Nač se neustále hnát do kin za novinkami, když existuje spousta filmů, které nejsou známé a ani příliš neoplývají hvězdným obsazením, a přitom dokážou člověka zasáhnout daleko více, než všude propagované „trháky“! Říkáte si občas po zhlédnutí filmu, co na něm všichni vlastně mají, že dostal třeba pět Oscarů?

Myslím si, že v dnešní době už asi ani nemůže existovat opravdu nezávislé hodnocení filmů. Zvláště nyní, kdy do udílení cen či filmových rolí promlouvají kromě jiných vlivů také různé gender spolky či se hovoří o rasové diskriminaci. Dostáváme se k tomu, že když neohodnotíme kladně film s LGTB tématikou, jsme pokládáni za homofoby. Když je málo černých držitelů Oscarů, tak příští rok se to holt zaonačí tak, aby jich bylo dostatek. Nehledě na to, že výkon třeba vůbec neodpovídal ocenění. To abychom náhodou nebyli označeni za rasisty. Tato všudypřítomná falešná korektnost mi je hodně proti srsti, ráda nazývám věci pravými jmény. Klidně řeknu nahlas, že císař je nahý. A nebudu tvrdit, že je nějaký film naprosto úžasný jen proto, že ho natočil věhlasný režisér a použil k tomu i hvězdné obsazení.

Liam Neeson (Londýn, 13. září 2016) | foto: AP

Často jsem totiž narazila na filmy, kde není žádný známý herec, kde nejsou použity žádné speciální efekty, a přesto ten film dal na zadek těm „trhákům“. Preferuji totiž filmařinu jako takovou, jako opravdové řemeslo, kdy se umí z mála udělat mnoho. Velmi často mi přijde, že se teď točí vše hlavně na efekt, a že bez toho, aniž by jste onen snímek viděli v multikině, kde vyniknou veškeré jeho efekty, by vás doma ve vaší televizi vlastně skoro nebavil. Milovníci těchto typů filmů mě jistě budou proklínat, nicméně pouze prezentuji svůj názor a to ještě velmi obecně.

Víc než jen pobavení
Lidé jsou různí a koukají na filmy z mnoha důvodů. A každý od filmu očekává něco jiného. Někdo chce jen relax bez přemýšlení, nic složitého. Někdo chce akci, rychlá auta a mnoho vyprázdněných nábojnic. Někdo má rád ty všudypřítomné týpky v barevných upnutých elasťákách, kteří oplývají všelijakými schopnostmi. A jiní zase chtějí něco, nad čím budou i po zhlédnutí přemýšlet, něco, co jim dá více než jen pobavení a únik z reality. Chtějí film, který za pár hodin jen tak nevyšumí z hlavy, ale který jim dá naopak nové podněty k přemýšlení, jiný pohled na nějakou věc či problematiku. Neshazuji ani jeden z těchto typů lidí, sama patřím téměř ke všem výše zmíněným.

Co hledám u filmů konkrétně já… Mám ráda, když někdo přijde s něčím novým, co tu ještě nebylo, což je docela už těžké. Mám ráda zápletky, které neodhalím po deseti minutách sledování. Možná sofistikovanost je to správné slovo. Proto bych zde ráda čas od času dala tip na něco, co není moc profláknuté a přitom stojí za to vidět. Samozřejmě je to hlavně celé o tom, kdo má jaký vkus, často hraje roli také momentální nálada a duševní rozpoložení. Já sama občas narazím na to, že nějaký film docením až po druhém zhlédnutí. Nebo i po letech. Protože člověk se vyvíjí, poznává, objevuje. A s tím se mění i pohled na věc. Někde jsem četla moc pěknou větu, že jsou knihy, které k tobě v každém věku hovoří jinak. A řekla bych, že toto platí i u některých filmů.

Zdroj foto: www.poharymedaile.cz/soska-oskar-21cm-cena-bez-podstavce 
www.idnes.cz/revue/spolecnost/liam-neeson-rasismus-cernoch-znasilneni-pomsta-film-mraziva-pomsta.A190205_144233_lidicky_zar
www.csfd.cz