Víkend na Festivalu krátkých filmů v Praze

Víkend na Festivalu krátkých filmů v Praze

ImageNa Festival krátkých filmů zavítaly naše redaktorky Klára Scholzová a Martina Černá. Dvě reportáže v jednom vydání vás nalákají na příští ročník.






Festival krátkých filmů Praha oslnil vyčerpávajícím programem (Klára Scholzová)

Již posedmé se letos konal Festival krátkých filmů v Praze v kině Světozor. Do hlavní soutěže se probojovalo dvacet snímků z patnácti zemí světa. Největší zastoupení měla v soutěži Velká Británie, ale do soutěžní dvacítky se dostaly i filmy tureckých, australských a jihokorejských tvůrců. Do hlavní soutěže se probojoval i český snímek, a bylo milým překvapením, že se jedná o kameramanské cvičení teprve prvního ročníků FAMU.

Z celého nabitého programu bylo vidět, že ve světě krátkých filmů nejsou žádné limity. 20 soutěžních filmů rozdělených do 4 bloků, z nichž každý trval přibližně 90 minut, nabídlo velmi pestrou paletu příběhů, filmového zpracování a pohledů na svět. Zaujalo mě, že drtivá většina snímků se odehrává v současnosti, dobové filmy nejspíš pro krátkou metráž nejsou optimální. Většina filmů nabízela originální pohled na svět a spoustu nových nápadů jak po technické, tak i tematické stránce.

Největší úspěch měly samozřejmě filmy, u kterých se publikum dobře bavilo. Humor je těžké do filmu dostat, ale vždy je snazší s ním zabodovat u diváků. Mně osobně zaujalo několik filmů, které všechny pracují s humorem – z prvního bloku Láska na první pohled (Love at First Sight), jejíž režisér přijal pozvání na festival a před promítáním uvedl svůj film slovy, která dílo krásně vystihovala – stáří bývá ukazováno v nepříliš lichotivém světle, jako veskrze smutná etapa života. Britský režisér Michael Davies se to rozhodl změnit a svůj film, přestože jeho téma není zrovna nejveselejší, pojal příjemně vtipným a hravým způsobem. Citlivě natočený a zahraný snímek získal Diváckou cenu

Image

Z nesoutěžního bloku Panorama jsem se nejvíc bavila u Boha lásky (God of love, USA), který retro stylem vypráví zábavný a poučný příběh o ovlivňování lásky mezi lidmi.

Ve třetím soutěžním bloku mě pobavily hned dva snímky. První, Příběhy z chladírny (Opowieści z chłodni), funguje díky absurdnímu humoru a neobvykle negativnímu přístupu k životu. A poslední z bloku, Přistání Jurije Lenona (Yuri Lenon’s Landing on Alpha 46) je sci-fi hříčka, která vás dostane svou pointou.

Filmy byly vybírány z víc než 1000 přihlášených děl a musím uznat, že do užšího výběru prošla dílka zahrnující celou škálu témat a žánrů, které obsáhly obrovské spektrum emocí a lidských příběhů.

I nesoutěžní bloky stály za to. Letos kromě 4 soutěžních bloků ještě program festivalu doplňovaly bloky klasických krátkých filmů v čele se surrealistickým Andaluským psem (Delikatesy), filmů pro dětské diváky (Malý velký svět), snímků, které uspěly na jiných festivalech (Panorama), ukázek tvorby současných německých režisérek (Sorry curator), nebo filmů v mnoha směrech nekorektních (Brutal relax show).

Bloky se téměř nepřetržitě po čtyři dny promítaly ve dvou sálech, vždy plných českého i mezinárodního publika. Atmosféra festivalu byla moc příjemná. Hlavně bylo cítit, že se lidé přišli v první řadě bavit, takže není divu, že i vítězný snímek postavil svůj úspěch na humoru. Hlavní cenu a výhru 5 tisíc Eur získali tvůrci filmu Aglaée (Francie). Příběh se točí kolem mladé dvojice – nepříliš oblíbený kluk prohraje sázku a musí pozvat na rande svou fyzicky postiženou kamarádku, ke které má nejprve averzi, ale postupně se jejich vztah vlivem vnějších okolností zcela promění. Místy dost černý humor funguje hlavně díky skvělému hereckému obsazení.

Image

Zvláštní cenu si odvážností tématu vysloužily hned tři filmy. Zabij Kuře, vystrašíš opici (Killing the Chickens to Scare the Monkeys), švédského režiséra Jense Assura. Film je naturalistickým pojednáním o absurditě čínského autoritativního systému. Než se řeka zbarví rudě (Until the River Runs Red) britského režiséra Paula Wrighta se pohybuje na filozofické hranici mezi pravdou a lží, vírou a krutou realitou. Hlavní hrdinkou je mladá dívka, která věří, že je dcerou boží a jejím úkolem je spasit lidstvo. Je na divákovi, aby si vybral, čemu bude věřit on. A Mejm kámošům (Til alle minne venner) dánského režiséra Behrouze Bigdeliho. Neobvykle dobrá kamera a citlivý obraz se vám dostane pod kůži v příběhu mladého muže, který řeší, zda zůstat věrný svým přátelům z ghetta, nebo konečně začít nový život.
 
Všechny filmy můžete ohodnotit na www.csfd.cz a zpětně si můžete prohlédnout katalog festivalu na stránkách www.pragueshorts.com. Cesta promítaných krátkých filmů jistě tímto festivalem nekončí, ale pokud se už těšíte na nové nápady a příběhy, další ročník Festivalu krátkých filmů si určitě nenechte ujít.

Dlouhý víkend krátkých filmů (Martina Černá)

Na všechny obyvatele Prahy, i její návštěvníky, čekal sedmý ročník festivalu krátkého filmu pořádaný organizátory Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, který se uskutečnil v artovém kině Světozor. Doslova filmový maraton probíhal od čtvrtka do neděle, snímky byly rozděleny do jedenácti tematických sekcí, z nichž nejrozsáhlejší byla sekce soutěžní. Páteční večerní promítání hororové sekce Brutal relax show moderovala herečka Simona Babčáková, která se také zhostila mikrofonu o den později. Se svým kolegou Jakubem Žáčkem provázeli diváky v zaplněném velkém sále na slavnostním vyhlášení vítěze soutěže. Komu tak utekla některá ze čtyř částí soutěžních snímků, mohl si potom vychutnat snímky oceněné porotou. A které to vlastně byly?

Letošní zájem o soutěžní sekci byl obrovský. Do poloviny října loňského roku tvůrci přihlásili více než tisíc snímků, z nichž bylo vybráno dvacet se stopáží do 25 minut a stářím maximálně dva roky. Snímky nespojoval žádný žánr ani země původu. Autoři z patnácti zemí světa měli jen společnou touhu hýčkat si doma sošku s velkým nápisem SHORT, jako připomínku úspěchu a vychutnat si malý bonus 5 tisíc euro, jako vítěznou odměnu. Ale i další snímky mohly být oceněny. Sice už bez finanční odměny, ale zvláštní uznání od odborné poroty, je jistě víc než cenou útěchy. Na vyhlašování hráli i svou roli diváci, kteří po každé sekci mohli zvolit nejlepší snímek. Tak se do hry o sošku dostali i nesoutěžní filmařské počiny a umělecký vkus diváka jednotlivce.

Image

V porotě usedli mistři filmového řemesla. Petra Soukupová, scénáristka a spisovatelka, která vdechla život postavám například v knihách Zmizet či Marta v roce vetřelce. Aleš Najbrt, který dává tvář obálkám Reflexu či se podílí na výtvarné podobě MFF v Karlových Varech. Zahraniční hlasy byly letos v převaze. Ze Švédska přijel kameraman a dramaturg Gustav Danielsson, z Velké Británie Philip Ilson, který je zakladatelem londýnského festivalu krátkého filmu. Z Německa nás navštívila Sonja Hofman, dramaturgyně ženského filmového festivalu v Kolíně nad Rýnem a Dortmundu.

Pro diváka zřejmě nečekaným oceněným jednoho ze zvláštních uznání, byl snímek Zabij kuře, vystrašíš opici. Porota poukázala především na etické poselství a zajímavé vyprávění příběhu od konce. Že se jedná o snímek, který je poněkud mimo běžné divácké zájmy, se ukázalo při rozpačitém potlesku po konci filmu. Nabízí se hned několik poselství, které nám švédský režisér Jens Assur chtěl předat. Hmatatelná je absurdní politická situace a nakládání s kriminálníky v Číně. Během návratu do minulosti hlavní hrdinky si už divák může vybrat, co důležitého si odnese. Zdali to bude tisíckrát vyřčená poučka “žij tady a teď” či “zítra může být všechno jinak”. Každopádně surovost je přenesena geniálně a film skutečně dokáže sevřít žaludek a zarýt nehty do sedačky.

Image

I další zvláštní uznání skrývalo v sobě vysoké umění, a pokud diváci tápali ve vyprávění z Číny, tak při tomto snímku už jen nevěřícně valili oči. “Originální a inovativní filmařský počin, nabízející nový filmový jazyk, který tvoří poezii magických momentů, z nichž se vynořuje mnohovrstevný příběh únosu dítěte.” Tak hovoří o snímku Než se řeka zbarví rudě režiséra Paula Wrighta porota. Nezbývá než souhlasit s pěticí odborníků, protože styl, jakým režisér vypráví příběh je zcela unikátní. Monolog děvčete doplňovaný šílenými záběry, chvílemi připomínající dobře promyšlený horor či výstavu kontroverzních obrazů, nechávali diváka tápat nejen v samotném ději, ale i v poselství filmu.

Letos se porota rozhodla udělit tři zvláštní uznání, přestože standardní jsou dvě. Film Mejm kámošům od dánského režiséra Behrouze Bigdeliho si právem zasloužil sošku navíc. “Skvělá a pravdivá režie herců a vynikající technické dovednosti vytváří originální a citlivý obraz.”, takto zněl soud z úst porotců. Snímek z prostředí punkového předměstí a party přátel zaměřený na velmi úzký vztah dvou kluků nabídl pohled do vazby, která je víc než přátelská či milenecká. Šílenost a vášeň, s jakou prožívají protagonisté jejich životy, jsou většině z nás naprosto cizí. Ale zážitek byl i větší než jen sonda do odlišného prostředí. Od humorně nechutných scén až po zajímavé kamerové ztvárnění, a kostýmovou výpravu.

Image

“Citlivý, avšak zároveň velmi výstižný portrét jedné generace, který nabízí jak magické okamžiky, tak zvýšenou míru realismu a nečekaný humor.” Tak zní ortel poroty nad vítězným snímkem Aglaée francouzského režiséra Rudy Rosenberga. A skutečně je tomu tak. Snímek vyprávějící nečekané vzplanutí na přelomu dětství a dospívání pihatého kluka a fyzicky postižené školačky je uvěřitelný, jemný a silný v detailech. Výborná kamera zachytí emoce beze slov a herci v krátkém čase dokážou u diváků vzbudit škálu pocitů. Přestože tvůrci naráží i na rozvíjející se sexualitu hrdinů, ve snímku byste vulgárnost hledali těžko. Právě decentnost s jakou je vše vyprávěno, dodává snímku nepopíratelné kouzlo.

Letošní diváckou cenu si odnesl snímek Láska na první pohled britského autora Michaela Daviese, který nám přináší pohled na lásku v jiném věku. Hlavními protagonisty románku jsou totiž senioři žijící v domově důchodců. I tady nám zůstává tajemství příběhu ukryto a divák si může jen domýšlet, jaká pravda se skrývá v hloubce námětu. Citlivé a krásné vyprávění se dotkne nejednoho srdce, početná porota rozhodně volila správně.

Filmový festival skončil v neděli večer reprízou vybraných sekcí a opakovaným promítáním vítězných snímků. Od prvního čtvrtečního promítání v obou kinosálech bylo naprosto plno. U krátkých filmů není takový tlak naplnit hlediště kvůli návratnosti financí, přesto se podařilo ukázat, že český divák netouží jen po hodinových mainstreamových dílech v moderních multikinech a filmové řemeslo žije. Letošní ročník byl velice úspěšný, možná jen trochu moc krátký..:)

Zdroj foto: pragueshorts.com


 

Přihlášení



Životní příběh Jana Mikoláška - léčitele, který zkoumal moč

Jan Mikolášek byl velmi talentovaný člověk, který něco dokázal. Nikdo netvrdí, že byl svatý. Právem se však může řadit mezi významné osobnosti našeho lidového léčitelství. Mladá fronta

Dějiny smrti a jiné kratochvíle

Co je to SMRT a co se za ní skrývá, to přitahovala lidi od pradávna – zřejmě od okamžiku, kdy si počali uvědomovat svou smrtelnost. Argo

Rozhovor

Martin Faltejsek: „Bude to sakra boj“

martin faltejsek 00Martin Faltejsek je mladý talentovaný umělec z Lanškrouna, který kouká na svět skrze objektiv svého fotoaparátu. Jenomže svět v jeho podání má s realitou pramálo společného. Martinovy fotografie vás unesou do říše d...

Hledat

Chaty s osobností

Z archivu...

Čtěte také...

Dny evropského filmu přece jen začnou

def logoCovidová epidemie zavinila úplné zrušení některých kulturních akcí (např. karlovarského festivalu), jiné byly odloženy na příhodnější dobu. To se mimo jiné týká rovněž DNŮ EVROPSKÉHO FILMU. Uskuteční se v náhradním termínu (pokud nákaza znovu nenabude...


Literatura

Poznejte nakladatelství: Metafora se představuje

metafora 200Na českém knižním trhu se čtenáři setkávají s celou řadou nakladatelských značek. Některé z nich vám nyní přiblížíme v seriálu o českých nakladatelstvích - takto se nám představují, takto vidí své profily, takový je jejich zá...

Divadlo

Tomáš Baťa ožil prostřednictvím Gustava Řezníčka

bata-tomas 200Městské divadlo Zlín nechalo ožít Tomáše Baťu, ševce, podnikatele, starostu, jednoduše velkou osobnost nejen českých dějin. Nesnažilo se o žádnou životopisnou hru ani nudný výklad, šli na to po svém a velmi dobře. Režisér Dodo Gombár a př...

Film

Surrealisté včera i dnes

sileni perexNakladatelství Academia přichází velice záslužně s překlady zahraničních děl, která se dotýkají kultury v Česku (či spíše v socialistickém Československu). Nejprve se mohli zájemci seznámit se spi...