Režiséra (a předtím také herce) Terryho Gilliama snad není třeba představovat. Začínal jako člen legendární komediální skupiny Monty Python, podílel se – nejdříve animovanými vsuvkami - na všech jejích televizních i filmových počinech. Poté samostatně realizoval řadu filmů, v nichž ovšem, své kořeny nezapřel – oplývají fantasknostní a rozletem až barokně přebujelé fantazie. Nyní od něho vychází kniha vzpomínek nazvaná GILLIAMESKA, opatřená roztomilým podtitulem Předposmrtné memoáry.
Gilliam, jenž letos oslaví již sedmasedmdesáté narozeniny, v ní rekapituluje celý svůj život. Na rozdíl od svých montypythonovských kolegů, vesměs důstojně vyhlížejících absolventů prestižních anglických univerzit, přišel z Ameriky se vzděláním i zvyklostmi přece jen poněkud odlišnými. Avšak zapojil se do společné práce se vší vervou a uspěl, záhy již spolurozhodoval o námětech, jejich ztvárnění, směřoval k režírování. Stačí připomenout aspoň některé společné tituly (Monty Pythonův Život Briana, Smysl života) i posléze samostatné projekty (Brazil, 12 opic, Kletba bratří Grimmů) – vesměs je známe i z jejich uvedení u nás. A také připomeňme zkrachovalý projekt Dona Quijota, o němž vznikl jedině dokument. (Také o této hořké, depresivní zkušenosti Gilliam píše.)
Gilliameska je kniha pozoruhodná nejen poutavě zpřítomňovaným vzpomínáním svého autora, ale v nemenší míře rovněž jejím grafickým uchopením. I vizuálně si totiž uchovává podobu deníkových zápisků, kdy tištěným textem se prolínají rukopisné i strojopisné postřehy (samozřejmě převedené do češtiny). Vedle rodinných i jiných fotografií, při jejichž obhlížení si uvědomíme, jak podmanivě Gilliam stárnul, spatříme bezpočet kreseb, maleb, koláží, výtvarných návrhů, které v průběhu desetiletí nachystal – a to včetně olbřímího chodidla, které se stalo jakýmsi erbovním znakem jeho animovaných hříček.
V knize nalezneme cenná svědectví o tom, jak probíhala spolupráce uvnitř skupiny, jak slavné skeče i celovečerní filmy vznikaly, jaký si zjednávaly ohlas. Protože jako poslání si Monty Python vytyčil šokování nejen ctihodné anglické společnosti – bourání vžitých předsudků i strnulých očekávání se týkalo veškerých společenských oblastí, nepřipouštělo jakékoli tabu, ani historické, ani politické, ani náboženské.
Nejvýraznější spory vyvolala (pseudo)biblická parodie Monty Pythonův Život Briana, odehrávající se v časech Ježíšových (a navíc natáčená ve velkolepých kulisách původně postavených pro Zeffirelliho vážně míněný Ježíšův životopis).
Gilliam popisuje, jak problémy nastaly již s financováním projektu: naštěstí jej zaštítil George Harrison, někdejší člen Beatles. Ovšem protesty se rozhořely zejména poté, co se film začal promítat – byl nejen křesťany vnímán jako rouhačský. Nebylo divu: dotýkal se židovského hašteření, falešných zázraků i vzniku náboženských sekt vzájemně spolu soupeřících. Závěrečný popěvek, že život se musí brát z té lepší stránky, se dokonce stal fotbalovým hitem.
Poslechněme si, s jakým okouzlením Gilliam líčí pozdvižení, které Život Briana vyvolal: „Skutečnost, že katolíci, protestanti i židé pochodovali ruku v ruce na protest proti svatokrádežnému pojetí důležitých náboženských témat ve filmu, byla už jen třešničkou na dortu. Dá hodně práce ty chlápky spojit a my jsme to dokázali velmi jednoduše tím, že jsme je všechny najednou urazili. (…) Muslimové evidentně ještě neexistovali, protože jinak by se k nim určitě připojili.“ (s.182-183)
Terry Gilliam: Gilliameska. Předposmrtné memoáry
Přeložila Simoneta Dembická
Vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2017. 304 stran.
Hodnocení: 100 %
Foto: kniha
www.jota.cz/gilliameska
Monty Pythonův Život Briana - www.youtube.com/watch?v=QSSM61PN5KQ
| < Předchozí | Další > |
|---|