Na trhu jsou velké obrázkové knihy věnované filmovému studiu Barrandov, filmům, které tam vznikaly, i jejich tvůrcům.  Sepsal je Pavel Jiras. Vesměs se nazývají BARRANDOV, opatřeny doprovodným slovním nebo číselným dovětkem. Jejich jedinou přednosti jsou kvalitně vytištěné fotografie často celostránkové,  doprovodné texty jsou víceméně jen informativní. V minulých letech vyšly tři svazky pokrývající období do roku 1945, kromě toho též „monografický“ příspěvek pojednávající o Miloši Formanovi, pak ještě následoval svazek mapující zahraniční filmy na Barrandově natáčené.  Nyní vyšel díl pokrývající poválečnou tvorbu až do roku 1960 a opatřený podtitulem Nešťastně šťastná generace.

 

Tato publikace se nezabývá jen filmy, prostřednictvím unikátních fotografií (převážně z filmů, z jejich natáčení a také portrétních), načrtává širší souvislosti, ať již je to osvobození Československa a Pražské povstání, ať již je to později i prezidentem Benešem podepsaný znárodňovací dekret – od 11. srpna 1945 bylo zrušeno soukromé podnikání v oblasti kinematografie, impérium podnikatele Miloše Havla s konečnou platností zaniklo. Na dalších průběžně vkládaných kapitolách se pak třeba dovíme jak o založení barrandovského závodního časopisu Záběr, ale také o důležitých osobnostech tehdejšího filmového světa – o produkčním (a příležitostném herci) Bohumilu Šmídovi, o novináři i řediteli Lubomíru Linhartovi, o brzkém emigrantu Eduardu Linkersovi.  Ale také poznáme filmaře, kteří těžce pykali za své protektorátní hříchy: patřili mezi ně Čeněk Šlégl, Václav Binovec, Vlasta Burian.

A pak již následují filmy, dodnes slavné a občas v televizích uváděné: spatříme spoustu jedinečných fotografií z děl jako Rozina sebranec,  Divá Bára, Hostinec  U kamenného stolu, Plavecký mariáš. Autor rád vytváří jakási hnízda, v nichž se soustředí na jednotlivé umělce a filmy, pod niž jsou podepsáni – na režiséry Vladimíra Slavínského, jenž i těsně po válce natáčel takzvaně lidové filmy (Právě začínáme, Poslední mohykán), než se chtěl zavděčit novým mocipánům a natočil budovatelské drama DS-70 nevyjíždí,  Aldréda Radoka, jenž naopak narážel na nepochopení a ideologické odsudky (Daleká cesta, Divotvorný klobouk, Dědeček automobil – na snímku) a Vladimíra Čecha, jenž se dal plně do služeb komunistickému režimu. Také obhlédneme nepříliš slavný záběr kariéry Vlasty Buriana (Slepice a kostelník, Muž v povětří). Avšak marně bychom hledali sebemenší úvahu o společenské úloze Jaroslava Marvana jako zosobnění nedůvěřivého bručouna, jenž se po chvílích váhání také zapojí do budování socialismu – v 50. letech kraloval agitačním veselohrám, dodnes se vrací hlavně jako popudlivý pan Anděl, ať již na dovolené nebo na horách.

 

 

Tento díl Barrandova je stejně jako předchozí části výpravný, luxusní, však také vydavatel Ottovo nakladatelství požaduje za každou knihu „baťovskou“ cenu 1999 korun (i když je na slevových portálech nalezneme za částku výrazně sníženou – na více než polovinu.  Jenže i za výhodnou částku můžeme být sotva spokojeni: aniž bychom na to byli jakkoli upozorněni, dostáváme pouhé torzo, které vůbec nepokrývá vymezené období. Množství dodnes oblíbených filmů, ať již jsou to pohádky nebo historické velkofilmy (Císařův pekař a Pekařův císař), agitační komedie o panu Andělovi, případně animované snímky Trnkovy nebo trikové počiny Karla Zemana, to vše tu bez vysvětlení chybí. Tuto knihu tudíž nezbývá než považovat za pouhé torzo, které jistě upoutává obrazovou výbavou, ale jinak je bezcenné.

Ostatně také v knize o zahraničních projektech na Barrandově, která ovšem vyšla v jiném nakladatelství, prozrazuje Jiras naprostou zmatečnost výběru. Podle názvu by měl přibližovat zahraniční zakázky, které využily barrandovských služeb, ale přitom zařazuje i filmy koprodukční, které nelze považovat za „zahraniční“ ani náhodou (např. Tři oříšky pro Popelku). Je ovšem pravda, že skutečně zahraniční tituly nalezneme rovněž: ve 30. letech tu natáčeli Francouzi, za nacismu využívali barrandovské ateliéry mnozí němečtí režiséři, těsně po válce tam vznikaly sovětské snímky (např. Pád Berlína s trikově náročnými záběry hořícího velkoměsta), ale pronikli sem i Angličané s historickým velkofilmem Sarabanda mrtvých milenců, u nás zcela neznámým. Pak nastala dlouhá průrva, zahraniční produkce začaly české reálie využívat až od 60. let (Most u Remagenu, Jentl, Amadeus). Své služby Barrandov samozřejmě nabízí i po pádu komunistického režimu:  do tuzemských kin pak tyhle snímky pronikly téměř všechny – Kletba bratří Grimmů, Oliver Twist, Letopisy Narnie, televizní seriál Génius o Albert Einsteinovi. Převážně barevné obrázky jsou samozřejmě úžasné, ponejvíce zcela neznámé, unikátní, mají vypovídací hodnotu, ale opět nezbývá než konstatovat, že knihy tohoto druhu  - vlastně jsou to fotoalba - má smysl pořizovat si jen jako zdobnou položku do knihovny, pokud ji nemáme čím zaplnit…

 

Pavel Jiras: Barrandov 1945-1960 – Nešťastně šťastná generace
Vydalo Ottovo nakladatelství, Praha 2019.  535 stran
Hodnocení: 10 %
https://www.dobre-knihy.cz/barrandov-nekomu-zivot-nekomu-smrt-413817.html

Pavel Jiras: Barrandov a zahraniční film
Vydala Euromedia Group a.s. Knižní klub v edici Universum, Praha 2017. 415 stran
Hodnocení: 10 %
https://www.dobre-knihy.cz/barrandov-ve-vlnach-tvurciho-casu-348729.html

Foto: knihy

< Předchozí		Další >