Kultura a totalita IV – Každodennost

Email Tisk

Kultura -kino PEREXEditoři Ivan Klimeš a Jan Wiendl v několika posledních letech zahájili vydávání volné řady sborníků, souhrnně nazvaných KULTURA A TOTALITA. Už byly vydány svazky věnované válce, národu a revoluci, nyní v pořadí čtvrtá část je zasvěcena KAŽDODENNOSTI. Stejně jako předešlé díly ani tento nezkoumá jen společnosti pod nadvládou komunismu (případně fašismu, nacismu či dalších –ismů), nahlíží také do vzdálenější minulosti a všímá si i dílčího vzedmutí zfanatizované hysterie a totalitních náznaků.

 


Publikace je rozdělena do dvou nestejně rozsáhlých oddílů. První blok tvoří tři studie, které se snaží načrtnout jakési zevšeobecnění. A zkoumají onu každodennost jednak jako historickou realitu, jednak jako její (umělecký) obraz. Zjistíme, že dnes tak módní ideou každodennosti se myslitelé zabývali už před půlstoletím, jak dokládá třeba kniha Karla Kosíka Dialektika konkrétního. Občas už sám název přesně postihuje zaměření následného textu – třeba Banalita zla, každodennost, malé dějiny a otevřené vyprávění.


Každopádně zájem o život mimo společenské výsluní, kdy lidé mohou rozhodovat nanejvýš o svých skutcích, nikoli o věcech veřejných či obecnějším směrování, ale přesto svým počínáním přesahují rozměr soukromí, vypovídá o důrazu na smýšlení a mentalitu zdánlivě anonymizovaných jedinců. Proto má svůj nezpochybnitelný význam zaznamenávání jednotlivých osobních vzpomínek, které se tak chrání před zapomněním – třeba v rámci internetového portálu Paměť národa.


Zbývajících patnáct příspěvků se zabývá konkrétními případy. Čtenáři, které zaujal televizní snímek Zločin v Polné, si jistě s chutí vrhnou na článek o všedních dnech antisemitského třeštění v době hilsneriády, do níž tak razantně (ale v zásadě bezvýsledně) zasáhl budoucí československý prezident T.G.Masaryk. Ovšem nalezneme výpravy do ještě vzdálenější minulosti, až do obrozenských časů, od nichž nás dělí dvě staletí.

Kultura -kino


Další příspěvky zkoumají literární konstrukci každodennosti, jak ji předkládaly romány z prvních desetiletí minulého století (například  Rakousovy), z dob nadvlády komunistické ideologie je připomenuta Zahradníčkova vězeňská lyrika nebo Hančovy zápisky. Seznámíme se rovněž s modelací každodennosti v próze 60. i normalizačních let. Přidány jsou průhledy na divadelní scénu, které se dotýkají rozličných aktivit v celém poválečném období – včetně cíleného opěvování režimu na jevišti Národního divadla.


Zajímavé jsou rovněž stati, zacílení na dění ve filmu. Tentokrát se nejedná o filmové pojetí každodennosti, ale o to, jak vyhlížela všední existence jak filmařů, tak publika (jmenovitě vesnického) hlavně ve složitých 50. letech. Filmoví tvůrci byli tehdy považováni ani ne tak za umělce, ale spíše za dělníky, kteří vyrábějí – podobně jako pracující v továrnách – nějaké zboží. Barrandov byl vlastně také vnímán jako továrna vyrábějící filmy. A nabídka filmů promítaných na vesnici měla jednoznačně ideologickou dikci, prosocialistickou a prosovětskou, také měly přispět k převýchově tamního obyvatelstva, násilně donuceného přijmout kolektivizaci zemědělství. Výslovně zábavné tituly tak do vesnických kin pronikaly více než váhavě, i když diváci po nich prahli.


I když popisovaná kniha se skládá z dílčích studií, v některých případech vyňatých z rozsáhlejšího celku, nelze jim upřít čtivost. Postihují jednotlivé tematické okruhy se spolehlivou erudicí, autoři prozrazují pečlivost i potřebnou obeznámenost se zpracovávanou látkou, hojně zužitkovávají archivní prameny, v nichž se skrývají cenné, sotva tušené informace.

Kultura -obalka

 

Ivan Klimeš, Jan Wiendl (eds.): Kultura a totalita IV – Každodennost
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2016. 444 stran
Hodnocení:  80 %
Foto: kniha, www.worldwide.chat


e-shop.ff.cuni.cz/knihy/monografie/kultura_a_totalita_iv_kazdodennost-1459



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Nemám žádné jméno – ukradená autobiografie dívky vězněné v Terezíně

nemam zadne jmeno hilarovaNakladatelství Fragment poprvé českým čtenářům přináší knihu Nemám žádné jméno ověnčenou mezinárodními cenami a známou v západní Evropě, jejíž autorka česká spisovatelka a básn...

Divadlo

Kamil Střihavka v RockOpeře Praha znovu v roli nejmocnějšího Veroňana

Rock opera 200RockOpera Praha vstupuje do roku 2015 nejslavnějším milostným příběhem Romeo & Julie. Inscenace autorů Milana Steigerwalda a Pavly Forest v režii Romana Štolpy vypráví podle předlohy z pera Williama Shakespeara o nesmrtelné lásce a nenávisti...

Film

Soudce, který spáchal těžký zločin. Nebo ne?

soudce 200Malé americké město, tam je soudce veleváženou osobou. Alespoň navenek, protože za dveřmi jeho domova už to tak zřejmé být nemusí. Jaké by to asi bylo, kdyby vás vychovával muž, u kterého není jasné, jestli je víc despota, nebo člověk, který chce za...