V porovnání s blockbustery letošního léta trhajícími rekordy v multikinech působí Divoká stvoření jižních krajin jako blesk z čistého nebe. Celovečerní debut Benha Zeitlina, oceněný na festivalech v Cannes a americkém Sundance, vás ohromí svou upřímností a poselstvím, které vás vrátí do vašich dětských dnů.

Zdá se, že téma New Orleans na pokraji přírodní katastrofy má k Benhu Zeitlinovi poměrně blízko. Po jeho uvedení v režisérově prvním krátkém filmu Glory at sea se zde totiž opět vrací v podání jeho celovečerního debutu nazvaném Divoká stvoření z jižních krajin. Kdo by čekal syrové zpodobnění drsné reality obalené nezbytnou ekologickou agitkou, bude pravděpodobně zklamán.  Namísto toho se tu hlavní vyprávěcí formou stává metafora zprostředkovaná barvitými filmařskými postupy.  Prostředí malé komunity izolované od okolního světa vysokou protipovodňovou zdí se v Zeitlinově podání stává pouhou kulisou fantaskního světa malé hrdinky, plného palčivých a nezodpovězených otázek.

Prostřednictvím šestileté holčičky Hushpuppy žijící se svým nemocným otcem režisér diváky uvádí do surrealistického světa malého dítěte, který ostře kontrastuje s šedým a sociálně ponurým okolím. To vše obaleno  všeobjímajícím optimismem a naivitou dětské hrdinky vytváří tragikomickou atmosféru snímku, která má nejlepší předpoklady k tomu vás ohromit. Je otázkou, zdali k tomu nejvíce přispívá dětsky upřímná role hlavní hrdinky v podání talentované Quevenzhané Wallis, anebo výborné výkony některých neherců, včetně Dwighta Henryho coby hrdinčina problematického otce.  Výsledný koktejl otírající se zlehka o některá typicky americká klišé (nezávislost, tvrdohlavá neústupnost místních) působí velice dobře. Když si k tomu všemu přičtete vizuálně atraktivní záběry kamery Bena Richardsona, vychází vám snímek, který by si minimálně ti náročnější z diváků rozhodně neměli nechat ujít.

Ovšem jak to tak bývá téměř se vším, ani nejnovější  Zeitlinův snímek ověnčený vavříny z Cannes a Sundance není dokonalý. Oním pověstným kamenem úrazu Divokých stvoření z jižních krajin je samotný příběh, který začne zhruba v polovině snímku poněkud dýchavičně přešlapovat na místě, jakoby v nejistotě, kterým směrem se to vlastně má pod taktovkou režiséra vydat.  Zdá se, jako by právě v druhé části filmu došel Zeitlinovi jeho vypravěčský dech a on se namísto toho rozhodl přesunout takřka celé těžiště filmu na vizuální stránku věci. Osa filmu se tu přesouvá zcela do fantazie malé hrdinky a logicky se tak děje na úkor děje, který v závěrečné fázi začíná působit poměrně rozpačitým dojmem. Vrcholem všeho je pak hrdinčino hledání matky těsně před koncem snímku a její závěrečné rozhřešení, které působí jako poněkud narychlo nastavovaná kaše.

To vše jsou ale pouhé drobné skvrny na jinak zcela dokonalém filmu s dojemným a zároveň dětsky naivním poselstvím. Pokud si potrpíte na úchvatné, vizuálně kreativní záběry a zároveň od filmu jakoby přirozeně očekáváte i nadhodnotu v podání uměleckého přesahu, je docela dobře možné, že si Zeitlinův snímek upřímně zamilujete. Divoká stvoření z jižních krajin jsou totiž jasným důkazem toho, že i v dnešní době plné 3D technologií a speciálních efektů je stále ještě možné točit kvalitní filmy, které tuto nadhodnotu nabízejí. Je jen škoda, že jich není víc.

Divoká stvoření jižních krajin / Beasts of the Southern Wild
USA / 2012 / 92 min.
Drama
Režie Benh Zeitlin
Scénář Lucy Alibar, Benh Zeitlin
Kamera Ben Richardson
Hudba Dan Romer, Benh Zeitlin
Střih Crockett Doob, Affonso Gonçalves
Hrají Quvenzhané Wallis, Dwight Henry, Jonshel Alexander, Marilyn Barbarin, Kaliana Brower, Joseph Brown, Nicholas Clark, Henry D. Coleman a další...
Premiéra: 9. srpna 2012

Zdroj foto: Aerofilms

 
.