na rozdíl od ní však s tragickým završením.

Hlavní role ztvárnili Brad Pitt a Marion Cotillardová, aniž by byli schopni je sebeméně polidštit. Pittův Max připomíná ze všeho nejvíc naškrobeného panáka, jenž se pokouší sloučit věrnost vojenským povinnostem s rodinným zázemím. Zkožnatělá topornost otevřeně vyhřezne třeba v okamžicích, kdy se pokouší vzdorovat hrůznému podezření i následnému prozření. Naproti tomu Cotillardové Marianne odrazuje přemrštěnou vemlouvavostí a vodopádu podobnou výřečností, zdánlivou bezstarostností, s níž si podmaňuje jinak ostražitého muže. Jakákoli hnutí mysli i citů jsou však buď nezřetelná (u Marianne) či naopak těžkopádně zaťatá (u Maxe), pokaždé je ovšem provází výrazová zploštělost, ba vyprázdněná povznesenost jak v dávných válečných melodramatech.

Spojenci

Každopádně se výsledné ztvárnění zužuje na odkrvenou konstrukci, na pouhé schéma, na typ předem vysoustruhovaných zneživotnělých postav, jaké se naposledy komíhaly snad jen ve zmíněné Casablance (snad jedině s rozdílem explicitního sexuálního vybití, jemuž se ústřední dvojice s chutí oddává). Princip melodramatu se odráží i v omezené akčnosti a důrazu na dialogickou stránku, v okázalém předvádění emocionálních vzruchů.

Spojence, které režisér pojednal s překvapivou inscenační bezbarvostí, nelze považovat za nic jiného než umělohmotnou historku, utkanou ze svévolně poskládaných zápletek a odůvodnění (nejzřetelněji třeba v tvrzení, že s odstraněním německého diplomata nacisté nejspíš souhlasili, protože prý zastával protinacistické názory; přidat lze i svévolný Maxův přelet do Francie, kde se zaplete do přestřelky s nacisty). Sotva lze uvažovat o sebemenší autenticitě, chybí i náznak snahy o něco takového. Obraz odbojové činnosti je natolik salónní, až přechází zrak, stěží pomůže epizodické vřazení písničky Edit Piaf (Fais-moi valser), nemluvě o melodiích Bachových, Haydnových či Stravinského, opracovaných Alanem Silvestrim, autorem hudebního doprovodu k celému filmu.

S podobou a vyzněním filmu koneckonců souvisí i jeho samotný původ: mnohá jeho prostředí, natáčená na Kanárských ostrovech, byla trikově ošetřena a přetvořena do potřebných lokalit, a to nejen marockých (to se týká jak města a budov v něm, ale třeba také jízd ulicemi či zastávky v poušti). Trikových zásahů, které měly navodit dojem přirozeného prostředí i dění, se prý vyskytlo kolem sedmi set a podíleli se na nich i čeští specialisté z UPP...

 spojenci1

 

Spojenci / Allied

USA-Velká Britanie 2016, 124 minut

Režie: Robert Zemeckis

Scénář: Steven Knight

Kamera: Don Burgess

Hudba: Alan Silvestri

Hrají: Brad Pitt, Marion Cotillardová, Jared Harris, Matthew Goode, Charlotte Hopeová, Marion Baileyová, Daniel Betts, August Diehl, Miroslav Zaruba, Lukas Johne, Simon McBurney

Distribuce v ČR: CinemArt. Premiéra 26.1.2017

Hodnocení: 30 %

Foto: distributor



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Rozhovor

„Každý festivalový den trošku jako dobrodružná jízda na horské dráze“

luhovany vincent 200Prozradila nám paní Magdaléna Petráková, ředitelka a dramaturgyně divadelní sekce festivalu LUHOvaný Vincent. V tomto rozhovoru nám sdělila, na co se mohou návštěvníci těšit a v...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Já, Mattoni se vrací k tradici velkých seriálů

mattoni 200David Švehlík a Tatiana Vilhelmová i Alois Švehlík a Taťjana Medvecká ztvárnili ústřední dvojici nového výpravného historického seriálu České televize Já, Mattoni. Příběh muže ochotného dosahovat svých cílů i za cenu fatálních osobních selhání, kt...


Literatura

Sériový vrah nebo vlkodlak? Vyřeší Vlčí proces

vlčí proces, perexHistorický román sepsaný na základě skutečných událostí je pro mě vždycky neodolatelnou záležitostí. Nahlédnutí do dob dávno minulých a v tomto případě ještě okořeněné napětím a pověrami o vlkodlacích slibuje skvělé čtení, kter...

Divadlo

Jak se u nás hrálo a zpívalo

Nakladatelství KANT přichází s dvěma zajímavými publikacemi, které se věnují různým podobám divadla, ať již jsou to proměny (převážně veseloherního) herectví zachycené v Komediantech na české scéně nebo vývoj "zábavněhudebního divadla" v klikatém a místy pořádně trnitém poválečném období, jak to zaznamenává kniha Od operety k muzikálu

Film

Jak probíhaly boje o smýšlení publika

Infoboj 200Každý režim, mocenské seskupení či nejšířeji civilizační okruh sleduje dva základní cíle: jednak hájí a vychvaluje sám sebe, jednak zlehčuje a odsuzuje případné protivníky, ať již je nachází ve svém vlastním prostoru, nebo mimo něj. Platilo to ...