Banner

Marion v New Yorku

Email Tisk

altKomedie 2 dny v Paříži, známá rovněž z televizního uvedení, zachycovala, jak americký milenec Francouzky Marion byl pro neznalost jazyka i odlišné mentality zcela ztracen v jejím rodném městě. Ve volném pokračování 2 dny v New Yorku, které nyní přišlo do kin, se přesouváme do Ameriky. Film vypráví o tom, jak se Marion, nyní již svobodná matka s malým děckem, pokouší uchytit jako fotografka v New Yorku a má navíc jiného milence - černocha Minguse, též obdařeného potomkem. Vedle rodinných nesnází však vskutku netušené trable zaviní její francouzští příbuzní, kteří ji s tatínkem v čele přijeli navštívit.

 

Režisérka Julie Delpyová opět hlavní úlohu, postavu v rozhlase zaměstnaného Minguse, svěřila Chrisu Rockovi. Opět staví na konfrontaci rozdílných životních stylů i narůstajících vztahových krizí. Hned na letišti propukne malér, když si hluční a sebestřední Francouzi chtěli propašovat početné salámy - a později vypuknou potíže kvůli marihuaně bezelstně kouřené na veřejnosti. Avšak nic z toho se nestává výraznějším předmětem zájmu (jak kdysi dávno tomu bylo v italské komedii Mortadela). Důležitější je, jak toto všechno vnímá právě Marion.

Spatříme, jak se složitě sžívá s psychicky nevyrovnanou sestrou, jejím lehkomyslným přítelem i vlastním, snad až přespříliš robustním, ba výstředním otcem (hraje ho skutečný režisérčin otec Albert Delpy). Vpád obtěžujících, neomalených příbuzných připraví Marion a Minguse o soukromí, děsí je třeba, co mohou provozovat s jejich zubními kartáčky v koupelně, odkud se linou podezřelé zvuky. Příznačné je, že se jim přestává dařit, aby vychutnali stále vzácnější intimní chvilky, i když je může vyrušovat třeba též instalatér nebo přesmíru pozorní sousedé, když se Marion při spršce výtek ohledně "zločinných cizinců" rozhodla předstírat mozkový nádor.

alt

Julie Delpyová zaujme nejen jako představitelka ústřední postavy, která se ustavičně, ale ne příliš úspěšně pokouší smiřovat a slučovat dva rozdílné světy, ale i jako autorka příběhu, sice přesmíru roztěkaného, ale přesto naplněného vtipnými, mnohdy lamentujícími postřehy. Ty vtělila zejména do početných dialogů (zvláště mezi Marion a Mingusem), které s duchaplnou nadsázkou řeší nekonečný řetězec potíží. Přes zdánlivě zklidnělou a vyrovnanou povahu i Marion občas ovládají iracionální ataky, jak se ukáže zejména v rozmluvě s výtvarným kritikem, jenž navštívil její výstavu - postupně a navzdory až lísavým předsevzetím ji začíná jakoby ovládat představa odmítavého textu a na překvapeného znalce vychrlí až agresivně svá traumata a podezírání.

Často bezmocně omlouvavé či rezignované promluvy se přitom svým uspořádáním i rozloženými akcenty, třeba o sexuálních potřebách stárnoucí ženy, blíží půvabu komedií Woodyho Allena, rovněž odečítáme tady jisté smolařství, prosakující odevšad navzdory nejlepším úmyslům. Přítomnost Minguse, posléze žádajícího odchod příbuzných z bytu, dotváří obraz vyděšené puritánské Ameriky, stále více šokované evropskými způsoby. Jazykové bariéry - stejně jako v prvním filmu - i tady vedou k trapným nedorozuměním, která dlouho trpělivý a pokorný muž mlčky polyká, než vypění v rozhodném protestu.

alt

2 dny v New Yorku předkládají napěněné, lehce plynoucí vyprávění, které občas nabídne i mírné výrazové ozvláštnění, zvláště v podobě jakési rapidmontáže, rychlého střídání záběrů, ať již rytmicky podřízené hudebnímu doprovodu (například dokumentární spleti projíždění nočním městem) či nikoli, jak tomu bylo ve stručné rekapitulaci, jak se Marion zdrcená milostnými nezdary zamilovala do vstřícného Minguse, ochotného pozorně naslouchat jejím steskům. Jiným nápadem jsou Mingusovy groteskně dotčené i nadějeplné rozmluvy s portrétem amerického prezidenta Obamy, který tu zastupuje jakousi úspěšnější většinu.

Snadno si povšimneme, že místy až rozmarná nadsázka, vtipně přibližující rozkolísané hrdinčino sebevědomí, obsahuje množství nahořklých podtónů. Ty naznačují, že uplatnění v Americe, kde vnější úspěch (viz Marioninu fotografickou výstavu) se stává rozhodující metou, není pro Evropany vždy nejschůdnější motivací. Zbývá dodat, že oba filmy, pařížský i newyorský, tvoří podnětný diptych, vnímavě zkoumající protiklady mentalit i z toho plynoucí (často nenaplněná) očekávání. A Delpyová prokázala jak znalost problému, tak filmařský um, ať již stála za kamerou či před ní.

2 dny v New Yorku (2 Days in New York)
USA/Francie 2011, 91 minut
Režie: Julie Delpyová
Hrají: Julie Delpyová, Chris Rock, Albert Delpy, Alexia Landeauová
Český distributor: EEAP
Premiéra: 31. května 2012

Hodnocení: 80%
Foto: EEAP


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

GABRIELA KUBENOVÁ

výtvarnice

Kniha:


Daniel Glattauer - Dobrý proti severáku

Kniha Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Anotace ke knížce, která psala o jednom e-mailovém omylu a nastartovala neobvyklou korespondenci, mne zaujala a e-knihu jsem hned zakoupila. Opravdu mě nepustila a přehltla jsem ji přes noc, dá se to, je to pro mě velice čtivé a děj má spád. Mám ráda podobná nedorozumění i v opravdovém životě a ne jedno se mi už i přihodilo, takže jsem se do toho začetla a stala se téměř součástí knížky.Po poslední větě nastalo… no tohle? To snad nemůže být konec, to nejde, aby to takhle skončilo, to mi snad ten autor udělal schválně…. Ale bylo to tak, byl to konec, žádné další stránky, žádné další věty a dokonce ani slova nenásledovala…. Tohle se mi u málokteré knihy stane……. Ale za pár měsíců jsem objevila volné pokračování…. „Každá sedmá vlna“, neváhala jsem ani minutu, knihu zakoupila, opět v digitální podobě, ačkoli jsem totální milovník knih, které můžu otevřít a ke které můžu i přivonět, a pro mě bylo to pokračování snad ještě lepší. Takže pokud jste milovníky zamotaných životních příběhu a šťastných konců, dejte se do čtení. Daniel Glattauer (nar. 1960) pochází z Vídně, je spisovatel a novinář. Píše sloupky, soudní reportáže a fejetony. Jeho kniha Dobrý proti severáku se stala bestsellerem, v roce 2006 byla nominována na Německou knižní cenu a byla přeložena do mnoha jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. V Německu se dosud prodalo více než osm set padesát tisíc výtisků. Na přání čtenářů vyšlo pokračování Každá sedmá vlna (2009).

Anketa


Hledat

Mimísek 9

Partneři

Z archivu...

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Dluhy musejí být splaceny

posledni poutnik 200Se zajímavými a mnohosetstránkovými debuty se na severu Evropy jako by roztrhl pytel. Tentokrát se podíváme do Norska za spisovatelem Gardem Sveenem, který rozehrává novou sérii s vyšetřovatelem Tommym Bergmanem. Spojuje událost...

Divadlo

Letní Prahu roztančí v neděli argentinské tango – začíná festival Divadelní Odysea!

Odysea 200Uhrančivý rytmus argentinského tanga i strhující dynamiku a originální taneční choreografie nabídne hned v úvodu první ročník Divadelní Odysey. Nový festival odstartuje svůj desetidenní maraton tance a pohybového divadla již tuto neděli 20. červe...

Film

Slavní režiséři předkládají lekce filmu

lekce 200Režisér Laurent Tirard (také u nás proslavený nejen Molièrem, ale hlavně dvěma díly Mikulášových patálií) se k filmování dostal přes novinářskou praxi. Pro časopis Studio Magazine recenzoval filmy a také chystal hovory s nejslavněj...