Média nám ráda vnucují představu, že udělení nějaké prestižní ceny skutečně odráží hodnoty oceněného díla. Však také jeho atraktivita jako prodejného produktu tím každopádně vzroste. Stačí si připomenout třeštění pravidelně provázející udílení amerických Oscarů. Zákulisí i dopad "cenománie" zkoumá na širokém vzorku (nejen) filmových, televizních, literárních či hudebních ocenění americký literární vědec James F. English, jehož kniha EKONOMIE PRESTIŽE nedávno vyšla také v českém překladu.

Pisatel upozorňuje, že nynější oceňování kulturních statků se začíná odvíjet před více jedním stoletím, v roce 1901 byla udělena první Nobelova cena za literaturu a záhy poté následovaly další ceny podnes uctívané - ve Francii Goncourtova cena a v Americe Pulitzerova, udělovaná každoročně za literaturu a žurnalistiku. Avšak samotné oceňování umělců je pradávného data, v antickém Řecku se podobně jako ve sportu i na poli divadelnictví či hudby sváděla veřejná klání. Od renesance se rozšířila tradice udělování řekněme "státních" cen (na území Itálie, ve Francii, Anglii...), zohledňující mimo jiné i mocenský či ideologický zájem vládnoucích vrstev.

Jenže udělování cen přestalo být pouhým institucionálním aktem, samo se stává podívanou, dnes v některých případech přitahující doslova miliardy diváků pro celé Zemi - stačí připomenout televizemi šířené oscarové slavnosti. Ostatně právě americký vzor (Oscary se poprvé předávaly v roce 1929) vedl také v Evropě k četným nápodobám - pročež v tuzemsku máme České lvy. V případě filmu se rychle namnožily i další konkurenční podniky jak v podobě festivalů či cen filmové kritiky, tak v udělování "anticen" - v Americe jsou to Zlaté maliny, přiřazované se zjevnou parodickou nadsázkou tomu nejhoršímu, co podle organizátorů vzniklo.

Kniha upozorňuje, že obrovské množství produktů, s nimiž se porotci musí seznámit, než vyvolí vítěze, mnohdy přesahuje jejich síly, zvláště když honoráře za takovou námahu jsou více než symbolické. Například při posuzování knih je nutné seznámit se i se stovku svazků - "je jasné, že nelze přečíst všechno. To ovšem nikdo nechce přiznat, proto se běžně uchyluje ke lži." (s.121) Nelze vyloučit, že totéž se může dít i ve filmové branži - vždyť i udílení Českých lvů opakovaně provázely pochyby, zda hodnotitelé skutečně viděli všechny filmy.

Autor si klade otázku, nakolik udílené ceny ovlivňují vkus, případně zda nepřispívají k šíření pokrytectví a snobismu. Jinak řečeno: dotyčnou kniha, film nebo divadelní inscenaci sice považuji za nezdařilou, ale není vhodné takové názory šířit, když získala takovou či onakou cenu. A čím více je tato cenu váženější, tím sílí tlak podřizovat se její dikci, stačí si pročíst ohlasy v tisku. A opět: nesouhlas okamžitě získává nádech rebelství a provokace. English píše: "Organizátoři cen si jsou dobře vědomi zásady, že prestiž ceny je přímo úměrná prestiži jejich porotců" (s.124) a rovněž porotci se rádi ke svému porotcování hlásí, protože to zvyšuje jejich vážnost i společenský status.

Do rozhodování samozřejmě může zasahovat korupce. Navíc v některých případech zjevně rozhodují obchodní zájmy jako prioritní. Ale nejsou nakonec všechny kulturní statky či úžeji umělecká tvorba pouhou součástí globálního podnikání v zábavním průmyslu?

V knize nalezneme řadu leckdy až bizarních událostí, které zpravidla souvisejí s pokusem ovlivnit rozhodování poroty. English například popisuje zákulisní manévry příznivců černošské (politicky korektně bych měl ovšem napsat "afroamerické") spisovatelky Toni Morrisonové a jejího románu Milovaná, který známe i z českého překladu. Když jí unikly některé důležité ceny, bylo nátlakem jejích vlivných příznivců zmanipulováno udělení aspoň Pulitzera, též jednoho z důležitých literárních vyznamenání. Odkrývá se před námi jeden z projevů tzv. pozitivní diskriminace?

Jaký je vztah oceněných k získaným cenám? Někdy pietní, pokud si jich váží, v opačném případě mohou skončit jako zarážka do dveří (tak herec Marlon Brando prý naložil se soškou Oscara) nebo dokonce v dražbě. A English dovává, že "komerční využití kdysi udělených cen by mělo být chápáno jako rozšíření a zesílení jejich původní funkce - jako součást samotné hry s cenami spojené." (s.180)

Přitom i ty nejváženější ceny mohou být vnímány jako cosi odpudivého, byť právě takové útoky mohou přispět k jejich ještě většímu věhlasu. Například v knize nalezneme z jedněch novin citovaný názor, podle něhož je udílení Oscarů, hudebních Grammy i televizních Emmy pouhou fraškou; podobný postoj ostatně zastávali v roce 1968 revoltující umělci, když se svými násilnostmi zasloužili o předčasné ukončení festivalu v Cannes. Zpravidla však získání ceny, zvláště pak té význačné, případně provázené značným finančním obnosem, znásobuje prestiž i ekonomickou přitažlivost samotného oceněného.

Relativita cen je ovšem zjevná: stačí se porozhlédnout, který významný tvůrce byl opomenut a která kdysi ceněná díla mezitím upadla v pozapomnění. English například rozebírá udělování Nobelových cen za literaturu a zjišťuje, že mezi oceněnými chybějí takové osobnosti jako Tolstoj, Hardy, Ibsen, Proust, Joyce, do širších kontextů zasazuje diskuse kolem udílení cen africkým spisovatelům, zvlášť pak nigerijskému experimentátoru Soyinkovi, jenž leckoho popudil, když rázně odmítl myšlenku, že by africká literatura měla výhradně vycházet z domorodých zdrojů. Avšak neopomenuty nejsou ani případy, kdy navržení umělci se ke své nominaci stavějí odmítavě - třebaže i to může být součástí promyšlené sebeprezentace, jak tomu je nejspíš u Woodyho Allena, jenž se udílení Oscarů zásadně vyhýbá.

Tuzemské vydání je vyznačuje pečlivým překladem Mertiny Neradové, ověřenými reáliemi (třeba v českých názvech děl), nechybějí ani předmětný a jmenný rejstřík, čtenáři usnadňující případné hledání. Cenným doplňkem se rovněž stává dodatečná kapitola sepsaná Pavlem Janáčkem a Jiřím Trávníčkem. Mapují udělování cen i čestných titulů v české kotlině, ať již se vypravili do časů rakouského mocnářství, různých podob Československa nebo nynějšího českého státu. Zajímavé jsou zejména postřehy o prolínání rozličných zájmů, politikaření či dokonce ideologických pohnutek.

Za vážný nedostatek ovšem považuji, že text se soustředí výhradně na literární oblast (případně sféru dramatu coby součásti písemnictví) a pomíjí dění jinde, najmě v kinematografii, hudbě či na divadle. Nakladatelství Host, které knihu vydalo, mělo přizvat ke spolupráci ještě další odborníky.

Ekonomie prestiže (The Economy of Prestige)
Překlad: Martina Neradová
Vydalo nakladatelství Host, Brno 2011 (v prodeji 2012), 416 stran

Hodnocení: 80%

Zdroj foto: kniha, www.collider.com, www.razzies.com, www.altfig.com

< Předchozí		Další >