5 top filmových zážitků z letošních Karlových Varů
Reklama
Banner

5 top filmových zážitků z letošních Karlových Varů

Email Tisk

alt47. ročník MFF Karlovy Vary se chýlí ke svému závěru a filmoví publicisté i diváci mohou začít bilancovat. Tohoto úkolu se nyní zhostí i K21, a sice očima redaktora, který navzdory tomu, že se festivalového dění účastnil pouze prvních pár dní, odjížděl i tak pln hlubokých dojmů. Ačkoli mnohým statistikám budou dominovat údaje o počtu hvězd, které se prošly po červeném koberci, mejdanech pořádaných pod hotelem Thermal nebo prodaných lázeňských oplatkách, samotný festival splnil své poslání a nabídl očím divákům přehlídku oceňovaných titulů z evropských festivalů, několik filmových poct a především dlouhou řadu děl mladých ambiciózních tvůrců. Čím letos Vary filmového diváka opravdu zaujaly?  

Hoří, má panenko (režie: Miloš Forman)
V počtu digitálně restaurovaných filmů nám sice trochu ujel vlak, ale nakonec se jedno z nejvýznačnějších děl československé nové vlny přece jen dočkalo digitální kopie. Hoří, má panenko je vrcholnou ukázkou filmařské originality, kterou Miloš Forman stihl naplno rozvinout před tím, než odešel natáčet do Spojených států. Snímek, odehrávající se v prostředí hasičského bálu, se elegantně vozí po jalové duši národa, hýří trapnými dialogy a zobrazuje ten nejspodnější typ maloměšťáctví, jaký vůbec může být terčem umělcovy kritiky. Kulisu trapnosti tvoří banální dechovková hudba, dokresluje ji episodka s volbou královny krásy a korunu jí nasazují závěrečný požár statku a „odměna“ pro zasloužilého člena požárnického sboru. Ačkoli se dlouho zdálo, že na rozdíl od pana hasiče ve výslužbě se Formanův film odměny skutečně dočká, nakonec jej cena pro divácky neúspěšnější titul letošního ročníku pravděpodobně mine.    

alt

Hon (r. Thomas Vinterberg)
Vedle „panenky“ si na zisk divácké ceny brousilo zuby drama dánského „dogmatika“ Thomase Vinterberga s názvem Hon (Jagten). Ve Varech jej ve Velkém sále Thermalu uvedl představitel jedné z rolí, Thomas Bo Larsen, a na jeho konci sklidil od diváků mohutný aplaus. Hon maximálně sugestivně vypráví o moci pomluv a lží dopadající na nevinného člověka. Hlavní hrdina Lucas (v podání skvělého Madse Mikkelsena) se stane obětí vlny davové hysterie, kterou vyvolá pár ledabyle vyřčených slov rozzlobené čtyřleté holčičky pod vlivem oplzlého žertíku staršího sourozence a rozhádaných rodičů. Kdekoli jinde by počáteční podezření ze sexuálního obtěžování záhy vyprchalo, na dánském venkově se však celá záležitost nafoukne do gigantických rozměrů. Lucas přijde o práci, z jeho přátel s rodičovskými povinnostmi se přes noc stanou nepřátelé, je vyslýchán policií a obecně brán jako „úchyl“. Atmosféra Lucasova domova krátce před Štědrým dnem a jeho nevítaná přítomnost na půlnoční mši, když děj vrcholí, taky nejsou úplně „vánoční“. Spor o to, nakolik příběh působí uvěřitelně, se nejspíš nedotkne širokého konsensu nad znamenitými hereckými výkony a nervy drásajícím zpracováním.

alt


Na druhé straně kopců (r. Cristian Mungiu)
Rumunský tvůrce Cristian Mungiu, držitel Zlaté palmy z Cannes za film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, znovu dokázal, že se neštítí kontroverzních témat. Stejně jako předchozí oceněný snímek, je Na druhé straně kopců (După dealuri) příběhem o dvou dívkách a vzájemném přátelství, které upevnil mnohaletý společný pobyt v sirotčinci. Po jeho opuštění se jejich cesty rozejdou: Voichita se stane řádovou sestrou pravoslavného kláštera, zatímco Alina odejde pracovat do Německa. Když se po letech obě znovu setkají, rozehrává režisér Mungiu dvouapůlhodinový emocionální koncert, jenž se, bohužel pro Alinu, odehrává právě v klášterní osadě na kopci. Alina přemlouvá Voichitu, aby s ní odjela do Německa, ta se zdráhá, zatímco ostatní jeptišky tuší v Alinině impulzivní povaze hrozbu. A jelikož Alinina diagnóza zní „posedlá“, představený kláštera se rozhodne vykonat mši za vyhánění zlých duchů, známou jako exorcismus. Aby nedošlo k mýlce, Na druhé straně kopců není jen „další“ historkou o vymítání, ale především úvahou nad konfliktem mezi volností a poslušností, potažmo střetem dvou radikálně odlišných kultur, leč nikdy ne nápadnou či prvoplánovou. Ne náhodou se mezi kritiky začíná o Mungiově filmu mluvit jako o mistrovském díle filmového realismu.

Láska (r. Michael Haneke)
Vysoká očekávání naplnil také čerstvý držitel Zlaté palmy z Cannes, film Láska (Amour) rakouského režiséra Michaela Hanekeho. Tentokrát jde o komorní drama kultivovaného manželského páru, Georgese a Anne, kteří si užívají poklidného stáří, jsou navštěvováni úspěšnou dcerou a z vděku bývalými žáky, které kdysi učili hře na klavír. Od okamžiku, kdy Anne postihne mozková mrtvice, je hospitalizována a umístěna na invalidní vozík, se Georges rozhodne vynaložit veškerou láskyplnou péči, jíž může své ženě poskytnout jedině on sám. Neváhá přitom vzdorovat zmatené dceři ani vyhodit namyšlenou ošetřovatelku. Láska je pomalu plynoucí, leč zdrcující snímek, jehož autor si pro diváky opět připravil jedno až dvě leknutí, třebaže ne tak brutálních jako ve filmu Caché z roku 2005. Ačkoli se Hanekeho filmy vystříhávají očekávaného „artového“ zpracování, většinou v divákovi zanechávají mnoho nedořečeného, znepokojivého, až kontroverzního. K celkovému dojmu z Lásky navíc přispívají svými výkony hodnými hlubokého respektu oba hlavní protagonisté, dvě vrásčité ikony francouzské filmové a divadelní scény, Jean-Louis Trintignant a Emmanuelle Riva; v roli dcery Evy vystupuje Isabelle Huppert.

alt


Vrásky (r. Ignacio Ferreras)
Nevšedním zážitkem byl španělský animovaný film Vrásky (Arrugas), vzniklý na motivy oceňované komiksové knihy Paca Rocy. Zařazen byl do sekce Deset evropských režisérů očima Variety a jeho uvedení i diskuse s diváky po projekci se osobně zúčastnil argentinský tvůrce Ignacio Ferreras, jenž mezi své vzory řadí například japonského animátora Isao Takahatu (Hrob světlušek). Vrásky zanesly převážně mladé festivalové publikum do exotického prostředí domova důchodců, kam přichází bývalý ředitel banky Emilio odložený svými dětmi jako „přítěž“. V novém domově se setkává s chronickým vtipálkem Miguelem, pro něhož je zdejší pobyt nejlepší příležitostí, jak vyzkoušet na svých senilních kamarádech pár kanadských žertíků nebo se na jejich úkor finančně obohatit. A právě obava ze ztráty svého nového přítele Emilia, kterého začne pronásledovat démon Alzheimerovy choroby, donutí Miguela vydat se spolu s ním na útěk před nemilosrdně tikajícími hodinami. Vrásky nespadají do škatulky „laciného dojáku“, naopak jsou hozenou rukavicí pro české distributory, kteří by pro jednou mohli dát šanci méně ambicióznímu anime, zvláště má-li téma rezonující i v naší společnosti.  

alt

Zdroj foto: kviff.com 


 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

K21 se představuje

KATEŘINA HAJŇUKOVÁ


redaktorka a editorka

    Narodila se koncem března 2000, je tedy znamení berana a jak říká, zcela odpovídá její tvrdohlavosti. Pochází z Karlových Varů, které moc ráda a v současnosti je studentkou čtyřletého gymnázia.

    S K21 spolupracuje od začátku července a říká, že je za to neskutečně ráda. "Editace mi otevřela nový svět, který pro mně mnoho znamená a dává mi mnoho možností."

    Mezi koníčky Kačka řadí poslouchání hudby, čtení, psaní různých příběhů, hraní na keyboard, jízdu na skateboardu a trávení času se svými přáteli. "Dalo by se říct, že mým velkým koníčkem je barvení vlasů. D§vod? Už čtyři roky si barvím své hnědé vlasy částečně na modro a nikdy bych svoje modro-hnědé vlasy nevyměnila."

    Mimo studia a editace se věnuje svému blogu. Blogerkou je už asi sedm let, při čemž svůj dosavadní blog má čtyři roky. Ve škole ji nejvíc baví psychologie, český jazyk a angličtina.

    "Ze všeho nejdůležitější je pro mě moje rodina, která mě vždy drží nad vodou. Motta a citáty jsou moje doména. Už jako malá jsem si sepisovala a opisovala motta z internetu nebo ráda prohledávala mamčiny sešity s citáty. Můj nejoblíbenější pochází od zpěváka Andyho Biersacka, který má skupinu Black Veil Brides, kterou miluji: "Každý na světě má sny. Drž je blízko svého srdce a nikdy nepouštěj..."

Toulavka

Anketa


Banner

Partneři

Hledat

Mimísek 29

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Krtečka, klasické české dovednosti nebo nějakou rošťárnu?

Krtek perexNemohla jsem se rozhodnout a tak máme všechny. Dcera se konečně začíná dostávat do věku, kdy u knížky vydrží víc než jen pár vteřin a já si to strašně užívám. Krteček je u nás favoritem. Proto, když narazím na něco s jeho motivem...

Divadlo

Pod slávou herectví se skrývá i jeho bída?

200divZajímá vás, co vše obnáší herecké povolání? Jaká dilemata musí (nebo nemusí?) umělci řešit, pokud se ocitnou v konfrontaci s represivním režimem? O tom všem pojednává kniha Sláva a bída herectví, poskládaná z řady příspěvků, které se zabývají jednak her...

Film

Kultura a totalita IV – Každodennost

Kultura -kino PEREXEditoři Ivan Klimeš a Jan Wiendl v několika posledních letech zahájili vydávání volné řady sborníků, souhrnně nazvaných KULTURA A TOTALITA. Už byly vydány svazky věnované válce, národu a revoluci, nyní v pořadí čtvrtá část je zas...