Reklama
Banner
Banner

VŠEMI SMĚRY – cestou necestou za publicistikou

Email Tisk

altNašim pravidelným čtenářům nemohla uniknout pozvánka na festival nezávislé publicistiky Všemi směry, který roztočil kolotoč otázek, diskuzí a workshopů na téma reportérství. Že jde o výjimečnou událost, sliboval i rozhovor s manažerkou projektu Marií Pokornou. Festival skončil v pátečních ranních hodinách, a jak vlastně takový netradiční projekt vypadal?

 

Startovalo se v dopoledních hodinách v prostorném klubu Rock Café, které nabízí dva sály. V tom prvním, umístěném v přízemí, se s otevřením festivalových bran desátou hodinou začalo úvodním slovem a vyhlášením soutěže, která provázela takřka celé klání. Každý návštěvník se mohl zapojit, poměřit síly s potencionálními konkurenty a nechat posoudit svou práci odborníky. Všichni, kdo tak chtěli učinit, mohli sepsat reportáž z cesty na festival. Jednoduché zadání skýtalo ale mnoho nástrah, kdo ale chtěl zjistit, zda uspěl, musel si počkat až na samotné finále akce. A čekání to rozhodně nebylo nudné!

Hned po úvodním slovu totiž očekával plný malý sál cenného hosta. Jolana Voldánová přijala pozvání nejen do první diskuze Cesta informace, kde se všichni přítomní mohli dozvědět, jak trnitý informační tok může být, ale i do následující besedy. Tam se debatovalo o tom, jak správně položit otázku, aby byla vyřčená vhodná odpověď, což mnohdy není jednoduché. Kdo si chtěl čerstvě nabité znalosti vyzkoušet ihned v praxi, tomu stačilo jen seběhnout do suterénu. Ve velkém sále totiž byl už připravený známý válečný zpravodaj Marek Vítek, který si přichystal nejen sestříhaná videa ze svých zážitků, které jsou pro nás neskutečné, ale právě také ochotně a zcela otevřeně odpovídal na otázky plného hlediště. Dokonce padlo i to, kdo z českých novinářů při sobě nosí zbraň a dostalo se třeba i vysvětlení, proč reportér fotící či točící ve válečné linii se vizuálně zcela odlišuje od vojáků.

alt

Kdo neholdoval mluvenému slovu, mohl zkusit to psané. Loňský velmi oblíbený diktát s nefalšovanou profesorkou češtiny sklidil ohromný úspěch i letos. Nebyla to vůbec jednoduché, shodli se všichni zkoušení. Věty byly postaveny záludně, prověřena byla snad všechna skloňování, časování i přípony a předpony. Málokdo by dostal za jedna, ovšem nezbývá než dodat, že leckterému novináři by neuškodilo testem paní profesorky Jiřiny Miklušákové projít.

Hned po diktátu přišla na řadu další zajímavá diskuze. Za názvem Reportéři mezi námi se skrývala debata o tom jak sociální sítě a internet celkově mění pohled na vnímání nejen serióznosti, ale i celkového obrazu médií. Vtipné historky o tom, že „kachnu“ už nemusí vypustit jen novinář, vyprávěl Adam Javůrek, co by zástupce internetových médií. O tom, jak se sociálními sítěmi pracuje například Česká televize či Český rozhlas povídaly jejich zástupkyně Veronika Sedláčková a Pavlína Kvapilová. Dotazy z hlediště se to jen hemžilo, ale ta následující diskuze předčila všechna očekávání!

Naproti sobě totiž usedli dva šéfredaktoři dvou velkých českých týdeníků. Oba se věnují jednomu tématu – společnosti. Ale každý ze zcela jiného úhlu pohledu. Za seriózní publicistiku se představil Erik Tabery, šéfredaktor časopisu Respekt a jako jeho oponent usedl Pavel Novotný, který velí SuperSpy. Pomyslnou rozhodčí se pak stala Aneta Vojtěchová, která držela moderátorskou taktovku nad diskuzí i zmíněnými dotazy z hlediště. Těch byl skutečně ohromný počet. Oba dotazovaní odpovídali i na ty ne zcela příjemné otázky s klidem a vřelostí. Z pana Novotného sršel humor, či spíše jaká si sebe ironie. „Já si uvědomuju, že vytvářím časopis na hajzl na pět minut,“ vyjádřil zcela bez okolků názor na svou práci. Mimo jiné se řešilo i to, jak jsou stejné kauzy vnímány z pohledu bulváru a seriózního média. Diskuze se dotýkala i ožehavých témat, jako je smrt či nemoci. Oba pánové se shodli, že čeští žurnalisté o těchto tématech psát neumí. Stejný pohled mají například i na budoucnost médií v podobě fyzických novin či periodik. „Myslím, že rok 2012 bude vůbec nejtěžší pro tištěná média po všech stránkách,“ pronesl vlastní úsudek pan Tabery. Bohužel nezbývá než souhlasit. A to i z dalším výrokem z druhé strany „barikády“. Šéf SuperSpy se vyjádřil, celkem jasně, že neví, kde bychom bez seriózních žurnalistů byli. Být ovšem dobrým bulvárním novinářem není prý snadné. A to i přesto, že český rybník nabízí neskutečné množství zábavy, při kterém se milovník „oddychových“ plátků může ztratit mimo svou denní rutinu. „Náš showbuissnes je plejáda exotů,“ okomentoval pan Novotný nekonečné možnosti palcových titulků bulvárních plátků.

alt

„Po dnešku mám tu svou práci ještě raději,“ uzavřel pan Tabery diskuzi na ožehavé téma každého novináře a prostor tak dostal další host Eduard Erben. Profesionální fotograf, který se reportážní fotografii věnuje takřka čtyřicet let byl tím nejpovolanějším, kdo mohl sdělovat cenné informace, zážitky a také odpovědi na otázky z hlediště. Sál sice nebyl zaplněný do posledního místa, jako u diskusí předchozích, o to ale intenzivnější dojmy mohly být přeneseny. Vyměřený čas uběhl poněkud rychle a tak na další otázky zájemcům z řad budoucích fotoreportérů odpovídal s úsměvem i v předsálí po konci.

Mezi diskusemi bylo plno i v suterénu ve velkém sále. Dalším akčním zpravodajem byl Martin Vencl, který povyprávěl o pořadu Víkend. Hlediště se snažilo vymyslet reportáž na zadané téma. Že to není vůbec jednouché, se ukázalo záhy. Za každým dobrým nápadem, stálo minimálně pět překážek, které leckdy mohou i tu nejlepší ideu pohřbít. Ten, kdo byl z dlouhého přemýšlení už unavený, mohl vyčkat na blok absolventských filmů, z dílny studentů Vyšší odborné školy. Po té si umělecká duše mohla vychutnat krásný zážitek při autorském čtení. Poněkud zvláštní příběh o nepovedeném flámu a ztracené flašky vína patřila k nezapomenutelným zážitkům.

alt

Během celého festivalu se také zájemci mohli zapojit do dvou interaktivních workshopů. Čtení ze čtecího zařízení se stalo rázem velmi populárním a milé průvodkyně tímto nesnadným úkolem byly takřka v obležení. Zvídavým pomáhala profesionální komentátorka TV Metropol a studentka VOŠP. Ti odvážní, kteří se nebáli okusit zrádnost rychlých písmen, dostali do ruky mikrofon a mohli si zahrát klidně i na moderátora hlavních zpráv. A že to byly zprávy vskutku zajímavé! Text byl sestavený tak, aby přímo vybízel k přeřekům, smíchu a zakoktávání. Za plynoucími zprávami se skrývala malá kamera, která vše natáčela. A tak ti nejodvážnější mohli slečnám zanechat svůj e-mailový kontakt a mohou v brzké době očekávat poštu, se svým vlastním výkonem. Ten kdo si ale ve čtení nefandil si mohl vyzkoušet sportovní komentování. Rychlokurz nesnadného úkolu vedl Štěpán Sokol, Štěpán Pokorný a Béla En. Pro toho, kdo chtěl na chvilku vypnout od mluvení či bdělého sledování dění kolem, byly připravené festivalové noviny. Speciální číslo bylo nabité rozhovory, a to nejen s účinkujícími hosty, ale třeba i se samotným ředitelem VOŠP, panem Petrem Uherkou.

alt

Po všech diskuzích a workshopech se festivalová publicistická část pomalu přiblížila do finále. Dění se spojilo v jeden kruh a mohly být vyhlášeny vítězové reportérské soutěže. Letošních prací se nakupilo jednadvacet, tři z nich obsadily stupně vítězů a porota také udělila dvě zvláštní uznání. Následná děkování všem zúčastněným a organizátorům byla skoro dojemná. A aby nehrozilo, že někomu skutečně slza ukápne, program se převrhl do kulturní části, kterou odstartovalo naprosto odzbrojující divadelní představení souboru Improvariace. Šest herců a jeden moderátor předvedli show, na kterou jen tak nikdo nezapomene. Inteligentního humoru je dnes pomálu a tak polechtali nejen bránici, ale především dokázali, že i vtip a sranda může mít určité dekorum. Divadlem to ale nekončilo! Ten, komu zbývaly ještě síly, se mohl vypravit do suterénu tančit skoro až do rána. Nejdříve na parket vyzvala kapela Whispering of soul se svým dobře znějícím milým bigbítem. Po nich je vystřídali Green Småtroll, klubové stálice. O poznání živější ska-jazz už dostatečně rozehřál před vystoupením DJ Marty, aneb Martina Koťátka, který se postavil k vinylům a dostal tak z parketu poslední zbytky energie rytmy electra a breaku.

alt

Festival Všemi směry je za námi. Osmý ročník se opět mimořádně vydařil, účast byla hojná, nadšení a optimismus sršeli nejen z hostů, ale především z návštěvníků. Celý festival probíhal v přátelském duchu, nikdo nešetřil s úsměvy. Získané informace jistě všichni užijí v praxi a za cenou lze považovat i zpětnou vazbu pro ty, kteří seděli na podiu a ne pod ním. Tím je festival jedinečný. Co ho ale skutečně udělalo nezapomenutelným zážitkem, byla právě ta atmosféra. Vytržení z uspěchané reality, z kamenných tváří v dopravních prostředích a z těch naštvaných ve frontách na cokoliv, to byl balzám na duši. Každý jednotlivec vytvořil mozaiku neopakovatelného krásného dne. A to je v dnešní době malý zázrak!

Všemi směry – vydejte se po stopách reportéra
Datum a místo konání: 12. dubna 2012, Rock Café
Pořadatel: studenti Vyšší odborné školy publicistiky
Hodnocení: 100%


Zdroj foto: autorka článku



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

RENATA PETŘÍČKOVÁ

redaktorka K21

Nechte si poradit, knihy jež uleví duši... Jak jste si asi všimli, zrovna já tu jsem většinou přes knihy, které se nějak zabývají psychologií a seberozvojem. To je velmi široké téma a také patří v knihkupectví k těm nacpanějším regálům. Nějak plynule jsem k nim došla přes pár pokusů s romantickými knihami v ranném mládí a už jsem u nich zůstala. Myslím si, že o takovou knihu alespoň čas od času člověk stojí. Které mne oslovily a ovlivnily nejvíce? Možná tou úplně první byl vždycky Malý princ, kterého když jsem doopravdy pochopila, tak to byl přenádherný sladkobolný pocit. Mám ráda také knihu Elisabeth Haich: Zasvěcení, to je ale bible pro celý život a jsem dosud ráda, že mnoho z tam řečeného je mi zatím zahaleno tajemstvím. Přístupnější a komerčnější jsou pak knihy Davida Deidy, pro muže Cesta pravého muže, a pro ženy snažící se mužům porozumět pak Když jde o muže. Z andělských děl Doreen Virtue pak Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas, nebo V zajetí jídla, Zbavte se svých kil bolesti, což jsou její nejméně andělské, nejvíce psychologické a do hloubky ženské duše jdoucí tituly. A mezi poslední okouzlení patří Alberto Villoldo a Návrat duše, což je kniha, která je výtečným základem pro každého, kdo chce vůbec porozumět psychologii, kořenům šamanismu a své vlastní duše. A kdo má rád, stejně jako já tarot, tak kromě své vlastní knihy Základní tarot a Svět tarotu, ráda poradím cokoliv od Barbary Moore.Ta je mojí velkou učitelkou! A když bych měla poradit něco "naživo"? Pak jsou to přednášky Jaroslava Duška všude různě po republice a v pražských divadlech jeho Duše K, Čtyři dohody nebo Pátá dohoda. Přednášky Pjéra la Šéze, které jsou o jungovské psychologii, do které přidává své vlastní názory, které dovolím si říci - jsou velmi podnětné a odvážné. Když zajdu ještě dál, tak příští rok by měl Brno navštívit Clemens Kuby a opět představit své mentální léčení a možná i novou knihu, zatím nevíme...


Hledat

Mimísek 14

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

  • 09.06.2017 02:40
    Držte se ...
    Pane Juraji, Jsem ...
     
  • 19.05.2017 06:43
    ...
    chia semínka miluju.
     
  • 18.05.2017 09:05
    Děkujeme
    Dobrý den, děkujeme za ...

Facebook

Twitter


Literatura

Jak (ne)být divný na netu aneb na rande s Feliciou Day

jak nebyt divny na netu 200Felicia Day je velmi zajímavá postava – v prvé řadě profesionální herečka, ale také člověk žijící velmi aktivně na internetu. Například založila webový kanál Geek & Soundry a je autorkou nebo herečkou v mnoha inter...

Divadlo

Jan Hrušínský oslaví narozeniny na Jezerce 320. reprízou komedie Zahraj to znovu, Same

Hrusinsky perexSvé 62. narozeniny oslaví 9. června na nuselské scéně herec Jan Hrušínský v komedii Woodyho Allena Zahraj to znovu, Same. Ta je díky originálnímu pojetí, ironickému humoru a situačním gagům jedním z nejoblíbenějších titulů Divadla Na Jeze...

Film

Film Distribution ARTCAM uvede dokumentární film Krystyny Krauze BRATŘÍČEK KAREL OSUDY KARLA KRYLA POLSKÝM POHLEDEM

bratricek karel  foto artcam 200Nový pohled na legendárního písničkáře, který se stal symbolem Pražského jara „Bratříček Kryl“ ukazuje  tragické osudy legendy dvou československých revolucí – 1968 a 1989. Dokument přibližuje spoustu nezn...