Přijde už konečně nová Nová vlna?

Email Tisk
ImageUž pěkných pár let trápí většinu kulturně aktivních obyvatel (nejen) České republiky otázka, kdy už přestane být kultura v úpadku a nastane nová renesance, která využije potenciál lidský, tématický i technický. Všechny tyto tři složky jsou nepochybně bohatou studnicí tvůrčích počinů.




Na vrcholu je generace, která byla vychována ve svobodném světě a nebojí se hlasitě a jasně vyjádřit. Nastupující generace je ještě drzejší a navíc se velmi kamarádí se všemi oblastmi nových technických možností. A starší generace jsou tolerantnější než kdy dřív. Zaprvé proto, že už viděly snad skutečně všechno, a za druhé proto, že sledovat moderní umělecké směry je zábavné.

Technický vývoj se žene závratnou rychlostí kupředu a lze bez přehánění říct, že dnes už je ve filmu možné naprosto cokoliv (jak technicky, tak tématicky). Od té doby, kdy jsme trojrozměrně viděli pobíhat po virtuální planetě modré Avatary, a od chvíle, kdy spolu Brad Pitt a Cate Blanchett prožili na plátně celý život, už nás ve filmu překvapí jen máloco. Hlavní výhoda je, že se můžeme těšit na fantastičtější vize, na vyhrocenější dramata, na krásnější pohádky. Každá cesta do kina je dál a dál od skutečného života. Ale na druhou stranu je na technické hračky a vylepšováky upínána tak velká pozornost, že obsahová složka filmu mnohdy stojí na pomyslném žebříčku hodnot až daleko za komerčním potenciálem a obrazovým pozlátkem.

To všechno už dobře známe. Ale nemusíme se toho bát. Témat je v dnešním šíleném a zběsilém světě tolik, že by se o nich daly točit filmy do aleluja. Politika přímo volá o zfilmování – ať už jako drama, nebo jako parodie. Humanitární problémy jsou už trochu ohrané, ale stále můžou být živnou půdou pro srdcervoucí lidské příběhy. I současné mezilidské vztahy stojí za další úvahy. Dokonce i dokument se v posledních letech stal tak populárním, že má své pevné místo v kinech mezi celovečerními trháky. Proč se místo toho točí nesčetná pokračování, série, ságy atd., je už jiná věc.

Image

Jak je vidět, potenciál na nějakou tu novou vlnu, nebo aspoň vlnku, by tady byl. Proč se tedy zdá, že kultura obecně, a film jakbysmet, zabředá do hlubin komerčního a bulvárního bahna?

Musíme se na kinematografii dívat jako na dost výstižný obraz doby. Z této perspektivy lze vysvětlit spoustu věcí. Proč skoro všechny české filmy vypadají levně? Protože se šetří všude, a v kultuře obzvlášť. Lidé mají pocit, že na kultuře se šetřit může, ne-li musí. Je to přece něco navíc, luxus, který si můžeme dopřávat, až když už je práce hotová a nevíme co s časem a penězi. Nejen že politikům je stav české kinematografie upřímně jedno, ale ani diváci se do kin zrovna nehrnou, aby podpořili své oblíbené tvůrce. Spíš si filmy masově stahují, protože přece nebudou platit za něco tak obyčejného, jako je dvouhodinová barevná podívaná.

Potom se není co divit, že filmy vypadají tak levně. Byly levné. Tedy jak se to vezme – i ty “levné” filmy stály v řádech milionů. Průměrný Čech si nanejvýš řekne “Takových peněz, to oni si musí za každý film pěkně nahrabat.” Ale už je nezaujme informace, že všichni filmoví tvůrci (možná snad kromě vyvoleného Hřebejka, který točí úspěšný film každý druhý rok) si vydělávají na živobytí něčím jiným (třeba reklamou), protože filmem by se neuživili. A když si konečně můžou být jisti svou finanční zabezpečeností, pro radost či pro ukojení tvůrčích pudů si natočí celovečerák.

Je naprosto logické, že lidé jako první v předvečer krize vyškrtnou ze svých rozpočtů kolonku “kultura”. Není to ale už tak pochopitelné, pokud se podíváme, kolik peněz se točí v jiných odvětvích lidské zábavy, kolik peněz se ztrácí ve státních zakázkách, jak těžko se politikům mluví o jejich platech…

Proč je film v obecném povědomí outsiderem, který si zaslouží být odstrčen od koryta jako první? Nebo, abych nikomu nekřivdila, možná až jako druhý – po hudbě.

Na tuto otázku bohužel neznám odpověď. Ale tento trend je zcela očividný, je dlouhodobý a panuje po celé naší zemi. Potom není divu, že filmy jsou levné, průměrné a ničím nevynikají.

I tak by ale s tímto nepříznivým vývojem šlo něco dělat. V šedesátých letech to přece taky šlo, ne? Po téměř dvaceti letech totality se parta mladých talentovaných lidí rozhodla naplno ukázat, co film dovede. Změnili přístup k natáčení filmů, ale i k jejich přípravě. Změnili pohled na svět i na společnost. Změnili dějiny kinematografie. Jak to vlastně udělali? Jak se taková nová vlna dělá?

Na jednu stranu je to snazší, než byste čekali, ale na stranu druhou jsou do toho zapojené určité skutečnosti, které téměř nikdo nebere v úvahu.

V šedesátých letech dochází k uvolnění režimu. Ve stejné době vycházejí z FAMU mladí filmaři, kteří se v uplynulých letech pilně připravovali na praxi pod vedením skvělých pedagogů, a pod vlivem evropských nových filmových trendů. Vzdělání a zázemí, které na škole dostali, bylo nadprůměrně kvalitní, a tak nelze vznik nové vlny považovat za náhodu. Uvolnění režimu pro mladé tvůrce bylo jako dokonalá šance, jak začít. A nutno uznat, že většina absolventů FAMU svou šanci naplno využila. Filmaři ovšem nebyli jednotlivými geniálními osobnostmi. Naopak. Umělecké nadšení proniklo do všech sfér kulturního života a mladí umělci se scházeli, aby debatovali o svých vzorech, nápadech, dílech a inspiracích. To je to, proč nová vlna byla tak jedinečná. Do té doby nebylo možné takto svobodně tvořit, vzájemně se ovlivňovat a projevovat ve svých dílech poctu svým evropským vzorům. A od té doby bylo filmové vzdělání a konzultace s ostatními umělci bráno jako samozřejmost, ne jako zásadní věc pro vznik kvalitního díla. Ještě později bylo vzdělání a vzájemná konzultace bráno spíš jako přítěž, zdržování od projevu talentu. To je ten rozdíl.

Image

Dnes studenti filmových škol nechodí na přednášky, protože potřebují být na place, chtějí jen a jen natáčet, projevovat svůj nezkrotný entusiasmus a talent. Raději než do školy jsou do hospody, kde zkritizují pár světových filmařů a v návykových látkách nalézají hlubiny svých uměleckých duší. Ano, na tom jistě taky něco je, a určitě to dělali i tvůrci nové vlny. Ale co tomu předcházelo? Dlouhé, pečlivé, pozorné a uctivé studium naprostých základů filmařiny, které očividně někteří dnešní tvůrci (a ne jen ti mladí) postrádají. Po těchto základech následovaly mnohé rozbory klasických filmových děl a nekonečné hovory o tom, jak film funguje, kdo s čím přišel, kdo jak co použil a proč ten který filmový okamžik nebo celek působí zrovna takhle. A až po měsících a letech pilného teoretického i praktického studia přichází ta chvíle, kdy mladý filmař může vzít s úctou do ruky kameru a dát průchod svému talentu. Samozřejmě že existují výjimky. Jsou geniální filmaři, stejně jako básníci, malíři nebo hudebníci. Ti, kteří nepotřebují studovat teorii, protože jim vše podstatné bylo dáno už do kolébky. Ale drtivá většina ostatních to takhle nemá. A jejich díla zkrátka nefungují jen proto, že měli náhlý záchvat geniality.

Nechci shazovat žádná nezávislá, dekadentní, avantgardní, impulzivní a jiná dílka. Ale už bylo stokrát ověřeno, že film, který sice má nápad, ale nepoužívá základní pravidla filmového jazyka, zkrátka a dobře nefunguje.

Takže přestože mladí tvůrci mají v rukou přístroje vysoké inteligence, jejich foťáky mají obrovské rozlišení, na sociálních serverech zvou své kamarády na premiéry a dávají trailery na youtube, ještě to neznamená, že je sebemenší šance, že budou součástí nové vlny.

Nejdřív se musejí naučit teorii, potom si osvojit praxi, a potom to mnohokrát probrat se svými stejně talentovanými a nadšenými kolegy. Až potom je šance, že vznikne něco jedinečného. Bez tohoto procesu možná budeme mít to štěstí, že kina navštíví za rok několik málo obstojných filmů. Ale rozhodně se nedočkáme nové Nové vlny.

Zdroj foto: mediafax..cz, musicland.eu, filmfan.cz



 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

IRENA AMBROŽOVÁ


redaktorka ve věku kolem třiceti let :-)

    Pochází z Prahy, kde strávila celý svůj život, kromě půlročního studia v Litvě a několika měsíčního toulání se Asií.

    Vystudovala Provoz a řízení letecké dopravy na ČVUT a Enviromental Engineering na ČZU. Pracuje jako dispečer v letecké dopravě.

    Pro K21 píše od léta 2014, před tím pracovala jako redaktorka a korektorka pro Studentpoint.cz, též přispívala do Informuji.cz, Info-Koktejl, CityBee a dalších. Na K21 má ráda příjemnou atmosféru podobně naladěných lidí  a možnost se dostat k zajímavým knižním a filmovým titulům.

    Mezi koníčky Ireny patří: literatura, letectví, cestování, tvůrčí psaní (je spoluautorkou dvou almanachů Odemykání), sport (zejména běh – členka běžeckého oddílu SK Svěrák, aktivně se účastní běžeckých závodů všech délek  a profilů, od krátkých krosů až po silniční maratony), běhá i Spartan race, ráda trávím čas v horách a nepohrdne dobrým pivem a vínem.

    A Ireny motto? „Daleká ať cesta má! Marné volání“

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 27

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Uzdravujte se pomocí tajných zbraní přírody

antibio200Nakladatelství Noxi dělá velmi užitečnou práci. V rámci série tématiky spojené s naším zdravím vydalo další knížku, tentokrát věnovanou rostlinným antibiotikům. Ani tentokrát se neodchýlilo od vysoce nastavené laťky a umožnilo čtenářům doplnit si...

Divadlo

Dlouhý potlesk pro Annu Kareninu v Divadle Kampa

AK-27-X2 perexKlasické pojetí, minimalistická forma, skvělé herecké výkony, jednoduché kostýmy, které vás přenesou do 19. století. Takové je představení Anna Karenina v pražském Divadle Kampa (Nosticova 2a), nacházejícím se – poměrně symbolicky – poblíž c...

Film

Konečná uprostřed cesty

altTéma umírání - zpravidla následkem zhoubné choroby - se ve filmech vyskytuje odedávna, ale zpravidla bylo nějak zušlechtěno a zacíleno k významovým přesahům. Tak jsme mohli spatřit příběhy lidí, kteří přehodnotili svůj vztah...