Reklama
Banner

VŠEMI SMĚRY – cestou necestou za publicistikou

Email Tisk

altNašim pravidelným čtenářům nemohla uniknout pozvánka na festival nezávislé publicistiky Všemi směry, který roztočil kolotoč otázek, diskuzí a workshopů na téma reportérství. Že jde o výjimečnou událost, sliboval i rozhovor s manažerkou projektu Marií Pokornou. Festival skončil v pátečních ranních hodinách, a jak vlastně takový netradiční projekt vypadal?

 

Startovalo se v dopoledních hodinách v prostorném klubu Rock Café, které nabízí dva sály. V tom prvním, umístěném v přízemí, se s otevřením festivalových bran desátou hodinou začalo úvodním slovem a vyhlášením soutěže, která provázela takřka celé klání. Každý návštěvník se mohl zapojit, poměřit síly s potencionálními konkurenty a nechat posoudit svou práci odborníky. Všichni, kdo tak chtěli učinit, mohli sepsat reportáž z cesty na festival. Jednoduché zadání skýtalo ale mnoho nástrah, kdo ale chtěl zjistit, zda uspěl, musel si počkat až na samotné finále akce. A čekání to rozhodně nebylo nudné!

Hned po úvodním slovu totiž očekával plný malý sál cenného hosta. Jolana Voldánová přijala pozvání nejen do první diskuze Cesta informace, kde se všichni přítomní mohli dozvědět, jak trnitý informační tok může být, ale i do následující besedy. Tam se debatovalo o tom, jak správně položit otázku, aby byla vyřčená vhodná odpověď, což mnohdy není jednoduché. Kdo si chtěl čerstvě nabité znalosti vyzkoušet ihned v praxi, tomu stačilo jen seběhnout do suterénu. Ve velkém sále totiž byl už připravený známý válečný zpravodaj Marek Vítek, který si přichystal nejen sestříhaná videa ze svých zážitků, které jsou pro nás neskutečné, ale právě také ochotně a zcela otevřeně odpovídal na otázky plného hlediště. Dokonce padlo i to, kdo z českých novinářů při sobě nosí zbraň a dostalo se třeba i vysvětlení, proč reportér fotící či točící ve válečné linii se vizuálně zcela odlišuje od vojáků.

alt

Kdo neholdoval mluvenému slovu, mohl zkusit to psané. Loňský velmi oblíbený diktát s nefalšovanou profesorkou češtiny sklidil ohromný úspěch i letos. Nebyla to vůbec jednoduché, shodli se všichni zkoušení. Věty byly postaveny záludně, prověřena byla snad všechna skloňování, časování i přípony a předpony. Málokdo by dostal za jedna, ovšem nezbývá než dodat, že leckterému novináři by neuškodilo testem paní profesorky Jiřiny Miklušákové projít.

Hned po diktátu přišla na řadu další zajímavá diskuze. Za názvem Reportéři mezi námi se skrývala debata o tom jak sociální sítě a internet celkově mění pohled na vnímání nejen serióznosti, ale i celkového obrazu médií. Vtipné historky o tom, že „kachnu“ už nemusí vypustit jen novinář, vyprávěl Adam Javůrek, co by zástupce internetových médií. O tom, jak se sociálními sítěmi pracuje například Česká televize či Český rozhlas povídaly jejich zástupkyně Veronika Sedláčková a Pavlína Kvapilová. Dotazy z hlediště se to jen hemžilo, ale ta následující diskuze předčila všechna očekávání!

Naproti sobě totiž usedli dva šéfredaktoři dvou velkých českých týdeníků. Oba se věnují jednomu tématu – společnosti. Ale každý ze zcela jiného úhlu pohledu. Za seriózní publicistiku se představil Erik Tabery, šéfredaktor časopisu Respekt a jako jeho oponent usedl Pavel Novotný, který velí SuperSpy. Pomyslnou rozhodčí se pak stala Aneta Vojtěchová, která držela moderátorskou taktovku nad diskuzí i zmíněnými dotazy z hlediště. Těch byl skutečně ohromný počet. Oba dotazovaní odpovídali i na ty ne zcela příjemné otázky s klidem a vřelostí. Z pana Novotného sršel humor, či spíše jaká si sebe ironie. „Já si uvědomuju, že vytvářím časopis na hajzl na pět minut,“ vyjádřil zcela bez okolků názor na svou práci. Mimo jiné se řešilo i to, jak jsou stejné kauzy vnímány z pohledu bulváru a seriózního média. Diskuze se dotýkala i ožehavých témat, jako je smrt či nemoci. Oba pánové se shodli, že čeští žurnalisté o těchto tématech psát neumí. Stejný pohled mají například i na budoucnost médií v podobě fyzických novin či periodik. „Myslím, že rok 2012 bude vůbec nejtěžší pro tištěná média po všech stránkách,“ pronesl vlastní úsudek pan Tabery. Bohužel nezbývá než souhlasit. A to i z dalším výrokem z druhé strany „barikády“. Šéf SuperSpy se vyjádřil, celkem jasně, že neví, kde bychom bez seriózních žurnalistů byli. Být ovšem dobrým bulvárním novinářem není prý snadné. A to i přesto, že český rybník nabízí neskutečné množství zábavy, při kterém se milovník „oddychových“ plátků může ztratit mimo svou denní rutinu. „Náš showbuissnes je plejáda exotů,“ okomentoval pan Novotný nekonečné možnosti palcových titulků bulvárních plátků.

alt

„Po dnešku mám tu svou práci ještě raději,“ uzavřel pan Tabery diskuzi na ožehavé téma každého novináře a prostor tak dostal další host Eduard Erben. Profesionální fotograf, který se reportážní fotografii věnuje takřka čtyřicet let byl tím nejpovolanějším, kdo mohl sdělovat cenné informace, zážitky a také odpovědi na otázky z hlediště. Sál sice nebyl zaplněný do posledního místa, jako u diskusí předchozích, o to ale intenzivnější dojmy mohly být přeneseny. Vyměřený čas uběhl poněkud rychle a tak na další otázky zájemcům z řad budoucích fotoreportérů odpovídal s úsměvem i v předsálí po konci.

Mezi diskusemi bylo plno i v suterénu ve velkém sále. Dalším akčním zpravodajem byl Martin Vencl, který povyprávěl o pořadu Víkend. Hlediště se snažilo vymyslet reportáž na zadané téma. Že to není vůbec jednouché, se ukázalo záhy. Za každým dobrým nápadem, stálo minimálně pět překážek, které leckdy mohou i tu nejlepší ideu pohřbít. Ten, kdo byl z dlouhého přemýšlení už unavený, mohl vyčkat na blok absolventských filmů, z dílny studentů Vyšší odborné školy. Po té si umělecká duše mohla vychutnat krásný zážitek při autorském čtení. Poněkud zvláštní příběh o nepovedeném flámu a ztracené flašky vína patřila k nezapomenutelným zážitkům.

alt

Během celého festivalu se také zájemci mohli zapojit do dvou interaktivních workshopů. Čtení ze čtecího zařízení se stalo rázem velmi populárním a milé průvodkyně tímto nesnadným úkolem byly takřka v obležení. Zvídavým pomáhala profesionální komentátorka TV Metropol a studentka VOŠP. Ti odvážní, kteří se nebáli okusit zrádnost rychlých písmen, dostali do ruky mikrofon a mohli si zahrát klidně i na moderátora hlavních zpráv. A že to byly zprávy vskutku zajímavé! Text byl sestavený tak, aby přímo vybízel k přeřekům, smíchu a zakoktávání. Za plynoucími zprávami se skrývala malá kamera, která vše natáčela. A tak ti nejodvážnější mohli slečnám zanechat svůj e-mailový kontakt a mohou v brzké době očekávat poštu, se svým vlastním výkonem. Ten kdo si ale ve čtení nefandil si mohl vyzkoušet sportovní komentování. Rychlokurz nesnadného úkolu vedl Štěpán Sokol, Štěpán Pokorný a Béla En. Pro toho, kdo chtěl na chvilku vypnout od mluvení či bdělého sledování dění kolem, byly připravené festivalové noviny. Speciální číslo bylo nabité rozhovory, a to nejen s účinkujícími hosty, ale třeba i se samotným ředitelem VOŠP, panem Petrem Uherkou.

alt

Po všech diskuzích a workshopech se festivalová publicistická část pomalu přiblížila do finále. Dění se spojilo v jeden kruh a mohly být vyhlášeny vítězové reportérské soutěže. Letošních prací se nakupilo jednadvacet, tři z nich obsadily stupně vítězů a porota také udělila dvě zvláštní uznání. Následná děkování všem zúčastněným a organizátorům byla skoro dojemná. A aby nehrozilo, že někomu skutečně slza ukápne, program se převrhl do kulturní části, kterou odstartovalo naprosto odzbrojující divadelní představení souboru Improvariace. Šest herců a jeden moderátor předvedli show, na kterou jen tak nikdo nezapomene. Inteligentního humoru je dnes pomálu a tak polechtali nejen bránici, ale především dokázali, že i vtip a sranda může mít určité dekorum. Divadlem to ale nekončilo! Ten, komu zbývaly ještě síly, se mohl vypravit do suterénu tančit skoro až do rána. Nejdříve na parket vyzvala kapela Whispering of soul se svým dobře znějícím milým bigbítem. Po nich je vystřídali Green Småtroll, klubové stálice. O poznání živější ska-jazz už dostatečně rozehřál před vystoupením DJ Marty, aneb Martina Koťátka, který se postavil k vinylům a dostal tak z parketu poslední zbytky energie rytmy electra a breaku.

alt

Festival Všemi směry je za námi. Osmý ročník se opět mimořádně vydařil, účast byla hojná, nadšení a optimismus sršeli nejen z hostů, ale především z návštěvníků. Celý festival probíhal v přátelském duchu, nikdo nešetřil s úsměvy. Získané informace jistě všichni užijí v praxi a za cenou lze považovat i zpětnou vazbu pro ty, kteří seděli na podiu a ne pod ním. Tím je festival jedinečný. Co ho ale skutečně udělalo nezapomenutelným zážitkem, byla právě ta atmosféra. Vytržení z uspěchané reality, z kamenných tváří v dopravních prostředích a z těch naštvaných ve frontách na cokoliv, to byl balzám na duši. Každý jednotlivec vytvořil mozaiku neopakovatelného krásného dne. A to je v dnešní době malý zázrak!

Všemi směry – vydejte se po stopách reportéra
Datum a místo konání: 12. dubna 2012, Rock Café
Pořadatel: studenti Vyšší odborné školy publicistiky
Hodnocení: 100%


Zdroj foto: autorka článku



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 19

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Jakub Malovaný: Posedlost rozhovory vyústila v knihu

rozhovory jakub malovanyJméno Jakuba Malovaného většině z vás v tuto chvíli pravděpodobně nic neříká. Měli byste to napravit, obzvlášť pokud jste fandy Tří sester, Daniela Landy, Richarda Krajča nebo t...

Divadlo

Letní Letnou čeká víkend plný premiér

letniletna 200Předpremiéra sólového představení jedné z předních osobností novocirkusové scény Daniela Gulka, česká premiéra adorované inscenace Edgar’s Echo, pestrá přehlídka domácích souborů a umělců, večer věnovaný nastupující generaci artistů či předs...

Film

Petr Zelenka dokončuje kontroverzní „Ztraceni v Mnichově“

Ztraceni v Mnichove 200Trojnásobný  držitel Českého lva, režisér Petr Zelenka ( Knoflíkáři, Rok ďábla, Karamazovi) , dokončuje svůj nejnovější film „Ztraceni v Mnichově“, jehož příprava trvala pě...