Film Hibernatus (1969) přišel ve své době velmi vhod. Z rozmachu techniky a civilizace se už všem pomalu točila hlava a na scénu přichází člověk, který nic podobného nikdy nezažil. Příběh o rozmraženém ledovém muži má tedy nastínit, jak je každodenní moderní život protkán miliony různých, menších či větších, komplikací, se kterými si musíme umět poradit.

 

Jedna polární výprava naráží na zajímavý problém. Z vykopané jámy ledovce čouhají lidské boty i s nohama. Je to na kost zmrzlý ledový muž z Francie, kterého místní podmínky konzervují už 65 let. Nejzajímavější však je, že se ho daří normálně oživit.

Hubert de Tartas (Louis de Funes) žije se svou manželkou v luxusním domě. Zpráva o oživení jejich příbuzného těší hlavně jeho manželku, protože  dostává možnost žít se svým dědečkem. Ale Hubert je pan továrník, jak to tedy bude s těmi dědickými právy?

Z jásotu nad světovou senzací se tak pozvolna stává nepříjemná záležitost. Nejvíce zápletce přidává právě Hubertova nervózní, roztěkaná a autoritativní povaha. Stát se to nějakému hodnému blbečkovi, byl by ledový muž staronovou hlavou rodiny, ale Hubert se jen tak nedá.

Obává se v rajonu někoho, kdo mu bude kecat do práce a rodiny. Že mu na lidech vadí spousta maličkostí a vždycky musí mít právě to, co chce, je šikovně prezentováno už od začátku. Zaclání mu číšník při slavnostním projevu na večírku, nedostává se mu vyznamenání, které už všichni mají, překáží mu zvědavý dědek atd.

Hubertova žena však trvá na svém a nechce podepisovat platební směnky, dokud nebude její pětadvacetiletý dědeček bydlet s nimi. Nedá se s ní hnout a má to ještě jeden háček. Musejí z domu udělat repliku tamního prostředí z roku 1905, aby se z náhlého šoku ledový muž nezbláznil. Takže žádná televize, žádná auta, letadla, cesty na měsíc, hezky všichni po svých a domácnost vést při petrolejových lampách a svíčkách.

Největší bolestí filmu je však dědečkův charakter. Jde o hrdého, šlechetného a čestného muže, vždy připraveného prosadit si svou. Vlastně stejně jako věčně nervózní Hubert. Samo o sobě to zní jako příležitost k porovnání, akorát že mu spadla do klína šance na nový život až moc osudově. Jakoby měl diváka učit, jak se správný muž těch let chová, jenže on si přitom váží stejných věcí jako kterýkoli jiný nekňuba. Nedává to smysl. Navíc jeho život v roce 1905 není moc zajímavý a příběh musí zachraňovat Hubertovy nálady.

Tak jako tak, jde o zajímavou myšlenku. Jenom blázen by si nechal ujít život v blahobytu a ještě k tomu v budoucnosti. Mít jako dítě hračky ze dřeva a nyní poznat ty plastové a plyšové. Samozřejmě se zrovna tohle dospělého člověka netýká, ale přeskočením celých 65 let dynamického rozvoje civilizace se ledový muž bude učit zacházet s televizí, bude si dávat větší pozor na přechodu pro chodce a tak dále.

Podobné touhy přeskakovat čas měli lidé odjakživa. O půlstoletí později může být vyléčitelná jakákoliv choroba, pracovních příležitostí bude více než práceschopných nebo se člověk prostě zbaví něčeho, co mu v současném světě vadí. Na druhou stranu je vliv naší minulosti patrný, i když jsou jeho původci už dávno pod drnem. Oživení těchto lidí tedy nemusí přinášet jen samá pozitiva, protože, jak sami víme, ne všechno se jim v historii povedlo.

Hibernatus / Hibernatus
Francie / Itálie / 1969 / 78 minut
Žánr: Komedie / Fantasy / Sci-Fi
Režie: Edouard Molinaro
Hrají: Louis De Funès (Hubert de Tartas), Michael Lonsdale (profesor Loriebat), Claude Gensac (Edmée de Tartasová), Bernard Alane (Paul Fournier), Annick Alane (madam Crépin-Jaujardová), Olivier De Funés (Didier de Tartas), Eliette Demay (Evelyne Crépin-Jaujardová), Martine Kelly (Sophie), Claude Piéplu (generální sekretář), Paul Préboist (Charles), Max Montavon (Rabies), Adrien Cayla-Legrand (fotograf), Michel Dupleix
Na DVD vydává Intersonic
Hodnocení: 85%

Zdroj foto: Intersonic

< Předchozí		Další >