Už jsme si zvykli, že z filmových pláten i  televizní obrazovky na nás čas od času vyjukne přírodopisný pořad, který dokáže uchvátit svou technickou dokonalostí – autoři se dopracovali k unikátním obrázkům zvířat, která běhají po zemi, létají ve vzduchu či plují pod vodní hladinou, jejichž mnohdy jedinečné chování nabídli v takovém rozlišení i přiblížení, až se musíme ptát, jak vůbec něco takového dokázali pořídit. Ovšem vesměs se jedná o záběry pořízené v krajinách exotických, kam bychom se také možná zatoužili podívat, kdybychom se nebáli, že nás sežerou šelmy, vysuší slunce nebo že třeba zmrzneme.

 

V poslední době však musíme ocenit, že se stejnou vervou i vynalézavostí, která přitom vyžaduje jak mimořádnou trpělivost, tak štěstí, se filmaři obracejí i k přírodě tuzemské. I v ní se totiž vyskytují příležitosti ukázat něco nevídaného, zachytit živočichy plaché, opatrně se míhající po nocích, často takové, kteří běžnému pozorovateli zůstávají skryti. Proto si celovečerní dokument PLANETA ČESKO, od března uváděný v kinech, zaslouží co největší pozornost – více než padesát tisíc diváků spokojených s tímto filmem režiséru Mariánu Polákovi stvrzuje, že se vydal správným směrem. Zaznamenal totiž zajímavé proměny chování, k nimž zvířata, zvyknuvší si na blízkost člověka, dospěla – a nejedná se jen o syslí populaci, která se bezstarostně usadila přímo v městském parku, nebo vlaštovky, které naučily ovládat fotobuňku, aby mohly vlétnout do jinak uzavíraných nádražních prostor.

Pozadu nezůstávají ani televizní tvůrci. V řadě cyklů vysílaných Českou televizí (počínaje legendárními Lovy beze zbraní, které však mají blíže k povídavé publicistice, a konče nynějšími tituly jako Mizející místa domova, Krajinou domova, Tajuplný podzemí svět, nejnověji Magické hlubiny) se vydávají do odlehlých koutů naší přírody, lezou do podzemí i do vodních toků, aby přiblížili zajímavosti nejen z živočišné říše, ale také pozoruhodnosti geologické, mytologické i jiné, někdy s výkladem na slovo vzatého odborníka, jakým je Václav Cílek. Abychom se plně seznámili se zdánlivě všedními i podivuhodnými tvory obývajícími tuzemské území a pochopili jejich svérázy, stačí nahlédnout do skvostně vyvedeného ATLASU FAUNY ČESKÉ REPUBLIKY, který se právě v takové chvíli stává neocenitelným průvodcem.

Tato souhrnná příručka zaujme nejen výkladovými pasážemi, které při vší nezbytné stručnosti podávají v rámci možností vyčerpávající informace, ale především nadchne obrazovým zpracováním – jak krajinnými fotografiemi, tak bezpočtem dokumentárně přesných barevných maleb Jana Sováka, jenž působivě postihuje charakteristický vzhled všemožné havěti, od brouků po velké savce. Tento v zahraničí uznávaný ilustrátor, proslavený zejména rekonstrukcemi pravěké zvířeny, které tvořil s pomocí předních paleotontologů, vlastně navazuje na podobně zacílený odkaz Zdeňka Buriana, avšak zohledňuje nejnovější vědecké poznatky. Sovák se ostatně už na obálce knihy skví jako spoluautor – doprovodný text sepsal Miloš Anděra, dlouholetý pracovník zoologického oddělení Národního muzea.

Laikům určená kniha, dosaženou kvalitou barevných reprodukcí zajisté prvotřídní, navazuje svým shrnujícím, vpravdě encyklopedickým záběrem na dřívější tuzemské publikace, rovněž psané zdejšími odborník natolik popularizačně, že je běžní uživatelé vnímali jako základní zdroj informací – ostatně četná vydání to jen dotvrzují. Mám na mysli jak Obrazový atlas zvířat V.J.Staňka, poskládaný z mnoha černobílých i barevných fotografií (a V.J. Staněk ostatně natáčel od 40. let i dokumentární filmy), tak Hanzákovo mnohasvazkové pojednání Světem zvířat. Protože od vydání obou zmíněných položek uplynulo více než půlstoletí, zajisté každý ocení nové zpracování tohoto tématu. Podívejme se na ně podrobněji.

Na rozdíl od jiných obdobných publikací nepojednává tato o fauně v taxonomickém řazení, tedy s rozdělením na jednotlivé kategorie (savci, ptáci, plazi, ryby…), nýbrž jako základní kriterium stanovuje místa výskytu, a to i s rizikem, že některá zvířata se budou opakovat. Ale nikdy to není na škodu – třeba o kosech se na podruhé dovíme, že se mezi nimi mohou vyskytovat i albíni, tedy jedinci se zcela bílým opeřením namísto obvyklého černého. A knihu lze číst i jako stručný, nicméně výstižný glosář k ilustracím, připojeným na protější stránce. Ke snazšímu hledání poslouží i podrobné rejstříky jak českých, tak latinských názvů.

Atlas fauny České republiky není přirozeně určen odborníkům, naopak vychází maximálně vstříc běžnému uživateli. Provází jej po celkem dvanácti typech případných lokalit, kde se lze s popisovanými zvířaty potkat: jsou to lesy, parky a obory, dále hory, stepi a písčiny, skály a sutě, mokřiny, vody stojaté i tekoucí, též podzemní prostory zpravidla ponořené do věčné tmy, samostatně jsou pojednána z rozličných příčin devastovaná území, která přitom mohou až překvapivě kypět různorodým životem, jak ukazuje právě Planeta Česko. A každou kapitolu uvozuje názornými fotografiemi opatřený stručný úvod, který charakterizuje jednotlivé typy krajiny.

Největší prostor ovšem získávají kapitoly, zohledňující vliv člověka na život v přírodě. Jedna kapitola se zabývá lidskými sídly (Vesnice a města) a zjišťuje, že některá zvířata se naučila žít v symbióze se zástavbou. Někteří původně stěhovaví ptáci (třeba již zmínění kosi) se naučili zůstávat i přes zimu a nikam neodlétat, zajisté v souvislosti s přikrmováním. Nejrozsáhlejší pojednání – asi pětina knihy – se nazývá Kulturní krajina a je věnováno krajině přetvářené člověkem při obdělávání půdy. Knihu pak uzavírá oddíl zasvěcený „vzácným hostům“ (zpravidla ptákům), kteří se u nás vyskytují ojediněle: většinou sem zabloudí z jiných končin – třeba pelikáni, kormoráni, alkouni, chaluhy, orlosupi. Jen islandského papuchalka u nás zatím ve volné přírodě nikdo nespatřil…

Název filmu: Planeta Česko 
ČR, 2017, 81 minut
Žánr: přírodopisný dokument
Scénář a režie: Marián Polák,
Kamera: Jiří Petr, Marián Polák
Hudba: Kristian Koll, Jarda Svoboda.
Komentář čte Kryštof Hádek.
Hrají: sysel obecný, datlík tříprstý, užovka podplamatá, chřástal polní, vážka čtyřskvrnná, tesařík alpský, vlaštovka obecná, listonoh letní, kulíšek nejmenší a další.
Hodnocení: 90 %

Autoři: Miloš Anděra, Jan Sovák
Název: Atlas fauny České republiky
Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2018
Počet stran: 664 stran
Hodnocení: 100 %

< Předchozí		Další >