Jak potrestat lidstvo? Vzít mu všechny smysly!
Reklama
Banner

Jak potrestat lidstvo? Vzít mu všechny smysly!

Email Tisk
ImagePerfect sence je uměleckým filmem na pomezí mezi sci-fi a romancí. Dvojice mladých lidí se potkává v místě, kde muž pracuje a žena bydlí, a začínají spolu nejprve mluvit, a potom i trávit intimnější chvíle. Prožívají spolu něco, co ještě s nikým jiným neprožili. V dobrém i ve zlém jejich vztah ovlivní nemoc, která náhle zasáhla celé lidstvo – ztráta všech smyslů, jednoho po druhém. Sloučení těchto žánrů není nic atypického, romantický příběh se přeci skrývá v každém dobrém filmu.

 


Ale Perfect sence je mnohem víc filozofickým obrazovým rozjímáním nad začínajícím vztahem, než příběhem o průběhu epidemie. Filozofické otázky se dotýkají i celé lidské existence, ženský komentář stručně popisuje podstatu našeho světa, který se nyní rapidně změní.

Tvůrci měli v rukávu eso, kterým v dnešní době originální zápletka jistě je. Tentokrát epidemie totiž není smrtící, ale o to je to horší, protože lidé postupně ztrácejí všechny smysly, počínaje čichem a konče zrakem. Představa, že se lidé potácejí světem jako slepí a hluší tvorové, je tak děsivá, že už ani není třeba ji nijak zdůrazňovat, a film se o to rozhodně nesnaží.

Začíná to ještě celkem nevinně, protože čich se dá nahradit jinými smysly a lákadly. Technická stránka věci není důležitá. Neřeší se, jak virus vzniknul a jak ho léčit. Hlavní je uvědomit si důležitost smyslů pro prožívání života. Jejich postupná ztráta je větší hrozbou a větším trestem, než okamžitá smrt. Protože když ohluchneme a oslepneme, nemůžeme vládnout světu. Bezmoc, kterou nemoc způsobuje, je nejsilnějším motivem filmu. Lidé jsou náhle zcela závislí na tom, co jim ze smyslů zbylo. Z celého lidstva se stávají bezmocné ubohé bytosti, které už nemají důvod si škodit navzájem, protože jim bylo uškozeno naráz a stejnou měrou.

 
Přesto lidstvo ve světle okolností ukáže silnou stránku – přizpůsobivost. Když lidé ztratí čich a chuť, radují se mnohem víc z ostatních zážitků – pohybových, sluchových, hmatových a zrakových.

Perfect sence vlastně dělá z lidstva jednotnou skupinu, která rány osudu přijímá tak, jak přijdou, a místo snahy se jim vyhnout hledá nové cesty životem. V tomto směru je to tak trochu utopie. Ale podstat nemoci tomu nahrává, protože vědci nevědí o nemoci vůbec nic, a nedokážou proti ní bojovat, navíc už sami byli nakaženi. Zápletka je osekána o vše, co by mohlo děj komplikovat a vyvolávat otázky. Nemoc zkrátka je, nevyhnutelně se vyvíjí, a podstatné je pouze to, jak člověk mění vnímání světa kolem sebe. Příběh je hříčka, nejde v něm o pointu. Vývoj je od určité chvíle jasný. Ztráta smyslů je jen navíc prokládána intenzivními masovými pocity od neovladatelného vzteku až po absolutní štěstí. Lidské tělo si tak v průběhu příběhu projde hned několika neznámými a extrémními stavy, ale ve výsledku jsem úplně nepochopila smysl. Proč postavy prožívají takové záchvaty vzteku, jen aby toho později litovaly? Někde se mi zvraty zdály až samoúčelné, třeba když Michael při svém vzteklém amoku vyžene Susan od sebe z domu, a Susan se na něj tak naštve, že už se v dalších fázích epidemie nevídají. Muselo to tak ale být, aby se na konci mohli zoufale hledat, aby si padli do náručí. Vše je podřízeno vizuálnímu prožitku z filmu. Krásné záběry se střídají s ošklivými, kdy lidé mají záchvaty. Velkou roli hraje jídlo. Lidé do sebe v záchvatu „hladu“ cpou všechno, co kolem sebe najdou, a hlavní dvojici ve zvráceném obžerství potom ještě pokračuje ve vaně. Místy to působí až parodicky, a já si nebyla jistá, jestli to tvůrci myslí vážně, nebo jestli se u toho mám smát. Extrémní projevy lidských pudů otupují zážitek z toho ostatního, z těch všech emocemi nabitých obrazových sekvencí. Takže výsledkem je rozpačitý pocit, který trochu zmírnil vtipný konec. Ale to, abych se jen na konci pousmála, určitě nebylo záměrem tvůrců. Tam, kde má film hluboce zaujmout, to však příliš nefunguje, protože vás paradoxně příliš zaujaly jiné obrazy (třeba všechny ty nejedlé předměty, které do sebe lidi cpou, nebo ňadra Evy Green). Vizuální hody jsou výborným prostředkem, jak něco sdělit, ale nesmí se toho míchat dohromady moc.


Image

Nicméně obrazová stránka je technicky velmi propracovaná. Pracuje se s barevnými filtry i barvami obecně, a to jak co se týče rekvizit, kostýmů i místností rozdělených na barevné části. Scény se odehrávají v několika plánech, ale vnitřní vyprávění obrazu bohužel nemá mnoho ke sdělení, protože příběh je zkrátka prostší, než obrazové zpracování. Skvěle se pracuje i s kompozicemi, širokými celky, výběrem prostředí a velikostmi záběru. To všechno mluví samo za sebe a je to stejně působivé, jako představa ztráty smyslů. Pokud by však takové obrazové kouzlení film nenabídl, nebyl by příliš divácky atraktivní, protože děj je i přes dobrý nápad dost rozplizlý. Pohromadě to drží jen díky dvěma hlavním postavám: nádherná Eva Green hraje epidemioložku Susan, a Evan McGregor šéfkuchaře Michaela. Oba mají své kostlivce ve skříni, traumata, která je omezují v osobním životě. Tím, že se potkají, se pro ně mnohé změní k lepšímu, ale bohužel se dají dohromady zrovna, když epidemie začíná. Jejich osobní problémy jsou důležité pro hloubku postav, ale v příběhu to nehraje zas tak velkou roli. Protože vzhledem k tomu, že na konci celý svět ztratí všechny smysly včetně zraku a sluchu, dlouhé rozpitvávání problémů už není k ničemu. Expozice je úměrně tomu krátká, stručná, ale výstižná. Ze dvou scén pochopíme, že hlavní hrdinové nejsou bezproblémoví, a dá jim práci navázat vztah. Ale jakmile se potkají, všechno ostatní už proběhne docela rychle.

To, že je každému aspektu příběhu věnován zdánlivě nahodile dlouhý čas, působí chaoticky. Možná to byl záměr, ale možná byl problém v tom, že tvůrci nevěděli, jestli se víc zaměřit na lásku, nebo epidemii. Některým postelovým a podobným scénám je věnováno až příliš mnoho prostoru. V záchvatu vzteku Michael křičí možnou odpověď – šlo jenom o sex. Ten skutečně hraje důležitou roli, ale hlavně proto, že hmatové smysly jsou nyní rozvinutější. Celkově se filmu dobře daří navodit a popsat pocity spojené s čichem, chutí, sluchem, hmatem i zrakem. Přesto bych od filmu s názvem Perfect sence čekala trochu víc.

Nemám nic proti filozofickým filmům. Perfect sence navíc docela funguje i jako napínavý příběh, i jako romance. Ale síla nápadu byla rozmělněna v nerozhodnosti, jak téma zpracovat, aby to bylo originální. Originální to určitě je. Ale bohužel ve srovnání s těmi „méně originálními“ filmy o epidemiích mě bavily víc ty s klasickou stavbou příběhu, například nedávná Nákaza.

Perfect sence
Německo / Velká Británie / Švédsko / Dánsko, 2011, 92 min
Režie: David Mackenzie
Hrají: Ewan McGregor, Eva Green, Connie Nielsen, Ewen Bremner, Stephen Dillane, Denis Lawson

Zdroj foto: filmeurope.cz


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 29

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Publikace věnující se olympijským hrám je na světě

kniha londyn 2012Olympiáda v Londýně skončila teprve nedávno, přesto ve velmi krátké době vychází publikace, která se právě jí věnuje. Její slavnostní křest se uskutečnil v pražském knihkupectví Neoluxor a zúčastnili...

Divadlo

Open-air představení Package tanečního souboru 420PEOPLE bude k vidění 19. 7. na Václavském náměstí!


package 200Legendární Package japonského choreografa Shusakua Takeuchiho v bravurním podání 420PEOPLE se po třech letech vrací do centra Prahy, a to přímo na Václavské náměstí. Představení fyzického divadla o lidech z kancelářského prostředí, nekone...

Film

ANIFILM 2014 představuje svůj program 6. – 11. května 2014, Třeboň

Anifilm perexJihočeská Třeboň letos opět bude hostit ve dnech 6. – 11. května Mezinárodní festival animovaných filmů ANIFILM, který zase představí to nejlepší z domácí i zahraniční animované...