Editoři Ivan Klimeš a Jan Wiendl v několika posledních letech zahájili vydávání volné řady sborníků, souhrnně nazvaných KULTURA A TOTALITA. Už byly vydány svazky věnované válce, národu a revoluci, nyní v pořadí čtvrtá část je zasvěcena KAŽDODENNOSTI. Stejně jako předešlé díly ani tento nezkoumá jen společnosti pod nadvládou komunismu (případně fašismu, nacismu či dalších –ismů), nahlíží také do vzdálenější minulosti a všímá si i dílčího vzedmutí zfanatizované hysterie a totalitních náznaků.
Publikace je rozdělena do dvou nestejně rozsáhlých oddílů. První blok tvoří tři studie, které se snaží načrtnout jakési zevšeobecnění. A zkoumají onu každodennost jednak jako historickou realitu, jednak jako její (umělecký) obraz. Zjistíme, že dnes tak módní ideou každodennosti se myslitelé zabývali už před půlstoletím, jak dokládá třeba kniha Karla Kosíka Dialektika konkrétního. Občas už sám název přesně postihuje zaměření následného textu – třeba Banalita zla, každodennost, malé dějiny a otevřené vyprávění.
Každopádně zájem o život mimo společenské výsluní, kdy lidé mohou rozhodovat nanejvýš o svých skutcích, nikoli o věcech veřejných či obecnějším směrování, ale přesto svým počínáním přesahují rozměr soukromí, vypovídá o důrazu na smýšlení a mentalitu zdánlivě anonymizovaných jedinců. Proto má svůj nezpochybnitelný význam zaznamenávání jednotlivých osobních vzpomínek, které se tak chrání před zapomněním – třeba v rámci internetového portálu Paměť národa.
Zbývajících patnáct příspěvků se zabývá konkrétními případy. Čtenáři, které zaujal televizní snímek Zločin v Polné, si jistě s chutí vrhnou na článek o všedních dnech antisemitského třeštění v době hilsneriády, do níž tak razantně (ale v zásadě bezvýsledně) zasáhl budoucí československý prezident T.G.Masaryk. Ovšem nalezneme výpravy do ještě vzdálenější minulosti, až do obrozenských časů, od nichž nás dělí dvě staletí.
Další příspěvky zkoumají literární konstrukci každodennosti, jak ji předkládaly romány z prvních desetiletí minulého století (například Rakousovy), z dob nadvlády komunistické ideologie je připomenuta Zahradníčkova vězeňská lyrika nebo Hančovy zápisky. Seznámíme se rovněž s modelací každodennosti v próze 60. i normalizačních let. Přidány jsou průhledy na divadelní scénu, které se dotýkají rozličných aktivit v celém poválečném období – včetně cíleného opěvování režimu na jevišti Národního divadla.
Zajímavé jsou rovněž stati, zacílení na dění ve filmu. Tentokrát se nejedná o filmové pojetí každodennosti, ale o to, jak vyhlížela všední existence jak filmařů, tak publika (jmenovitě vesnického) hlavně ve složitých 50. letech. Filmoví tvůrci byli tehdy považováni ani ne tak za umělce, ale spíše za dělníky, kteří vyrábějí – podobně jako pracující v továrnách – nějaké zboží. Barrandov byl vlastně také vnímán jako továrna vyrábějící filmy. A nabídka filmů promítaných na vesnici měla jednoznačně ideologickou dikci, prosocialistickou a prosovětskou, také měly přispět k převýchově tamního obyvatelstva, násilně donuceného přijmout kolektivizaci zemědělství. Výslovně zábavné tituly tak do vesnických kin pronikaly více než váhavě, i když diváci po nich prahli.
I když popisovaná kniha se skládá z dílčích studií, v některých případech vyňatých z rozsáhlejšího celku, nelze jim upřít čtivost. Postihují jednotlivé tematické okruhy se spolehlivou erudicí, autoři prozrazují pečlivost i potřebnou obeznámenost se zpracovávanou látkou, hojně zužitkovávají archivní prameny, v nichž se skrývají cenné, sotva tušené informace.
Ivan Klimeš, Jan Wiendl (eds.): Kultura a totalita IV – Každodennost
Vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2016. 444 stran
Hodnocení: 80 %
Foto: kniha, www.worldwide.chat
e-shop.ff.cuni.cz/knihy/monografie/kultura_a_totalita_iv_kazdodennost-1459
| < Předchozí | Další > |
|---|