Reklama
Banner

Michelangelo Antonioni prozkoumal hlubiny lidských citů

Email Tisk

michelangelo antonioniNení snadné vtěsnat do několika odstavců postřehy o životě a tvorbě jednoho z klasiků světové kinematografie, Michelangela ANTONIONIHO. Narodil se před rovným stoletím - 29. září 1912 - ve Ferraře, vystudoval ekonomii a filmem se dlouhé roky zabýval jako novinář. Patřil mezi mladé intelektuály, kteří vyrostli ve fašistickém režimu a přijímali ho jako svého druhu přijatelnou jistotu.

 

 

Jen pozvolna a zvláště pak po německé okupaci Itálie prozíral ze svých iluzí. Ještě za války roztočil svůj první krátký snímek, jímavý dokument Lidé od Pádu, podílel se na scénářích svých zkušenějších kolegů a začátkem 50. let začal samostatně režírovat. Na film, jímž by vstoupil do povědomí obecenstva i odborníků, si však musel počkat. Bylo mu již pětačtyřicet, když konečně nalezl téma, které mu přinese uznání i odmítavou kritiku. Je jím odcizení, neschopnost lidí mezi sebou komunikovat, citová vyprahlost.

A tomuto zaměření Antonioni uzpůsobil i styl vyprávění. Vyhýbá se tradičně vedenému příběhu, jeho vyprávění se skládá z mozaiky všedních, většinou se opakujících gest a promluv, které samy o sobě jsou bezvýznamné, ale teprve ve výsledném kontextu načrtávají deprimující zbytečnost lidské existence, zmarněné a nenaplněné. Obecenstvo jeho filmy odmítalo, neboť se v nich - jak často zaznívalo - vůbec nic neděje. Když se snímek Dobrodružství (1960) uváděl na festivalu v Cannes, diváci pískali a dupali, odcházeli ze sálu. Přesto se právě tento snímek stal úvodní částí tak zvané "tetralogie citů", která mapovala odvrácenou tvář průmyslové společnosti a své postřehy předváděla na ženských hrdinkách, ztělesňovaných Monikou Vittiovou.

antonioni

Antonioniho postavy se nejen v tomto, ale i v dalších filmech (Zatmění, Noc) doslova plouží zbohatlickým světem, vstupují do jeho aktivit, aniž by se vymanily z bezmyšlenkovitých, konkrétního smyslu zbavených stereotypů. I když vyznavače Antonioniho "dedramatizované" poetiky naštvu, musím napsat, že právě tyto strnulé výpovědi nejvíce zestárly, ztratily komunikativnost i sdělnost, proměnily se v pouhé samoúčelné hříčky, planě experimentující s tvarovým uchopením.

Česká televize reaguje na sté výročí a připravila do vysílání závěrečnou část tohoto volného cyklu, Červenou pustinu (1964). Režisér přinášenou výpověď obohatil o další rozměr, když vyslovuje domněnku, že poničené lidské city mají úzkou souvislost se stejně zdevastovanou přírodou. Antonioni natočil varovný výkřik v době, kdy ještě převládalo nadšení z dýmajících továrních komínů jako symbolu prosperity - a natáčel jej poprvé v barvách. Vždycky se o něm tvrdívalo, že je pedant, jenž vyžaduje přesné naplnění svých záměrů, ale užití barvy jako všudypřítomného významotvorného prvku se proměnilo v mánii.

antonioni cervena pustina

Svůj další film natočil v Anglii. Zvětšenina (1966), též známá z televizního uvedení, prozrazuje odklon od nehybných psychologických zkoumání uzavřených do sebe. Zde vkládá do příběhu atraktivní prostředí modelek, dodává i detektivní zápletku, ale neméně silně zní úvaha o omezených možnostech lidského poznání. Vlastně nikdy se nedovíme vysvětlení zločinu, který náhodně zachytil fotografický aparát, a nepomůže ani sebevětší zvětšenina.

antonioni zabriskie point

Poté Antonioni zkouší štěstí ve Spojených státech. Zabriskie Point - s tématem revoltující mládeže - na obrazovce rovněž spatříme a oceníme i dvě proslulé vize, jednak bezpočet mileneckých dvojic oživujících vyprahlou pustinu, kde se hlavní hrdinové ocitli, jednak opakované exploze přepychové vily coby symbolu zla. V Číně natočí počátkem 70. let mnohahodinový dokument, avšak tamní vláda jej odmítne jako pomlouvačný. "Zhýralý imperialistický filmař si záměrně vybíral takové úhly pohledu, aby zdůraznil nepořádek a bídu v naší zemi," pravilo oficiální prohlášení.

Poté následuje jeho poslední mistrovské dílo Povolání reportér (1975) s Jackem Nicholsonem v hlavní roli a další z proslulých úvah o podobě i nástrahách naší přetechnizované civilizace. Hrdina filmu, jehož mistrně ztvárnil Jack Nicholson, si postupně přivlastní totožnost zmizelého člověka, po němž pátrá.

antonioni michelangelo

Antonioni pak ještě natočil několik filmů, které spíše z úcty k němu zaznamenaly vlídné přijetí. V Tajemství Oberwaldu (1980) experimentoval se záznamovou technikou - natočil je jako videozáznam dodatečně překopírovaný na filmový pás. Pátráním po jedné ženě (1982) se uzavírá éra režisérova zájmu o taje ovlivňující mezilidské vztahy. Postavou filmového režiséra se vrací k duchovním krizím, k marnému hledání nového záchytného bodu.

Antonioni, již uznaný za žijícího klasika, natáčel dál a navzdory zdravotním potížím, které jej zbavily pohyblivosti i mluvy. Jeho současní následníci a obdivovatelé, třeba německý filmař Wim Winders, jej zvali ke spolupráci na povídkových projektech (například Za mraky, 1995) a nepoddajný tvůrce udivoval urputností, s jakou své vize dokázal vtěsnat do pohyblivých obrázků. Zesnul v nedožitých pětadevadesáti letech 30. července 2007.

ČT 2 pondělí 24. září, 21.50 – Červená pustina
ČT 2 pátek 28. září, 22.40 – Zabriskie Point

Foto: Česká televize, www.bartleby-company.tumbir.com

Hodnocení: 100%



Související články:
Nejnovější články:
Starší články:

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Přihlášení

Nechte si poradit...

Jaká kniha, divadlo, koncert či jiná akce by našim čtenářům neměly uniknout?

ROBERT ROHÁL

redaktor K21

Pokud máte rádi český popík a potrpíte si třeba zrovna na osmdesátá a devadesátá léta minulého století, pak by vám mohlo konvenovat debutové album zpívajícího textaře, jehož jméno zní Vlady Gryc. CD dostalo název podle jedné z dvanácti písní - Já svý sny mám - a představuje nejen příjemné melodické písničky, ale i nový svěží hlas protagonisty, který je zároveň autorem všech textů. Témat má Vlady Gryc patrně na rozdávání, protože co píseň, to jiný příběh. Vůbec, texty jsou v případě Grycova debutu silnou stránkou, mají hloubku, jiskru i vtip. Patrně za to může i inspirativní hudební složka, což spadá na vrub hitmakera Hellmuta Sickela. Ti dříve narození si ho zcela jistě pamatují jako někdejšího manžela zpěvačky Heleny Vondráčkové, pro kterou napsal a zaranžoval hlavně v osmdesátých letech celou řadu hitů. Však se také všechny písničky opírají o vybroušený melodický styl již zmíněných osmdesátek a ozvěn let devadesátých, to vše s aranžérskými fígly současných hudebních trendů. Výsledkem jsou chytlavé písničky zabíhající hned do několika hudebních žánrů, až už jde o blues, rokenrol, šanson či latinu, s čímž ovšem zpěvák nemá problém. Pokud bych měl jmenovat alespoň pár titulů, které mě chytly na první poslech, pak je to určitě vyloženě letní hit Te Quero nebo titulní hitovka Já svý sny mám. Stejně tak se mi ale líbí autobiograficky laděný šanson Můj život, crazy písnička Tchýně (která se dočkala ve formě filmové minigrotesky originálního videoklipu) nebo óda na slavnou filmovou hvězdu - Marilyn... Další pozoruhodností debutového alba ostravského rodáka je účast slavných hostů, třeba rockové zpěvačky Tanji... Ale ocenil jsem i vyloženě vymazlený booklet plný zajímavých fotek a navíc se všemi texty, což není v této době zcela běžné. I to je další důvod, proč albu, které si nehraje na velké umění, ale přesto se po všech stránkách povedlo, přeji dobrý start a ještě lepší prodej.

Banner

Hledat

Mimísek 20

Partneři

Nové komentáře

Facebook

Twitter


Literatura

Když hudba byla víc než zábava

altPamatujete si, co jste dělali v letech 1980 – 1984? A nebo víte, čím v té době žili vaši rodiče? Je vůbec možné srovnávat tehdejší pocity a postoje mladých Britů a Čechů? To jsou otázky, které mi jen tak mimochodem naskakovaly při četbě unikátní knihy mapující scénu anarcho-punkovýc...

Divadlo

Lordi v Českých Budějovicích byli famózní, skvělí a vysloužili si aplaus - fotoreportáž

Lordi perexNáš fotoreportér Rudolf Hojdar nafotil sérii snímků z českobudějovckého vystoupení souboru Lord of The Dance, které se konalo 27. února 2014 v Budvar Aréně. Ačkoliv časový prostor k pořízení fotografií byl, dle pokynů pořadatelů, velmi krátký, můžeme se díky...

Film

Vítězný český snímek soutěže Jameson Done in 60 Seconds

altVítězný film, který bude reprezentovat Českou republiku na mezinárodním finále, je Vřískot Petra Černého.

 

...